EU tax law WEB VALE Építési - C-378/10

—

za VALE Építési kft P. Metzingerem, ügyvéd,

—

za maďarskou vládu M. Z. Fehérem, jakož i K. Szíjjártó a K. Veres, jako zmocněnci,

—

za německou vládu T. Henzem a J. Kemper, jako zmocněnci,

—

za Irsko D. O’Haganem, jako zmocněncem, ve spolupráci s M. Collinsem, SC, B. Dohertym, BL, J. Buttimorem, BL, jakož i L. Williams,

—

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s S. Fiorentinem, avvocato dello Stato,

—

za rakouskou vládu C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,

—

za vládu Spojeného království S. Hathawayem a H. Walker, jako zmocněnci, ve spolupráci s K. Bealem, barrister,

—

za Evropskou komisi G. Braunem a A. Siposem, jakož i K. Talabér-Ritz, jako zmocněnci,

—

za Kontrolní úřad ESVO X. Lewisem a F. Simonetti, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, která se týká výkladu článků 49 SFEU a 54 SFEU, byla předložena v rámci sporu, jehož předmětem je přeshraniční přeměna společnosti založené podle italského práva na společnost založenou podle maďarského práva.

2

Zákon č. V z roku 2006 o veřejnosti údajů o společnostech, soudním rejstříkovém řízení a dobrovolné likvidaci (A cégnyilvánosságról, a bírósági cégeljárásról és a végelszámolásról szóló 2006. évi V. törvény), ve svém § 25 stanoví:

[…]

[…]“

3

Ustanovení § 57 odst. 4 tohoto zákona zní:

„Soud pověřený vedením obchodního rejstříku příslušný podle sídla právní předchůdkyně rozhodne o změně formy společnosti. Tento soud vymaže právní předchůdkyni – s uvedením právní nástupkyně – a současně zapíše do obchodního rejstříku nástupnickou společnost. Je-li to opodstatněné, nařídí soud následně předání dokumentů týkajících se společnosti soudu pověřenému vedením obchodního rejstříku příslušnému podle sídla právní nástupkyně.“

4

Zákon č. IV z roku 2006 o obchodních společnostech (A gazdasági társaságokról szóló 2006. évi IV. Törvény, dále jen „zákon o obchodních společnostech“), ve svém § 69 odst. 1 stanoví:

„Na přeměnu obchodní společnosti se použijí ustanovení týkající se založení obchodní společnosti, nestanoví-li tento zákon jinak. Na přeměnu se rovněž použijí ustanovení o přeměně, která stanoví tento zákon ve vztahu k různým formám společností.“

5

Ustanovení § 71 tohoto zákona zní:

[…]“

6

Zákon o obchodních společnostech obsahuje ve svém § 73 ustanovení týkající se sestavení návrhu zahajovací rozvahy a jejího schválení nezávislými auditory a jeho § 74 se týká schválení návrhu účetní závěrky společností, jakož i rozdělení kapitálu v nově vzniklé společnosti.

7

Podle § 75 zákona o obchodních společnostech musí být orgány zastupující zaměstnance obchodní společnosti informovány o rozhodnutí o její přeměně, které se zveřejní ve formě zprávy o přeměně ve dvou po sobě následujících vydáních Obchodního věstníku obsahující zejména oznámení věřitelům.

8

Podle § 76 odst. 2 tohoto zákona mohou věřitelé, jejichž nesplatné pohledávky vůči společnosti, která se má přeměnit, vznikly před zveřejněním první zprávy týkající se rozhodnutí o přeměně, požadovat od této společnosti zajištění odpovídající částce jejich pohledávek.

9

Společnost VALE Costruzioni Srl (společnost s ručením omezeným, založená podle italského práva, dále jen „společnost VALE Costruzioni“), založená aktem ze dne 27. září 2000, byla zapsána do obchodního rejstříku v Římě (Itálie) dne 16. listopadu 2000. Dne 3. února 2006 podala tato společnost návrh na výmaz z tohoto obchodního rejstříku a uvedla, že své sídlo hodlá přemístit do Maďarska a pokračovat tam v činnosti a současně ukončit svoji činnost v Itálii. Na základě tohoto návrhu úřad pověřený vedením rejstříku v Římě provedl výmaz této společnosti z rejstříku dne 13. února 2006. Jak vyplývá ze spisu, v rejstříku bylo pod názvem „Výmaz a přemístění sídla“ zaznamenáno, že „společnost se přestěhovala do Maďarska“.

