Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

Share

Highlight in text

Go

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (desátého senátu)

16. června 2016 (*)

„Řízení o předběžné otázce – Daně – Daň z přidané hodnoty – Směrnice 2006/112/ES – Článek 18 písm. c) a články 184 a 187 – Zdanitelná plnění – Ukončení zdanitelné ekonomické činnosti – Ponechání si zboží, které vedlo k odpočtu DPH – Oprava odpočtů – Opravné období – Zdanění podle čl. 18 písm. c) směrnice 2006/112 po uplynutí opravného období“

Ve věci C-229/15,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Naczelny Sąd Administracyjny (Nejvyšší správní soud, Polsko) ze dne 5. února 2015, došlým Soudnímu dvoru dne 19. května 2015, v řízení

Minister Finansów

proti

Janu Mateusiakovi,

SOUDNÍ DVŮR (desátý senát),

ve složení F. Biltgen, předseda senátu, E. Levits (zpravodaj) a M. Berger, soudci,

generální advokátka: J. Kokott,

vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za Jana Mateusiaka jím samým,

–        za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,

–        za řeckou vládu K. Georgiadisem a K. Karavasili, jako zmocněnci,

–        za Evropskou komisi R. Lyalem a M. Owsiany-Hornung, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 3. března 2016,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 18 písm. c) a článku 187 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1), ve znění směrnice Rady 2009/162/EU ze dne 22. prosince 2009 (Úř. věst. 2010, L 10, s. 14, dále jen „směrnice o DPH“).

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Minister Finansów (ministr financí) a Janem Mateusiakem ve věci uložení daně z přidané hodnoty (DPH) na nemovitosti, které si J. Mateusiak ponechal po ukončení své ekonomické činnosti.

 Právní rámec

 Unijní právo

3        Článek 18 směrnice o DPH stanoví:

„Členské státy mohou považovat za dodání zboží za úplatu tato plnění:

a)      použití zboží osobou povinnou k dani pro účely jejího podnikání, jestliže bylo toto zboží vyrobeno, postaveno, vytěženo, zpracováno, zakoupeno nebo dovezeno v rámci tohoto podnikání a jestliže by daň z tohoto zboží nebyla plně odpočitatelná, kdyby bylo pořízeno od jiné osoby povinné k dani;

b)      použití zboží osobou povinnou k dani pro účely činností nepodléhajících dani, stala-li se daň z tohoto zboží plně nebo zčásti odpočitatelnou při jeho pořízení nebo při jeho použití v souladu s písmenem a);

c)      s výjimkou případů uvedených v článku 19, ponechání si zboží osobou povinnou k dani nebo jejími právními nástupci, ukončí-li výkon zdanitelné ekonomické činnosti, stala-li se daň z tohoto zboží plně nebo zčásti odpočitatelnou při jeho pořízení nebo při jeho použití podle písmene a).“

4        Podle čl. 19 prvního pododstavce této směrnice:

„Je-li převáděn souhrn majetku nebo jeho část za úplatu nebo bez úplaty nebo jako vklad do obchodní společnosti, mohou mít členské státy za to, že nedošlo k dodání zboží, a v takovém případě se nabyvatel považuje za právního nástupce převodce.“

5        Článek 168 směrnice o DPH uvádí:

„Jsou-li zboží a služby použity pro účely zdaněných plnění osoby povinné dani, má tato osoba nárok ve členském státě, v němž tato plnění uskutečňuje, odpočíst od daně, kterou je povinna odvést, tyto částky:

a)      DPH, která je splatná nebo byla odvedena v tomto členském státě za zboží, jež jí bylo nebo bude dodáno, nebo za službu, jež jí byla nebo bude poskytnuta jinou osobou povinnou k dani;

[...]“

6        Článek 168a odst. 1 směrnice o DPH stanoví:

„V případě nemovitosti, která tvoří součást obchodního majetku osoby povinné k dani a která je užívána jak pro účely jejího podnikání, tak pro její soukromou potřebu nebo soukromou potřebu jejích zaměstnanců, či obecněji k jiným účelům než pro účely jejího podnikání, je DPH u výdajů souvisejících s touto nemovitostí odpočitatelná v souladu se zásadami stanovenými v článcích 167, 168, 169 a 173 pouze do výše podílu, v jakém je nemovitost užívána pro účely podnikání osoby povinné k dani.

