Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

References to this case

Share

Highlight in text

Go

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

JÁNA MAZÁKA

přednesené dne 25. června 2009(1)

Věc C-247/08

Gaz de France - Berliner Investissement SA

proti

Bundeszentralamt für Steuern

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Köln (Německo)]

„Svoboda usazování – Rozsah působnosti směrnice 90/435/EHS – Pojem ,společnost členského státu‘ – ,Société par actions simplifiée‘ podle francouzského práva“





1.        Předběžné otázky položené Finanzgericht Köln (Německo) po několikáté obracejí pozornost Soudního dvora na směrnici Rady 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států(2).

2.        Tentokrát se jedná o otázku výkladu čl. 2 písm. a) směrnice 90/435 ve spojení s přílohou této směrnice, jakož i, v závislosti na odpovědi dané na tuto první otázku, případného nesouladu této směrnice s primárním právem Společenství.

I –    Právní rámec

A –    Právo Společenství

Směrnice 90/435

3.        Podle článku 2 směrnice 90/435 se pro účely této směrnice rozumí „společností členského státu“ každá společnost, která splňuje tři kumulativní podmínky. Zaprvé má některou z forem uvedených v příloze směrnice 90/435. Zadruhé je podle daňového práva některého členského státu pro daňové účely považována za daňového rezidenta tohoto státu a podle smlouvy o zamezení dvojího zdanění uzavřené s třetím státem není pro daňové účely považována za daňového rezidenta mimo Společenství. Zatřetí podléhá navíc bez možnosti volby nebo osvobození jedné z daní uvedených v čl. 2 odst. 1 písm. c) směrnice 90/435 nebo jakékoli jiné dani, která některou z těchto daní v budoucnu nahradí.

4.        Co se týče Francie, příloha směrnice 90/435 ve svém původním znění pod písmenem f) uváděla „société anonyme“, „société en commandite par actions“, „société à responsabilité limitée“, jakož i veřejná zařízení a podniky průmyslové a obchodní povahy.

5.        Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice 90/435 má pro účely této směrnice postavení „mateřské společnosti“ taková společnost členského státu, která drží na základním kapitálu některé společnosti jiného členského státu podíl nejméně 25 %. V důsledku toho je podle čl. 5 odst. 1 uvedené směrnice zisk, který jí je rozdělovaný její dceřinou společností „osvobozen od srážkové daně“.

Směrnice 2003/123/ES

6.        Podle čl. 1 odst. 6 směrnice Rady 2003/123/ES ze dne 22. prosince 2003, kterou se mění směrnice 90/435(3) byla příloha směrnice 90/435 nahrazena textem uvedeným v příloze směrnice 2003/123. Po této změně zní ustanovení písmene f) (4) výše uvedené přílohy týkající se Francouzské republiky takto:

„společnosti podle francouzského práva nazvané ,société anonyme‘, ,société en commandite par actions‘, ,société à responsabilité limitée‘, ,sociétés par actions simplifiées‘, ,sociétés d'assurances mutuelles‘, ,caisses d'épargne et de prévoyance‘, ,sociétés civiles‘ automaticky podléhající korporační dani, ,coopératives‘, ,unions de coopératives‘, veřejnoprávní podniky a zařízení průmyslové a obchodní povahy a jiné společnosti založené podle francouzského práva, které podléhají francouzské korporační dani“.

7.        Čtvrtý bod odůvodnění směrnice 2003/123 uvádí ohledně této změny směrnice 90/435 toto:

„(4) Článek 2 směrnice 90/435/EHS definuje společnosti spadající do oblasti její působnosti. Příloha obsahuje seznam forem společností, na které se směrnice vztahuje. Některé formy společností nejsou v uvedeném seznamu v příloze zahrnuty, přestože tyto společnosti mají pro daňové účely sídlo v některém členském státě a jsou tam povinné ke korporační dani. Oblast působnosti směrnice 90/435/EHS by proto měla být rozšířena na další subjekty, které mohou vykonávat ve Společenství přeshraniční činnosti a které splňují všechny podmínky stanovené v uvedené směrnici.“

8.        Podle čl. 2 odst. 1 směrnice 2003/123 byly členské státy povinny provést tuto směrnici nejpozději do 1. ledna 2005.

