Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

References to this case

Share

Highlight in text

Go

Spojené věci C-282/04 a C-283/04

Komise Evropských společenství

v.

Nizozemské království

„Nesplnění povinnosti státem – Článek 56 odst. 1 ES a článek 43 ES – Zvláštní akcie (‚golden shares‘) nizozemského státu ve společnostech KPN a TPG – Vymezení pojmů ‚účast na kontrole‘, ‚přímá investice‘ a ‚portfoliová investice‘ v souvislosti se základními svobodami – ,Státní opatření‘ ve smyslu základních svobod – Zabezpečení všeobecné poštovní služby“

Stanovisko generálního advokáta M. Poiarese Madura přednesené dne 6. dubna 2006          

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 28. září 2006          

Shrnutí rozsudku

Volný pohyb kapitálu – Omezení

(Článek 56 odst. 1 ES)

Členský stát, který vlastní zvláštní akcie ve společnostech, které mu přiznávají zvláštní práva na předchozí schválení určitých velmi důležitých rozhodnutí, týkajících se řízení, orgánů uvedených společností, která se týkají jak činností těchto společností, tak jejich samotné struktury, která nejsou omezena na případy, kdy zásah tohoto státu je nezbytný z naléhavých důvodů obecného zájmu, nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 56 odst. 1 ES.

Jelikož byly totiž uvedené zvláštní akcie zavedeny do stanov dotčených společností na základě rozhodnutí přijatých dotčeným státem, je namístě je kvalifikovat jako státní opatření.

Krom toho uvedené zvláštní akcie mohou odradit investory jiných členských států od investování do kapitálu těchto společností.

Tím, že rozhodnutí takového významu podléhají předchozímu schválení dotčeného členského státu a možnosti pro ostatní akcionáře podílet se skutečně na řízení dotčených společností jsou tedy omezeny, tyto zvláštní akcie mohou totiž negativně ovlivnit přímé investice.

Uvedené zvláštní akcie mohou mít rovněž odrazující účinek na portfoliové investice. Pokud by totiž případně dotčený členský stát odmítl schválit důležité rozhodnutí, které předložily orgány dotčené společnosti jako rozhodnutí v zájmu této společnosti, mohlo by to totiž ovlivnit (burzovní) hodnotu akcií uvedené společnosti, a ovlivnit tedy atraktivitu investice do takových akcií.

(viz body 19, 22–24, 26–27, 44, výrok)




ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

28. září 2006 (*)

„Nesplnění povinnosti státem – Článek 56 odst. 1 ES a článek 43 ES – Zvláštní akcie (‚golden shares‘) nizozemského státu ve společnostech KPN a TPG – Vymezení pojmů ‚účast na kontrole‘, ‚přímá investice‘ a ‚portfoliová investice‘ v souvislosti se základními svobodami – ,Státní opatření‘ ve smyslu základních svobod – Zabezpečení všeobecné poštovní služby“

Ve spojených věcech C-282/04 a C-283/04,

jejichž předmětem jsou žaloby pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podané dne 30. června a 1. července 2004,

Komise Evropských společenství, zastoupená H. Støvlbækem, A. Nijenhuisem a S. Noëm, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Nizozemskému království, zastoupenému H. G. Sevenster, J. van Bakel a M. de Gravem, jako zmocněnci,

žalovanému,

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení P. Jann (zpravodaj), předseda senátu, K. Schiemann, N. Colneric, K. Lenaerts a E. Juhász, soudci,

generální advokát: M. Poiares Maduro,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 6. dubna 2006,

vydává tento

Rozsudek

1       Svými žalobami se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Nizozemské království tím, že ponechalo v platnosti některá ustanovení ve stanovách společností Koninklijke KPN NV a TPG NV, která stanoví, že kapitál těchto společností zahrnuje zvláštní akcii vlastněnou nizozemským státem, která tomuto státu přiznává zvláštní práva na schválení určitých rozhodnutí příslušných orgánů uvedených společností, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 56 ES a 43 ES.

 Právní rámec

2       Podle článku 2:8 nizozemského občanského zákoníku (Burgerlijk Wetboek, dále jen „Burgerlijk Wetboek“) výkon práv, jimiž disponuje vlastník zvláštní akcie, se řídí zásadami rozumného uvážení a ekvity. Podle tohoto ustanovení:

„1. Právnická osoba, jakož i osoby, které se podle zákona nebo stanov podílejí na její organizaci, se musejí k sobě navzájem chovat v souladu s požadavky zásad rozumného uvážení a ekvity.

