Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

Share

Highlight in text

Go

Věc C-153/08

Komise Evropských společenství

v.

Španělské království

„Nesplnění povinnosti státem – Volný pohyb služeb – Články 49 ES a 36 Dohody o EHP – Přímé daně – Daň z příjmů – Osvobození od daně omezené na příjmy z loterií a hazardních her pořádaných některými vnitrostátními organizacemi a subjekty“

Shrnutí rozsudku

Volný pohyb služeb – Omezení – Daňové právní předpisy

(Článek 46 odst. 1 ES a článek 49 ES; dohoda o EHP, článek 36)

Členský stát, který zachovává v platnosti daňové právní předpisy, které osvobozují od daně příjmy z loterií, her a sázek pořádaných v tomto členském státě některými veřejnoprávními organizacemi a subjekty usazenými v tomto členském státě a vykonávajícími nevýdělečné činnosti sociální nebo podpůrné povahy, aniž by totéž osvobození bylo přiznáno výhrám plynoucím z loterií, her a sázek pořádaných organizacemi a subjekty usazenými v jiném členském státě Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru a vykonávajícími činnosti téhož druhu, neplní povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 49 ES a 36 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP).

Veřejné organizace a subjekty vykonávající nevýdělečné činnosti sociální nebo podpůrné povahy usazené v jiných členských státech než v dotyčném členském státě a sledující tytéž cíle jako organizace a subjekty uvedeného členského státu se totiž nacházejí v situaci srovnatelné se situací posledně uvedených organizací a subjektů.

Za těchto podmínek, jelikož je jeho účinkem výhodnější zacházení s výhrami pocházejícími od organizací a subjektů usazených na vnitrostátním území, představuje takové daňové osvobození diskriminační omezení volného pohybu služeb, kterým jsou postiženy veřejnoprávní organizace a subjekty vykonávající nevýdělečné činnosti sociální nebo podpůrné povahy usazené v jiném členském státě a sledující tytéž cíle jako organizace a subjekty prvního členského státu.

Kvůli jeho diskriminační povaze může být toto omezení odůvodněno pouze pod podmínkou, že cíle sledované vnitrostátním zákonodárcem patří mezi důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví ve smyslu čl. 46 odst. 1 ES a že jsou v souladu se zásadou proporcionality.

V tomto ohledu není odůvodněno předcházením praní peněz a bojem proti daňovým únikům, jelikož orgány členského státu nemohou obecně a bez rozlišování platně vycházet z domněnky, že organizace a subjekty usazené v jiném členském státě páchají trestnou činnost. Navíc všeobecné vyloučení těchto organizací a subjektů z výhody osvobození od daně se jeví být nepřiměřeným, jelikož překračuje meze toho, co je nezbytné pro boj proti kriminalitě. Co se týče boje proti hráčské závislosti, ačkoliv nelze vyloučit, že by tento cíl mohl být považován za cíl, který spadá pod pojem „ochrana veřejného zdraví“, osvobození výher od daně může nicméně podněcovat spotřebitele k účasti na loteriích, hazardních hrách a sázkách, u nichž je toto osvobození možné využít, a není tedy vhodné k dosažení údajně sledovaného cíle konzistentním způsobem. Co se týče financování infrastruktury a veřejně prospěšných projektů z příjmů organizací, kterých se týká osvobození, jedná se o hospodářské důvody, které nepatří ani mezi důvody uvedené v článku 46 ES, které by mohly odůvodňovat omezení volného pohybu služeb zaručeného Smlouvou. Stejně tak je tomu u ochrany společenského pořádku a ochrany spotřebitelů, které představují naléhavé důvody obecného zájmu a nemohou tedy odůvodňovat omezení diskriminační povahy.

Z toho plyne, že tato diskriminace není odůvodněná ve smyslu čl. 46 odst. 1 ES.

Vzhledem k tomu, že ustanovení článku 36 Dohody o EHP mají tentýž právní dosah jako v podstatě totožná ustanovení článku 49 ES, lze výše uvedené úvahy mutatis mutandis přenést i na uvedený článek.