Odchylně od článku 26 se změny podílu užívání nemovitosti podle prvního pododstavce zohlední v souladu se zásadami stanovenými v článcích 184 až 192, jak je uplatňuje příslušný členský stát.“

7        Článek 184 směrnice o DPH stanoví:

„Počáteční odpočet daně se opraví, je-li vyšší nebo nižší, než na jaký měla osoba povinná k dani nárok.“

8        Článek 187 směrnice o DPH zní následovně:

„1.      V případě investičního majetku se oprava rozloží na pět let včetně roku, kdy bylo zboží pořízeno nebo vyrobeno.

Členské státy však mohou při provedení opravy vycházet z období plných pěti let, počítáno od okamžiku, kdy bylo zboží poprvé použito.

U nemovitostí, které byly pořízeny jako investiční majetek, může být opravné období prodlouženo až na dvacet let.

2.      Roční oprava se provede jen v rozsahu jedné pětiny daně, nebo bylo-li opravné období prodlouženo, v rozsahu odpovídajícího podílu daně uplatněné u investičního majetku.

Oprava podle prvního pododstavce se provád[í] na základě změn poměru mezi nárokem na odpočet daně v následujících letech a nárokem na odpočet daně za rok, v němž bylo zboží pořízeno, vyrobeno, nebo případně poprvé použito.“

 Polské právo

9        Článek 14 odst. 1 body 1 a 2, jakož i odst. 4 až 6 a 8 ustawa o podatku od towarów i usług (zákon o dani ze zboží a služeb), ze dne 11. března 2004 (kodifikované znění, Dz. U. z roku 2011, č. 177, položka 1054), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon o DPH“), stanoví:

„1.      Zdanění podléhá zboží z vlastní výroby a zboží, které se po pořízení nestalo předmětem dodání zboží, pokud

1)      je společnost občanského práva nebo obchodního práva, která nemá právní subjektivitu, zrušena;

2)      osoba povinná k dani uvedená v článku 15, která je fyzickou osobou a na základě čl. 96 odst. 6 má povinnost oznámit ukončení činnosti u vedoucího finančního úřadu, ukončí zdanitelné činnosti.

[...]

4.      Odstavce 1 a 3 se použijí na zboží, pro které vznikl nárok na odpočet daně.

5.      V případech uvedených v odstavcích 1 a 3 jsou osoby povinné k dani povinny provést ke dni zrušení společnosti nebo ukončení zdanitelných činností fyzickou inventuru zboží, dále jen ,fyzická inventura zboží‘. Osoby povinné k dani jsou povinny připojit informace o provedené fyzické inventuře zboží, o hodnotě, která byla na jejím základě zjištěna, a o částce dlužné daně k daňovému přiznání, které se podává za období, které zahrnuje den zrušení společnosti nebo ukončení výkonu zdanitelných činností.

6.      V případě uvedeném v odstavci 1 vzniká daňová povinnost dnem zrušení společnosti nebo ukončením výkonu zdanitelných činností.

[...]

8.      Základem daně je hodnota zboží stanovená podle čl. 29 odst. 10, která podléhá fyzické inventuře zboží.“

10      Článek 29 odst. 10 zákona o DPH stanoví, že „[u] dodání zboží ve smyslu čl. 7 odst. 2 je základem daně pořizovací cena zboží (bez daně), a pokud neexistuje pořizovací cena, výrobní náklady stanovené v době dodání tohoto zboží“.

