Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

Share

Highlight in text

Go

Věc C-270/10

Lotta Gistö

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus)

„Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství – Článek 14 první pododstavec – Určení daňového domicilu manžela nebo manželky úředníků Unie – Vnitrostátní právní předpisy, které stanoví pravidlo, podle něhož dotčená osoba, která po dobu tří let pobývá v zahraničí, není nadále považována za rezidenta země, takže nadále nepodléhá neomezené daňové povinnosti ze svých příjmů“

Shrnutí rozsudku

Výsady a imunity Evropských společenství – Úředníci a zaměstnanci Společenství – Daňový domicil manžela nebo manželky úředníků Unie, který/která nevykonává vlastní profesionální činnost

(Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství, čl. 14 první pododstavec)

Článek 14 první pododstavec Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství musí být vykládán v tom smyslu, že se na manžela nebo manželku osoby, která si pouze z důvodu vstupu posledně jmenované osoby do služeb Unie zřídila bydliště na území členského státu jiného, než kterého byla daňovým rezidentem v okamžiku vstupu uvedené osoby do služeb Unie, pohlíží tak, že si zachoval nebo zachovala svůj daňový domicil v posledně uvedeném státě, pokud sám nebo sama nevykonává vlastní profesionální činnost.

(viz bod 22 a výrok)







ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)

28. července 2011(*)

„Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství – Článek 14 první pododstavec – Určení daňového domicilu manžela nebo manželky úředníků Evropské unie – Vnitrostátní právní předpisy, které stanoví pravidlo, podle něhož dotčená osoba, která po dobu tří let pobývá v zahraničí, není nadále považována za rezidenta země, takže nadále nepodléhá neomezené daňové povinnosti ze svých příjmů“

Ve věci C-270/10,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Korkein hallinto-oikeus (Finsko) ze dne 27. května 2010, došlým Soudnímu dvoru dne 31. května 2010, v řízení zahájeném

Lotta Gistö,

SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),

ve složení J.-J. Kasel (zpravodaj), předseda senátu, A. Borg Barthet a M. Ilešič, soudci,

generální advokát: P. Cruz Villalón,

vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za finskou vládu J. Heliskoskim, jako zmocněncem,

–        za estonskou vládu M. Linntam, jako zmocněnkyní,

–        za Evropskou komisi I. Koskinenem a D. Martinem, jakož i M.-I. Martínez del Peral, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 14 prvního pododstavce Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství, původně připojeného ke Smlouvě o vytvoření jednotné Rady a jednotné Komise Evropských společenství (Úř. věst. 1967, 152, s. 13), poté na základě Amsterodamské smlouvy ke Smlouvě o ES (dále jen „Protokol“).

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu zahájeného L. Gistö směřujícímu k určení, zda za daňové období 2007 podléhala neomezené nebo pouze omezené daňové povinnosti z příjmu ve Finsku.

 Právní rámec

 Unijní právo

3        Článek 13 Protokolu zní následovně:

„Platy, mzdy a služební požitky, které poskytují Společenství svým úředníkům a jiným zaměstnancům, podléhají dani ve prospěch Společenství, jejíž podmínky a způsob vybírání stanoví Rada na návrh Komise.

Úředníci a jiní zaměstnanci jsou osvobozeni od vnitrostátních daní z platů, mezd a požitků, které jim poskytují Společenství.“

4        Článek 14 první pododstavec Protokolu stanoví:

„S úředníky a jinými zaměstnanci Společenství, kteří si výlučně z důvodů výkonu svých funkcí ve službách Společenství zřizují bydliště na území členského státu jiného, než jehož jsou daňovými rezidenty, je pro účely vybírání daní z příjmu, z majetku a dědické daně a dodržování smluv o zamezení dvojího zdanění, uzavřených mezi členskými zeměmi Společenství, zacházeno jak ve státě, v němž pobývají, tak ve státě, jehož jsou daňovými rezidenty, tak, jako by si zachovali své původní bydliště v posledně jmenovaném státě, je-li tento stát členem Společenství. Toto ustanovení se vztahuje rovněž na manžela nebo manželku, pokud nevykonává vlastní profesionální činnost, a na děti vyživované osobami uvedenými v tomto článku a v jejich péči.“

 Vnitrostátní právo

5        Článek 9 odst. 1 zákona o dani z příjmu [Tuloverolaki (1992/1535)] ze dne 30. prosince 1992, stanoví:

„Dani z příjmu podléhá:

1)      každá fyzická či právnická osoba nebo účelové sdružení, které mají v rozhodném finančním roce bydliště ve Finsku nebo jsou zde usazeny, nebo pozůstalost, která se zde nachází, z příjmů pobíraných ve Finsku a v zahraničí (neomezená daňová povinnost);

