Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

References to this case

Share

Highlight in text

Go

STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY

ELEANOR SHARPSTON

přednesené dne 6. listopadu 2008 (1)

Věc C-285/07

A.T.

proti

Finanzamt Stuttgart-Körperschaften

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Německo)]

„Společný systém zdanění při výměně akcií – Zúčtování akcií na jejich tržní, nikoliv účetní hodnotu – Zdanění výsledného kapitálového zisku“





1.        Pokud jsou při restrukturalizaci aktiva jedné společnosti převáděna do jiné, může vzniknout daňová událost. Převod představuje zcizení pro účely zdanění kapitálových zisků, a jestliže hodnota těchto aktiv od jejich původního nabytí převodcem vzrostla, může vzniknout zisk podléhající zdanění. Některé členské státy poskytují daňovou úlevu tím, že umožňují odložení bezprostředního daňového zatížení, neboť u těchto aktiv ještě nedošlo ke skutečnému převodu. Pokud se jedná o převod do společnosti, která není daňovým rezidentem, je však daňová úleva poskytována zřídka, a to z obavy, že platba daně nebude pouze odložena, ale že k ní vůbec nedojde.

2.        Projednávaný případ se týká restrukturalizace, v jejímž rámci německá společnost (A.T.) převedla svůj kontrolní podíl v německé GmbH na francouzskou společnost výměnou za cenné papíry přidělené touto francouzskou společností. Německé vnitrostátní právní předpisy ukládaly zvláštní podmínku, kterou musela výměna akcií splňovat, aby mohlo být zatížení daní z kapitálových zisků odloženo. Dotčená transakce tuto podmínku nesplnila. Německé orgány proto přikročily ke zdanění dosaženého kapitálového zisku. Předkládající soud se táže, zda zaprvé čl. 8 odst. 1 a 2 směrnice o fúzích(2) a zadruhé články 43 ES a 56 ES mají být vykládány tak, že brání takovému zdanění.

 Směrnice o fúzích

3.        Směrnice o fúzích ukládá společný systém zdanění při fúzích, rozděleních, převodech aktiv a výměně akcií mezi společnostmi z různých členských států. Jejím cílem je zamezit ukládání daní v souvislosti s takovými operacemi a přitom zajišťovat zájmy členského státu, ve kterém vznikne daňové zatížení. V souvislosti s výměnou akcií tak činí tím, že stanoví, že přidělení cenných papírů nabývající společnosti společníku nabyté společnosti „nemá samo o sobě za následek zdanění příjmů, zisků nebo kapitálových zisků tohoto společníka“(3), a přitom umožňuje členským státům zdaňovat „zisky plynoucí z následného převodu obdržených cenných papírů stejným způsobem, jakým by byl zdaněn zisk z převodu cenných papírů existujících před nabytím“(4).

4.        Preambule směrnice obsahuje následující ustanovení:

„[1]      [F]úze, rozdělení, převody aktiv a výměny akcií týkající se společností z různých členských států mohou být nezbytné k tomu, aby se ve Společenství vytvořily podmínky obdobné podmínkám vnitřního trhu, a tím se zajistilo vytvoření a účinné fungování společného trhu; […] těmto operacím by neměly být kladeny překážky v podobě omezení, znevýhodnění nebo zvláštních narušení, které by vyplývaly z daňových předpisů členských států; […] je proto nezbytné zavést pro tyto operace daňová pravidla neutrální z hlediska hospodářské soutěže, aby se podniky mohly přizpůsobit požadavkům společného trhu, zvýšit svou produktivitu a zlepšit svou konkurenceschopnost na mezinárodní úrovni.

[2]       [Některé] daňové předpisy tyto operace znevýhodňují oproti obdobným operacím, které se týkají společností ve stejném členském státě; […] je nezbytné tato znevýhodnění odstranit.

[3]      [T]ohoto cíle nelze dosáhnout tím, že by se stávající systémy platné v členských státech rozšířily na úroveň Společenství, neboť rozdíly mezi těmito systémy mohou vyvolávat narušení hospodářské soutěže; […] uspokojivé řešení může v tomto ohledu přinést pouze společný daňový systém.

