Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

Share

Highlight in text

Go

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)

5. června 2014(*)

„Volný pohyb kapitálu – Omezení – Výplata dividend z členského státu do zámořského území téhož státu – Působnost unijního práva – Zvláštní systém EU-ZZÚ“

Ve spojených věcech C-24/12 a C-27/12,

jejichž předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutími Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) ze dne 23. prosince 2011, došlými Soudnímu dvoru ve dnech 18. a 19. ledna 2012, v řízeních

X BV (C-24/12),

TBG Limited (C-27/12)

proti

Staatssecretaris van Financiën,

SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),

ve složení M. Ilešič, předseda senátu, C. G. Fernlund (zpravodaj), A. Ó Caoimh, C. Toader a E. Jarašiūnas, soudci,

generální advokát: N. Jääskinen,

vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 23. října 2013,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za TBG Limited B. J. Rubbensem, advocaat,

–        za nizozemskou vládu B. Koopman a C. Wissels, jako zmocněnkyněmi,

–        za vládu Spojeného království L. Christiem, jako zmocněncem, ve spolupráci s S. Ford, barrister,

–        za Evropskou komisi W. Möllsem a W. Roelsem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 16. ledna 2014,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají otázky, zda taková unijní pravidla v oblasti volného pohybu kapitálu, jako je článek 56 ES, musí být vykládána v tom smyslu, že brání opatření členského státu, které může narušit pohyby kapitálu mezi tímto členským státem a zámořskými zeměmi a územími (ZZÚ) dotčeného členského státu (dále jen „vlastní ZZÚ“).

2        Tyto žádosti byly předloženy v rámci dvou sporů, v nichž je žalován Staatssecretaris van Financiën, a to v prvním sporu společností X BV a a ve druhém sporu společností TBG Limited, ve věci daně vybírané v Nizozemsku z dividend vyplácených společnostmi usazenými v Nizozemsku mateřským společnostem, usazeným na Nizozemských Antilách, zatímco takové vyplácení dividend společnosti usazené v Nizozemsku nebo v jiném členském státě je od daně osvobozeno.

 Právní rámec

 Unijní právo

3        Nizozemské Antily jsou uvedeny na seznamu v příloze II Smlouvy o ES, nadepsané „Zámořské země a území, na něž se vztahuje část čtvrtá Smlouvy“.

4        Čtvrtá část Smlouvy o ES, nadepsaná „Přidružení zámořských zemí a území“, obsahuje články 182 ES až 188 ES.

5        Článek 187 ES zní:

„Rada jednomyslně na základě zkušeností získaných z přidružení [ZZÚ] ke Společenství a na základě zásad vymezených touto smlouvou stanoví podrobnosti a postup pro přidružování [ZZÚ] ke Společenství.“

6        Rada podle článku 187 ES přijala několikrát za sebou přesná pravidla k upřesnění zvláštního systému přidružení mezi Evropskou unií a ZZÚ a k dosažení cílů přidružení.

7        V rozhodné době bylo použitelnou právní úpravou rozhodnutí Rady 2001/822/ES ze dne 27. listopadu 2001 o přidružení zámořských zemí a území k Evropskému společenství („rozhodnutí o přidružení zámoří“) (Úř. věst. L 314, s. 1; Zvl. vyd. 11/38, s. 309; dále jen „rozhodnutí ZZÚ“).

8        Bod 6 odůvodnění rozhodnutí ZZÚ zní:

„Ačkoliv nejsou třetími zeměmi, nejsou ZZÚ součástí jednotného trhu a musí plnit povinnosti uvalené na třetí země, pokud jde o obchod, zejména pravidla původu, hygienické a rostlinolékařské normy a bezpečnostní opatření.“

9        Bod 16 tohoto rozhodnutí zní:

„Obecná ustanovení Smlouvy a právní předpisy z nich odvozené se nevztahují na ZZÚ automaticky, pokud není výslovně uveden opak. Produkty ZZÚ dovážené do Společenství by však přesto měly vyhovovat platným pravidlům Společenství.“

10      Článek 47 rozhodnutí ZZÚ nadepsaný „Běžné platby a pohyb kapitálu“ zní:

„1.      Aniž je dotčen odstavec 2:

a)      neuvalí členské státy a orgány ZZÚ žádná omezení na jakékoli platby ve volně směnitelné měně na běžný účet platební bilance mezi rezidenty Společenství a ZZÚ;

b)      pokud jde o transakce na kapitálovém účtu platební bilance, neuvalí členské státy a orgány ZZÚ žádná omezení na volný pohyb kapitálu pro přímé investice do společností vytvořených v souladu s právem hostitelského členského státu, země nebo území, a zajistí likvidaci a repatriaci aktiv vytvořených těmito investicemi a veškerého zisku z nich pocházejícího.