11      Podle čl. 91 odst. 1 až 4 zákona o DPH:

„1.      Osoba povinná k dani je po skončení roku, v němž jí příslušel nárok na odpočet daně odvedené na vstupu podle čl. 86 odst. 1, povinna opravit odpočet daně za uzavřený daňový rok v souladu s čl. 90 odst. 2 až 10, přičemž zohlední podíl, který byl vypočten podle čl. 90 odst. 2 až 6 nebo odst. 10 nebo podle předpisů přijatých na základě čl. 90 odst. 11 a 12.

2.      V případě zboží a služeb, které jsou osobou povinnou k dani podle předpisů o dani z příjmu a korporační dani řazeny k hmotnému a nehmotnému hospodářskému majetku, jakož i pozemkům a dědičným užívacím právům k pozemkům (v rozsahu, v němž se řadí k věcným vkladům nebo hmotnému a nehmotnému hospodářskému majetku nabyvatele) s výjimkou těch, jejichž pořizovací hodnota nepřesahuje 15 000 [polských zlotých (PLN) (přibližně 3 417 eur)], musí být oprava uvedená v odstavci 1 provedena osobou povinnou k dani během pěti (v případě nemovitostí a dědičných užívacích práv během deseti) po sobě jdoucích let od roku, v němž začaly být používány. Roční oprava v případě uvedeném ve větě 1 se týká pětiny (v případě nemovitostí a dědičných užívacích práv k nemovitostem desetiny) částky daně vypočítané při jejich pořízení nebo jejich výrobě. V případě hmotného a nehmotného hospodářského majetku, jehož pořizovací hodnota nepřesahuje 15 000 PLN (přibližně 3 417 eur), platí odstavec 1 analogicky, přičemž oprava se provede po ukončení roku, v němž začal být používán.

[...]

3.      Oprava podle odstavců 1 a 2 se provede v daňovém přiznání podaném za první zdaňovací období roku následujícího po roce, pro nějž je oprava prováděna, a v případě ukončení ekonomické činnosti v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období.

4.      Jsou-li zboží nebo služby ve smyslu odstavce 2 prodány v opravném období uvedeném v odstavci 2 nebo je-li dotčené zboží zdaněno podle článku 14, považuje se toto zboží nebo služby až do konce opravného období za používané pro potřeby zdanitelných činností osobou povinnou k dani.“

12      Článek 96 odst. 6 zákona o DPH uvádí, že „[u]končila-li osoba povinná k dani registrovaná jako osoba povinná k DPH provádění zdanitelných činností, má povinnost oznámit ukončení činnosti vedoucímu finančního úřadu; toto oznámení představuje pro vedoucího finančního úřadu základ pro vyškrtnutí osoby povinné k dani z rejstříku osob povinných k DPH“.

 Spor v původním řízení a předběžná otázka

13      J. Mateusiak realizoval v letech 1997 až 1999 investiční záměr spočívající ve výstavbě budovy s podlahovou plochou 108,7 m2 a celkovou užitnou plochou 357,6 m2, sloužící k bydlení i komerčním účelům (z toho 87,8 m2 pro poskytování služeb). Dne 26. července 1999 získal pro tuto budovu povolení k užívání.

14      J. Mateusiak odečetl daň odvedenou na vstupu vykázanou v originálních fakturách týkajících se nákupu stavebního materiálu, pracovních výkonů, jakož i dalších plnění připadajících výlučně na část budovy využívanou k poskytování služeb podléhajících DPH, a to služeb notářské kanceláře.

15      Část budovy určená pro poskytování služeb byla dne 10. srpna 1999 zapsána do seznamu věcných vkladů vedeného za účelem výběru daně z příjmů fyzických osob a využívána pro účely nezemědělské ekonomické činnosti. Počáteční hodnota věcných vkladů označených jako „kancelářská budova“ činila 101 525,70 PLN.