2. Pravidlo použitelné mezi nimi podle zákona, zvyklosti, stanov, nařízení nebo vládního nařízení pozbývá účinnosti, pokud je se zřetelem k okolnostem nepřijatelné vzhledem ke kritériím vyplývajícím ze zásady rozumného uvážení nebo ekvity.“

3       Článek 2:92 Burgerlijk Wetboek stanoví:

„1. Není-li ve stanovách stanoveno jinak, jsou se všemi akciemi spojena stejná práva a povinnosti v poměru k jejich nominální hodnotě.

[…]

3. Stanovy mohou určit, že některé akcie přiznávají zvláštní práva zde popsaná, která se týkají kontroly společností.“

 Skutkový stav a postup před zahájením soudního řízení

4       V roce 1989 byl nizozemský státní podnik odpovědný za poštovní a telekomunikační služby přeměněn na akciovou společnost nazvanou Koninklijke PTT Nederland NV (dále jen „společnost PTT“).

5       Při částečné privatizaci společnosti PTT v roce 1994 prodejem první části akcií představující 30 % jejího kapitálu, dále v roce 1995 prodejem druhé části akcií představující 20 % tohoto kapitálu byly stanovy tohoto podniku změněny za účelem zavedení zvláštní akcie, nazvané „golden share“, ve prospěch nizozemského státu.

6       V roce 1998 byla společnost PTT rozdělena na dvě samostatné společnosti, a to společnost Koninklijke KPN NV (dále jen „společnost KPN“) pro telekomunikační služby a společnost TNT Post Groep NV, která se následně stala společností TPG NV (dále jen „společnost TPG“) pro poštovní služby.

7       Zvláštní akcie, kterou ve společnosti PTT vlastnil nizozemský stát, byla při tomto rozdělení změněna tak, aby uvedený stát vlastnil zvláštní akcii v každé z těchto dvou nových společností (dále jen „dotčené zvláštní akcie“).

8       Nizozemský stát by v zásadě mohl převést zvláštní akcie, které vlastní, na dotčenou společnost nebo na jiného nabyvatele. V tomto případě by převod podle článku 17 stanov společností KPN a TPG musel být schválen představenstvem nebo dozorčí radou uvedené společnosti.

9       Dotčené zvláštní akcie opravňují nizozemský stát k využívání zvláštních práv na předchozí schválení rozhodnutí příslušných orgánů těchto dvou společností, která se týkají následujících bodů:

–       vydání akcií společnosti (čl. 12 odst. 1, 2 a 4 stanov společností KPN a TPG);

–       omezení nebo zrušení předkupního práva vlastníků kmenových akcií (čl. 13 odst. 3 stanov společností KPN a TPG);

–       nabytí nebo převod vlastních akcií představujících více než 1 % základního kapitálu společnosti upsaného z kmenových akcií (čl. 15 odst. 3 stanov společností KPN a TPG) uskutečněné společností;

–       stažení zvláštní akcie (čl. 16 odst. 3 stanov společností KPN a TPG);

–       výkon hlasovacího práva spojeného s akciemi vlastněnými ve společnosti KPN Telecom BV nebo PTT Post Holdings BV (nebo v jiné právnické osobě podle čl. 4 odst. 1 zákona o poště [Postwet]), vztahujícího se na návrhy na zrušení, sloučení nebo rozdělení společnosti, nabytí vlastních akcií a na změny stanov týkající se pravomocí valné hromady těchto společností ve výše uvedených oblastech [čl. 25 odst. 3 písm. a) stanov společností KPN a TPG];

–       investice, které vedou ke snížení vlastního kapitálu společnosti podle její konsolidované účetní závěrky pod hranici 30 % celkových aktiv společnosti KPN [čl. 25 odst. 3 písm. b) stanov společnosti KPN] nebo 15 % celkových aktiv společnosti TPG [čl. 25 odst. 3 písm. b) stanov společnosti TPG];

–       rozdělení dividend ve formě akcií společnosti nebo k tíži rezerv (článek 36 stanov společností KPN a TPG);