[4]      [S]polečný daňový systém musí zamezit ukládání daní v souvislosti s fúzemi, rozděleními, převody aktiv nebo výměnami akcií, a přitom zajišťovat finanční zájmy státu, v němž se nachází převádějící nebo nabytá společnost.

[5]      [C]o se týče fúzí, rozdělení nebo převodů aktiv, vedou tyto operace zpravidla k přeměně převáděné společnosti ve stálou provozovnu společnosti přijímající aktiva nebo k připojení aktiv ke stálé provozovně společnosti přijímající aktiva.

[6]      [S]ystém odložení zdanění kapitálových zisků vztahujících se k převáděným aktivům až do jejich skutečného převodu, jenž je uplatňován vůči aktivům, která jsou převáděna na takovou stálou provozovnu, umožňuje zamezit zdanění dotyčných kapitálových zisků a přitom zaručuje jejich konečné zdanění státem převádějící společnosti ke dni jejich vzniku.“

5.        Článek 2 obsahuje následující příslušné definice:

„Pro účely této směrnice se:

a)      ,fúzí‘ rozumí operace, při které:

–        jedna nebo více společností, jež se ruší bez likvidace, převádí veškerá svá aktiva a pasiva na jinou existující společnost, přičemž jejich společníkům jsou výměnou vydány cenné papíry představující základní kapitál této jiné společnosti a případně vyplacena hotovost nepřesahující 10 % jmenovité hodnoty, nebo pokud jmenovitá hodnota neexistuje, účetní hodnoty těchto cenných papírů,

–        dvě nebo více společností, jež se ruší bez likvidace, převádí veškerá svá aktiva a pasiva na společnost, kterou vytvoří, přičemž jejich společníkům jsou výměnou vydány cenné papíry představující základní kapitál této nové společnosti a případně vyplacena hotovost nepřesahující 10 % jmenovité hodnoty, nebo pokud jmenovitá hodnota neexistuje, účetní hodnoty těchto cenných papírů,

–        společnost, jež se ruší bez likvidace, převádí veškerá svá aktiva a pasiva na společnost, jež vlastní veškeré cenné papíry představující její základní kapitál;

b)      ,rozdělením‘ rozumí operace, při které společnost, jež se ruší bez likvidace, převádí veškerá svá aktiva a pasiva na dvě nebo více existující nebo nově vytvořené společnosti, přičemž jejím společníkům jsou poměrným dílem vydány cenné papíry představující základní kapitál společností přijímajících tato aktiva a pasiva a případně vyplacena hotovost nepřesahující 10 % jmenovité hodnoty, nebo pokud jmenovitá hodnota neexistuje, účetní hodnoty těchto cenných papírů;

c)      ,převodem aktiv‘ rozumí operace, při které společnost, aniž by byla zrušena, převádí veškeré nebo jednu nebo více oblastí své činnosti do jiné společnosti výměnou za cenné papíry představující základní kapitál společnosti přijímající převáděnou činnost;

d)      ,výměnou akcií‘ rozumí operace, při které společnost nabývá podíl na základním kapitálu jiné společnosti, a tím získává většinu hlasovacích práv v této společnosti, přičemž společníkům této jiné společnosti jsou výměnou za jejich cenné papíry vydány cenné papíry první společnosti a případně vyplacena hotovost nepřesahující 10 % jmenovité hodnoty, nebo pokud jmenovitá hodnota neexistuje, účetní hodnoty cenných papírů vydaných výměnou;

e)      ,převádějící společností‘ rozumí společnost převádějící svá aktiva a pasiva nebo převádějící veškeré nebo jednu nebo více oblastí své činnosti;

f)       ,přijímající společností‘ rozumí společnost přijímající aktiva a pasiva nebo veškeré nebo jednu nebo více oblastí činnosti převádějící společnosti;

g)      ,nabytou společností‘ rozumí společnost, na niž jiná společnost nabývá podíl prostřednictvím výměny cenných papírů;

h)      ,nabývající společností‘ rozumí společnost, jež nabývá podíl prostřednictvím výměny cenných papírů.“

6.        Definice v článku 2 jsou propojeny následujícím způsobem. Pro fúzi, rozdělení nebo převod aktiv [písm. a), b) a c)] existuje převádějící a přijímající společnost [podle písm. e) a f)], zatímco pro výměnu akcií [podle písm. d)] existuje nabytá společnost a nabývající společnost [podle písm. g) a h)].