10

Jednatel společnosti VALE Costruzioni a další fyzická osoba schválili dne 14. listopadu 2006 v Římě stanovy VALE Építési kft (společnosti s ručením omezeným, založené podle maďarského práva, dále jen „společnost VALE Építési“) za účelem jejího zápisu do maďarského obchodního rejstříku s tím, že se společnost původně založená v Itálii podle italského práva rozhodla přemístit své sídlo do Maďarska a vyvíjet činnost podle maďarského práva. Současně v souladu s maďarskou právní úpravou splatili základní kapitál požadovaný pro zápis do rejstříku.

11

Právní zástupce společnosti VALE Építési podal dne 19. ledna 2007 k Fővárosi Bíróság (soud hlavního města Budapešti), fungujícímu jako cégbíróság (obchodní soud), návrh na zápis společnosti do rejstříku podle maďarského práva. V návrhu uvedl, že společnost VALE Costruzioni je právní předchůdkyní společnosti VALE Építési.

12

Fővárosi Bíróság, rozhodující jako obchodní soud v prvním stupni, odmítl návrh na zápis do rejstříku. Fővárosi ítélőtábla (krajský odvolací soud v Budapešti), který rozhodoval o odvolání podaném společností VALE Építési, toto odmítavé rozhodnutí ve druhém stupni potvrdil. Tento soud měl za to, že podle maďarské právní úpravy obchodních společností nemůže společnost založená a zapsaná v Itálii přemístit své sídlo do Maďarska a do obchodního rejstříku ji nelze zapsat navrženým způsobem. Uvedl, že podle platných maďarských právních předpisů mohou být v obchodním rejstříku pouze údaje taxativně vyjmenované v § 24 až § 29 zákona č. V z roku 2006, a že tedy není možné uvést jako právní předchůdkyni společnost, která není maďarská.

13

Společnost VALE Építési podala kasační opravný prostředek k Legfelsőbb Bíróság (nejvyšší soud), kterým se domáhá toho, aby bylo zrušeno odmítavé usnesení a bylo nařízeno provést její zápis do obchodního rejstříku. Tvrdí, že napadené usnesení porušuje přímo použitelná ustanovení článků 49 SFEU a 54 SFEU.

14

V tomto ohledu uvádí, že toto usnesení pomíjí zásadní rozdíl mezi mezinárodním přemístěním sídla společnosti bez změny použitelného vnitrostátního práva a mezinárodní přeměnou společnosti. Soudní dvůr přitom ve svém rozsudku ze dne 16. prosince 2008, Cartesio (C-210/06, Sb. rozh. s. I-9641), tento rozdíl jasně uznal.

15

Předkládající soud potvrdil závěry Fővárosi ítélőtábla a uvádí, že přemístění sídla společnosti založené podle práva jiného členského státu, v projednávaném případě podle práva Italské republiky, spojené s opětovným založením společnosti podle maďarského práva, a uvedení její italské předchůdkyně, jak žádá společnost VALE Építési, nelze v maďarském právu považovat za přeměnu, jelikož se vnitrostátní ustanovení týkající se přeměn použijí pouze na vnitrostátní situace. Předkládající soud si nicméně klade otázku ohledně souladu takové právní úpravy se svobodu usazování a zdůrazňuje, že se projednávaná odlišuje od věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Cartesio, jelikož se v projednávaném případě jedná o přemístění sídla společnosti spojené se změnou použitelného vnitrostátního práva a zachováním právní způsobilosti, tedy o přeshraniční přeměnu.