B –    Vnitrostátní právní úprava

Zákon o dani z příjmu

9.        Ustanovení § 44d zákona o dani z příjmu v jeho znění použitelném na skutkové okolnosti v původním řízení (dále jen „EStG 1999“) uvádí:

„(1)      Na žádost plátce daně z kapitálových výnosů se nevybere daň z kapitálových výnosů […], obdržených mateřskou společností, která nemá v tuzemsku ani sídlo, ani správu, a pocházejících z rozdělení zisku kapitálové společnosti s neomezenou daňovou povinností ve smyslu § 1 odst. 1 bodu 1 zákona o daních z příjmů právnických osob, nebo z vrácení daně z příjmu právnických osob.

(2)      ,Mateřskou společností‘ se ve smyslu odstavce 1 rozumí společnost, která splňuje podmínky článku 2 směrnice 90/435, uvedené v příloze 7 tohoto zákona, a která se v okamžiku vzniku povinnosti k dani z kapitálových výnosů podle § 44 odst. 1 druhého pododstavce prokazatelně bezprostředně podílí alespoň z jedné čtvrtiny na základním kapitálu kapitálové společnosti s neomezenou daňovou povinností. Krom toho musí být prokázáno, že účast na společnosti trvala nepřetržitě po dobu dvanácti měsíců.“

10.      Příloha EStG 1999 přebírá obsah článku 2 a obsah přílohy směrnice 90/435.

II – Skutkový stav

11.      Společnost Gaz de France - Berliner Investissement SA (dále jen „žalobkyně v původním řízení“), se sídlem ve Francii, byla do roku 2002 společností mající právní formu „société par actions simplifiée“ (S A S.)(5). Od roku 2002 se stala „société anonyme“ (S A.). Je jediným vlastníkem podílů společnosti Gaz de France Deutschland GmbH, jejíž sídlo je v Berlíně (Německo) (dále jen „G-GmbH“).

12.      V roce 1999 vyplatila společnost G-GmbH rozdělovaný zisk žalobkyni v původním řízení. Z tohoto rozdělovaného zisku provedla G-GmbH srážku odpovídající dani z kapitálových výnosů, jakož i solidárnímu příspěvku, a výše uvedenou srážku odvedla příslušnému daňovému úřadu.

13.      Žalobkyně v původním řízení posléze podala k Bundesamt für Finanzen (Spolkový centrální daňový úřad, dále jen „ BfF“)(6) žádost o vrácení daně z kapitálových výnosů a sraženého solidárního příspěvku.

14.      Požadované vrácení bylo zamítnuto rozhodnutím BfF ze dne 6. září 1999 z toho důvodu, že žalobkyně v původním řízení není mateřskou společností ve smyslu ustanovení § 44d odst. 2 EStG 1999 ve spojení s ustanovením článku 2 směrnice 90/435, neboť právní forma S.A.S. není uvedena v seznamu společností spadajících pod čl. 2 písm. a) směrnice 90/435, zatímco výčet forem společností zde uvedených je taxativní.

15.      Rozklad žalobkyně v původním řízení proti uvedenému rozhodnutí BfF byl rozhodnutím BfF ze dne 27. května 2002 zamítnut jako neopodstatněný.

16.      Žalobkyně v původním řízení podala proti rozhodnutí BfF ze dne 27. května 2002 žalobu k Finanzgericht Köln, neboť se domnívala, že S A S. je pouhou podkategorií S A., tedy že v důsledku toho spadá pod ustanovení čl. 2 písm. a) ve spojení s písmenem f) přílohy směrnice 90/435, i když jako taková není v uvedené příloze výslovně uvedena.

III – Předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem

17.      Finanzgericht Köln se rozhodl přerušit řízení a podle článku 234 ES předložit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

1)      Je třeba čl. 2 písm. a) ve spojení s písmenem f) přílohy směrnice 90/435 vykládat v tom smyslu, že francouzská společnost mající právní formu „société par actions simplifiée“ může být považována za „společnost členského státu“ ve smyslu uvedené směrnice již v letech před rokem 2005, a pro zisk rozdělovaný jednou z jejích německých dceřiných společností v roce 1999 jí tudíž přísluší osvobození od srážkové daně podle čl. 5 odst. 1 směrnice 90/435/EHS?

2)      Pro případ záporné odpovědi na první otázku, je čl. 2 písm. a) ve spojení s písmenem f) přílohy směrnice 90/435 v rozporu s články 43 ES a 48 ES nebo čl. 56 odst. 1 ES a čl. 58 odst. 1 písm. a) a odst. 3 ES v rozsahu, ve kterém ve spojení s čl. 5 odst. 1 směrnice 90/435 stanoví při rozdělování zisku německé dceřiné společnosti osvobození od srážkové daně pro francouzskou mateřskou společnost mající právní formu „société anonyme“, „société en commandite par actions“ nebo „société à responsabilité limitée“, avšak nikoli pro francouzskou mateřskou společnost mající právní formu „société par actions simplifiée“?

18.      Písemná vyjádření byla předložena žalobkyní v původním řízení, německou vládou, italskou vládou, vládou Spojeného království, jakož i Komisí.

19.      Žalobkyně v původním řízení, německá vláda a vláda Spojeného království, jakož i Komise byly zastoupeny na jednání, které se konalo 30. dubna 2009.

IV – Právní analýza

A –    Přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce

20.      Italská vláda uvádí případnou nepřípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce z toho důvodu, že Soudní dvůr nedisponuje podstatnými poznatky, které by umožnily posoudit relevanci této žádosti pro vyřešení sporu v původním řízení. Předběžné otázky se zakládají na výchozím předpokladu, podle kterého má S A S. vlastnosti obdobné vlastnostem společností francouzského práva, na které se vždy na základě čl. 5 odst. 1 směrnice 90/435 vztahovalo osvobození od srážkové daně z dividend. Předkládající soud však nijak neupřesnil právní ani skutkový základ, co se týče struktury a právního režimu S A S., jakož i jiných druhů společností, se kterými je S A S. srovnávána.

21.      V tomto ohledu je třeba připomenout, že v judikatuře Soudního dvora je zcela ustáleno, že jestliže se položené otázky týkají výkladu práva Společenství, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout(7). Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce může Soudní dvůr odmítnout pouze ve výjimečných případech, a to zejména tehdy, pokud nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny(8).

22.      Domnívám se, že tak tomu v projednávané věci není. Jak jsem již uvedl v druhém bodě tohoto stanoviska, položené předběžné otázky se týkají výkladu čl. 2 písm. a) směrnice 90/435 ve spojení s přílohou této směrnice. Za tímto účelem disponuje Soudní dvůr dostatečným množstvím skutkových a právních poznatků. Srovnání zmíněné italskou vládou mezi S A S. a jinými druhy společností francouzského práva, na které se vždy na základě čl. 5 odst. 1 směrnice 90/435 vztahovalo osvobození od srážkové daně z dividend, by předpokládalo výklad vnitrostátního práva, který Soudnímu dvoru nepřísluší.

23.      Z předcházejícího vyplývá, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je přípustná.

B –    K první předběžné otázce

24.      Touto otázkou se předkládající soud táže, zda S A S., která se stala součástí francouzského práva až v roce 1994, může být považována za „společnost členského státu“ ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 90/435, byť v době rozhodné z hlediska skutečností v původním řízení, tedy v roce 1999, nebyla výslovně uvedena pod písmenem f) přílohy směrnice 90/435.

25.      Německá vláda, italská vláda a vláda Spojeného království mají za to, že na tuto otázku je třeba odpovědět záporně. Všechny tři vycházejí v zásadě z předpokladu, že seznam společností uvedený v příloze směrnice 90/435 má v souladu s obecnou zásadou právní jistoty taxativní povahu.