2.      Společenství, členské státy a ZZÚ jsou oprávněny přijímat opatření uvedená obdobně v článcích 57, 58, 59, 60 a 301 Smlouvy v souladu s tam uvedenými podmínkami. [...]“

11      Článek 55 rozhodnutí ZZÚ, nadepsaný „Doložka o vynětí daní“, v odstavci 2 uvádí:

„Žádné ustanovení tohoto rozhodnutí nelze vykládat tak, že brání přijetí nebo vynucování jakéhokoli opatření s cílem zamezit vyhýbání se daňové povinnosti nebo daňovým únikům podle daňových ustanovení dohod o zamezení dvojího zdanění nebo jiných daňových režimů nebo platných vnitřních daňových předpisů.“

 Nizozemské právo

12      Právní řád Nizozemska stanoví Charta Nizozemského království (Statuut voor het Koninkrijk der Nederlanden). Během finančních roků relevantních ve věcech v původním řízení, a sice let 2005 a 2006, se Království Nizozemské (Koninkrijk der Nederlanden) skládalo ze tří celků, a sice Nizozemska (Nederland), Nizozemských Antil (Nederlandse Antillen) a Aruby.

13      Fiskální vztahy mezi těmito třemi celky byly upraveny zákonem o správě daní a poplatků pro Nizozemské království (Belastingregeling voor het Koninkrijk, dále jen „BRK“). V rámci mezí stanovených BRK má každý z celků Nizozemského království samostatnou finanční pravomoc.

14      Článek 11 odst. 1 a 2 BRK, týkající se daně z dividend spojených s určitou účastí, zní:

„1.      Dividendy obdržené obyvatelem země, které vyplácí právnická osoba usazená v jiné zemi, jsou zdanitelné v prvně uvedené zemi.

2.      Pokud země usazení právnické osoby, která musí vyplatit dividendy, vybírá srážkovou daň z dividend, ponechá odstavec 1 tento druh zdanění nedotčen s tím, že sazba nepřekročí 15 %.“

15      Až do 1. ledna 2002 čl. 11 odst. 3 BRK zněl:

„Za podmínek, které budou dále upřesněny, aby bylo zajištěno spravedlivé uplatnění tohoto článku s ohledem na jeho účel i duch, daňová sazba uvedená v odstavci 2 nepřekročí 7,5 %, pokud jsou dividendy přijímány společností, jejíž kapitál je zcela nebo zčásti rozdělen na akcie, která je usazena v jiné zemi, a která je akcionářem do výše alespoň čtvrtiny splaceného základního kapitálu společnosti, která musí vyplatit dividendy. Za podmínek, které budou dále upřesněny, však platí, že v zájmu zajištění spravedlivého uplatňování tohoto článku s ohledem na jeho účel i duch nepřekročí sazba 5 % v případě uvedeném v předcházející větě, pokud v zemi usazení společnosti, která dividendy přijímá, podléhají dividendy dani z příjmů v sazbě nižší než 5,5 %.“

16      Až do 1. ledna 2002 tak dividendy spojené s určitou účastí vyplácené v Nizozemsku společnosti usazené na Nizozemských Antilách podléhaly podle čl. 11 odst. 3 BRK sazbě srážkové daně, v daném případě v Nizozemsku, ve výši 7,5 % nebo 5 %.

17      Nizozemské Antily naproti tomu na základě článků 8A, 8B, 14 a 14A (původního) zemského nařízení o dani z příjmu (Landsverordening op de winstbelasting) vybíraly daň z příjmů s minimální sazbou 2,4 % až 3 % nebo s maximální sazbou 5,5 %.

18      Na Nizozemských Antilách kromě toho existuje na základě „rozhodovací praxe Nizozemských Antil“, tedy individuálního zacházení přiznaného daňovou správou Nizozemských Antil, možnost odpočtu skutečných i jiných nákladů z daňového zisku, a zejména úroků z úvěru v rámci stanovení daně z příjmu na Nizozemských Antilách.

