Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

Share

Highlight in text

Go

Věc C-50/05

Řízení zahájené

Maijou T. I. Nikula

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus )

„Sociální zabezpečení – Krytí dávek v nemoci a mateřství – Výpočet pojistného – Nařízení č. 1408/71– Právo členského státu zahrnout do vyměřovacího základu pro výpočet pojistného důchod a penzi vyplácené institucí jiného členského státu – Důchodce, který má nárok na důchod a penzi podle právních předpisů dvou členských států“

Stanovisko generálního advokáta M. Poiarese Madura přednesené dne 16. února 2006          

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 18. července 2006          

Shrnutí rozsudku

Sociální zabezpečení migrujících pracovníků – Zdravotní pojištění – Pojistné placené důchodcem

(Článek 39 ES; nařízení Rady č. 1408/71, článek 27 a čl. 33 odst. 1)

Článek 33 odst. 1 nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, nebrání tomu, aby pro určení vyměřovacího základu pro pojistné na zdravotní pojištění uplatňované v členském státě, ve kterém má bydliště důchodce, kterému vyplácejí důchody instituce tohoto členského státu příslušného pro poskytování dávek na základě článku 27 uvedeného nařízení, byly do tohoto vyměřovacího základu zahrnuty kromě důchodů vyplácených v členském státě bydliště i důchody vyplácené institucemi jiného členského státu, pokud uvedené pojistné nepřesáhne částku důchodů vyplácených v členském státě bydliště.

Článek 39 ES nicméně brání tomu, aby částka důchodů vyplácených institucemi jiného členského státu byla zohledněna, pokud již bylo v tomto jiném členském státě z příjmů z výdělečné činnosti pobíraných v tomto posledně uvedeném státě uhrazeno pojistné. Je povinností dotčených osob prokázat, že toto dřívější pojistné bylo skutečně uhrazeno.

(viz body 37–38 a výrok)




ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)

18. července 2006 (*)

„Sociální zabezpečení – Krytí dávek v nemoci a mateřství – Výpočet pojistného – Nařízení č. 1408/71 – Právo členského státu zahrnout do vyměřovacího základu pro výpočet pojistného důchod a penzi vyplácené institucí jiného členského státu – Důchodce, který má nárok na důchod a penzi podle právních předpisů dvou členských států“

Ve věci C-50/05,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Korkein hallinto-oikeus (Finsko) ze dne 4. února 2005, došlým Soudnímu dvoru dne 8. února 2005, v řízení zahájeném

Maijou T. I. Nikula,

SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),

ve složení A. Rosas, předseda senátu, J.-P. Puissochet (zpravodaj), A. Borg Barthet, U. Lõhmus a A. Ó Caoimh, soudci,

generální advokát: M. Poiares Maduro,

vedoucí soudní kanceláře: C. Strömholm, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. ledna 2006,

s ohledem na vyjádření předložená:

–       za Maiju T. I. Nikula M. Ekorrem,

–       za finskou vládu A. Guimaraes-Purokoski a E. Bygglin, jako zmocněnkyněmi,

–       za španělskou vládu I. del Cuvillo Contrerasem, jako zmocněncem,

–       za nizozemskou vládu H. Sevenster a M. de Gravem, jako zmocněnci,

–       za portugalskou vládu L. Fernandesem a S. Pizarrem, jako zmocněnci,

–       za norskou vládu I. Djupvik a K. Fløistad, jako zmocněnkyněmi,

–       za Komisi Evropských společenství D. Martinem a M. Huttunenem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 16. února 2006,

vydává tento

Rozsudek

1       Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 33 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1; Zvl. vyd. 05/03, s. 3, dále jen „nařízení č. 1408/71“).

2       Tato žádost byla podána v rámci žaloby podané M. T. I. Nikula ke Korkein hallinto-oikeus (finský nejvyšší správní soud) proti rozhodnutí Lapin verotuksen oikaisulautakunta (revizní daňová komise Laponska) ohledně výše zdanitelných příjmů zohledněných pro rok 2000 pro výpočet jejího pojistného na zdravotní pojištění.