16

Za těchto podmínek se Legfelsőbb Bíróság rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

17

Vláda Spojeného království zpochybňuje přípustnost předkládacího rozhodnutí jako celku a tvrdí, že předběžné otázky jsou hypotetické povahy. Tyto otázky se podle jejího názoru týkají případu přeshraniční přeměny, zatímco na základě takových skutečností, jaké vyplývají z předkládacího rozhodnutí, je třeba dojít k závěru, že dotčená operace takové přeshraniční přeměně neodpovídá. Kontrolní úřad ESVO má za to, že třetí a čtvrtá otázka je nepřípustná, jelikož právní rámec nebyl dostatečně podrobně vysvětlen na to, aby mohl Soudní dvůr na tyto otázky užitečně odpovědět.

18

Pro účely přezkumu přípustnosti předkládacího rozhodnutí jako celku a třetí a čtvrté otázky je třeba připomenout ustálenou judikaturu, podle níž se na otázky týkající se výkladu práva Unie položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance. Odmítnutí ze strany Soudního dvora rozhodnout o žádosti podané vnitrostátním soudem je možné pouze tehdy, pokud je zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém, nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 22. června 2010, Melki a Abdeli, C-188/10 a C-189/10, Sb. rozh. s. I-5667, bod 27, jakož i citovaná judikatura).

19

V projednávaném případě se přitom položené otázky týkají výkladu článků 49 SFEU a 54 SFEU ve skutečném sporu, jehož předmětem je zápis společnosti VALE Építési do obchodního rejstříku. Mimoto se kvalifikace operace, o kterou se jedná ve sporu v původním řízení, jako přeshraniční přeměny společnosti, kterou provedl předkládající soud, nezdá irelevantní, jelikož ze spisu vyplývá, že úřad pověřený vedením obchodního rejstříku v Římě provedl výmaz společnosti VALE Costruzioni z rejstříku a pod názvem „Výmaz a přemístění sídla“ v něm zaznamenal, že „společnost se přestěhovala do Maďarska“.

20

Z téhož důvodu nepřísluší Soudnímu dvoru, s ohledem na jasnou dělbu činností mezi ním a vnitrostátními soudy, aby došel k závěru o zániku společnosti VALE Construzioni z důvodu jejího výmazu z obchodního rejstříku v Římě. Za těchto podmínek nelze požadovaný výklad považovat za výklad, který nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení.

21

Konečně předkládající rozhodnutí dostatečně popisuje skutkové okolnosti původního řízení, jakož i relevantní vnitrostátní právní úpravu, a umožňuje tak Soudnímu dvoru, aby pochopil smysl a rozsah předběžných otázek a mohl na ně užitečně odpovědět.

22

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je proto třeba považovat za přípustnou.

23

Podstatou těchto dvou prvních otázek předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda musí být články 49 SFEU a 54 SFEU vykládány tak, že brání vnitrostátní právní úpravě, která ačkoli stanoví možnost, aby se společnosti založené podle vnitrostátního práva přeměnily, neumožňuje přeměnu společnosti založené podle práva jiného členského státu na společnost podle vnitrostátního práva prostřednictvím založení této posledně uvedené společnosti.

24

Co se týče otázky, zda taková právní úprava spadá do rozsahu působnosti článků 49 SFEU a 54 SFEU, je třeba připomenout, že Soudní dvůr v bodě 19 rozsudku ze dne 13. prosince 2005, SEVIC Systems (C-411/03, Sb. rozh. s. I-10805), rozhodl, že přeměny společností patří v zásadě k hospodářským činnostem, u nichž jsou členské státy povinny respektovat svobodu usazování.

25

Maďarská a německá vláda a Irsko, jakož i vláda Spojeného království přitom tvrdí, že na takovou právní úpravu se články 49 SFEU a 54 SFEU nevztahují, jelikož na rozdíl od přeshraniční fúze, o jakou se jednalo ve výše uvedeném rozsudku SEVIC Systems, vede přeshraniční přeměna k založení společnosti v hostitelském členském státě.

26

Tuto argumentaci není možné přijmout.

27

Je zajisté pravda, jak uvádí ustálená judikatura, že společnost vytvořená podle vnitrostátního právního řádu existuje pouze prostřednictvím vnitrostátní právní úpravy, která upravuje její založení a fungování (viz rozsudek ze dne 27. září 1988, Daily Mail and General Trust, 81/87, Recueil, s. 5483, bod 19, a výše uvedený rozsudek Cartesio, bod 104).