7.        První dva odstavce článku 8 stanoví:

„1.      Přidělení cenných papírů představujících základní kapitál přijímající nebo nabývající společnosti společníku převádějící nebo nabyté společnosti výměnou za jeho cenné papíry představující základní kapitál druhé společnosti při fúzi, rozdělení nebo výměně akcií nemá samo o sobě za následek zdanění příjmů, zisků nebo kapitálových zisků tohoto společníka.

2.      Členské země podmíní použití odstavce 1 tím, že společník nepřičte obdrženým cenným papírům vyšší hodnotu pro daňové účely, než byla hodnota vyměněných cenných papírů bezprostředně před fúzí, rozdělením nebo výměnou.

Odstavec 1 nebrání členským státům, aby zdaňovaly zisky plynoucí z následného převodu obdržených cenných papírů stejným způsobem, jakým by byl zdaněn zisk z převodu cenných papírů existujících před nabytím.

,Hodnotou pro daňové účely‘ se rozumí částka, na jejímž základě by byl vypočten zisk nebo ztráta pro účely zdanění příjmu, zisku nebo kapitálových zisků společníka společnosti.“

8.        Článek 8 odst. 1 a 2 se tak týká společníka v převádějící společnosti (v případě fúzí a rozdělení) nebo v nabyté společnosti (v případě výměny akcií).

9.        Článek 11 odst. 1 písm. a) stanoví, že členský stát může odmítnout použít veškerá ustanovení směrnice nebo její část nebo odepřít veškeré výhody z nich plynoucí, je-li zjevné, že „hlavním cílem nebo jedním z hlavních cílů“ operace „je daňový únik nebo vyhnutí se daňovým povinnostem; skutečnost, že některá z operací uvedených v článku 1 není prováděna z platných hospodářských důvodů, např. restrukturalizace nebo racionalizace činnosti společností účastnících se této operace, může vést k předpokladu, že hlavním cílem nebo jedním z hlavních cílů této operace je daňový únik či vyhnutí se daňovým povinnostem“.

 Příslušné vnitrostátní právní předpisy

10.      V souvislosti s vnitrostátní výměnou akcií stanoví § 20 Umwandlungssteuergesetz (zákon o dani při reorganizaci obchodních společností; „UmwStG“)(5) v rozsahu, v němž je to relevantní, následující:

„1.   Jestliže je činnost podniku […] převáděna do kapitálové společnosti […] a převodce náhradou získá nové podíly této společnosti (věcné protiplnění), převedená aktiva a nové podíly budou oceněny v souladu s následujícími ustanoveními. První věta se rovněž použije na převod podílů na kapitálové společnosti, pokud nabývající společnost(6) na základě svého základního kapitálu, zahrnujícího nabyté podíly, disponuje prokazatelně a přímo většinou hlasovacích práv ve společnosti, jejíž podíly byly převedeny.

2.      [Nabývající] společnost(7) může ocenit převáděná aktiva jejich účetní nebo vyšší hodnotou. Účetní hodnotu lze použít i tehdy, pokud pro účely práva obchodních společností musí být v rozvaze použita hodnota vyšší. Účetní hodnota je hodnota, na kterou převodce v době věcného vkladu ocenil převáděná aktiva v souladu s daňovými ustanoveními týkajícími se určení zisků. [...]

[...]

4.      Hodnota, kterou [nabývající] společnost přisuzuje převáděným aktivům, je považována ve vztahu k převodci za převodní cenu a pořizovací náklady na podíly.“

11.      Ustanovení § 23 odst. 4 UmwStG stanoví:

„Pokud jsou podíly ve smyslu druhé věty § 20 odst. 1 kapitálové společnosti členského státu EU převáděny do jiné kapitálové společnosti členského státu EU, [první a druhá] věta § 20 odst. 2 se použijí na ocenění podílů nabytých nabývající společností, a první věta § 20 odst. 4 se použije recipročně na ocenění nových podílů nabytých převodcem od nabývající společnosti.“