26.      Žalobkyně v původním řízení, jakož i Komise naopak navrhují Soudnímu dvoru, aby na první předběžnou otázku odpověděl kladně. Sdílejí názor, podle kterého není na základě čistě doslovného výkladu směrnice 90/435 kladná odpověď možná. Účel, cíle a struktura směrnice 90/435 však vyžadují takový výklad, podle kterého S A S. spadá do působnosti této směrnice.

Posouzení

27.      K tomu, aby společnosti ve smyslu článku 5 směrnice 90/435 požívaly právo na osvobození od srážkové daně ze zisku rozdělovaného dceřinou společností její mateřské společnosti, musí splňovat tři kumulativní podmínky uvedené v článku 2 této směrnice. V projednávaném případě jde o podmínku, aby společnost měla jednu z forem uvedených v příloze dotčené směrnice 90/435.

28.      Je nepopiratelné, že právní forma S A S. nebyla uvedena ve výčtu právních forem citovaných, co se týče Francouzské republiky, v původním znění přílohy směrnice 90/435, jelikož S A S. se stala součástí francouzského práva až v roce 1994. Je rovněž nepopiratelné, že tato právní forma společnosti byla do textu výše uvedené přílohy výslovně vložena směrnicí 2003/123. Vyvstává otázka, zda je navzdory těmto skutečnostem možné, prostřednictvím výkladu čl. 2 písm. a) směrnice 90/435 ve spojení s písmenem f) přílohy této směrnice, dospět k závěru, že S A S. spadá do působnosti této směrnice i v jejím původním znění.

29.      Čistě doslovný výklad směrnice 90/435 by vedl k záporné odpovědi. Z judikatury Soudního dvora nicméně vyplývá, že doslovný výklad nepostačuje. Za účelem zodpovězení otázky položené vnitrostátním soudem je třeba zohlednit znění ustanovení, jehož výklad je požadován, jakož i cíle a systematiku směrnice(9).

30.      Soudní dvůr vícekrát popsal cíle této směrnice, přičemž se opíral o preambuli směrnice 90/435. Uvedl, že směrnice 90/435, jak vyplývá zejména z jejího třetího bodu odůvodnění, má za cíl zamezit jakémukoli znevýhodnění spolupráce mezi společnostmi různých členských států oproti spolupráci mezi společnostmi téhož členského státu zavedením společného systému, a usnadnit tak seskupování společností na úrovni Společenství(10).

31.      Směrnice 90/435 se nicméně nesnaží zavést uvedený společný systém pro všechny společnosti členských států. V tomto ohledu představuje článek 2 směrnice 90/435 jakýsi filtr. Komise ve svém vyjádření uvádí cíl sledovaný tímto filtrem. Podle ní je účelem čl. 2 písm. a) směrnice 90/435 ve spojení s písmenem f) přílohy této směrnice v jejím původním znění vyloučit z jejího rozsahu působnosti osobní společnosti.

32.      Je možné klást si otázku ohledně vhodnosti legislativní techniky spočívající ve výčtu konkrétních právních forem společností různých členských států, která byla převzata autory směrnice 90/435 za účelem dosažení výše uvedeného cíle, byť tito autoři zvolili tuto legislativní techniku výčtu ve snaze vyvarovat se různému výkladu pojmů „kapitálová společnost“ a „osobní společnost“ v jednotlivých členských státech.

33.      Legislativní technika výčtu neponechává totiž právní úpravě Společenství dostatečný prostor předvídat. Není dostatečně orientovaná na budoucnost, jelikož neumožňuje, aby se právní úprava Společenství přizpůsobovala změnám vnitrostátní právní úpravy. Tato legislativní technika nebere v úvahu skutečnost, že se vnitrostátní právní řády členských států neustále vyvíjejí.

34.      Tento nedostatek legislativní techniky výčtu, který byl použit ve směrnici 90/435, nemůže být podle mého názoru vyvážen ani výkladem, ani analogií. Každá změna příslušných pravidel vnitrostátního práva musí být tedy provázena změnou pravidel Společenství. Připuštění opaku by podle mě znamenalo nahrazovat legislativní proces metodami výkladu.