–       sloučení nebo rozdělení [čl. 47 odst. 2 písm. a) stanov společností KPN a TPG];

–       zrušení společnosti [čl. 47 odst. 2 písm. b) stanov společností KPN a TPG];

–       změna stanov společnosti [čl. 47 odst. 2 písm. c) stanov společností KPN a TPG], která se týká zejména:

–       předmětu podnikání této společnosti, pokud se vztahuje na provádění koncesí nebo povolení;

–       základního kapitálu a druhů akcií společnosti, jestliže se jedná o vytvoření nového druhu akcií, kuponů a ostatních společenských práv na výsledku nebo obchodním majetku společnosti nebo o zrušení zvláštní akcie nebo prioritních akcií B;

–       převodu zvláštní akcie a 

–       změny práv spojených se zvláštní akcií podle článků 12, 13, čl. 15 odst. 3, čl. 25 odst. 3, článku 36 a čl. 37 odst. 2 stanov společností KPN a TPG, jakož i 

–       obecně jakékoli změny, která způsobuje újmu nebo zásah do práv spojených se zvláštní akcií nebo je s těmito právy v rozporu.

10     Nizozemský stát se v „Afspraken op Hoofdlijnen KPN en TPG“ (dohoda se společnostmi KPN a TPG) zavázal jednak využívat zvláštní akcii vlastněnou ve společnosti KPN pouze tehdy, pokud to jeho zájmy coby významného akcionáře vyžadují, a jednak využívat zvláštní akcii vlastněnou ve společnosti TPG pouze za stejného předpokladu nebo pokud to vyžaduje ochrana obecného zájmu na zabezpečení všeobecné poštovní služby. Uvedený stát se rovněž zavázal, že svá práva, která vyplývají z těchto zvláštních akcií, neuplatní za účelem ochrany dotčených společností před nežádoucí změnou kontroly.

11     Mezi rokem 1998 a dnem, ke kterému uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, tj. dne 6. dubna 2003, se běžná účast nizozemského státu postupně obnovila na přibližně 20 % ve společnosti KPN a na 35 % ve společnosti TPG.

12     Poté, co Komise umožnila Nizozemskému království předložit jeho vyjádření, zaslala tomuto členskému státu dne 6. února 2003 dvě odůvodněná stanoviska, ve kterých uvedla, že se jí zvláštní akcie vlastněné nizozemským státem ve společnostech KPN a TPG zdají být neslučitelné s čl. 56 odst. 1 ES a článkem 43 ES. Komise stanovila uvedenému členskému státu dvouměsíční lhůtu pro přijetí opatření nezbytných pro to, aby vyhověl odůvodněným stanoviskům. Vzhledem k tomu, že odpovědi nizozemských orgánů poskytnuté v jejich dopisech ze dne 28. dubna 2003 Komisi neuspokojily, podala tyto žaloby.

13     Usnesením předsedy prvního senátu ze dne 23. listopadu 2005 byly věci C-282/04C-283/04 spojeny pro účely ústní části řízení a rozsudku.

 K žalobám

14     Na podporu každé ze svých žalob uplatňuje Komise dva žalobní důvody vycházející v podstatě z porušení čl. 56 odst. 1 ES a článku 43 ES z toho důvodu, že ve společnostech KPN a TPG vlastní Nizozemské království dvě dotčené zvláštní akcie, které mu vyhrazují zvláštní práva na předchozí schválení určitých rozhodnutí týkajících se řízení přijatých orgány těchto dvou společností.

 K žalobním důvodům vycházejícím z porušení čl. 56 odst. 1 ES

 Argumentace účastníků řízení

15     Komise uplatňuje, že dotčené zvláštní akcie tvoří překážky volného pohybu kapitálu ve smyslu čl. 56 odst. 1 ES a že zvláštní práva spojená s těmito akciemi, i když tyto akcie směřují k ochraně obecného zájmu, jsou v každém případě nepřiměřená.

16     Podle nizozemské vlády netvoří uvedené akcie překážky volného pohybu kapitálu. Nemohou být kvalifikovány jako ‚státní opatření‘ spadající do působnosti čl. 56 odst. 1 ES. Krom toho neovlivňují nabytí akcií v dotčených společnostech, ale pouze určitá rozhodnutí týkající se řízení těchto společností. Nemohou odradit investory od nabývání podílů v těchto společnostech a investice ve skutečnosti nijak neomezují. I kdyby byla ostatně prokázána spojitost mezi dotčenými zvláštními akciemi a rozhodnutím o investici, byla by tato spojitost natolik nejistá a nepřímá, že by nemohla být považována za překážku volného pohybu kapitálu.