28

Stejně tak je v souladu s článkem 54 SFEU nesporné, že neexistuje-li v unijním právu jednotná definice společností oprávněných k využití práva na usazování v závislosti na jednotném hraničním určovateli, který by určoval vnitrostátní právo použitelné na společnosti, je otázka, zda se článek 49 SFEU použije na společnost, která se dovolává základní svobody zakotvené v tomto článku, předběžnou otázkou, která za současného stavu práva Unie může být zodpovězena pouze na základě příslušného vnitrostátního práva (rozsudek ze dne 29. listopadu 2011, National Grid Indus, C-371/10, Sb. rozh. s. I-12273, bod 26 a citovaná judikatura).

29

Konečně, členský stát má nesporně možnost volby při definování jak vazby, která je vyžadována od společnosti k tomu, aby mohla být považována za společnost založenou podle jeho vnitrostátního práva, která může z tohoto titulu využít práva na usazování, tak vazby vyžadované pro pozdější zachování tohoto postavení (výše uvedené rozsudky Cartesio, bod 110, a National Grid Indus, bod 27).

30

V souladu s informacemi, které vyplývají z této ustálené judikatury, je třeba uvést, že případná povinnost podle článků 49 SFEU a 54 SFEU umožnit přeshraniční přeměnu nebrání tomu, aby měl hostitelský členský stát možnost volby, zmíněnou v předcházejícím bodě tohoto rozsudku, ani tomu, aby stanovil pravidla pro založení a fungování společnosti, která vznikne přeshraniční přeměnou.

31

Jak totiž vyplývá z judikatury připomenuté v bodě 25 tohoto rozsudku, taková společnost se nutně řídí pouze vnitrostátním právem hostitelského členského státu, které upravuje požadované vazby, jakož i její založení a fungování.

32

Je tak zřejmé, že výraz „pokud to jeho právní předpisy dovolují“, který se nachází na konci bodu 112 výše uvedeného rozsudku Cartesio, nelze chápat tak, že se právní předpisy hostitelského členského státu týkající se přeměny společností mají bez dalšího vyhnout pravidlům Smlouvy o FEU týkajícím se svobody usazování, ale tak, že odráží jednoduchou myšlenku, že společnost vytvořená podle vnitrostátního právního řádu existuje pouze prostřednictvím vnitrostátní právní úpravy, která tedy „dovoluje“ založení společnosti, pokud jsou splněny všechny podmínky požadované v této souvislosti.

33

S ohledem na výše uvedené je třeba dojít k závěru, že vnitrostátní právní úprava, která ačkoli stanoví možnost, aby se společnosti založené podle vnitrostátního práva přeměnily, neumožňuje přeměnu společnosti založené podle práva jiného členského státu, spadá do rozsahu působnosti článků 49 SFEU a 54 SFEU.

34

Co se týče existence omezení svobody usazování, je třeba připomenout, že pojem „usazení“ ve smyslu ustanovení Smlouvy o svobodě usazování zahrnuje účinný výkon hospodářské činnosti prostřednictvím stálé provozovny v hostitelském členském státě po neurčitou dobu. Předpokládá tedy skutečné usazení dotyčné společnosti a její výkon skutečné hospodářské činnosti v tomto státě (rozsudek ze dne 12. září 2006, Cadbury Schweppes a Cadbury Schweppes Overseas, C-196/04, Sb. rozh. s. I-7995, bod 54, jakož i citovaná judikatura).

35

V projednávaném případě nebyly v rámci řízení před Soudním dvorem zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že se činnosti společnosti VALE Építési omezují na Itálii a že se tato společnost nezamýšlí v Maďarsku usadit skutečně, což by však měl ověřit předkládající soud.