(viz body 33–34, 38–41, 43, 45,47–49 a výrok)







ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

6. října 2009(*)

„Nesplnění povinnosti státem – Volný pohyb služeb – Články 49 ES a 36 Dohody o EHP – Přímé daně – Daň z příjmů – Osvobození od daně omezené na výhry v loteriích a hazardních hrách pořádaných některými vnitrostátními organizacemi a subjekty“

Ve věci C-153/08,

jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 15. dubna 2008,

Komise Evropských společenství, zastoupená R. Lyalem a L. Lozano Palacios, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Španělskému království, zastoupenému F. Díez Morenem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalovanému,

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení P. Jann, předseda senátu, M. Ilešič, A. Tizzano, E. Levits a J.-J. Kasel (zpravodaj), soudci,

generální advokát: P. Mengozzi,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 16. července 2009,

vydává tento

Rozsudek

1        Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Španělské království tím, že zachovalo v platnosti daňové právní předpisy, na základě kterých se zdaňují výhry pocházející ze všech druhů loterií, her a sázek pořádaných mimo Španělské království, zatímco výhry pocházející z některých druhů loterií, her a sázek pořádaných v tomto členském státě jsou od daně z příjmů osvobozeny, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z práva Společenství, zejména pak z článků 49 ES a 36 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3, dále jen „Dohoda o EHP“).

 Právní rámec

 Smlouva o ES a Dohoda o EHP

2        Podle čl. 49 prvního pododstavce ES:

„Podle následujících ustanovení jsou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř Společenství pro státní příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v jiném státě Společenství, než se nachází příjemce služeb.“

3        Článek 36 odst. 1 Dohody o EHP stanoví:

„V rámci této dohody jsou zakázána omezení volného pohybu služeb na území smluvních stran pro státní příslušníky členských států ES a států ESVO [Evropského sdružení volného obchodu], kteří jsou usazeni v jiném členském státě ES nebo státě ESVO, než se nachází příjemce služeb.“

 Vnitrostátní právní úprava

4        Článek 7 zákona 35/2006 ze dne 28. listopadu 2006 o dani z příjmů fyzických osob a o částečné změně zákonů o korporační dani, dani z příjmů nerezidentů a majetkové dani (BOE č. 285 ze dne 29. listopadu 2006, s. 41734, dále jen „zákon o dani z příjmů“) stanovující, že některé příjmy jsou od daně z příjmů osvobozeny, uvádí:

„Dani nepodléhají následující příjmy:

[...]

ñ)       Výhry pocházející z loterií a sázek pořádaných veřejnoprávní organizací ‚Loterías y Apuestas del Estado‘ [národní veřejnoprávní loterijní a sázková organizace] a orgány nebo subjekty autonomních oblastí, jakož i výhry v tombolách organizovaných španělským Červeným křížem a některých hrách, jejichž organizování bylo povoleno Organización Nacional de Ciegos Españoles [národní organizaci španělských nevidomých].

[...]“

5        Podle jiných ustanovení zákona o dani z příjmů, zejména jeho článků 33.1 a 45 a čl. 63 odst. 1 jsou výhry pocházející z loterií, her a sázek pořádaných jinými vnitrostátními nebo zahraničními organizacemi, včetně organizací usazených v jiných členských státech Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru, součástí základu daně a podléhají progresivní sazbě daně z příjmů.

 Postup před zahájením soudního řízení

6        Výzvou dopisem ze dne 4. dubna 2006 informovala Komise Španělské království, že daňové zacházení přiznané španělskou právní úpravou výhrám pocházejícím z loterií, her a sázek pořádaných mimo území tohoto členského státu považuje za neslučitelné s články 49 ES a 36 Dohody o EHP, jelikož tyto výhry podléhají dani z příjmů, zatímco výhry pocházející z některých španělských loterií a her jsou od daně z příjmů osvobozeny, a vyzvala uvedený stát k tomu, aby jí k této věci předložil své vyjádření.