16      Dne 14. ledna 2013 podal J. Mateusiak u ředitele finanční komory v Lodži (Izba Skarbowa w Łodzi) jednajícího se zmocněním ministra financí (dále jen „daňový orgán“) žádost o individuální výkladové stanovisko k otázce, zda bylo v inventáři likvidace ekonomické činnosti fyzické osoby povinné k DPH nutno uvést hodnotu věcných vkladů této osoby ve formě nemovitostí, které tato osoba vlastnila ke dni ukončení činnosti. Pokud by byla odpověď na tuto otázku kladná, tázal se J. Mateusiak, jakou hodnotu je třeba vzít za základ daně pro účely DPH ke dni ukončení dotyčné ekonomické činnosti.

17      Podle J. Mateusiaka není třeba zohlednit hodnotu věcných vkladů, které vlastní, neboť takové zohlednění je v rozporu se zásadou neutrality DPH, pokud k uvedenému ukončení činnosti došlo po uplynutí opravného období, které činí pro nemovitosti deset let. Pokud se daňový orgán nepřikloní k jeho stanovisku, bude třeba vycházet z toho, že pro účely zdanění DPH je možno zohlednit pouze část budovy využívanou pro potřeby ekonomické činnosti, přičemž za základ daně je třeba vzít účetní hodnotu, je-li nižší než aktuální tržní cena.

18      Daňový orgán dospěl zejména na základě čl. 14 odst. 1 bodu 2 a odst. 4 a 8, jakož i čl. 29 odst. 10 zákona o DPH k závěru, že zdanění zboží z důvodu ukončení zdanitelných činností je odůvodněno samotnou strukturou DPH, která je daní ze spotřeby, a že je výrazem zásady neutrality této daně. Veškeré zboží, u něhož byl proveden odpočet daně odvedené na vstupu při jeho pořízení, podléhá DPH za účelem vyrovnání tohoto odpočtu.

19      Žalobě podané J. Mateusiakem u Wojewódzki Sąd Administracyjny w Lublinie (Vojvodský správní soud v Lublinu, Polsko) proti individuálnímu výkladovému stanovisku bylo vyhověno rozsudkem ze dne 16. října 2013. Tento soud rozhodl, že články 14 a 91 zákona o DPH musejí být vykládány společně, neboť zákonodárce spojil zdanění věcných vkladů při ukončení činnosti s právem na odpočet daně odvedené na vstupu za jejich pořízení, která nebyla odečtena během opravného období. Po uplynutí tohoto období nepodléhají věcné vklady, které jsou v držení osoby povinné k dani ke dni ukončení její činnosti, zdanění a není možné je zahrnout do inventáře likvidace, pokud uplynulo zákonem stanovené období pro opravu daně odvedené na vstupu za jejich pořízení, které se určuje podle jejich předpokládané délky užívání v rámci činnosti osoby povinné k dani.

20      Ministr financí podal kasační opravný prostředek k Naczelny Sąd Administracyjny (Nejvyšší správní soud, Polsko). Tento soud vyjádřil pochybnost ohledně otázky, zda i po uplynutí opravného období stanoveného pro určité zboží má ukončení ekonomické činnosti za následek nutnost zdanit věcný vklad, který si povinná osoba ponechala podle čl. 18 písm. c) směrnice o DPH.

21      Tento soud má za to, že pokud uplynula zákonem stanovená doba užívání investičního majetku použitého pro účely ekonomické činnosti osoby povinné k dani, vyjádřená jako opravné období (článek 187 směrnice o DPH), lze předpokládat, že osoba povinná k dani „zkonzumovala“ během období, po které byl věcný vklad využíván k její zdanitelné činnosti, daň sníženou z důvodu pořízení věcného vkladu, přičemž tato daň souvisí po celé období jeho užívání (oprava) s dlužnou daní, generovanou tímto věcným vkladem určeným pro ekonomickou činnost osoby povinné k dani.