2)      každá fyzická osoba, která ve Finsku nepobývala v rozhodném finančním roce, a každá zahraniční právnická osoba, z příjmů pobíraných ve Finsku (omezená daňová povinnost).“

6        Článek 11 odst. 1 téhož zákona zní takto:

„Fyzická osoba je považována za osobu mající bydliště ve Finsku, pokud zde má své skutečné bydliště a pokud zde pobývá nepřetržitě po dobu delší než šest měsíců, dočasná absence nebrání tomu, aby bylo pobyt možno považovat za nepřetržitý. Finský státní příslušník se nicméně až do uplynutí třetího roku od konce roku, v němž opustil zemi, považuje za osobu mající bydliště ve Finsku i tehdy, jestliže se v tuzemsku nepřetržitě nezdržuje déle než šest měsíců, jestliže neprokáže, že neměl ve finančním roce k Finsku podstatné vazby. Nebude-li prokázán opak, nebude s finským státním příslušníkem po uplynutí uvedeného období nakládáno jako s osobou mající bydliště ve Finsku.“

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

7        Lotta Gistö, finská státní příslušnice, se usadila se svou rodinou v Lucemburském velkovévodství na jaře roku 2003, jelikož její manžel zahájil kariéru překladatele v Evropském parlamentu. Od té doby je místem pobytu manželů Gistö Lucembursko.

8        V roce 2007 čerpala L. Gistö rodičovskou dovolenou v rámci svého zaměstnání vychovatelky v mateřské škole v Turku (Finsko) a v Lucembursku nevykonávala vlastní profesionální činnost. Ve Finsku je majitelkou cenných papírů a několika nemovitostí nabytých jako investice, které pronajímá.

9        Za účelem určení, zda za daňové období 2007 stále podléhala neomezené daňové povinnosti z příjmu, podala L. Gistö žádost ke keskusverolautakunta (centrální daňová komise), správnímu daňovému orgánu, který může na žádost daňového poplatníka vydat závazná předběžná rozhodnutí v daňové oblasti. V předběžném rozhodnutí vydaném na žádost L. Gistö uvedená komise učinila závěr, že se daňový domicil L. Gistö stále nachází ve Finsku ve smyslu článku 14 Protokolu, a že zde tedy podléhá neomezené daňové povinnosti z příjmu, jelikož v Lucembursku nevykonává vlastní profesionální činnost.

10      Lotta Gistö tedy proti tomuto rozhodnutí podala kasační opravný prostředek ke Korkein hallinto-oikeus (Nejvyšší správní soud).

11      Tento soud uvádí, že vyřešení sporu podle Protokolu by vedlo k tomu, že by dotčenou osobu podřídilo nepříznivému daňovému zacházení z důvodu jejího usazení v Lucembursku, neboť by stále podléhala neomezené daňové povinnosti ve Finsku, zatímco podle vnitrostátních právních předpisů by se na ni mohla v této zemi od daňového období 2007 vztahovat omezená daňová povinnost.

12      Za těchto podmínek se Korkein hallinto-oikeus rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je třeba článek 14 Protokolu […] ve věci L. Gistö vykládat v tom smyslu, že v roce 2007 měla podle ustanovení Protokolu nadále daňový domicil ve Finsku, nebo musí být Protokol chápán v tom smyslu, že pro otázku neomezené daňové povinnosti v členském státě jsou v konečném důsledku přece jen rozhodné vnitrostátní právní předpisy tohoto členského státu, v projednávaném případě Finska?“

 K předběžné otázce

13      Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 14 první pododstavec Protokolu musí být vykládán v tom smyslu, že se na manžela nebo manželku osoby, která si pouze z důvodu vstupu posledně jmenované osoby do služeb Evropské unie zřídila bydliště na území členského státu jiného, než kterého byla daňovým rezidentem v okamžiku vstupu uvedené osoby do služeb Unie, pohlíží tak, že si zachoval nebo zachovala svůj daňový domicil v posledně uvedeném státě, pokud sám nebo sama nevykonává vlastní profesionální činnost.

14      Za účelem odpovědi na tuto otázku je třeba podotknout, že články 13 a 14 Protokolu zavádějí rozdělení daňových pravomocí mezi Unií a členský státem, kde měl úředník nebo zaměstnanec svůj daňový domicil před vstupem do služeb Unie (viz rozsudky ze dne 25. května 1993, Kristoffersen, C-263/91, Recueil, s. I-2755, bod 9, a ze dne 17. června 1993, X, C-88/92, Recueil, s. I-3315, bod 11).

15      Na základě článku 13 Protokolu podléhají úředníci a zaměstnanci Unie dani z platů, mezd a služebních požitků v její prospěch a zároveň jsou osvobození od vnitrostátních daní (viz výše uvedený rozsudek Kristoffersen, bod 10).