36

Je třeba dojít k závěru, že jelikož vnitrostátní právní úprava, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, umožňuje pouze přeměnu společnosti, která již má sídlo v dotyčném členském státě, zavádí uvedená právní úprava rozdílné zacházení se společnostmi podle vnitrostátní nebo přeshraniční povahy přeměny, což může společnosti se sídlem v jiných členských státech odrazovat od výkonu svobody usazování zakotvené ve Smlouvě, a tedy představovat omezení ve smyslu článků 49 SFEU a 54 SFEU (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek SEVIC Systems, body 22 a 23).

37

Pokud jde o případné odůvodnění dotčeného omezení, je pravda, že Soudní dvůr v bodě 27 výše uvedeného rozsudku SEVIC Systems uznal, že přeshraniční fúze vyvolávají specifické problémy, což platí rovněž pro přeshraniční přeměny. Takové přeměny totiž předpokládají postupné uplatnění dvou vnitrostátních práv.

38

Především je třeba konstatovat, že rozdílné zacházení v závislosti na tom, zda se jedná o vnitrostátní nebo přeshraniční přeměnu, nelze odůvodnit absencí sekundárních právních pravidel Unie. Je totiž třeba připomenout, že i když jsou taková pravidla zajisté užitečná k usnadnění přeshraničních přeměn, nelze jejich existenci povýšit na podmínku pro výkon svobody usazování zakotvené v článcích 49 SFEU a 54 SFEU (co se týče přeshraničních fúzí, viz výše uvedený rozsudek SEVIC Systems, bod 26).

39

Co se týče odůvodnění naléhavými důvody obecného zájmu, jako je ochrana zájmů věřitelů, menšinových společníků a zaměstnanců, jakož i zachování účinnosti daňových kontrol a poctivosti obchodních transakcí, je nesporné, že takové důvody mohou odůvodnit opatření omezující svobodu usazování za podmínky, že takové omezující opatření je způsobilé zaručit uskutečnění sledovaných cílů a nepřekračuje meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné (viz výše uvedený rozsudek SEVIC Systems, body 28 a 29).

40

V projednávaném případě přitom takové odůvodnění chybí. Maďarské právo totiž obecně odepírá přeshraniční přeměny, a v důsledku tím brání uskutečňování takových operací, i pokud zájmy uvedené v předcházejícím bodě nejsou ohroženy. Takové pravidlo v každém případě překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cílů sledujících ochranu uvedených zájmů (co se týče přeshraničních fúzí, viz výše uvedený rozsudek SEVIC Systems, bod 30).

41

Za těchto podmínek je třeba odpovědět na první dvě otázky v tom smyslu, že články 49 SFEU a 54 SFEU musí být vykládány tak, že brání vnitrostátní právní úpravě, která ačkoli stanoví možnost, aby se společnosti založené podle vnitrostátního práva přeměnily, obecně neumožňuje přeměnu společnosti založené podle práva jiného členského státu na společnost podle vnitrostátního práva prostřednictvím založení této posledně uvedené společnosti.

42

Podstatou třetí a čtvrté otázky předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je to, zda musí být články 49 SFEU a 54 SFEU vykládány v kontextu přeshraniční přeměny tak, že hostitelský členský stát je oprávněn určit rozhodné vnitrostátní právo, které se na takovou operaci použije, a uplatnit tak ustanovení svého vnitrostátního práva týkající vnitrostátních přeměn, která upravují založení a fungování společnosti, jakými jsou požadavky související s vypracováním zahajovací rozvahy a inventurního soupisu majetku. Konkrétně se předkládající soud táže, zda hostitelský členský stát může v případě přeshraniční přeměny odmítnout zapsat údaj „právní předchůdkyně“, přičemž takový údaj lze v obchodním rejstříku uvést v případě vnitrostátních přeměn, a pokud ano, v jaké míře je povinen při zápisu společnosti zohlednit dokumenty pocházející od orgánů členského státu původu.

43

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že jelikož sekundární unijní právo v současném stavu nestanoví zvláštní pravidla upravující přeshraniční přeměny, mohou se ustanovení, která umožňují provedení takové operace, nacházet pouze ve vnitrostátním právu, a to v právu členského státu původu, kterému podléhá společnost, která se chce přeměnit, a v právu hostitelského členského státu, kterému bude podléhat společnost, která vznikne z této přeměny.