22      Za těchto podmínek se Naczelny Sąd Administracyjny (Nejvyšší správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je třeba vykládat čl. 18 písm. c) [směrnice o DPH] v tom smyslu, že věcné vklady osoby povinné k dani – pokud osoba povinná k dani odpočítala daň odvedenou na vstupu za jejich pořízení – nepodléhají zdanění po uplynutí opravného období upraveného v článku 187 směrnice při ukončení výkonu činnosti osobou povinnou k dani a není možno je zahrnout do inventáře likvidace, pokud uplynula zákonem stanovená doba pro opravu daně odvedené na vstupu za jejich pořízení, která je stanovena podle její předpokládané doby užívání v podniku osoby povinné k dani, nebo v tom smyslu, že věcné vklady při ukončení výkonu ekonomické činnosti osoby povinné k dani podléhají zdanění nehledě na opravné období?“

 K předběžné otázce

23      Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 18 písm. c) směrnice o DPH musí být vykládán v tom smyslu, že v případě ukončení zdanitelné ekonomické činnosti osoby povinné k dani může být ponechání si zboží osobou povinnou k dani, stala-li se DPH z tohoto zboží odpočitatelnou při jeho pořízení, považováno za dodání zboží uskutečněné za protiplnění podléhající DPH, pokud uplynulo opravné období stanovené v článku 187 směrnice o DPH.

24      Úvodem je třeba připomenout, že podle logiky systému zavedeného směrnicí o DPH jsou daně zatěžující na vstupu zboží nebo služby použité osobou povinnou k dani pro účely jejích zdanitelných plnění odpočitatelné. Odpočet daní na vstupu je spojen s vybráním daně na výstupu. Pokud jsou zboží nebo služby pořízené osobou povinnou k dani použity pro potřeby plnění osvobozených od daně nebo nepodléhajících DPH, nemůže dojít ani k vybrání daně na výstupu, ani k odpočtu této daně na vstupu. Naproti tomu v rozsahu, v němž jsou zboží nebo služby použity k účelům plnění zdaněných na výstupu, je odpočet daně, která je zatěžuje, na vstupu ukládán za účelem zamezení dvojímu zdanění (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. března 2006, Uudenkaupungin kaupunki, C-184/04, EU:C:2006:214, bod 24, a usnesení ze dne 5. června 2014, Gmina Miȩdzyzdroje, C-500/13, EU:C:2014:1750, bod 19).

25      V této souvislosti mohou členské státy podle čl. 18 písm. c) směrnice o DPH považovat za dodání zboží za úplatu ponechání si zboží osobou povinnou k dani nebo jejími právními nástupci, ukončí-li výkon zdanitelné ekonomické činnosti, stala-li se daň z tohoto zboží plně nebo zčásti odpočitatelnou při jeho pořízení nebo při jeho použití podle písmene a) uvedeného článku. Článek 18 písm. c) směrnice o DPH tak členské státy opravňuje k přijetí zvláštního ustanovení pro situace, v nichž osoba povinná k dani ukončí svou profesní činnost (viz rozsudek ze dne 17. května 2001, Fischer a Brandenstein, C-322/99 a C-323/99, EU:C:2001:280, bod 86).

26      Jak uvedl předkládající soud, Polská republika využila možnosti stanovené v čl. 18 písm. c) směrnice o DPH. Tento soud si nicméně klade otázku, zda ustanovení provádějící čl. 18 písm. c) směrnice o DPH mělo být použito na uplynutí opravného období, které může být podle čl. 187 odst. 1 třetího pododstavce směrnice o DPH prodlouženo u investičního majetku až na dvacet let a které podle předkládajícího soudu činí v Polsku deset let.

27      V tomto ohledu je třeba podotknout, že hlavním cílem čl. 18 písm. c) směrnice o DPH je zamezit tomu, aby v důsledku ukončení zdanitelné ekonomické činnosti – bez ohledu na důvody či okolnosti ukončení – bylo zboží, z něhož se daň stala odpočitatelnou, předmětem nezdaněné konečné spotřeby (rozsudek ze dne 8. května 2013, Marinov, C-142/12, EU:C:2013:292, bod 27).