35.      Zdá se, že si autoři směrnice 90/435 uvědomili meze použité legislativní techniky výčtu, jelikož během aktualizace směrnice 90/435 směrnicí 2003/123 přidali do ustanovení písmene f) přílohy směrnice 90/435 nejen nové právní formy společností, ale rovněž výraz „a jiné společnosti založené podle francouzského práva, které podléhají francouzské korporační dani“(11), díky kterému bude v budoucnu možné vyvarovat se stejných obtíží, které se vyskytovaly u S A S.  v původním řízení.

36.      Původní návrh směrnice 2003/12(12) předložený Komisí přináší rovněž užitečné poznatky pro zodpovězení první předběžné otázky. V bodě 12 odůvodnění tohoto návrhu Komise uvádí, že se směrnice 90/435 vztahuje pouze na podniky uvedené v seznamu, který je k ní připojen. Z bodu 13 odůvodnění uvedeného návrhu vyplývá, že cílem návrhu směrnice pozměňující směrnici 90/435 je rozšířit rozsah působnosti směrnice 90/435 doplněním seznamu entit připojeného ke směrnici, který tak pokryje nové jmenovitě uvedené právní formy.

37.      Žalobkyně v původním řízení, jakož i Komise kladly v rámci své argumentace důraz na skutečnost, že S A S. byla ve francouzském právu vytvořena podle vzoru S A., což je právní forma, která byla v příloze směrnice 90/435 vždy uvedena, takže S A S. představuje zvláštní formu S A. V tomto ohledu se nedomnívám, že Soudnímu dvoru přísluší rozhodovat o tomto bodu, neboť by to znamenalo vykládat vnitrostátní legislativu. Nicméně je možná dobré poznamenat, že samotná francouzská nauka uvádí, že „ …zdá se, že se na novou společnost nevztahuje právní úprava Společenství týkající se striktně práva společností – příslušné číslované směrnice – neboť tato právní úprava nikdy obecně neuvádí akciové společnosti, nýbrž pouze ,sociétés anonymes‘ a ,sociétés en commandite par action‘. Nová společnost, jak ukazuje její název, je přitom skutečně akciovou společností, avšak není ani ,société anonyme‘ ani ,société en commandite par action‘ “(13).

38.      Z předcházejícího podle mého názoru vyplývá, že by měl Soudní dvůr na první otázku odpovědět tak, že čl. 2 písm. a) směrnice 90/435 ve spojení s písmenem f) přílohy této směrnice je nutno vykládat v tom smyslu, že „společností členského státu“ ve smyslu uvedené směrnice může být pouze společnost mající jednu z forem výslovně uvedených pod písmenem f) přílohy směrnice 90/435.

C –    K druhé předběžné otázce

39.      Druhá otázka, která byla položena pro případ, že Soudní dvůr odpoví záporně na první otázku, se týká pochybností předkládajícího soudu o souladu čl. 2 písm. a) směrnice 90/435 ve spojení s písmenem f) přílohy této směrnice s články 43 ES a 48 ES nebo čl. 56 odst. 1 ES a čl. 58 odst. 1 písm. a) a odst. 3 ES v rozsahu, ve kterém ve spojení s čl. 5 odst. 1 směrnice 90/435 stanoví při rozdělování zisku německé dceřiné společnosti osvobození od srážkové daně pro francouzskou mateřskou společnost mající právní formu S A., „société en commandite par actions“ nebo „société à responsabilité limitée“, avšak nikoli pro francouzskou mateřskou společnost mající právní formu S A S.

40.      Z těch, kteří předložili své vyjádření, se pouze žalobkyně v původním řízení domnívá, že na druhou otázku je třeba odpovědět kladně. Tvrdí, že čl. 2 písm. a) směrnice 90/435 ve spojení s písmenem f) přílohy této směrnice je v rozporu se svobodou usazování.. Podle ní by vyloučení S A S. z rozsahu působnosti směrnice 90/435 vedlo ke svévolnému znevýhodňování S A S. ve vztahu k S A. a k „société à responsabilité limitée“ nebo ve vztahu k právním formám akciových společností či společností s ručením omezeným jiných členských států uvedeným v této směrnici.