17     Tato vláda podpůrně uplatňuje, že zvláštní akcie vlastněná ve společnosti TPG je v každém případě odůvodněna naléhavým důvodem obecného zájmu, a to zabezpečením všeobecné poštovní služby.

 Závěry Soudního dvora

–       K existenci překážek

18     Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury zakazuje čl. 56 odst. 1 ES obecně omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy (viz v tomto smyslu zejména rozsudky ze dne 4. června 2002, Komise v. Francie, C- 483/99, Recueil, s. I-4781, body 35 a 40, a ze dne 13. května 2003, Komise v. Spojené království, C-98/01, Recueil, s. I-4641, body 38 a 43).

19     Jelikož pojem „pohyb kapitálu“ ve smyslu čl. 56 odst. 1 ES není ve Smlouvě o ES definován, Soudní dvůr již dříve přiznal informativní povahu klasifikaci připojené ke směrnici Rady 88/361/EHS ze dne 24. června 1988, kterou se provádí článek 67 Smlouvy [článek zrušený Amsterodamskou smlouvou] (Úř. věst. L 178, s. 5; Zvl. vyd. 10/01, s. 10). Pohyb kapitálu podle čl. 56 odst. 1 ES představují tedy zejména přímé investice ve formě účasti v podniku prostřednictvím vlastnictví akcií, které umožňují se skutečně podílet na jeho řízení a kontrole (takzvané „přímé“ investice), jakož i koupě cenných papírů na kapitálovém trhu uskutečněná pouze s cílem investovat bez úmyslu ovlivňovat řízení a kontrolu podniku (takzvané „portfoliové“ investice) (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 16. března 1999, Trummer a Mayer, C-222/97, Recueil, s. I-1661, bod 21, a výše uvedené rozsudky Komise v. Francie, body 36 a 37, jakož i Komise v. Spojené království, body 39 a 40).

20     Co se týče těchto dvou forem investic, Soudní dvůr upřesnil, že jako „omezení“ podle čl. 56 odst. 1 ES musejí být kvalifikována vnitrostátní opatření, která mohou zabránit nebo omezit nabytí akcií v dotčených podnicích nebo mohou odradit investory jiných členských států od investování do kapitálu těchto podniků (viz v tomto smyslu zejména výše uvedený rozsudek Komise v. Francie, bod 41; ze dne 2. června 2005, Komise v. Itálie, C-174/04, Sb. rozh. s. I-4933, body 30 a 31, jakož i ze dne 19. ledna 2006, Bouanich, C-265/04, Sb. rozh. s. I-923, body 34 a 35).

21     V projednávaném případě je namístě konstatovat, že dotčené zvláštní akcie tvoří omezení volného pohybu kapitálu podle čl. 56 odst. 1 ES.

22     Je třeba nejprve uvést, že dotčené zvláštní akcie byly totiž zavedeny do stanov společností KPN a TPG na základě rozhodnutí přijatých nizozemských státem během privatizace těchto dvou společností za účelem zajistit si zachování určitých zvláštních statutárních práv. Na rozdíl od toho, co tvrdí nizozemská vláda, je za těchto podmínek namístě kvalifikovat uvedené akcie jako státní opatření spadající do působnosti čl. 56 odst. 1 ES.

23     Dále je třeba konstatovat, že dotčené zvláštní akcie mohou odradit investory jiných členských států od investování ve společnostech KPN a TPG.

24     Na základě těchto zvláštních akcií závisí totiž řada velmi důležitých rozhodnutí týkajících se řízení společnosti přijatých orgány společností KPN a TPG, která se týkají jak činností těchto dvou společností, tak jejich samotné struktury (zejména otázek sloučení, rozdělení nebo zrušení), na předchozím schválení nizozemského státu. Jak tedy Komise správně uvedla, jednak tyto zvláštní akcie umožňují nizozemskému státu mít vliv na řízení společností KPN a TPG, který není odůvodněn rozsahem jeho investice a který je značně významnější než vliv, který by mu normálně umožnila běžná účast v těchto společnostech. Krom toho omezují uvedené akcie vliv, který by měli jiní akcionáři podle rozsahu své účasti ve společnostech KPN a TPG.