28      Mechanismus oprav odpočtu daně zakotvený ve směrnici o DPH směřuje ke zvýšení přesnosti odpočtů způsobem, který má zajistit neutralitu DPH, tak aby plnění uskutečněná v dřívější fázi dále poskytovala nárok na odpočet pouze v rozsahu, ve kterém slouží k poskytnutí plnění podléhajících takové dani. Tento mechanismus má tudíž za cíl založit úzký a přímý vztah mezi nárokem na odpočet DPH zaplacené na vstupu a využíváním dotčeného zboží a služeb pro zdanitelná plnění na výstupu (rozsudek ze dne 18. října 2012, TETS Haskovo, C-234/11, EU:C:2012:644, body 30 a 31).

29      Pokud jde o vznik případné povinnosti provést opravu odpočtu DPH odvedené na vstupu, čl. 185 odst. 1 směrnice o DPH stanoví zásadu, podle které se taková oprava provádí, zejména pokud se po podání přiznání k DPH změní okolnosti zohledněné při výpočtu výše daného odpočtu (rozsudky ze dne 18. října 2012, TETS Haskovo, C-234/11, EU:C:2012:644, bod 32, a ze dne 13. března 2014, FIRIN, C-107/13, EU:C:2014:151, bod 51).

30      Opravné období pro odpočty stanovené v článku 187 směrnice o DPH umožňuje zabránit nepřesnostem při výpočtu odpočtů daně nebo neodůvodněným zvýhodněním nebo znevýhodněním osoby povinné k dani, zejména pokud změny skutečností původně vzatých v úvahu pro stanovení výše odpočtů daně nastaly po podání daňového přiznání. Pravděpodobnost takových změn je obzvláště značná v případě investičního majetku, který je často používán v období více let, v jejichž průběhu se jeho použití může měnit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. března 2006, Uudenkaupungin kaupunki, C-184/04, EU:C:2006:214, bod 25, a usnesení ze dne 5. června 2014, Gmina Miȩdzyzdroje, C-500/13, EU:C:2014:1750, bod 20).

31      Z toho sice vyplývá, že účel zdanění ponechání si zboží, vedoucí k odpočtu podle čl. 18 písm. c) směrnice o DPH, se blíží účelu mechanismu oprav odpočtu v rozsahu, v němž se jedná o to předejít vzniku neoprávněné hospodářské výhody osoby povinné k dani vůči konečnému spotřebiteli, který pořídil zboží a uhradil DPH, a kromě toho o zaručení souladu mezi odpočtem daně na vstupu a výběrem daně na výstupu (v tomto smyslu viz obdobně rozsudek ze dne 14. září 2006, Wollny, C-72/05, EU:C:2006:573, body 35 a 36, jakož i citovaná judikatura).

32      Taková podobnost cílů nicméně nevede k tomu, že období stanovené pro opravy odpočtu prostřednictvím plateb rozdělených do několika let podle článků 184 až 187 směrnice o DPH může být považováno za období, po jehož uplynutí již není zdanění podle čl. 18 písm. c) této směrnice možné.

33      Z článku 18 písm. c) směrnice o DPH nejprve vyplývá, že ponechání si zboží osobou povinnou k dani v případě ukončení výkonu její zdanitelné ekonomické činnosti může být postaveno na roveň dodání zboží uskutečněnému za protiplnění, pokud na toto zboží mohl být při jeho pořízení uplatněn nárok na úplný nebo částečný odpočet DPH.

34      Článek 18 písm. c) směrnice o DPH nestanoví žádnou další podmínku, která musí být splněna zejména ve vztahu ke lhůtě po pořízení, během které je nutno si zboží ponechat po ukončení výkonu činnosti, aby toto ponechání mohlo být zdaněno.

35      Dále uvedené ustanovení, pokud jde o jeho použití, neobsahuje odkaz na ustanovení týkající se opravy odpočtů stanovená v článcích 184 až 192 směrnice o DPH, na rozdíl od čl. 168a odst. 1 druhého pododstavce této směrnice, který odkazuje na tato ustanovení, pokud jde o zdanění soukromého použití nemovitosti podle článku 26 uvedené směrnice.