41.      Německá vláda, italská vláda a vláda Spojeného království, jakož i Komise se shodují na tom, že na druhou otázku je třeba odpovědět negativně. Ohledně ustanovení Smlouvy o ES, která jsou relevantní v projednávaném případě se však jejich názory rozcházejí. Podle německé vlády a vlády Spojeného království by měla být směrnice 90/435 přezkoumána ve vztahu ke svobodě usazování, tedy ve vztahu článkům 43 ES a 48 ES. Italská vláda se oproti tomu domnívá, že je relevantní pouze článek 56 ES, týkající se volného pohybu kapitálu. Pokud jde o Komisi, ta zakládá svoji analýzu jak na svobodě usazování, tak na volném pohybu kapitálu.

Posouzení

42.      Úvodem je třeba uvést, že druhá předběžná otázka směřuje k posouzení čl. 2 písm. a) směrnice 90/435 ve spojení s písmenem f) přílohy této směrnice s ohledem na relevantní ustanovení Smlouvy, a nikoli, jak uvádí žalobkyně v původním řízení, k přezkumu situace v Německu týkající se osvobození od srážkové daně z dividend rozdělovaných německou společností mateřským společnostem se sídlem v jiném členském státě, které nespadají do rozsahu působnosti směrnice 90/435. Nehledě na to považuji za nezbytné připomenout, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že články 43 ES a 48 ES brání vnitrostátním právním předpisům, které představují diskriminaci ve vztahu k mateřským společnostem-nerezidentům(14), nezávisle na tom, zda mateřská společnost spadá do rozsahu působnosti směrnice 90/435, či nikoli. Předkládajícímu soudu nicméně přísluší rozhodnout, zda se v projednávané věci jedná o tento případ.

43.      Co se týče relevantních ustanovení Smlouvy, s ohledem na které je třeba přezkoumat čl. 2 písm. a) směrnice 90/435 ve spojení s písmenem f) přílohy této směrnice, sdílím názor německé vlády a vlády Spojeného království, podle kterých musejí být dotčená ustanovení uvedeného článku 2 a uvedené přílohy posuzována pouze s ohledem na články 43 ES a 48 ES.

44.      Je pravda, že osvobození dividend rozdělovaných dceřinou společností mateřské společnosti od srážkové daně má rovněž dopad na volný pohyb kapitálu, ačkoli rozhodné kritérium za účelem určení příslušných ustanovení Smlouvy spočívá podle judikatury(15) v účasti, která mateřské společnosti umožňuje vykonávat nepochybný vliv na rozhodování této společnosti a určovat její činnost. Soudní dvůr již uvedl, že ustanovení, které předpokládá minimálně 25 % účast mateřské společnosti na společnosti dceřiné, jak je tomu v případě směrnice 90/435, spadá do působnosti svobody usazování(16).

45.      Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že cílem svobody usazování je zaručení výhody tuzemského zacházení v hostitelském členském státě tím, že zakazuje jakoukoli diskriminaci založenou na místě sídla společností(17).

46.      Není žádných pochyb o tom, že směrnice 90/435 ve svém původním znění vyhrazuje výhody pouze určitým druhům společností, které mají určitou právní formu. Pouze tato okolnost nicméně neznamená, že směrnice 90/435 brání členským státům v tom, aby mateřským společnostem-nerezidentům, které nespadají do působnosti směrnice 90/435, přiznaly výhody tuzemského zacházení. Z judikatury Soudního dvora již uvedené v bodě 42 tohoto stanoviska naopak vyplývá, že pokud vnitrostátní právní úprava stanoví osvobození dividend rozdělovaných německou společností mateřským společnostem-rezidentům od srážkové daně, měla by tak stanovit rovněž pro dividendy rozdělované německou společností mateřským společnostem-nerezidentům.