7        Ve své odpovědi Španělské království tvrdilo, že dotčené osvobození se uplatní pouze v určitých případech, souvisejících se zvláštní povahou pořádajících subjektů. K žádné diskriminaci podle něj nedochází, neboť organizátoři loterií usazení ve Španělsku se celkově nacházejí v téže situaci jako organizátoři, kteří v tomto členském státě usazeni nejsou. Španělské království odůvodňovalo dotčené osvobození bojem proti neblahým účinkům tohoto druhu činností a širokým prostorem pro uvážení, kterým jsou členské státy při regulaci tohoto druhu her nadány.

8        Dne 15. prosince 2006 vydala Komise odůvodněné stanovisko, ve kterém vyzvala Španělské království k přijetí opatření nezbytných k tomu, aby vyhovělo tomuto stanovisku ve lhůtě dvou měsíců od jeho obdržení.

9        Dopisem ze dne 22. února 2007 informovala španělská vláda Komisi, že trvá na svém stanovisku. Zákon o dani z příjmů podle ní neobsahuje žádnou diskriminaci založenou na státní příslušnosti, bydlišti nebo sídle organizátorů loterií či hazardních her a je ospravedlněn důvody souvisejícími s ochranou spotřebitelů a společenského pořádku.

10      Jelikož Komise měla za to, že odpověď Španělského království není uspokojivá, rozhodla se podat projednávanou žalobu.

 K žalobě

 Argumenty účastníků řízení

11      Komise tvrdí, že s ohledem na judikaturu Soudního dvora v oblasti volného pohybu služeb a zejména na rozsudek ze dne 13. listopadu 2003, Lindman (C-42/02, Recueil, s. I-13519), je zákon o dani z příjmů diskriminační, neboť účinkuje tak, že je přeshraniční poskytování služeb mezi Španělským královstvím a ostatními členskými státy obtížnější než poskytování služeb v rámci Španělska, čímž může odrazovat osoby s bydlištěm ve Španělsku od účasti v loteriích, jejichž organizátoři jsou usazeni v jiných členských státech Unie nebo Evropského hospodářského prostoru. V důsledku toho jsou podle Komise tyto právní předpisy v rozporu s články 49 ES a 36 Dohody o EHP.

12      Osvobození dotčené v projednávaném případě se sice netýká všech organizátorů loterií a hazardních her usazených ve Španělsku a omezuje se na některé stanovené subjekty. Nicméně to podle Komise nic nemění na tom, že toto osvobození má diskriminační povahu, jelikož z něho těží pouze subjekty usazené v tomto členském státě.

13      Prostor pro uvážení, kterým členské státy disponují při regulaci tohoto druhu činností, podle Komise neumožňuje odůvodnit osvobození stanovené zákonem o dani z příjmů. Zákon totiž namísto toho, aby k poskytnutí výhodného daňového zacházení vyžadoval určité charakteristiky, omezuje toto osvobození na určité přesně označené subjekty, zatímco povoluje poskytování podobných služeb jinými subjekty, kterým není toto výhodné daňové zacházení přiznáno, mezi něž patří subjekty téhož druhu nacházející se v jiných členských státech než ve Španělském království, nebo subjekty sledující tytéž cíle jako španělské subjekty, na něž se vztahuje uvedený zákon.

14      Krom toho z bodu 25 výše uvedeného rozsudku Lindman vyplývá, že odůvodnění, která mohou být uplatňována členským státem, musejí být doprovázena analýzou účelnosti a přiměřenosti omezujícího opatření přijatého tímto státem. V projednávaném případě přitom Španělské království nepředložilo žádnou informaci, která by mohla sporné osvobození odůvodnit.

15      Komise dále uvádí, že použití daňového osvobození není nejvhodnějším prostředkem pro dosažení cíle sledovaného Španělským královstvím, kterým je odrazovat od účasti na hazardních hrách, neboť uvedené osvobození může občany k účasti na těchto hrách spíše podněcovat.