 Právní rámec

 Právní úprava Společenství

3       Podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1408/71:

„S výhradou zvláštních ustanovení tohoto nařízení mají osoby s bydlištěm na území jednoho z členských států, na které se vztahuje toto nařízení, stejná práva a povinnosti podle právních předpisů kteréhokoli členského státu jako státní příslušníci uvedeného státu.“

4       Článek 27 tohoto nařízení stanoví:

„Důchodce, který má nárok na pobírání důchodu [nebo penze] podle právních předpisů dvou nebo více členských států, z nichž jeden je členský stát, na jehož území má bydliště, a který má nárok na dávky podle právních předpisů posledně uvedeného členského státu, případně s přihlédnutím k článku 18 a příloze VI, obdrží spolu se svými rodinnými příslušníky tyto dávky od instituce místa bydliště a na účet uvedeného orgánu [uvedené instituce], jako by dotyčná osoba byla poživatelem důchodu [nebo penze] náležejícího [náležejících] pouze podle právních předpisů posledně uvedeného členského státu.“

5       Podle článku 28a uvedeného nařízení:

„Pokud má důchodce, který má nárok na důchod [nebo penzi] podle právních předpisů jednoho členského státu nebo na důchody [nebo penze] podle právních předpisů dvou nebo více členských států, bydliště na území členského státu, podle jehož právních předpisů nárok na věcné dávky není závislý na podmínkách pojištění nebo zaměstnání a podle jehož právních předpisů není vyplácen žádný důchod [nebo penze], nese náklady na věcné dávky poskytované jemu a jeho rodinným příslušníkům instituce jednoho z členských států příslušných v oblasti důchodů, určená podle pravidel stanovených v čl. 28 odst. 2, pokud by důchodce a jeho rodinní příslušníci měli nárok na takové dávky podle právních předpisů uplatňovaných uvedenou institucí, kdyby měli bydliště na území členského státu, kde má instituce sídlo.“

6       Článek 33 odst. 1 stejného nařízení stanoví:

„Instituce členského státu příslušná pro vyplácení důchodu [nebo penze], která uplatňuje právní předpisy stanovící srážky příspěvků placených důchodcem pro krytí dávek v nemoci a mateřství, je oprávněna provádět tyto srážky, vypočítané v souladu s uvedenými právními předpisy, z vyplácených důchodů [nebo penzí] v takovém rozsahu, aby náklady na dávky podle článků 27, 28, 28a, 29, 31 a 32 nesla instituce uvedeného členského státu.“

 Vnitrostátní právní úprava

7       Podle článku 1 zákona o zdravotním pojištění [sairausvakuutuslaki (364/1963)] jsou všechny osoby, které mají bydliště na území Finska, bez ohledu na svou státní příslušnost pojištěny proti riziku onemocnění. Pojistné na zdravotní pojištění se vybírá v rámci daně. Právo pojištěnce na dávky se neváže k uhrazenému pojistnému.

8       Článek 33 odst. 2 uvedeného zákona stanoví, že pojistné hrazené pojištěnci se vypočítá na základě všech příjmů zohledněných pro stanovení jejich místních daní pro předcházející daňové období.

 Spor v původním řízení a předběžná otázka

9       Maija T. I. Nikula, důchodkyně s bydlištěm v Kemi (Finsko), pobírala v průběhu roku 2000 jako starobní důchody různé dávky od institucí dvou členských států, Švédského království, kde po dobu několika let pracovala, a Finské republiky, na jejímž území má bydliště.

10     V rámci zdanění za rok 2000 byla M. T. I. Nikula prohlášena finským daňovým rezidentem. Důchody, které jí vyplácely švédské instituce, byly zahrnuty do jejího zdanitelného příjmu v souladu s čl. 18 odst. 1 a čl. 25 odst. 3 písm. d) úmluvy (26/1997) uzavřené mezi členskými státy Severské rady za účelem zamezení dvojího zdanění v oblasti daní z příjmů a daní z majetku.