47.      Je navíc zřejmé, že není možné hovořit o diskriminaci založené na sídle společností, pakliže směrnice 90/435 v jejím původním znění stanoví osvobození od srážkové daně při rozdělování zisku německé dceřiné společnosti francouzské mateřské společnosti mající právní formu S A., „société en commandite par actions“ nebo „société à responsabilité limitée“, avšak toto osvobození již nestanoví, pokud se jedná o francouzskou mateřskou společnost mající formu S A S.

48.      Na základě výše uvedeného se domnívám, že by měl Soudní dvůr odpovědět na druhou otázku tak, že čl. 2 písm. a) směrnice 90/435 ve spojení s písmenem f) přílohy této směrnice, který stanoví osvobození od srážkové daně při rozdělování zisku dceřiné společnosti francouzské mateřské společnosti mající jednu z právních forem výslovně uvedených pod písmenem f) přílohy této směrnice, není v rozporu s články 43 ES a 48 ES.

V –    Závěry

49.      S přihlédnutím ke všem výše uvedeným úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené Finanzgericht Köln odpověděl následujícím způsobem:

„1)      Článek 2 písm. a) směrnice Rady 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států, ve spojení s písmenem f) přílohy této směrnice, je nutno vykládat v tom smyslu, že ‚společností členského státu‘ ve smyslu této směrnice může být pouze společnost mající jednu z forem výslovně uvedených pod písmenem f) přílohy uvedené směrnice.

2)      Článek 2 písm. a) směrnice 90/435 ve spojení s písmenem f) přílohy této směrnice  který stanoví osvobození od srážkové daně při rozdělování zisku dceřiné společnosti francouzské mateřské společnosti mající jednu z právních forem výslovně uvedených pod písmenem f) přílohy téže směrnice, není v rozporu s články 43 ES a 48 ES.“

1 – Původní jazyk: francouzština.

2– Úř. věst. L 225, s. 6; Zvl. vyd. 09/01, s. 147.

3– Úř. věst. L 7, s. 41; Zvl. vyd. 09/02, s. 3, dále jen „směrnice 2003/123“.

4– Po změně směrnice 90/435 směrnicí Rady 2006/98/ES ze dne 20. listopadu 2006 (Úř. věst. L 363, s.129) je tentýž výčet uveden pod písm. j) přílohy.

5– Právní forma S A S. je součástí francouzského práva společností až od roku 1994.

6– Od 1. ledna 2006 nazvaný „Bundeszentralamt für Steuern“.

7– Viz nedávný rozsudek ze dne 23. dubna 2009, Rüffler (C-544/07, Sb. rozh. s. I-0000, bod 36 a citovaná judikatura).

8– Viz rozsudek ze dne 5. března 2009, Apis-Hristovich (C-545/07, Sb. rozh. s. I-1627, bod 30) a rozsudek Rüffler (uvedený v poznámce pod čarou 7, bod 38).

9– Viz rozsudek ze dne 3. dubna 2008, Banque Fédérative du Crédit Mutuel (C-27/07, Sb. rozh. s. I-2067, bod 22 a citovaná judikatura).

10– Viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Les Vergers du Vieux Tauves (C-48/07, Sb. rozh. s. I- 10627, bod 36 a citovaná judikatura).

11– Obdobná změna byla provedena ve vztahu k Belgii a Nizozemsku.

12– Návrh směrnice Rady ze dne 29. července 2003, kterou se mění směrnice Rady 90/435 KOM (2003) 462 v konečném znění.

13– Guyon, Y., „La société par actions simplifiée et le droit communautaire“, v: Société par actions simplifiée, Paříž 1994, s. 147.

14– Viz rozsudek ze dne 14. prosince 2006, Denkavit Internationaal a Denkavit France (C-170/05, Sb. rozh. s. I-11949).

15 – Viz rozsudek ze dne 26. června 2008, Burda (C-284/06, Sb. rozh. s. I-4571, bod 69 a citovaná judikatura).

16– Viz usnesení ze dne 10. května 2007, Lasertec (C-492/04, Sb. rozh. s. I-3775, body 20 až 26).

17– Viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Truck Center (C-282/07, Sb. rozh. s. I-10767, bod 32 a citovaná judikatura).