36      Konečně je oprava odpočtu, která se provádí zejména tehdy, jestliže se po podání přiznání k DPH změnily okolnosti zohledněné při výpočtu výše odpočtu DPH, a jejímž cílem je zajistit, aby provedené odpočty v široké míře odrážely používání zboží pro potřeby podniku, korektivním ustanovením zaměřeným do minulosti, jak uvedla generální advokátka v bodě 28 svého stanoviska.

37      Naproti tomu zdanění stanovené v čl. 18 písm. c) směrnice o DPH není založeno na předpokladu, že částečný nebo úplný odpočet DPH, provedený při pořízení zboží, které si osoba povinná k dani ponechává při ukončení zdanitelné ekonomické činnosti, je vyšší nebo nižší než odpočet, který mohla osoba povinná k dani provést, ale spíše na existenci nového zdanitelného plnění ke dni ukončení ekonomické činnosti.

38      Zdanění stanovené v čl. 18 písm. c) směrnice o DPH zohledňuje změny hodnoty aktiv podniku během celé doby užívání pro činnosti podniku, neboť podle článku 74 směrnice o DPH je pro transakce stanovené v čl. 18 písm. c) směrnice o DPH základem daně kupní cena zboží nebo podobného zboží, a pokud kupní cena neexistuje, nákladová cena stanovená ke dni, kdy byla tato plnění uskutečněna. V případě ukončení zdanitelné ekonomické činnosti je základem daně pro plnění hodnota dotčeného zboží stanovená ke dni uvedeného ukončení, která zohlední vývoj hodnoty uvedeného zboží od data jeho pořízení do data ukončení zdanitelné ekonomické činnosti (viz zejména rozsudek ze dne 8. května 2013, Marinov, C-142/12, EU:C:2013:292, bod 33).

39      Za účelem dosažení cíle čl. 18 písm. c) směrnice o DPH, spočívajícího v zabránění tomu, aby se zboží, u něhož vznikl nárok na odpočet, nestalo předmětem nezdaněné spotřeby po ukončení zdanitelné ekonomické činnosti, a v efektivním odstranění veškeré nerovnosti v oblasti DPH mezi spotřebiteli, kteří pořídili majetek od jiné osoby povinné k dani, a těmi, kteří jej pořídili v rámci svého podnikání, musí ke zdanění podle čl. 18 písm. c) směrnice o DPH dojít – jak uvedla generální advokátka v bodě 34 svého stanoviska – jestliže má zboží, jehož pořízení oprávnilo k odpočtu DPH, zůstatkovou hodnotu ke dni ukončení zdanitelné ekonomické činnosti, nezávisle na období, které uplynulo mezi datem pořízení uvedeného zboží a datem ukončení této činnosti.

40      S ohledem na předcházející úvahy je třeba odpovědět na předloženou otázku tak, že čl. 18 písm. c) směrnice o DPH musí být vykládán v tom smyslu, že v případě ukončení zdanitelné ekonomické činnosti osoby povinné k dani může být ponechání si zboží touto osobou, stala-li se DPH z tohoto zboží odpočitatelnou při jeho pořízení, považováno za dodání zboží uskutečněné za protiplnění podléhající DPH, pokud uplynulo opravné období stanovené v článku 187 směrnice o DPH.

 K nákladům řízení

41      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Článek 18 písm. c) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2009/162/EU ze dne 22. prosince 2009, musí být vykládán v tom smyslu, že v případě ukončení zdanitelné ekonomické činnosti osoby povinné k dani může být ponechání si zboží touto osobou, stala-li se daň z přidané hodnoty z tohoto zboží odpočitatelnou při jeho pořízení, považováno za dodání zboží uskutečněné za protiplnění podléhající dani z přidané hodnoty, pokud uplynulo opravné období stanovené v článku 187 směrnice 2006/112, ve znění směrnice 2009/162.

Podpisy.

*Jednací jazyk: polština.