11     Maija T. I. Nikula požádala o změnu svého zdanění tak, aby důchody pobírané od švédských institucí nebyly zahrnuty do zdanitelného příjmu, který je vyměřovacím základem pro výpočet jejího pojistného na zdravotní pojištění. Rozhodnutím ze dne 11. září 2002 revizní daňová komise Laponska její žádost zamítla.

12     Maija T. I. Nikula se proti tomuto rozhodnutí odvolala k Rovaniemen hallinto-oikeus (správní soud v Rovaniemi). Tento soud zamítl odvolání M. T. I. Nikula rozhodnutím ze dne 12. prosince 2003.

13     Maija T. I. Nikula požádala o povolení podat kasační opravný prostředek proti rozhodnutí Rovaniemen hallinto-oikeus a ve svém kasačním opravném prostředku podaném ke Korein hallinto-oikeus navrhla, aby tento soud uvedené rozhodnutí zrušil a aby důchody pobírané od švédských institucí nebyly zohledněny při výpočtu zdanitelného příjmu, který je vyměřovacím základem pro výpočet jejího pojistného na zdravotní pojištění.

14     Za těchto okolností se Korkein hallinto-oikeus rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je třeba čl. 33 odst. 1 nařízení č. 1408/71 [...] vykládat tak, že s tímto ustanovením není slučitelné, když pojistné na zdravotní pojištění v případě, že důchodce podle článku 27 uvedeného nařízení může v případě nemoci a mateřství žádat dávky jen od instituce místa bydliště a na účet uvedené instituce, je určeno tím způsobem, že v členském státě, ve kterém má důchodce bydliště, jsou jako vyměřovací základ pro výpočet pojistného zohledňovány vedle důchodů, které tento důchodce pobírá od státu bydliště, také důchody, které pobírá od jiného členského státu, i když jen za podmínky, že pojistné nepřesáhne částku důchodu obdrženého od státu bydliště?“

 K předběžné otázce

15     Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 33 odst. 1 nařízení č. 1408/71 brání tomu, aby pro určení vyměřovacího základu pojistného na zdravotní pojištění v členském státě, kde má bydliště důchodce, jemuž jsou vypláceny důchody institucemi tohoto členského státu, byly do tohoto vyměřovacího základu zahrnuty kromě důchodů vyplácených ve státě bydliště také důchody vyplácené institucemi jiného členského státu, pokud pojistné nepřesáhne částku důchodů vyplácených v členském státě bydliště.

 Vyjádření předložená Soudnímu dvoru

16     Španělská a portugalská vláda se domnívají, že příslušný členský stát nemůže na základě ustanovení čl. 33 odst. 1 nařízení č. 1408/71 zahrnout do výpočtu pojistného na zdravotní pojištění důchody nebo penze vyplácené institucí jiného členského státu. Stejný názor zastává také Komise Evropských společenství, která se domnívá, že na základě obecné zásady, která byla stanovena v rozsudku ze dne 10. května 2001, Rundgren (C-389/99, Recueil, s. I-3731), příslušný členský stát může provádět srážky pojistného jen z důchodu nebo penze vyplácených institucí tohoto státu s vyloučením důchodů nebo penzí vyplácených institucí jiného členského státu.

17     Tyto vlády a orgán zakládají své úvahy na bodě 49 výše uvedeného rozsudku Rundgren, podle kterého z čl. 33 odst. 1 nařízení č. 1408/71 vyplývá, že uvedené nařízení povoluje příslušné instituci zmíněného členského státu provést ve stanovených případech pouze srážky z důchodu nebo penze, které má sama povinnost vyplácet, tedy které skutečně vyplácí, za účelem krytí zejména dávek v nemoci.