12.      Konečně je třeba uvést, že Německo provedlo čl. 11 odst. 1 písm. a) směrnice o fúzích prostřednictvím první věty § 26 odst. 2 UmwStG, jež stanoví:

„Ustanovení § 23 odst. 4 se nepoužije, jestliže jsou nabyté podíly zcizeny během sedmi let od převodu, neprokáže-li daňový poplatník, že nabyté podíly byly předmětem dalšího věcného vkladu na základě jejich účetní hodnoty podle právních předpisů jiného členského státu Evropské unie odpovídajících § 23 odst. 4.“

13.      Předkládající soud objasňuje, že první věta § 20 odst. 4 UmwStG ukládá „dvojí zachování účetní hodnoty“. Tímto výrazem se rozumí, že při výměně podílů zahrnující převod kontrolního podílu může převodce účetně převést účetní hodnotu převáděných podílů, pouze pokud je nabývající společnost sama takto ocenila.

14.      Předkládající soud rovněž uvádí, že výše uvedená právní úprava zachází s výměnou podílů stejně, ať se jedná o německou společnost, nebo společnost jiného členského státu(8).

 Skutkový stav

15.      Žalobce A.T. je německou společností(9). Společnost měla kontrolní podíl (89,5 %) v německé společnosti s ručením omezeným (dále jen „GmbH“). Pravidla finančního trhu požadovala, aby se tohoto podílu zbavila. Převedla proto v průběhu roku 2000 své podíly v GmbH na francouzskou společnost(10), výměnou za nové akcie představující 1,47 % kapitálu vydaného touto společností.

16.      Francouzská společnost ocenila ve své obchodní a daňové účetní rozvaze (obě byly sestaveny v souladu s francouzským právem) podíly GmbH (podíly v nabyté společnosti) nikoliv jejich nižší účetní hodnotou(11), ale tržní cenou jim přiznanou v smlouvě o převodu podílů, přestože se jeví, že francouzské právní předpisy by umožnily použití účetní hodnoty. A.T. usilovala o ocenění akcií, jež jí byly přiděleny ve francouzské společnosti na účetní hodnotu podílů GmbH, za které byly akcie francouzské společnosti vyměněny. Finanzamt však měl za to, že A.T. měla použít tržní cenu použitou francouzskou společností při ocenění podílů GmbH v souladu s ustanoveními § 23 odst. 4 a § 20 odst. 4 UmwStG 1995. Finanzamt v důsledku toho posuzoval výměnu akcií mezi A.T. a francouzskou společností tak, že při ní vznikl zdanitelný kapitálový zisk. Finanzamt proto přistoupil ke zdanění rozdílu mezi pořizovacími náklady podílů GmbH a tržní hodnotou akcií francouzské společnosti (která podle německých orgánů představovala hodnotu přijatou při zcizení převáděného aktiva (tj. podílů GmbH).

 Původní řízení a předběžná otázka

17.      A.T. úspěšně napadla daňový výměr u Finanzgericht Baden-Württemberg. Finanzamt se odvolal k Bundesfinanzhof. Předkládající soud si není jistý, zda první věta § 23 odst. 4 ve spojení s první větou § 20 odst. 4 UmwStG a podmínka „recipročního účetního převedení“ použitelná na základě těchto ustanovení není v rozporu s čl. 8 odst. 1 a 2 směrnice o fúzích a články 43 ES a 56 ES.

18.      Bundesfinanzhof proto položil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„a)       Brání čl. 8 odst. 1 a 2 [směrnice o fúzích] daňové úpravě členského státu, podle které při převodu podílů jedné kapitálové společnosti (EU) do druhé může [společník nabyté společnosti] dále vést účetní hodnotu převáděných podílů pouze tehdy, pokud [nabývající](12) společnost sama ocenila převedené podíly jejich účetní hodnotou (,dvojí zachování účetní hodnoty‘)?

b)      Jestliže je odpověď záporná: jsou výše uvedená pravidla v rozporu s články 43 ES a 56 ES, přestože ,dvojí zachování účetní hodnoty‘ je požadováno rovněž při převodu podílů na kapitálové společnosti do kapitálové společnosti s neomezenou daňovou povinností?“

19.      Písemná vyjádření předložily A.T., německá vláda a Komise, přičemž všechny tyto účastnice řízení byly zastoupeny na jednání.