25     Krom toho lze tyto zvláštní akcie stáhnout pouze se souhlasem nizozemského státu.

26     Tím, že rozhodnutí takového významu podléhají předchozímu schválení nizozemského státu, a možnosti pro ostatní akcionáře podílet se skutečně na řízení dotčené společnosti jsou tedy omezeny, může existence uvedených akcií negativně ovlivnit přímé investice.

27     Dotčené zvláštní akcie mohou mít rovněž odrazující účinek na portfoliové investice ve společnostech KPN a TPG. Pokud by totiž případně nizozemský stát odmítl schválit důležité rozhodnutí, které předložily orgány dotčené společnosti jako rozhodnutí v zájmu této společnosti, mohlo by to ovlivnit (burzovní) hodnotu akcií uvedené společnosti, a ovlivnit tedy atraktivitu investice do takových akcií.

28     Riziko, že nizozemský stát bude vykonávat svá zvláštní práva s cílem prosazovat zájmy, které se neshodují s hospodářskými zájmy dotčené společnosti, by mohlo odradit přímé nebo portfoliové investice do této společnosti.

29     Konečně je namístě uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí nizozemská vláda, tyto omezující účinky nejsou příliš nejisté či nepřímé na to, aby tvořily překážku volného pohybu kapitálu.

30     Nelze totiž vyloučit, že nizozemský stát vykonává za určitých zvláštních okolností svá zvláštní práva za účelem ochrany obecných zájmů, které mohou být případně v rozporu s hospodářskými zájmy dotčené společnosti. Dotčené zvláštní akcie představují tedy reálné riziko, že rozhodnutí, která jsou doporučena orgány těchto společností jako shodná s hospodářskými zájmy těchto společností, budou uvedeným státem zablokována.

31     S ohledem na výše uvedené představují dotčené zvláštní akcie omezení ve smyslu čl. 56 odst. 1 ES.

–       K případnému odůvodnění překážek

32     Volný pohyb kapitálu může být nicméně omezen vnitrostátními opatřeními odůvodněnými důvody uvedenými v článku 58 ES nebo naléhavými důvody obecného zájmu (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 7. září 2004, Manninen, C-319/02, Sb. rozh. s. I-7477, bod 29), pokud neexistuje harmonizační opatření Společenství stanovící nezbytná opatření pro zajištění ochrany těchto zájmů (viz v tomto smyslu, v kontextu volného pohybu služeb, rozsudek ze dne 15. června 2006, Komise v. Francie, C-255/04, Sb. rozh. s. I-5251, bod 43 a uvedená judikatura).

33     Pokud takové harmonizační opatření Společenství neexistuje, přísluší v zásadě členským státům, aby rozhodly o úrovni, v jaké chtějí zajistit ochranu takových legitimních zájmů, jakož i o způsobu, jakým má být této úrovně dosaženo. Mohou tak činit ovšem pouze v mezích stanovených Smlouvou, a zejména v souladu se zásadou proporcionality, podle které musí být přijatá opatření způsobilá zaručit uskutečnění cíle, který sledují, a nesmí překračovat meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 4. června 2002, Komise v. Belgie, C-503/99, Recueil, s. I-4809, bod 45).

34     V projednávaném případě je tedy třeba za účelem posouzení opodstatněnosti žalobních důvodů uplatněných Komisí přezkoumat, zda dotčené zvláštní akcie, které přiznávají zvláštní práva na předchozí schválení určitých rozhodnutí týkajících se řízení přijatých orgány společností KPN a TPG, mohou být odůvodněny s ohledem na jeden z důvodů uvedených v bodě 32 tohoto rozsudku a zda jsou tato opatření přiměřená sledovaným cílům.

35     Pokud jde o zvláštní akcii vlastněnou ve společnosti KPN, nizozemská vláda neuvádí žádný cíl obecného zájmu, který by mohl sloužit jako odůvodnění.

36     Za těchto podmínek musí být první žalobní důvod uplatněný ve věci C-282/04, vycházející z porušení čl. 56 odst. 1 ES, přijat.