16      Co se týče cílů souvisejících s předcházením praní peněz a bojem proti daňovým únikům, Komise tvrdí, že nerozumí tomu, jakým způsobem by mohlo daňové osvobození dotčené v projednávaném případě přispívat, jak tvrdí Španělské království, k dosažení uvedených cílů. Komise se naopak domnívá, že boj proti těmto jevům by mohl případně odůvodnit zrušení dotčeného osvobození, ale v žádném případě jeho ponechání v platnosti. A doplňuje, že opatření k předcházet praní peněz již zaručují významnou míru ochrany, což činí opatření podobná opatření dotčenému v projednávaném případě nepotřebnými.

17      Co se týče nutnosti zajištění ochrany spotřebitelů podle ve Španělsku stanovených pravidel, je Komise toho názoru, že nelze platně tvrdit, že tato ochrana je ohrožena skutečností, že dotčené loterie jsou pořádány subjekty usazenými v jiných členských státech. Krom toho, že dotčené činnosti jsou regulovány již v každém členském státě, existují totiž i kontrolní mechanismy, které mohou zajistit tuto ochranu a jsou slučitelné s právem Společenství.

18      Zákon o dani z příjmů má podle Komise každopádně diskriminační povahu, a předložená odůvodnění tedy nelze přijmout.

19      Španělské království zpochybňuje nesplnění povinnosti a tvrdí, že daňové osvobození dotčené v projednávaném případě nepředstavuje diskriminační omezení. Toto osvobození, jehož působnost je osobní, jelikož je omezena na určité veřejnoprávní instituce státu nebo autonomních oblastí, španělský Červený kříž a národní organizaci španělských nevidomých, sice vyvolává rozdílné zacházení s organizacemi a subjekty, na které se nevztahuje, nicméně toto odlišné zacházení není diskriminační ani v rozporu se zásadou rovného zacházení, jelikož subjekty, na které se uvedené osvobození nevztahuje, nejsou ve stejné situaci jako subjekty spadající do jeho působnosti.

20      Španělské království upřesňuje, že působnost dotčeného osvobození se nevztahuje na veškeré loterie, hazardní hry a sázky organizované ve Španělsku nebo subjekty ve Španělsku usazenými. S výhradou tohoto osvobození tak výhry vyplacené v rámci her pořádaných rezidenty podléhají témuž zdanění jako výhry vyplacené v rámci her pořádaných nerezidenty. V důsledku toho nelze dojít k závěru, že uvedené osvobození je nebo by mohlo být důvodem diskriminace ve vztahu k organizátorům loterií neusazeným ve Španělsku. Ve vztahu k neusazeným subjektům s obdobnými charakteristikami jako subjekty, které jsou vyjmenovány v zákoně o dani z příjmů, nedochází k žádné diskriminaci, jelikož tento zákon nedefinuje působnost dotčeného osvobození v závislosti na určitých stanovených charakteristikách a neodvolává se na státní příslušnost ani na místo usazení dotčených subjektů.

21      Ačkoli Komise tvrdí opak, judikatura vycházející z výše uvedeného rozsudku Lindman není podle Španělského království v projednávaném případě použitelná, jelikož oproti finským právním předpisům dotčeným ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, podrobuje zákon o dani z příjmů v zásadě dani z příjmů výhry pocházející z loterií, hazardních her a sázek, a to nezávisle na místě, kde jsou pořádány, nebo na bydlišti či sídle jejich organizátorů.

22      Podpůrně Španělské království tvrdí, že i za předpokladu, že by sporné osvobození představovalo omezení volného pohybu služeb, je toto omezení s ohledem na specifickou povahu dotčených činností odůvodněno důvody ochrany společenského pořádku, předcházení praní peněz a boje proti daňovým únikům, jakož i cíli ochrany spotřebitelů.

23      Pokud jde, zaprvé, o společenský pořádek, Španělské království má za to, že jelikož je právní úprava dotčená v projednávaném případě obdobná právním úpravám, jimiž se Soudní dvůr zabýval v rámci věcí, v nichž byly vydány rozsudky ze dne 24. března 1994, Schindler (C-275/92, Recueil, s. I-1039), 21. září 1999, Läärä a další (C-124/97, Recueil, s. I-6067), jakož i ze dne 21. října 1999, Zenatti (C-67/98, Recueil, s. I-7289), je způsob, jakým Soudní dvůr uvažoval v těchto rozsudcích, přenosný i na projednávaný případ.