 První otázka

20.      První otázkou se předkládající soud táže, zda čl. 8 odst. 1 a 2 směrnice brání použití vnitrostátních daňových pravidel, která po výměně podílů umožňují společníku v nabyté společnosti používat účetní hodnotu akcií v nabyté společnosti pouze tehdy, pokud nabývající společnost rovněž ocenila akcie v nabyté společnosti jejich účetní hodnotou (dvojí zachování účetní hodnoty).

21.      A.T. a Komise navrhují, aby odpověď na otázku předloženou předkládajícím soudem byla pozitivní. Německá vláda zastává opačné stanovisko. V zásadě souhlasím s Komisí a A.T.

 Analýza

22.      Stejně jako Komise se i já domnívám, že příslušným bodem, ze kterého je třeba vycházet, je směrnice.

23.      Soudní dvůr již rozhodl, že společný systém zdanění upravený směrnicí, který zahrnuje různá daňová zvýhodnění, se použije stejnou měrou na všechny operace fúze, rozdělení, převodu aktiv a výměny akcií nezávisle na tom, jaké jsou jejich důvody(13).

24.      Článek 8 odst. 1 stanoví, že při výměně cenných papírů spadajících do jeho působnosti musí být zachována bezpodmínečná daňová neutralita. Znění tohoto ustanovení je jednoznačné a závazné: „přidělení […] nemá samo o sobě za následek zdanění […]“. Z tohoto znění je jasné, že členské státy nemají pravomoc ukládat dodatečné podmínky, které by bylo nutno splnit k přiznání daňově neutrálního zacházení. Soudní dvůr uvedl, že výměna cenných papírů, na kterou se vztahuje čl. 8 odst. 1, nemůže v zásadě podléhat zdanění(14).

25.      Účinek čl. 8 odst. 1 je ten, že na výměnu cenných papírů, na kterou se vztahuje tato směrnice, musí být nahlíženo jako na neutrální daňovou událost. Kdyby toto ustanovení neexistovalo, měla by takováto transakce za normálních okolností daňový dopad. Vznikne tak například kapitálový zisk z rozdílu mezi pořizovacími náklady a příjmem ze zcizení převáděných aktiv, jestliže hodnota těchto aktiv po jejich nabytí vzroste. Kapitálový zisk může vést ke zdanění.

26.      Použití čl. 8 odst. 1 podléhá závazné podmínce první věty čl. 8 odst. 2, a sice že „společník nepřičte obdrženým cenným papírům vyšší hodnotu pro daňové účely, než byla hodnota vyměněných cenných papírů bezprostředně před fúzí, rozdělením nebo výměnou.“

27.      „Společník“ uváděný v čl. 8 odst. 2 může znamenat pouze společníka v nabyté společnosti (A.T.), jelikož odkazuje zpět na čl. 8 odst. 1, kde je společníkova identita objasněna.

28.      Podpůrné tvrzení Německa, že čl. 8 odst. 2 směrnice se týká ocenění podílů v rozvaze nabývající (zahraniční) společnosti, je podle mne neobhajitelné.

29.      Německá vláda tvrdí (na základě doslovného výkladu čl. 8 odst. 2, kde poukazuje na slova „obdrženým cenným papírům“), že směrnice pouze požaduje, aby nabývající společnost oceňovala podíly jejich účetní hodnotou. Předestírá, že tato věta odkazuje na podíly obdržené zahraniční společností, za něž byly přiděleny cenné papíry prostřednictvím výměny.

30.      Ze znění směrnice je však jasné, že čl. 8 odst. 1 a 2 se dotýká daňových důsledků pro společníka v nabyté společnosti (A.T.). Pouze hodnota přičtená cenným papírům představujícím základní kapitál nabývající společnosti („obdržené cenné papíry“) má význam pro účely čl. 8 odst. 2. Tato hodnota určuje pořizovací náklady pro účely výpočtu zdanitelného zisku při následném zcizení podílů společníkem nabyté společnosti. Nemohu proto přijmout tvrzení Německa, že podmínka v čl. 8 odst. 2 prvním pododstavci se týká hodnoty přičtené podílům nabyté společnosti (GmbH) obdrženým francouzskou společností.