37     Pokud jde o zvláštní akcii vlastněnou ve společnosti TPG, nizozemská vláda uplatňuje, že tato akcie je nezbytná k zabezpečení všeobecné poštovní služby, a konkrétněji k ochraně platební schopnosti a kontinuity společnosti TPG, která je v současné době jediným podnikem v Nizozemsku schopným zabezpečit tuto všeobecnou službu na úrovni vyžadované zákonem.

38     V tomto ohledu je třeba uvést, že zabezpečení takové služby obecného zájmu, jako je všeobecná poštovní služba, může představovat naléhavý důvod obecného zájmu, který může odůvodnit překážku volného pohybu kapitálu (viz obdobně rozsudek ze dne 20. června 2002, Radiosistemi, C-388/00C-429/00, Recueil, s. I-5845, bod 44).

39     Dotčená zvláštní akcie však překračuje meze toho, co je nezbytné k zajištění platební schopnosti a kontinuity poskytovatele všeobecné poštovní služby.

40     Jak totiž správně poznamenal generální advokát v bodech 38 a 39 svého stanoviska, je třeba jednak konstatovat, že zvláštní práva náležející nizozemskému státu ve společnosti TPG se neomezují na činnosti této společnosti coby poskytovatele všeobecné poštovní služby. Krom toho výkon těchto zvláštních práv nespočívá na žádném přesném kritériu a nemusí být odůvodněn, což znemožňuje jakýkoli účinný soudní přezkum.

41     S ohledem na výše uvedené musí být první žalobní důvod uplatněný ve věci C-283/04, který vychází z porušení čl. 56 odst. 1 ES, přijat.

 K žalobním důvodům vycházejícím z porušení článku 43 ES

42     Komise se rovněž domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Nizozemské království nesplnilo své povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 43 ES, týkajícího se svobody usazování, jelikož dotčené zvláštní akcie představují překážku nejen pro přímé a portfoliové investice ve společnostech KPN nebo TPG, ale mohou rovněž bránit účasti na kontrole v těchto dvou společnostech, tedy investicím, které svěřují určitý vliv na řízení a kontrolu těchto společností (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 5. listopadu 2002, Überseering, C 208/00, Recueil, s. I-9919, bod 77 a výše uvedená judikatura).

43     Jak uvedl generální advokát v bodě 41 svého stanoviska, pokud dotčené zvláštní akcie vedou k omezení svobody usazování, jsou taková omezení přímým důsledkem výše přezkoumávaných překážek svobodného pohybu kapitálu, se kterými jsou neoddělitelně spojena. Jelikož bylo shledáno porušení čl. 56 odst. 1 ES, není tedy nezbytné přezkoumávat odděleně dotčená opatření ve světle pravidel Smlouvy, která se týkají svobody usazování (viz zejména rozsudek ze dne 13. května 2003, Komise v. Španělsko, C-463/00, Recueil, s. I-4581, bod 86).

44     S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že Nizozemské království tím, že ponechalo v platnosti některá ustanovení ve stanovách společností KPN a TPG, která stanoví, že kapitál těchto společností zahrnuje zvláštní akcii vlastněnou nizozemským státem, která mu přiznává zvláštní práva na schválení určitých rozhodnutí týkajících se řízení orgánů uvedených společností, která nejsou omezena na případy, kdy zásah tohoto státu je nezbytný z naléhavých důvodů obecného zájmu uznaných Soudním dvorem, a v případě společnosti TPG zejména k zabezpečení zachování všeobecné poštovní služby, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 56 odst. 1 ES.

 K nákladům řízení

45     Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Nizozemské království nemělo ve věci úspěch, je namístě posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

1)      Nizozemské království tím, že ponechalo v platnosti některá ustanovení ve stanovách společností Koninklijke KPN NV a TPG NV, která stanoví, že kapitál těchto společností zahrnuje zvláštní akcii vlastněnou nizozemským státem, která mu přiznává zvláštní práva na schválení určitých rozhodnutí týkajících se řízení orgánů uvedených společností, která nejsou omezena na případy, kdy zásah tohoto státu je nezbytný z naléhavých důvodů obecného zájmu uznaných Soudním dvorem, a v případě společnosti TPG NV zejména k zabezpečení zachování všeobecné poštovní služby, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 56 odst. 1 ES.

2)      Nizozemskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

Podpisy.


* Jednací jazyk: nizozemština.