44

Provedení přeshraniční přeměny totiž vyžaduje, jak vyplývá z bodu 37 tohoto rozsudku, postupné uplatnění dvou vnitrostátních práv na tuto právní operaci.

45

Zadruhé, i když nelze z článků 49 SFEU a 54 SFEU vyvodit konkrétní pravidla, jež by mohla nahradit vnitrostátní předpisy, není možné, aby uplatnění vnitrostátních ustanovení nepodléhalo přezkumu z hlediska uvedených článků.

46

Jak vyplývá z odpovědi na první dvě otázky, články 49 SFEU a 54 SFEU totiž ukládají členskému státu, který stanoví možnost, aby se společnosti založené podle vnitrostátního práva přeměnily, přiznat tutéž možnost společnostem, které podléhají právu jiného členského státu a které se chtějí přeměnit na společnost založenou podle vnitrostátního práva prvního členského státu.

47

Při použití vnitrostátních právních ustanovení musí být dodržena tato povinnost podle článků 49 SFEU a 54 SFEU.

48

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v mnoha oblastech je ustálenou judikaturou, že v případě neexistence unijní právní úpravy v dané oblasti přísluší vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu upravit podmínky k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, za předpokladu, že tyto podmínky nejsou méně příznivé než ty, které se týkají obdobných situací na základě vnitrostátního práva (zásada rovnocennosti), a že v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity) (v tomto smyslu ohledně vydání bezdůvodného obohacení viz rozsudek ze dne 22. října 1998, IN. CO. GE.’90 a další, C-10/97 až C-22/97, Recueil, s. I-6307, bod 25; ohledně správního práva viz rozsudek ze dne 7. července 2007, van der Weerd a další, C-222/05 až C-225/05, Sb. rozh. s. I-4233, bod 28; ohledně mimosmluvní odpovědnosti členského státu viz rozsudek ze dne 24. března 2009, Danske Slagterier, C-445/06, Sb. rozh. s. I-2119, bod 31, a ohledně požadavku osvědčení pro účely daňového zvýhodnění viz rozsudek ze dne 30. června 2011, Meilicke a další, C-262/09, Sb. rozh. s. I-5669, bod 55 a citovaná judikatura).

49

Je třeba však konstatovat, že logika použitá v této judikatuře platí rovněž v právním kontextu věci v původním řízení. Stejně jako v této judikatuře má totiž jednotlivec právo přiznané právním řádem Unie, v projednávaném případě právo provést přeshraniční přeměnu, jehož provedení při neexistenci pravidel Unie závisí na uplatnění vnitrostátního práva.

50

V tomto ohledu je třeba uvést, že určení použitelného vnitrostátního práva umožňujícího provedení přeshraniční přeměny, které provádí hostitelský členský stát, nemůže samo o sobě zpochybnit dodržování povinností vyplývajících z článků 49 SFEU a 54 SFEU.

51

Je totiž nesporné, že přeshraniční přeměna vede v hostitelském členském státě k založení společnosti podle práva tohoto členského státu. Společnost vytvořená podle vnitrostátního právního řádu přitom existuje pouze prostřednictvím vnitrostátní právní úpravy, která upravuje její založení a fungování (viz výše uvedené rozsudky Daily Mail and General Trust, bod 19, a Cartesio, bod 104).

52

V projednávané věci tudíž nelze napadnout to, že Maďarsko uplatnilo ustanovení svého vnitrostátního práva týkající vnitrostátních přeměn, která upravují založení a fungování společnosti, jakými jsou požadavky související s vypracováním zahajovací rozvahy a inventurního soupisu majetku.

53

Zatřetí, s ohledem na otázky předkládajícího soudu týkající se provedení operace, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, je třeba jasně formulovat povinnosti vyplývající ze zásad rovnocennosti a efektivity, které vymezují uplatnění vnitrostátního práva.

54

Zaprvé, co se týče zásady rovnocennosti, je třeba uvést, že podle této zásady není členský stát povinen zacházet s přeshraničními operacemi příznivěji než s vnitrostátními operacemi. Tato zásada pouze znamená, že podmínky vnitrostátního práva směřující k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, nemohou být méně příznivé než ty, které se týkají obdobných situací na základě vnitrostátního práva.