24      Z těchto rozsudků podle Španělského království především vyplývá, že členské státy mají v oblasti loterií a jiných hazardních her širokou posuzovací pravomoc k zajištění ochrany spotřebitelů a společenského pořádku.

25      Sporné osvobození bylo podle Španělského království přitom přijato právě s těmito cíli, tj. jednak odradit od hraní obecně zavedením zásady zdanění tohoto typu příjmů, a dále poskytnout přednostní zacházení výhrám pocházejícím z loterií a her pořádaných veřejnoprávními institucemi k financování veřejně prospěšných infrastruktur.

26      Co se týče, zadruhé, předcházení praní peněz a boje proti daňovým únikům, Španělské království tvrdí, že by dosažení těchto cílů bylo vážně ohroženo, pokud by se sporné osvobození muselo uplatnit na výhry pocházející z her pořádaných určitými veřejnoprávními organizacemi nebo organizacemi poskytujícími pomoc nepodléhajícími španělským právním předpisům, jelikož daňová správa by neměla možnost kontrolovat tyto příjmy tak, jak to činí nyní.

27      Co se týče, zatřetí, ochrany spotřebitelů, Španělské království připomíná, že ve Španělsku je pořádání loterií, hazardních her a sázek činností podléhající regulaci, jejímž účelem je ochrana práv a zájmů hráčů zajištěním nepřetržitého uplatňování platné právní úpravy. Rozšíření dotčeného osvobození na subjekty nepodléhající právní úpravě, kterou se řídí pořádání uvedených her, by mělo za účinek snížení úrovně ochrany spotřebitelů. Uvedené osvobození je proto odůvodněno nutností zajistit ochranu spotřebitelů, kterou španělské orgány považují za vhodnou, přičemž tento důvod byl Soudním dvorem v jeho judikatuře jasně uznán.

 Závěry Soudního dvora

 K existenci nerovného zacházení založeného na státní příslušnosti

28      Úvodem je třeba připomenout, že přímé daně sice spadají do pravomoci členských států, avšak členské státy musejí při výkonu této pravomoci dodržovat právo Společenství (rozsudky ze dne 11. srpna 1995, Wielockx, C-80/94, Recueil, s. I-2493, bod 16; ze dne 16. července 1998, ICI, C-264/96, Recueil, s. I-4695, bod 19; ze dne 29. dubna 1999, Royal Bank of Scotland, C-311/97, Recueil, s. I-2651, bod 19; ze dne 6. června 2000, Verkooijen, C-35/98, Recueil, s. I-4071, bod 32, a výše uvedený rozsudek Lindman, bod 18).

29      Pokud jde o ustanovení Smlouvy týkající se volného pohybu služeb, tato se vztahují, jak již Soudní dvůr rozhodl v souvislosti s pořádáním loterií, na činnost, jež spočívá v tom, že uživatelům se za úplatu umožní účastnit se hazardní hry (viz výše uvedený rozsudek Lindman, bod 19). Krom toho volný pohyb služeb svědčí jak poskytovateli, tak příjemci služeb (viz rozsudek ze dne 8. září 2009, Liga Portuguesa de Futebol Profissional a Bwin International, C-42/07, Sb. rozh. s. I-0000, bod 51).

30      Soudní dvůr mimoto opakovaně rozhodl, že ačkoli je legitimní, aby členský stát vyhradil poskytnutí daňových výhod organizacím, jejichž činnost sleduje některé z jeho cílů obecného zájmu, nemůže nicméně vyhradit poskytnutí takových výhod pouze organizacím se sídlem na svém území, jejichž činnosti jej tedy mohou zbavit některých jeho povinností (viz zejména rozsudek ze dne 27. ledna 2009, Persche, C-318/07, Sb. rozh. s. I-359, bod 44).