18     Finská, nizozemská a norská vláda připouštějí, že existuje vztah mezi pravomocí provést srážky z důchodu a povinností poskytovat věcné dávky. Odpovědnost za vyplácení těchto dávek nemůže nést instituce členského státu, která může pouze mít pravomoc v oblasti důchodů (výše uvedený rozsudek Rundgren, bod 47). Domnívají se ale, že tento vztah, jehož existence byla potvrzena v bodě 49 uvedeného rozsudku, nebrání členskému státu, ve kterém má sídlo instituce příslušná pro vyplácení dávek zdravotního pojištění, aby ve svých vlastních právních předpisech stanovil vyměřovací základ tvořený příjmy, které se mají vzít v úvahu při výpočtu pojistného na zdravotní pojištění. Tento výklad je podpořen výrazem „vypočítané v souladu s uvedenými právními předpisy“, uvedeným v čl. 33 odst. 1 nařízení č. 1408/71. Výkon této pravomoci se váže pouze na povinnost této instituce zabezpečit efektivní vyplácení dávek dotyčným důchodcům.

19     Tyto vlády se tedy domnívají, že za této situace se může členský stát rozhodnout zahrnout důchody vyplácené jiným členským státem do vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení, přičemž připouštějí, že částka tohoto pojistného nesmí přesáhnout částku důchodů vyplácených v členském státě, ve kterém má důchodce bydliště. V tomto posledním případě by totiž nemohla být provedena srážka celkového pojistného z důchodů vyplácených v tomto členském státě, jak tomu musí být a jak Soudní dvůr rozhodl v bodě 49 výše uvedeného rozsudku Rundgren.

 Závěry Soudního dvora

20     Cílem nařízení č. 1408/71, jak uvádí jeho druhý a čtvrtý bod odůvodnění, je zajistit volný pohyb zaměstnanců a samostatně výdělečných osob v Evropském společenství při respektování zvláštních vlastností vnitrostátních právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení. Za tímto účelem nařízení vychází, jak vyplývá z jeho pátého, šestého a desátého bodu odůvodnění, ze zásady rovného zacházení s ohledem na různé vnitrostátní právní předpisy a jeho účelem je co nejlépe zajistit rovné zacházení se všemi pracovníky na území členského státu, jakož i zamezit znevýhodnění pracovníků, kteří vykonávají své právo na volný pohyb. Systém zavedený nařízením č. 1408/71 je pouze koordinačním systémem, který se zejména týká určení právních předpisů použitelných na zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné, kteří za různých okolností využívají svého práva na volný pohyb (rozsudek ze dne 9. března 2006, Piatkowski, C-493/04, Sb. rozh. s. I-2369, body 19 a 20).

21     Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že M. T. I. Nikula, která má bydliště ve Finsku, v průběhu roku 2000 pobírala důchody jak od švédských, tak od finských institucí.

22     Podle článku 27 nařízení č. 1408/71 má důchodce, který má nárok na pobírání důchodů nebo penzí podle právních předpisů dvou nebo více členských států, z nichž jeden je členský stát, na jehož území má bydliště, nárok na věcné dávky podle právních předpisů členského státu, na jehož území má bydliště, jako by byl poživatelem důchodu nebo penze náležejících pouze podle právních předpisů posledně uvedeného státu.

23     Je tedy povinností Finské republiky jako členského státu, na jehož území má M. T. I. Nikula bydliště, zabezpečit poskytování věcných dávek. Podle čl. 33 odst. 1 stejného nařízení je tento stát oprávněn provádět srážky pojistného v souladu s postupy stanovenými svými právními předpisy.

24     V případě neexistence harmonizace na úrovni Společenství je věcí právních předpisů každého dotyčného členského státu určit příjmy, které se zohlední při výpočtu pojistného na sociální zabezpečení (viz rozsudek ze dne 26. ledna 1999, Terhoeve, C-18/95, Recueil, I-345, bod 51). Platí to o to víc, pokud právní úprava Společenství obsahuje výslovný odkaz na právo členského státu, který je označen jako stát příslušný pro oblast srážek pojistného na zdravotní pojištění. Je třeba, aby při výkonu této pravomoci dotyčný členský stát dodržoval právo Společenství (viz výše uvedený rozsudek Terhoeve, bod 34, a rozsudek ze dne 7. července 2005, Van Pommeren-Bourgondiën, C-227/03, Sb. rozh. s. I-6101, bod 39).