19      Pokud odhlédneme od rozhodovací praxe Nizozemských Antil, dosahovala by celková daňová zátěž plynoucí z nizozemské daně z dividend a z daně z příjmu Nizozemských Antil přibližně 10 %.

20      Od 1. ledna 2002 byl čl. 11 odst. 3 BRK (dále jen „pozměněný čl. 11 odst. 3 BRK“) pozměněn následovně:

„[...] Odchylně od dvou předcházejících vět podléhají dividendy obdržené společností usazenou na Nizozemských Antilách, které má vyplatit společnost usazená v Nizozemsku, následujícímu režimu;

a)      daňová sazba uvedená v odstavci 2 nepřesáhne 8,3 %, pokud jsou dividendy přijímány společností, jejíž kapitál je zcela nebo zčásti rozdělen na akcie, a která je do výše alespoň čtvrtiny splaceného základního kapitálu akcionářem společnosti, která musí dividendy vyplatit, a pokud na Nizozemských Antilách není daň uvedená v odstavci 2 brána v úvahu, formálně či ve skutečnosti, takže skutečná daňová zátěž dividend je na základě ustanovení odstavce 1 ve spojení s odstavci 2 a 3 nižší než 8,3 %;

b)      částka odpovídající takto zaplacené dani bude okamžitě bez dalších podmínek předána orgánům Nizozemských Antil;

[...]“

21      Ode dne 1. ledna 2002 tedy dividendy spojené s určitou účastí, vyplácené v Nizozemsku společnosti usazené na Nizozemských Antilách, podléhají sazbě srážkové daně, vybírané v Nizozemsku, ve výši 8,3 %. Takto vybraná daň je však v plné výši převáděna Nizozemským Antilám.

22      Články 8A, 8B, 14 a 14A (původního) zemského nařízení o dani z příjmu byly dne 1. ledna 2002 zrušeny. Dividendy spojené s účastmi v dceřiných společnostech usazených v Nizozemsku byly tedy na Nizozemských Antilách osvobozeny od daně.

23      Co se týče dividend vyplácených společnostmi usazenými v Nizozemsku společnostem usazených v Nizozemsku nebo jiném členském státě, jsou takové dividendy na základě článků 4 a 4a zákona z roku 1956 o dani z dividend (Wet op de dividendbelasting 1965) osvobozeny od srážkové daně, pokud jsou splněny určité požadované podmínky.

24      Takové osvobození oproti tomu není přiznáno dividendám vypláceným společnostmi usazenými v Nizozemsku společnostem usazeným na Nizozemských Antilách.

 Spory v původním řízení a předběžné otázky

25      Ve věci C-24/12 je X BV společností podle nizozemského práva usazenou v Nizozemsku. Veškeré akcie představující její kapitál jsou drženy společností Stichting A van aandelen X BV. Depozitní certifikáty vydaných akcií jsou drženy společností B NV usazenou na Nizozemských Antilách.

26      Dne 27. června 2005 vyplatila X BV společnosti B NV dividendu ve výši 5 000 000 eur. Tato výplata byla důvodem ke zdanění dividendy ve výši 8,3 %, tedy 415 000 eur, kterážto daň byla sražena a zaplacena podle pozměněného čl. 11 odst. 3 BRK.

27      Společnost X BV podala proti tomuto zdanění odvolání, které Staatssecretaris van Financiën zamítl. Společnost proti zamítnutí tohoto odvolání podala žalobu k Rechtbank Haarlem, který ji shledal neopodstatněnou. X BV podala odvolání k Gerechtshof te Amsterdam, který potvrdil rozhodnutí Rechtbank Haarlem. X BV podala kasační opravný prostředek proti rozhodnutí Gerechtshof te Amsterdam k předkládajícímu soudu.

28      Ve věci C-27/12 je Hollandsche-Amerikaansche Beleggingsmaatschappij Holland-American Investment Corporation NV (dále jen „HAIC“) společností podle nizozemského práva usazenou v Nizozemsku, která je 100% dceřinou společností TBG Holding NV (dále jen „TBG Holding“) společnosti usazené na Nizozemských Antilách.