31      Zejména, pokud organizace uznaná za obecně prospěšnou v jednom členském státě splňuje podmínky uložené za tímto účelem právními předpisy jiného členského státu a má za cíl podporu totožných zájmů společnosti, takže by mohla být uznána za obecně prospěšnou v posledně uvedeném členském státě, nemohou orgány tohoto členského státu odmítnout právo této organizace na rovné zacházení pouze z toho důvodu, že není usazena na území uvedeného členského státu (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 14. září 2006, Centro di Musicologia Walter Stauffer, C-386/04, Sb. rozh. s. I-8203, bod 40; ze dne 11. září 2007, Schwarz a Gootjes-Schwarz, C-76/05, Sb. rozh. s. I-6849, bod 81, jakož i výše uvedený rozsudek Persche, bod 49).

32      Soudní dvůr z toho vyvodil, že organizace, která má sídlo v jednom členském státě a splňuje podmínky uložené jiným členským státem k přiznání daňových výhod, se z hlediska přiznání daňových výhod tímto posledně uvedeným členským státem, jejichž cílem je podpořit příslušné obecně prospěšné činnosti, nachází v situaci srovnatelné se situací, v níž se nacházejí obecně prospěšné organizace, které mají sídlo v tomto posledně uvedeném členském státě (výše uvedený rozsudek Persche, bod 50).

33      Přitom, jak uvedl generální advokát v bodě 66 svého stanoviska, nelze než konstatovat, že veřejné organizace a subjekty vykonávající nevýdělečné činnosti sociální nebo podpůrné povahy usazené v jiných členských státech než ve Španělském království a sledující tytéž cíle jako organizace a subjekty vyjmenované v čl. 7 písm. ñ) zákona o dani z příjmů, se nacházejí v situaci srovnatelné se situací posledně uvedených organizací a subjektů.

34       Za těchto podmínek je třeba dojít k závěru, že daňové osvobození stanovené v čl. 7 písm. ñ) zákona o dani z příjmů představuje diskriminační omezení volného pohybu služeb, kterým jsou postiženy veřejnoprávní organizace a subjekty vykonávající nevýdělečné činnosti sociální nebo podpůrné povahy usazené v jiných členských státech než ve Španělském království a sledující tytéž cíle jako organizace a subjekty vyjmenované v tomto ustanovení, jelikož jeho účinkem je výhodnější zacházení s výhrami pocházejícími od organizací a subjektů vyjmenovaných v tomto ustanovení.

35      Tento závěr se nicméně vztahuje pouze na organizace a subjekty srovnatelné s organizacemi a subjekty, kterých se týká uvedené ustanovení, a ačkoli Komise tvrdí opak, nemůže být platný pro všechny organizátory loterií, her a sázek usazené v jiných členských státech než ve Španělském království. Tito organizátoři se totiž nenacházejí v situaci srovnatelné se situací organizací a subjektů vyjmenovaných v čl. 7 písm. ñ) zákona o dani z příjmů. Z toho plyne, že žaloba Komise musí být v části, ve které se týká organizátorů loterií a sázek usazených v jiných členských státech než ve Španělském království, které nelze objektivně srovnávat s organizátory vyjmenovanými v uvedeném ustanovení, zamítnuta.

 K odůvodnění diskriminace

36      Bez dalšího je třeba připomenout, že ačkoliv Soudní dvůr stanovil určitý počet naléhavých důvodů obecného zájmu, jako jsou cíle ochrany spotřebitelů, předcházení podvodům a podněcování občanů k nadměrným výdajům za hru, jakož i předcházení narušením společenského pořádku obecně (viz zejména výše uvedený rozsudek Liga Portuguesa de Futebol Profissional a Bwin International, bod 56), které mohou být uplatňovány k odůvodnění omezení volného pohybu služeb, nemění to nic na tom, že tyto cíle nemohou být uplatňovány pro odůvodnění omezení uplatňovaných diskriminačním způsobem (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 30. listopadu 1995, Gebhard, C-55/94, Recueil, s. I-4165, bod 37; ze dne 6. listopadu 2003, Gambelli a další, C-243/01, Recueil, s. I-13031, bod 65; ze dne 6. března 2007, Placanica a další, C-338/04, C-359/04 a C-360/04, Sb. rozh. s. I-1891, bod 49, jakož i výše uvedený rozsudek Liga Portuguesa de Futebol Profissional a Bwin International, bod 60).