16      Podle čl. 14 prvního pododstavce Protokolu je s úředníky a jinými zaměstnanci Unie, kteří si výlučně z důvodů výkonu svých funkcí ve službách Unie zřizují bydliště na území členského státu jiného, než kterého jsou daňovými rezidenty v okamžiku vstupu do služeb Unie, pro účely vybírání zejména daní z příjmu, zacházeno jak ve státě, v němž pobývají, tak ve státě, jehož jsou daňovými rezidenty, tak, jako by si zachovali své původní bydliště v posledně jmenovaném státě, je-li tento stát členem Unie (viz výše uvedené rozsudky Kristoffersen, bod 11, a X, bod 9).

17      Z toho vyplývá, že podle uvedeného čl. 14 prvního pododstavce členský stát původu, kde je zachován daňový domicil úředníka nebo zaměstnance, zůstává v podstatě příslušný pro účely zdanění všech ostatních příjmů kromě platů, mezd a požitků poskytnutých Unií těmto osobám, a k tomu, aby je podrobil dani z příjmu, ačkoliv zde nemají skutečné bydliště (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 13. listopadu 2003, Schilling a Fleck-Schilling, C-209/01, Recueil, s. I-13389, bod 31). Pojem „daň z příjmu“ ve smyslu čl. 14 prvního pododstavce musí být určen podle kritérií použitelného vnitrostátního práva (viz výše uvedený rozsudek Kristoffersen, bod 12).

18      Kromě toho z ustálené judikatury vyplývá, že by rozdělení pravomoci zavedené článkem 14 Protokolu bylo zpochybněno, kdyby si úředník nebo zaměstnanec mohl svůj daňový domicil volně vybrat (viz výše uvedený rozsudek X, bod 12).

19      Vzhledem k tomu, že se v souladu s čl. 14 prvním pododstavcem druhou větou Protokolu ustanovení uvedeného Protokolu v daňové oblasti uplatní rovněž na manžela nebo manželku úředníka nebo zaměstnance Unie v případě, že tento manžel nebo manželka nevykonává vlastní profesionální činnost, nemůže určení daňového domicilu uvedeného manžela nebo manželky záviset ani na vůli dotčené osoby.

20      Z toho vyplývá, že v takovém případě, jako je případ, který je předmětem věci v původním řízení, je členský stát, v němž se nacházel daňový domicil dotčené osoby před vstupem jejího manžela nebo manželky do služeb Unie, nadále příslušný k vybírání všech daní z příjmu uvedené osoby s výjimkou platů, mezd a služebních požitků poskytovaných Unií, pokud tato osoba nevykonává vlastní profesionální činnost.

21      Předcházející výklad není v rozporu se zásadou rovného zacházení, jelikož z ustálené judikatury vyplývá, že z daňového hlediska na úředníky a zaměstnance Unie, jakož i na jejich manžele nebo manželky – pokud tito manželé nebo manželky nevykonávají vlastní profesionální činnost v členském státě, v němž úředník nebo zaměstnanec vykonává své funkce ve službách Unie – nemůže být nahlíženo tak, že jsou ve stejné situaci jako migrující pracovník, který se usadil v jiném členském státě než ve státě svého původu (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Schilling a Fleck-Schilling, bod 29).

22      Vzhledem k výše uvedenému je na položenou otázku třeba odpovědět tak, že čl. 14 první pododstavec Protokolu musí být vykládán v tom smyslu, že se na manžela nebo manželku osoby, která si pouze z důvodu vstupu posledně jmenované osoby do služeb Evropské unie zřídila bydliště na území členského státu jiného, než kterého byla daňovým rezidentem v okamžiku vstupu uvedené osoby do služeb Unie, pohlíží tak, že si zachoval nebo zachovala svůj daňový domicil v posledně uvedeném státě, pokud sám nebo sama nevykonává vlastní profesionální činnost.

 K nákladům řízení

23      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

Článek 14 první pododstavec Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství, původně připojeného ke Smlouvě o vytvoření jednotné Rady a jednotné Komise Evropských společenství, poté na základě Amsterodamské smlouvy ke Smlouvě o ES, musí být vykládán v tom smyslu, že se na manžela nebo manželku osoby, která si pouze z důvodu vstupu posledně jmenované osoby do služeb Evropské unie zřídila bydliště na území členského státu jiného, než kterého byla daňovým rezidentem v okamžiku vstupu uvedené osoby do služeb Unie, pohlíží tak, že si zachoval nebo zachovala svůj daňový domicil v posledně uvedeném státě, pokud sám nebo sama nevykonává vlastní profesionální činnost.

Podpisy.

* Jednací jazyk: finština.