29      Dne 1. září 2006 vyplatila HAIC společnosti TBB Holding dividendu ve výši 376 369 430 eur. Tato výplata vedla ke zdanění dividendy ve výši 8,3 %, tedy 31 238 663 eur, sražených a zaplacených podle pozměněného čl. 11 odst. 3 BRK.

30      Společnosti HAIC a TBG Holding podaly proti této dani odvolání, které Staatssecretaris van Financiën zamítl. Proti zamítnutí tohoto odvolání podaly žalobu k Rechtbank Haarlem, který žaloby spojil a prohlásil je za neopodstatněné. HAIC a TBG Holding podaly odvolání k Gerechtshof te Amsterdam, který potvrdil rozhodnutí Rechtbank Haarlem.

31      Společnost TBG Limited, která nastoupila do práv a povinností HAIC a TBG Holding, podala kasační opravný prostředek proti rozhodnutí Gerechtshof te Amsterdam k předkládajícímu soudu.

32      Předkládající soud uvádí, že podstatou sporů před Gerechtshof te Amsterdam byla otázka, zda je taková daň z dividend, jako je daň v projednávané věci, v rozporu s volným pohybem kapitálu zakotveném v článku 56 ES. Gerechtshof te Amsterdam měl za to, že článek 56 ES se obecně na ZZÚ nepoužije. Z rozhodnutí ZZÚ vyvodil, že vztahy mezi Nizozemskem a Nizozemskými Antilami je třeba z hlediska unijního práva považovat za vnitrostátní situaci, takže jsou výlučně upraveny BRK a zákonem z roku 1965 o dani z dividend.

33      Předkládající soud uvádí, že článek 56 zakazuje všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi. Poukazuje na to, že v rozsudku Prunus a Polonium (C-384/09, EU:C:2011:276) Soudní dvůr v bodě 20 rozhodl, že s ohledem na neomezenou územní působnost se toto ustanovení nevyhnutelně vztahuje na pohyb kapitálu do ZZÚ nebo z nich, a v bodech 30 a 31, že liberalizace pohybů kapitálu stanovená v článku 56 SFEU se na ZZÚ vztahuje coby na třetí státy, neboť Smlouva o EU ve znění před Lisabonskou smlouvou ani Smlouva o ES neobsahují žádný výslovný odkaz na pohyb kapitálu mezi členskými státy a ZZÚ.

34      Předkládající soud se však táže na použitelnost rozsudku Prunus a Polonium (EU:C:2011:276) na spory, které mu byly předloženy, jelikož v tomto rozsudku se nejednalo o pohyb kapitálu mezi členským státem a jeho vlastním ZZÚ.

35      K tomuto uvádí, že je zajisté možno z uvedeného rozsudku vyvodit, že ZZÚ musí být pro účely uplatňování zásady volného pohybu kapitálu obecně považovány za třetí země a je třeba s nimi takto zacházet. Podle jeho názoru je však rovněž možné tvrdit, že svobody zakotvené ve Smlouvě se v zásadě neuplatní na pohyby kapitálu, ke kterým dochází zcela v rámci Nizozemského království, jehož jsou Nizozemsko a Nizozemské Antily součástí.

36      V případě, kdy dotčené pohyby spadají pod volný pohyb kapitálu, se uvedený soud táže, zda se uplatní výhrada čl. 57 odst. 1 ES, která je doložkou standstill.

37      K tomuto předkládající soud uvádí, že historie vzniku zákona o změně BRK ukazuje, že cílem opatření je čelit pověsti Nizozemských Antil jakožto „daňového ráje“ a zároveň zachovat na stejné úrovni již existující efektivní daňové zatížení dividend spojených s účastí, které jsou vypláceny z Nizozemska na Nizozemské Antily.

38      Má za to, že změna provedená v BRK ode dne 1. ledna 2002 neobsahuje nové omezení, neboť od tohoto dne byla pouze zvýšena sazba daně z dividend. Za těchto podmínek se táže, zda pro určení toho, zda došlo ke zvýšení ve smyslu doložky „standstill“, je třeba vzít v úvahu pouze zvýšení srážky u zdroje Nizozemskem ve srovnání s 31. prosincem 1993, nebo zda je třeba rovněž zohlednit změny provedené v případě daně z příjmů Nizozemskými Antilami, tj. v projednávané věci jimi přiznané osvobození. Pro druhé řešení by svědčila skutečnost, že daň vybíraná u zdroje Nizozemskem musí být podle pozměněného čl. 11 odst. 3 BRK převedena Nizozemským Antilám, a že Nizozemsko ve skutečnosti provádí výběr daně pro Nizozemské Antily.

