Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

References to this case

Share

Highlight in text

Go

27.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 80/18

Žaloba podaná dne 22. ledna 2010 — Evropská komise v. Portugalská republika

(Věc C-38/10)

2010/C 80/33

Jednací jazyk: portugalština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: R. Lyal a G. Braga da Cruz, zmocněnci)

Žalovaná: Portugalská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Portugalská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 49 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 39 Smlouvy o EHP tím, že přijala a ponechala v účinnosti ustanovení článků 76a, 76b a 76c zákona o dani z příjmu právnických osob (Código português do Imposto sobre o Rendimento das pessoas Colectivas, dále jen „CIRC“), podle nichž v případě přenesení sídla a ústředí portugalského podniku do jiného členského státu nebo v případě, kdy stálá provozovna ukončí svoji činnost v Portugalsku nebo ji přenese do jiného členského státu:

—

se do daňového základu hospodářského roku, v němž dojde k takovéto události, zahrnuje veškerý nerealizovaný zisk vztahující se k předmětným aktivům, zatímco nerealizovaný zisk vyplývající výlučně z vnitrostátních transakcí není do daňového základu zahrnován;

—

společníci společnosti, která přenáší své sídlo a ústředí mimo portugalské území, jsou i nadále povinni k dani, jejímž základem je rozdíl mezi hodnotou likvidních aktiv společnosti (vypočítanou ke dni přenosu v tržních cenách) a nabývací cenou jednotlivých společenských podílů;

—

uložit Portugalské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise má za to, že citované články CIRC mohou zakládat překážku pro svobodu usazování, která je zakotvena v článku 49 SFEU.

Podle uvedené portugalské právní úpravy je nerealizovaný zisk zdaňován, pokud společnost přenese svoje sídlo a ústředí mimo portugalské území nebo když převede jednotlivé součásti obchodního majetku na stálou provozovnu nacházející se v jiném členské státě, zatímco obdobný přenos sídla v rámci portugalského území nebo převod aktiv ze sídla na pobočku v témže členském státě nevyvolává téměř žádné daňové důsledky.

Komise nezpochybňuje daňové nároky členských států týkající se zisku dosaženého osobou, která je jakožto daňový rezident povinna k dani ze svého celkového příjmu. Komise má však za to, že portugalská právní úprava musí uplatňovat stejné pravidlo a brát v potaz tytéž skutečnosti zakládající daňovou povinnost — konkrétně realizaci aktiv nebo jakýkoli jiný faktor, který vyvolává korekci odpisů — bez ohledu na to, zda jsou sídlo, ústředí nebo součásti obchodního majetku přeneseny mimo portugalské území, nebo na něm setrvají.

Komise má za to, že společnosti musí mít právo přenést své sídlo nebo svá jednotlivá aktiva do jiného členského státu, aniž by byly zatěžovány příliš složitými a finančně náročnými postupy, neboť podle názoru Komise neexistuje důvod pro okamžitý výběr daní z nerealizovaného zisku v případě přenosu sídla a ústředí portugalské společnosti do jiného členského státu nebo ukončení činnosti stálé provozovny na portugalském území nebo přenosu její činnosti z Portugalska do jiného členského státu, jestliže tento druh zdanění neexistuje ve srovnatelných vnitrostátních situacích.

Je zajisté nutné zajistit zvláštní ochranu právům určitých zainteresovaných subjektů, jako jsou zejména věřitelé, menšinoví akcionáři a orgány daňové správy, avšak mělo by se tak dít způsobem, který je slučitelný se zásadou proporcionality, jak ji vykládá Soudní dvůr.

V tomto kontextu by Portugalská republika mohla například určit hodnotu nerealizovaného zisku, u něhož hodlá zachovat svoji daňovou pravomoc, tak aby nedocházelo k okamžité splatnosti daně, ani nebyly stanoveny další podmínky týkající se odkladu její úhrady.

Pokud jde o cíl zajistit účinnou daňovou kontrolu a potírat daňové úniky, lze jej dosáhnou i méně omezujícími metodami za použití mechanismů upravených směrnicí 77/799/EHS (1) ze dne 19. prosince 1977 o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní nebo směrnicí Rady 2008/55/ES (2) ze dne 26. května 2008 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření.

Komise má za to, že portugalská právní úprava překračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení sledovaných cílů, a sice zajištění efektivity daňového systému. Komise je proto toho názoru, že portugalská právní úprava musí uplatňovat stejné pravidlo bez ohledu na to, zda jsou sídlo, ústředí nebo součásti obchodního majetku převedeny mimo portugalské území, nebo na něm setrvají. Daň podle Komise musí být vybrána až poté, co dojde ke zvýšení hodnoty aktiv.

(1)  Úř. věst. L 336, s. 15; Zvl. vyd. 09/01, s. 63.

(2)  Úř. věst. L 150, s. 28.