31.      Podle mého názoru nelze vykládat čl. 8 odst. 1 a 2 odděleně, protože druhý pododstavec čl. 8 odst. 2 stanoví důsledky, které vyplývají z uplatnění čl. 8 odst. 1.

32.      Pokud by byl společník nabyté společnosti povinen nahradit tržní hodnotu účetní hodnotou, jak tvrdí Německo, daňové zatížení by vzniklo za okolností, kdy směrnice výslovně stanoví odložení zdanění. Směrnice dosahuje daňové neutrality tím, že umožňuje společníkovi nabyté společnosti (A.T.) použít hodnotu přičtenou aktivům, která zcizil (zde jde o nabytou společnost), jako ocenění cenných papírů, které mu byly přiděleny nabývající společností. Toto nicméně zachovává zároveň právo členského státu uložit daň, jestliže cenné papíry představující kapitál nabývající společnosti jsou následně se ziskem zcizeny.

33.      Německo upozorňuje na to, že výměna podílů mohla zůstat daňově osvobozena bez ohledu na ustanovení UmwStG, jelikož francouzské právní předpisy umožňují, aby byly převedené podíly oceněny jejich účetní hodnotou. Pokud by se francouzská společnost rozhodla takto ocenit přijaté podíly (místo toho, aby je ocenila jejich tržní hodnotou), nevznikla by v tomto případě povinnost k dani z kapitálových zisků podle německého práva. Německo při jednání uvádělo, že A.T. si při vyjednávání podmínek výměny podílů mohla stanovit jako podmínku transakce, že francouzská společnost ocení podíly účetní hodnotou.

34.      Toto tvrzení mě nepřesvědčilo. Znamenalo by to, že daňové důsledky jakékoliv transakce by závisely a) na daňovém režimu členského státu nabývající společnosti a b) na zvláštní dohodě mezi stranami (která by pravděpodobně odrážela jejich vzájemnou vyjednávací sílu v dané době). To by bylo nejen v rozporu se zněním směrnice, ale rovněž by to narušovalo právní jistotu, kterou směrnice poskytuje. Krom toho je znění čl. 8 odst. 1 vyčerpávající a bezpodmínečné. Neodkládá daň v závislosti na podrobnostech daňového režimu členského státu, ve kterém se nachází nabývající společnost nebo v závislosti na dohodě mezi stranami transakce.

35.      Ustanovení § 20 odst. 4 UmwStg má ten účinek, že společník nabyté společnosti (A.T.) je při určování hodnoty příjmu ze zcizení podílů na GmbH povinen použít hodnotu, kterou těmto podílům přičetla nabývající společnost (francouzská společnost). Ve znění čl. 8 odst. 1 ve spojení s čl. 8 odst. 2 nenacházím žádný základ pro zavedení takové dodatečné podmínky.

36.      Přirozený výklad čl. 8 odst. 1 a 2 je podpořen přihlédnutím k právnímu základu a cílům směrnice.

37.      Směrnice o fúzích je, jakožto daňové ustanovení, založena na článku 100 Smlouvy o EHS (nyní článek 94 ES). Jejím uváděným cílem je zavést daňová pravidla neutrální z hlediska hospodářské soutěže, aby se podniky mohly přizpůsobit požadavkům společného trhu. Čtvrtý až šestý bod odůvodnění uvádí, že zatímco jedním z cílů směrnice je odložit zdanění společníka nabyté společnosti v případě výměny akcií, členské státy si zachovávají právo zdaňovat vzniklé kapitálové zisky, ale až poté, co jsou tyto zisky skutečně realizovány. Za účelem ochrany oprávněných daňových zájmů členských států proto není třeba se odchylovat od výslovného znění směrnice a zavádět dodatečné podmínky.

38.      Je však jasné, že použití § 20 odst. 4 UmwStG má za následek uložení daně v situaci, kdy směrnice stanoví, že zdanění má být odloženo. Takový výsledek je v rozporu s výslovnými cíli směrnice a narušuje pečlivě uváženou rovnováhu mezi zájmy podniků a členských států, kterou směrnice zavádí.