39      Za předpokladu, že je třeba vzít v úvahu celkové daňové zatížení v Nizozemsku a na Nizozemských Antilách, se předkládající soud táže, zda je třeba rovněž vzít v úvahu rozhodovací praxi Nizozemských Antil. Proti takovému zohlednění svědčí skutečnost, že by to mohlo mít různé důsledky pro daňové zatížení každého daňového poplatníka podle okolností každého jednotlivého případu.

40      Za těchto podmínek se Hoge Raad der Nederlanden rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky, jejichž znění je věcech C-24/12 a C-27/12 shodné:

„1)      Lze pro účely článku 56 ES [...] považovat vlastní ZZÚ [členského státu] za třetí zemi, takže je možné dovolávat se v rámci pohybu kapitálu mezi členským státem a jeho vlastním ZZÚ článku 56 ES?

2)      a)     V případě kladné odpovědi na první otázku, je pro odpověď na otázku, zda se pro účely použití čl. 57 odst. 1 ES [...] jedná v projednávané věci o zvýšení – když byla srážková daň z dividend spojených s účastí vyplácených dceřinou společností usazenou v Nizozemsku její holdingové společnosti usazené na Nizozemských Antilách zvýšena k 1. lednu 2002 oproti roku 1993 ze 7,5 %, nebo z 5 %, na 8,3 % – relevantní výlučně zvýšení nizozemské srážkové daně, anebo je třeba zohlednit i skutečnost, že orgány Nizozemských Antil – v souvislosti se zvýšením nizozemské srážkové daně – osvobodily od 1. ledna 2002 od daně dividendy spojené s určitou účastí, které jsou vypláceny dceřinou společností usazenou v Nizozemsku, zatímco dříve se tyto dividendy započítávaly do zisku zdanitelného sazbou 2,4 % [až] 3 %, nebo [až] 5 %?

b)      Je třeba zohlednit, pokud je relevantní i snížení daně z dividend na Nizozemských Antilách v důsledku zavedení osvobození od daně zmíněného výše v otázce 2a), i prováděcí úpravu Nizozemských Antil, v projednávané věci rozhodovací praxi Nizozemských Antil, jež mohla vést k tomu, že skutečně splatná daň z dividend, které vyplácela dceřiná společnost usazená v Nizozemsku, byla do 1. ledna 2002 – a již v roce 1993 – podstatně nižší než 8,3 %?“

41      Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 27. února 2012 byly věci C-24/12 a C-27/12 spojeny pro účely písemné a ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.

 K předběžným otázkám

 K první otázce

42      Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda taková pravidla unijního práva v oblasti volného pohybu kapitálu, jako je článek 56, musí být vykládána v tom smyslu, že brání opatření členského státu, které může narušit pohyb kapitálu mezi členským státem a jeho vlastním ZZÚ.

43      Nejdříve je třeba uvést, že podle čl. 299 odst. 3 ES jsou ZZÚ, která jsou uvedena na seznamu v příloze II Smlouvy o ES, předmětem zvláštního systému přidružení, který je upraven v části čtvrté Smlouvy, a sice články 182 ES až 188 ES, a jehož podrobnosti a postupy jsou podle článku 187 ES stanoveny rozhodnutím Rady.

44      Nizozemské Antily, které jsou podle Nizozemské ústavy jedním ze tří celků Nizozemského království, jsou uvedeny na tomto seznamu, a jsou tedy předmětem zvláštního systému přidružení definovaného ve čtvrté části Smlouvy o ES.

45      Důsledkem tohoto zvláštního systému mezi Unií a ZZÚ je, že obecná ustanovení Smlouvy o ES, tedy ta, jež nejsou uvedena v části čtvrté uvedené Smlouvy, se bez výslovného odkazu na ZZÚ neuplatní (rozsudky Leplat, C-260/90, EU:C:1992:66, bod 10; Eman a Sevinger, C-300/04, EU:C:2006:545, bod 46, jakož i Prunus a Polonium, EU:C:2011:276), bod 29 a citovaná judikatura).