37      Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že jelikož má takové omezení, o jaké se jedná v projednávaném případě, diskriminační povahu, je s právem Společenství slučitelné pouze tehdy, pokud spadá pod ustanovení, které výslovně upravuje výjimku, jakým je článek 46 ES, na který článek 55 ES odkazuje, tj. veřejný pořádek, veřejnou bezpečností a veřejné zdraví (rozsudek ze dne 16. ledna 2003, Komise v. Itálie, C-388/01, Recueil, s. I-721, bod 19).

38      V důsledku toho může být omezení dotčené v projednávaném případě odůvodněno pouze pod podmínkou, že cíle sledované španělským zákonodárcem patří mezi důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví ve smyslu čl. 46 odst. 1 ES a že jsou v souladu se zásadou proporcionality. V tomto ohledu je třeba doplnit, že vnitrostátní právní předpisy jsou způsobilé zaručit uskutečnění tvrzeného cíle pouze tehdy, pokud opravdu odpovídají snaze dosáhnout jej konsistentním a systematickým způsobem (rozsudek ze dne 10. března 2009, Hartlauer, C-169/07, Sb. rozh. s. I-1721, bod 55, jakož i výše uvedený rozsudek Liga Portuguesa de Futebol Profissional a Bwin International, bod 61).

39      Co se týče, zaprvé, cíle souvisejícího s předcházením praní peněz a bojem proti daňovým únikům, není nutné určovat, zda může tento cíl spadat pod pojem „veřejný pořádek“. V tomto ohledu postačuje konstatovat, jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, že orgány členského státu nemohou obecně a bez rozlišování platně vycházet z domněnky, že organizace a subjekty usazené v jiném členském státě páchají trestnou činnost. Navíc všeobecné vyloučení těchto organizací a subjektů z výhody osvobození od daně se jeví být nepřiměřeným, jelikož překračuje meze toho, co je nezbytné k boji proti kriminalitě. Existuje totiž několik prostředků, jak kontrolovat jejich činnosti a účetnictví (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky Gambelli a další, bod 74, jakož i Centro di Musicologia Walter Stauffer, bod 61).

40      Co se týče, zadruhé, boje proti herní závislosti, je třeba uvést, že ačkoliv nelze vyloučit, že by tento cíl mohl být považován za cíl, který spadá pod pojem „ochrana veřejného zdraví“, je nutno v projednávaném případě nejprve konstatovat, že Španělské království nepředložilo žádný poznatek, který by umožňoval prokázat, že ve Španělsku je tato nemoc mezi obyvatelstvem rozšířena natolik, že by mohla být považována za riziko pro veřejné zdraví.

41      Generální advokát dále v bodě 85 svého stanoviska upřesnil, že osvobození výher od daně může podněcovat spotřebitele k účasti na loteriích, hazardních hrách a sázkách, u nichž je toto osvobození možné využít, a není tedy vhodné k dosažení údajně sledovaného cíle konzistentním způsobem.

42      A konečně, vzhledem k tomu, že sporné osvobození nezohledňuje typologii jednotlivých her, Španělské království nemůže platně tvrdit, že cílem uvedeného osvobození je soustředit zájem hráčů na určité hry, jejichž průběh má omezený potenciál k vyvolání závislosti.