39.      Německo tvrdí, že zcizení podílů společníkem nabyté společnosti nebude mít nutně za důsledek zdanitelný zisk. Hodnota nových podílů v nabývající společnosti, které obdrží výměnou společník nabyté společnosti, může významně klesnout v důsledku kolísání trhu (jak se skutečně stalo u akcií francouzské společnosti v projednávaném případě). Komise na jednání zpochybňovala význam tohoto argumentu a poukazovala na to, že potenciální propad hodnoty podílu je investičním rizikem vlastním jakékoliv výměně podílů, kterému jsou daňové orgány nepřímo vystavovány. Nelze tím však odůvodnit zdanění nerealizovaných rezerv společníka nabyté společnosti.

40.      Podle mého názoru je tvrzení Německa založeno na nesprávném úsudku. Cílem čl. 8 odst. 1 směrnice je pouze odložení zdanění až do okamžiku, kdy jsou aktiva skutečně realizována. Nemá zaručovat, že v tomto okamžiku vždy dojde ke zdanění. Zda k němu dojde, či nikoliv bude záležet na hodnotě aktiv v momentě jejich zcizení.

41.      Německá vláda konečně tvrdí, že § 20 odst. 4 a § 23 odst. 4 UmwStG mají mířit proti konkrétnímu způsobu zneužití. Pro ilustraci této obavy předložila Komise následující příklad. Předpokládejme, že společnost X vymění svůj podíl v dceřiné společnosti za podíl na nabývající společnosti. To je pro daňové účely neutrální operace (v souladu s čl. 8 odst. 1 a 2 směrnice). Předpokládejme, že nabývající společnost ocení akcie, které obdržela, jejich tržní hodnotou a okamžitě je prodá (z podstaty věci, aniž by tedy uskutečnila kapitálový zisk). Pokud by příjem z prodeje mohl být vyplacen zpět společnosti X bez zdanění, umožnilo by to společnosti X realizovat latentní rezervy, aniž by z nich byla zaplacena daň.

42.      Komise uznává, že takové schéma, jaké bylo popsáno, by v zásadě mohlo být považováno za daňové zneužití, a tudíž by nezasluhovalo ochrany poskytnuté čl. 8 odst.1 a 2 směrnice. Upozornila však na skutečnost, že zachování finančních zájmů členských států je dále zaručeno čl. 11 odst. 1 písm. a) směrnice, který stanoví, že tam, kde je hlavním cílem nebo jedním z hlavních cílů transakce daňový únik či vyhnutí se daňovým povinnostem, může členský stát odmítnout použít odložení zdanění nebo odepřít výhody z něho plynoucí. Ze záměru článků 8 a 11 je tedy jasné, že zájmy členských států týkající se práva zdaňovat v případě, kdy je realizován zisk, jsou brána v potaz a chráněna.

43.      V projednávaném případě nic nenasvědčuje tomu, že transakce s podíly byla prováděna za účelem daňového úniku nebo vyhnutí se daňovým povinnostem. Společnost A.T. byla naopak povinna zbavit se podílů na základě závazných pravidel finančního trhu. Článek 11 odst. 1 písm. a) se tedy v žádném případě nepoužije na tento případ.

44.      Pro úplnost nicméně dodávám, že i v případě, kdy je prokázáno daňové zneužití, musí být odpověď členského státu přiměřená a každý případ musí být zvážen na základě jemu vlastních skutečností. Bylo rozhodnuto, že obecné pravidlo, jež automaticky vylučuje některé transakce z působnosti ustanovení poskytujících daňové výhody, zachází nad rámec povolený směrnicí(15).

 Druhá otázka

45.      Druhou otázkou, která vyvstává pouze v případě, že odpověď na první otázku je záporná, se předkládající soud táže, zda čl. 43 ES a 56 ES brání použití takových vnitrostátních pravidel, jako jsou pravidla obsažená v § 20 a § 23 UmwStG, přestože je dvojí zachování účetní hodnoty požadováno také při převodu podílů na kapitálové společnosti do společnosti s neomezenou daňovou povinností.