46      Co se týče uvedené čtvrté části Smlouvy, je třeba konstatovat, že i když obsahuje určitá ustanovení týkající se volného pohybu zboží (články 184 ES a 185 ES), volného pohybu pracovníků (článek 186 ES), i svobody usazování (čl. 183 bod 5 ES), neobsahuje žádné ustanovení týkající se volného pohybu kapitálu.

47      Pokud jde o rozhodnutí ZZÚ, přijaté Radou na základě článku 187 ES k upřesnění systému přidružení, toto uvádí v čl. 47 odst. 1, která omezení plateb a pohybu kapitálu jsou mezi Unií a ZZÚ zakázána.

48      Článek 47 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ má vzhledem k tomu, že odkazuje na platební bilanci a zakazuje platby ve volně směnitelné měně na jejím běžném účtu a dále omezení volného pohybů kapitálu, které souvisí s investicemi do společností a které se týkají transakcí na kapitálovém účtu uvedené bilance, zvláště široký rozsah, který se blíží rozsahu článku 56 ES ve vztazích mezi členskými státy a třetími zeměmi (viz k tomuto a ohledně článku 63 SFEU rozsudek Prunus a Polonium, EU:C:2011:276, body 29 až 31).

49      V důsledku toho čl. 47 odst. 1 písm. b) rozhodnutí ZZÚ tím, že zakazuje zejména omezení nabývání podílů ve společnostech a repatriace zisků jimi vytvořených, zakazuje, mezi jinými omezeními, i omezení výplaty dividend mezi Unií a ZZÚ, stejně jako to činí zákaz takových opatření zakotvený v článku 56 ES, pokud jde zejména o vztahy mezi členskými státy a třetími zeměmi.

50      Nicméně s ohledem na judikaturu uvedenou v bodě 45 tohoto rozsudku a vzhledem ke skutečnosti, že čtvrtá část Smlouvy o ES ani rozhodnutí ZZÚ přijaté podle této části Smlouvy výslovně neodkazují na článek 56 ES, je třeba zkoumat položenou otázku z pohledu uvedeného čl. 47 odst. 1, a ověřit, zda je působnost tohoto ustanovení upřesněna nebo omezena jinými pravidly zvláštního systému, který se vztahuje na přidružení EU – ZZÚ.

51      Jak zejména v této souvislosti zdůraznila vláda Spojeného království, během liberalizace pohybů kapitálu pro přidružení EU – ZZÚ byla zvláštní pozornost věnována okolnosti, že mnohá ZZÚ jsou považovány za daňové ráje. Rozhodnutí ZZÚ obsahuje v článku 55 doložku o vynětí týkající se výslovně předcházení daňovým únikům.

52      Podle uvedeného čl. 55 odst. 2 nelze „žádné ustanovení [rozhodnutí ZZÚ] vykládat tak, že brání přijetí nebo vynucování jakéhokoli opatření s cílem zamezit [...] daňovým únikům podle daňových ustanovení [...] platných vnitřních daňových předpisů“.

53      Takové daňové opatření, jako je opatření dotčené ve věci v původním řízení, které je podle popisu jeho vzniku a účelu poskytnutého předkládajícím soudem určené k předcházení nadměrných kapitálových toků na Nizozemské Antily a k boji proti přitažlivosti tohoto ZZÚ jakožto daňového ráje, spadá pod doložku o vynětí daní uvedenou výše, a nespadá tedy do působnosti čl. 47 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ, za podmínky, že sleduje tento cíl účinně a přiměřeně, což musí posoudit předkládající soud.

54      Z výše uvedeného vyplývá, aniž je třeba zkoumat otázku, v jakém rozsahu se unijní právní pravidla použitelná na vztahy mezi Unií a ZZÚ použijí mezi členským státem a jeho vlastním ZZÚ, je třeba na první položenou otázku odpovědět, že unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání daňovému opatření členského státu, které účinně a přiměřeně sleduje cíle boje proti daňovým únikům a omezuje přitom pohyby kapitálu mezi tímto členským státem a jeho vlastním ZZÚ.

 Ke druhé otázce

55      Vzhledem k odpovědi na první otázku není třeba odpovídat na druhou otázku.

 K nákladům řízení

56      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání daňovému opatření členského státu, které účinně a přiměřeně sleduje cíle boje proti daňovým únikům a omezuje přitom pohyby kapitálu mezi tímto členským státem a jeho vlastní zámořskou zemí a zámořským územím.

Podpisy.

* Jednací jazyk: nizozemština.