43      Pokud jde, zatřetí, o argument Španělského království, podle kterého příjmy organizací a subjektů, na jimiž pořádané hry se vztahuje dotčené osvobození, přispívají k financování infrastruktury a veřejně prospěšných projektů, je třeba připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že přestože není bezvýznamné, že loterie a jiné hry se mohou významně podílet na financování nevýdělečných nebo veřejně prospěšných činností, takový důvod nelze sám o sobě považovat za objektivní odůvodnění omezení volného pohybu služeb (viz zejména výše uvedené rozsudky Schindler, bod 60, a Zenatti, bod 36). Z judikatury Soudního dvora krom toho vyplývá, že hospodářské důvody nepatří ani mezi důvody uvedené v článku 46 ES, které by mohly odůvodňovat omezení volného pohybu služeb zaručeného Smlouvou (viz zejména výše uvedené rozsudky Komise v. Itálie, body 19 a 22, jakož i Gambelli a další, bod 61).

44      Pokud jde, začtvrté, o ochranu společenského pořádku, jakož i ochranu spotřebitelů, je třeba upřesnit, že ačkoli Španělské království tvrdí opak, nelze způsob, jakým uvažoval Soudní dvůr ve výše uvedených rozsudcích Schindler, Läärä a další, jakož i Zenatti o těchto odůvodněních, v projednávaném případě použít.

45      Na rozdíl od omezení dotčených ve věcech, v nichž byly vydány uvedené rozsudky, se totiž omezení dotčené v projednávaném případě neuplatní bez rozdílu, ale má diskriminační povahu. V důsledku toho nemůže být odůvodněno takovými naléhavými důvody obecného zájmu, jakými jsou ochrana společenského pořádku nebo ochrana spotřebitelů.

46      Je třeba dodat, že jak uvedl generální advokát zejména v bodech 93 a 104 svého stanoviska, sporné osvobození každopádně neumožňuje dosáhnout cíle ochrany společenského pořádku, jelikož podněcuje k účasti na loteriích a sázkách, namísto aby od nich odrazovalo, ani cíle ochrany spotřebitelů, jelikož neexistuje žádná přímá spojitost mezi uvedeným osvobozením a správními opatřeními směřujícími k ochraně zájmů spotřebitelů.

47      Z toho plyne, že diskriminace dotčená projednávaným případem není odůvodněná ve smyslu čl. 46 odst. 1 ES.

48      Vzhledem k tomu, že ustanovení článku 36 Dohody o EHP mají tentýž právní dosah jako v podstatě totožná ustanovení článku 49 ES, lze výše uvedené úvahy mutatis mutandis přenést i na uvedený článek.

49      S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba určit, že Španělské království tím, že zachovalo v platnosti daňové právní předpisy, které osvobozují od daně výhry pocházející z loterií, her a sázek pořádaných ve Španělském království některými veřejnoprávními organizacemi a subjekty usazenými v tomto členském státě a vykonávajícími nevýdělečné činnosti sociální nebo podpůrné povahy, aniž by totéž osvobození bylo přiznáno výhrám pocházejícím z loterií, her a sázek pořádaných organizacemi a subjekty usazenými v jiném členském státě Unie nebo Evropského hospodářského prostoru a vykonávajícími činnosti téhož druhu, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 49 ES a 36 Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

 K nákladům řízení

50      Podle čl. 69 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 69 odst. 3 prvního pododstavce téhož jednacího řádu však může Soudní dvůr rozdělit náklady nebo rozhodnout, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch. Jelikož Komise a Španělské království měly ve věci částečně úspěch i neúspěch, je třeba rozhodnout, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

1)      Španělské království tím, že zachovalo v platnosti daňové právní předpisy, které osvobozují od daně výhry pocházející z loterií, her a sázek pořádaných ve Španělském království některými veřejnoprávními organizacemi a subjekty usazenými v tomto členském státě a vykonávajícími nevýdělečné činnosti sociální nebo podpůrné povahy, aniž by totéž osvobození bylo přiznáno výhrám pocházejícím z loterií, her a sázek pořádaných organizacemi a subjekty usazenými v jiném členském státě Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru a vykonávajícími činnosti téhož druhu, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 49 ES a 36 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992.

2)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)      Komise Evropských společenství a Španělské království ponesou vlastní náklady řízení.

Podpisy.

* Jednací jazyk: španělština.