46.      Jelikož mám za to, že na první předběžnou otázku připadá tak jasně pozitivní odpověď, nedomnívám se, že je nutné odpovídat na otázku druhou.

 Závěry

47.      Jsem proto toho názoru, že na první předběžnou otázku předloženou Bundesfinanzhof je třeba odpovědět následujícím způsobem:

„Článek 8 odst. 1 a 2 směrnice Rady 90/434/ES ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění při fúzích, rozděleních, převodech aktiv a výměně akcií týkajících se společností z různých členských států brání použití vnitrostátní daňové úpravy, podle které při převodu podílů jedné kapitálové společnosti EU do druhé může společník nabyté společnosti dále vést účetní hodnotu převáděných podílů pouze tehdy, pokud nabývající společnost sama ocenila převedené podíly jejich účetní hodnotou.“

1 – Původní jazyk: angličtina.

2 – Směrnice Rady 90/434/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění při fúzích, rozděleních, převodech aktiv a výměně akcií týkajících se společností z různých členských států (Úř. věst. 1990, L 225, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 142). Tato směrnice byla následně změněna, ale v původním řízení je rozhodná pouze původní verze, na kterou v tomto stanovisku odkazuji.

3 – Článek 8 odst. 1, uvedený v bodě 7 níže.

4 – Druhý pododstavec čl. 8 odst. 2, tamtéž.

5 – Zákon ze dne 28. října 1994, Bundesgesetzblatt 1994, I, s. 3267.

6 – Ustanovení § 20 odst. 1 a § 23 odst. 4 UmwStG odkazují v obou případech na „übernehmende Kapitalgesellschaft“; zatímco obvyklým prvotním významem „übernehmen“ je „převzít“, přídavné jméno „übernehmende“ je v čl. 2 písm. f) směrnice specificky použito ve smyslu „přijímající společnost“ – což je pojem, který směrnice vyhrazuje pro fúze, rozdělení a převody aktiv. Německý text čl. 2 písm. h) směrnice používá „erwerbende Gessellschaft„“ pro „nabývající společnost“. Jelikož se tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týká zdanění nabývající společnosti v souvislosti s výměnou podílů (čl. 2 písm. d) a h) směrnice), budu v tomto stanovisku z důvodu jasnosti používat pouze pojem „nabývající společnost“.

7 –      Německá vláda uvedla toto ustanovení ve svém vyjádření s tím, že zde a v pododstavci 4 vhodně doplnila před podstatné jméno „kapitalgesellschaft“ slovo „[übernehmende]“.

8 – Podle žalobce byly německé právní předpisy novelizovány s účinností od 1. ledna 2007 tak, že dvojí zachování účetní hodnoty se nyní uplatní pouze v souvislosti s výměnou podílů mezi německými společnostmi.

9 – Soudní dvůr v tomto řízení vyhověl žalobcově žádosti o anonymitu.

10 – A.T. je tudíž „společník […] nabyté společnosti“ (čl. 8 odst. 1 směrnice). GmbH je „nabytá společnost“ [čl. 2 písm. g)] a francouzská společnost je „nabývající společnost“ [čl. 2 písm. h)].

11 – Účetní hodnota je hodnota, na kterou převodce v době věcného vkladu (výměna podílu) ocenil převáděná aktiva v souladu s daňovými ustanoveními týkajícími se určení zisků; viz bod 10 výše.

12 –       Otázka položená předkládajícím soudem používá pojmy „nabývající společnost“ a „převádějící strana“. Za účelem dodržení jednoty s jazykem směrnice používám v tomto stanovisku pojem „nabývající společnost“ a „společník nabyté společnosti“ (viz poznámka pod čarou 10).

13 – Viz rozsudek ze dne 17. července 1997, Leur-Bloem, C-28/95, Recueil, s. I-4161, bod 36, a rozsudek ze dne 5. července 2007, Kofoed, C-321/05, Sb. rozh. s. I-5795, bod 30.

14 – Viz rozsudek Kofoed, uvedený v poznámce pod čarou 14 výše, body 24 a 35.

15 – Viz rozsudek Leur Bloem, uvedený v poznámce pod čarou 14, body 43 až 48.