55

Pokud tedy právní úprava členského státu v rámci vnitrostátní přeměny vyžaduje striktní právní a hospodářskou kontinuitu mezi předchůdkyní společnosti, která požádala o přeměnu, a nástupnickou společností po přeměně, lze takový požadavek rovněž uložit v rámci přeshraniční přeměny.

56

Odmítnutí orgánů členského státu při přeshraniční přeměně uvést do obchodního rejstříku společnost členského státu původu jako „právní předchůdkyni“ přeměněné společnosti, není tudíž slučitelné se zásadou rovnocennosti, pokud se v případě vnitrostátních přeměn při zápisu takový údaj o předchůdkyni společnosti zapisuje. V této souvislosti je třeba uvést, že údaj „právní předchůdkyně“ uvedený v obchodním rejstříku je bez ohledu na to, zda se jedná o vnitrostátní nebo přeshraniční přeměnu, užitečný zejména pro informování věřitelů přeměněné společnosti. Maďarská vláda ani neuvedla žádný důvod, který by odůvodňoval skutečnost, že je takový údaj vyhrazen pro vnitrostátní přeměny.

57

Odmítnutí uvést v maďarském obchodním rejstříku společnost VALE Construzioni jako „právní předchůdkyni“ je tedy neslučitelné se zásadou rovnocennosti.

58

Zadruhé, pokud jde o zásadu efektivity, v projednávané věci vzniká otázka, jaký význam má hostitelský členský stát přiznat v rámci řízení o zápisu společnosti do obchodního rejstříku dokumentům pocházejícím od orgánů členského státu původu. V kontextu sporu v původním řízení se tato otázka vztahuje k přezkumu, který musí provést maďarské orgány, zda se společnost VALE Construzioni vyvázala z italského práva v souladu s podmínkami, které stanoví toto právo a přitom si zachovala svoji právní subjektivitu, která jí tak umožní přeměnit se na společnost podle maďarského práva.

59

Ačkoli tento přezkum představuje nutnou vazbu mezi zápisem v členském státě původu a zápisem v hostitelském členském státě, nic to nemění na tom, že v případě neexistence právních pravidel Unie je zápis v hostitelském členském státě upraven právem tohoto státu, které tak v zásadě rovněž stanoví důkazy, které musí společnost žádající o svoji přeměnu předložit a které osvědčují, že podmínky slučitelné s unijním právem a požadované členským státem původu v této souvislosti jsou splněny.

60

Praxe orgánů hostitelského členského státu spočívající v obecném odmítnutí zohlednit při zápisu dokumenty pocházející od orgánů členského státu původu přitom může společnosti, která žádá o svoji přeměnu, znemožnit, aby prokázala, že skutečně jednala v souladu s požadavky členského státu původu, a tak ohrozit provedení přeshraniční přeměny, kterou tato společnost zahájila.

61

Z toho vyplývá, že orgány hostitelského členského státu mají při přezkumu žádosti o zápis společnosti do obchodního rejstříku na základě zásady efektivity povinnost náležitě zohlednit dokumenty pocházející od orgánů členského státu původu, které osvědčují, že tato společnost skutečně jednala v souladu s podmínkami tohoto státu, pokud jsou v souladu s unijním právem.

62

S ohledem na výše uvedené je třeba odpovědět na třetí a čtvrtou otázku v tom smyslu, že články 49 SFEU a 54 SFEU musí být vykládány v kontextu přeshraniční přeměny společnosti tak, že hostitelský členský stát je oprávněn určit rozhodné vnitrostátní právo, které se na takovou operaci použije, a uplatnit tak ustanovení svého vnitrostátního práva týkající vnitrostátních přeměn, která upravují založení a fungování společnosti, jakými jsou požadavky související s vypracováním zahajovací rozvahy a inventurního soupisu majetku. Zásady rovnocennosti a efektivity nicméně brání tomu, aby členský stát

63

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Podpisy.