25     Finský zákon o zdravotním pojištění tak v čl. 33 odst. 2 stanoví, že pojistné na zdravotní pojištění se vypočítá na základě všech příjmů zohledněných pro výpočet místních daní, a zejména důchodů a penzí vyplácených jinými členskými státy, pro předcházející daňové období.

26     V rozporu s tím, co tvrdí Komise a některé členské státy, které se domnívají, že názor Soudního dvora ve výše uvedeném rozsudku Rundgren v zásadě zakazuje, aby členský stát prováděl srážky pojistného na sociální zabezpečení z důchodů vyplácených jiným členským státem, nelze řešení v uvedeném rozsudku použít na projednávanou věc.

27     Pan Rundgren, narozený ve Finsku a švédský státní příslušník od 18. července 1975, neměl jiné příjmy než důchody a doživotní penze vyplácené Švédským královstvím. Tento členský stát nesl odpovědnost za vyplácení věcných dávek.

28     Finská republika tak jednak tím, že nevyplácela ani důchod, ani penzi dotčené osobě, nemohla v souladu s čl. 33 odst. 1 nařízení č. 1408/71 „provádět [tyto] srážky [...] z důchodu [nebo penze] vyplácených“ institucí tohoto státu.

29     Krom toho v souladu se zásadou, podle které od důchodce, který pobírá důchod nebo penzi, nelze vymáhat z důvodu bydliště na území určitého členského státu pojistné na povinné pojištění pro krytí dávek, které vyplácí instituce jiného členského státu (rozsudek ze dne 21. února 1991, Noij, C-140/88, Recueil, s. I-387, bod 14), Finská republika nemohla vymáhat od p. Rundgrena pojistné stanovené finskými právními předpisy, pokud tento pobíral dávky, které měly obdobný předmět a které vyplácela instituce Švédského království, tedy členský stát, který byl vůči němu příslušný pro oblast důchodů (výše uvedený rozsudek Rundgren, bod 56).

30     Je sice pravda, že právní předpisy členského státu, které ukládají důchodcům povinnost platit pojistné v rámci systému doplňkového sociálního pojištění bez poskytnutí odpovídající sociální ochrany, jsou v rozporu se zásadou volného pohybu osob (rozsudek ze dne 15. února 1996, Kemmler, C-53/95, Recueil, s. I-703, a rozsudek ze dne 19. března 2002, Hervein a další, C-393/99 a C-394/99, Recueil, s. I-2829), avšak tak tomu v projednávané věci není, jelikož finské právní předpisy se musí uplatňovat jakožto právní předpisy státu, kde má důchodce bydliště, s vyloučením jakýchkoli jiných právních předpisů na všechny důchodce, kteří mají bydliště na finském území.

31     V takovém případě, jako je věc v původním řízení, kdy instituce členského státu, kde má důchodce bydliště, vyplácí důchod a instituce téhož státu zabezpečuje krytí výdajů na zdravotní pojištění, tak žádné ustanovení nařízení č. 1408/71 nebrání tomuto státu vypočítat výši pojistného na sociální zabezpečení osobě, která má na jeho území bydliště, ze všech jejích příjmů, které jí plynou z důchodů vyplácených v členském státě bydliště nebo z důchodů vyplácených v jiných členských státech.

32     Nicméně, bez ohledu na zvolený způsob výpočtu, výše pojistného nemůže přesáhnout částku důchodů vyplácených institucemi členského státu, kde má důchodce bydliště, jelikož, jak bylo připomenuto v bodě 28 tohoto rozsudku, podle čl. 33 odst. 1 nařízení č. 1408/71 může být pojistné na zdravotní pojištění sráženo jen z důchodů nebo penzí vyplácených státem bydliště (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Rundgren, bod 49).

33     Mimoto, pokud členský stát bydliště uplatňuje systém, který nezohledňuje pojistné na zdravotní pojištění již uhrazené důchodci v průběhu jejich výdělečné činnosti v jiném členském státě, než je stát bydliště, jedná se o překážku volného pohybu osob. Důsledkem takového systému by bylo potrestání uvedených důchodců jen z toho důvodu, že využili své právo na volný pohyb, a zvýhodnilo by to ty, kteří zůstali v průběhu celé své výdělečné činnosti pouze v jednom členském státě.

34     Soudní dvůr rozhodl, že článek 39 ES brání tomu, aby členský stát vypočítal pojistné na zdravotní pojištění pracovníka v důchodu, na kterého se vztahují právní předpisy tohoto státu, z hrubého starobního doplňkového důchodu smluvního původu, který mu plyne z jiného členského státu, bez přihlédnutí ke skutečnosti, že část tohoto hrubého důchodu již byla sražena na pojistné na zdravotní pojištění v tomto posledně uvedeném státě (rozsudek ze dne 15. června 2000, Sehrer, C-302/98, Recueil, s. I-4585, bod 36).

35     S cílem předejít takovému riziku a zaručit v rámci Společenství státním příslušníkům členských států rovné zacházení vzhledem k různým vnitrostátním právním předpisům, musí členský stát příslušný v oblasti dávek, který na základě svých právních předpisů obvykle započítává při výpočtu vyměřovacího základu pojistného na zdravotní pojištění důchody nebo penze vyplácené institucemi jiných členských států, vyjmout z vyměřovacího základu pojistného částku důchodů, z kterých již bylo pojistné uhrazeno těmito důchodci v jiných státech, ať už bylo uhrazeno dotčenými osobami z jejich příjmů v průběhu výdělečné činnosti, nebo odvedeno přímo z uvedených příjmů.

36     Je povinností dotčených osob prokázat, že dřívější pojistné bylo skutečně uhrazeno.

37     Na položenou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 33 odst. 1 nařízení č. 1408/71 nebrání tomu, aby pro určení vyměřovacího základu pro pojistné na zdravotní pojištění uplatňované v členském státě, ve kterém má bydliště důchodce, kterému vyplácejí důchody instituce tohoto členského státu příslušného pro poskytování dávek na základě článku 27 uvedeného nařízení, byly do tohoto vyměřovacího základu zahrnuty kromě důchodů vyplácených v členském státě bydliště i důchody vyplácené institucemi jiného členského státu, pokud uvedené pojistné nepřesáhne částku důchodů vyplácených v členském státě bydliště.

38     Článek 39 ES nicméně brání tomu, aby částka důchodů vyplácených institucemi jiného členského státu byla zohledněna, pokud již bylo v tomto jiném členském státě z příjmů z výdělečné činnosti pobíraných v tomto posledně uvedeném státě uhrazeno pojistné. Je povinností dotčených osob prokázat, že dřívější pojistné bylo skutečně uhrazeno.

 K nákladům řízení

39     Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 33 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, nebrání tomu, aby pro určení vyměřovacího základu pro pojistné na zdravotní pojištění uplatňované v členském státě, ve kterém má bydliště důchodce, kterému vyplácejí důchody instituce tohoto členského státu příslušného pro poskytování dávek na základě článku 27 uvedeného nařízení, byly do tohoto vyměřovacího základu zahrnuty kromě důchodů vyplácených v členském státě bydliště i důchody vyplácené institucemi jiného členského státu, pokud uvedené pojistné nepřesáhne částku důchodů vyplácených v členském státě bydliště.

Článek 39 ES nicméně brání tomu, aby částka důchodů vyplácených institucemi jiného členského státu byla zohledněna, pokud již bylo v tomto jiném členském státě z příjmů z výdělečné činnosti pobíraných v tomto posledně uvedeném státě uhrazeno pojistné. Je povinností dotčených osob prokázat, že dřívější pojistné bylo skutečně uhrazeno.

Podpisy.

* Jednací jazyk: finština.