Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

Share

Highlight in text

Go

Prozatímní vydání

STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY

Juliane Kokott

přednesené dne 27. dubna 2017(1)

Věc C-39/16

Argenta Spaarbank NV

proti

Belgische Staat

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank van eerste aanleg Antwerpen [soud prvního stupně v Antverpách, Belgie])

„Daňové právní předpisy – Směrnice 90/435/EHS – Směrnice o mateřských a dceřiných společnostech – Článek 1 odst. 2, čl. 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 – Osvobození příjmů z dividend od korporační daně – Náklady vztahující se k držbě podílu – Zneužití práva“







I –    Úvod

1.        V rámci tohoto řízení o předběžné otázce je třeba objasnit, zda směrnice 90/435/EHS(2) (dále jen „směrnice o mateřských a dceřiných společnostech“) brání belgické právní úpravě, podle níž náklady na úroky vynaložené společností nelze odečíst od zisku v rozsahu, v němž této společnosti ve stejném zdaňovacím období plynuly od daně osvobozené dividendy z podílů, které nedržela alespoň po dobu jednoho roku. V této věci přitom nezáleží na souvislosti mezi uhrazenými úroky a podíly.

2.        Tato otázka vyvstává v souvislosti se zdaněním nákladů na úroky, které v letech 2000 a 2001 uplatnila v Belgii usazená úvěrová instituce Argenta Spaarbank. Vzhledem k tomu, že jí v uvedeném období plynuly rovněž dividendy z podílů ve společnostech, které držela po dobu kratší než jeden rok, nepovažovala daňová správa náklady na úroky ve výši těchto příjmů z dividend za odpočitatelné.

3.        Soudní dvůr je žádán, aby posoudil sporné opatření z hlediska čl. 4 odst. 2 směrnice, podle něhož členské státy mohou stanovit, že náklady vztahující se k držbě podílů nelze odečíst. Dále se předkládající soud táže, zda se na úpravu může vztahovat čl. 1 odst. 2 směrnice, který ponechává nedotčené vnitrostátní právní předpisy nezbytné k potlačení daňových úniků. Ze všeho nejdříve je však nutné zkoumat, zda je členský stát za popsaných okolností směrnicí vůbec vázán.

II – Právní rámec

A –    Unijní právo

4.        Směrnici o mateřských a dceřiných společnostech musí podle jejího čl. 1 odst. 1 použít každý členský stát mimo jiné na rozdělování zisku obdrženého společnostmi tohoto státu, který pochází od jejich dceřiných společností jiného členského státu.

5.        Článek 1 odst. 2 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech zní:

„Tato směrnice nevylučuje použití vnitrostátních předpisů nebo smluvních ustanovení nezbytných k potlačení daňových úniků a zneužívání daňových předpisů.“

6.        Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice o mateřských a dceřiných společnostech je postavení „mateřské společnosti“ ve smyslu směrnice přiznáno „přinejmenším každé společnosti členského státu, která splňuje podmínky stanovené v článku 2 a která drží na základním kapitálu některé společnosti jiného členského státu splňující stejné podmínky podíl nejméně 25 %“.

7.        Odchylně od tohoto ustanovení mohou členské státy podle čl. 3 odst. 2 druhé odrážky směrnice o mateřských a dceřiných společnostech „nepoužít tuto směrnici na ty své společnosti, které nebudou držet bez přerušení po dobu nejméně dvou let podíl, který je opravňuje k přiznání postavení mateřské společnosti […]“.

8.        Článek 4 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech stanoví:

„1.      Obdrží-li mateřská společnost z důvodu svého podílu na dceřiné společnosti zisky rozdělené jinak než při likvidaci dceřiné společnosti, stát mateřské společnosti:

–        upustí od zdanění těchto zisků, nebo

–        zdaní tyto zisky, přičemž umožní mateřské společnosti odečíst od daně příslušnou část daně splatné dceřinou společností, která se vztahuje k těmto ziskům, […] maximálně do výše odpovídající vnitrostátní dani;

2.      Každý členský stát si nicméně ponechá možnost stanovit, že náklady vztahující se k držbě podílu na dceřiné společnosti a ztráty vyplývající z rozdělování jejích zisků nelze odečíst od zdanitelných příjmů mateřské společnosti. Jsou-li v takovém případě výdaje na řízení vztahující se k podílu pevně stanoveny paušální sazbou, nesmí stanovená částka přesáhnout 5 % ze zisku rozdělovaného dceřinou společností.

[…]“

B –    Belgické právo

9.        Z článku 202 odst. 1 a 2 Wetboek van de inkomstenbelastingen 1992 (zákon o dani z příjmů z roku 1992, dále jen „WIB92“), ve znění platném v rozhodné době, vyplývá, že dividendy se odečtou ze zisku za zdaňovací období v rozsahu, v němž společnost, která dividendy pobírá, má k okamžiku jejich připsání nebo vyplacení na kapitálu společnosti, která je vyplácí, podíl ve výši alespoň 5 %. Pokud příjmy z dividend plynou úvěrové instituci, není pro výši podílu stanoven žádný minimální strop. 

10.      Podle čl. 204 odst. 1 WIB92 jsou příjmy, které lze podle článku 202 odpočítat, zahrnuty do zisku ve zdaňovacím období až do výše 95 % přijaté nebo získané částky.

11.      Článek 198 odst. 10 stanoví:

„Aniž je dotčeno použití článku 55, nejsou úroky až do výše, jež odpovídá částce dividend odpočitatelných podle článku 202 až 204, které společnost obdržela z podílů, jež k okamžiku jejich převodu nedržela bez přerušení po dobu alespoň jednoho roku, považovány za náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.“

III – Spor v původním řízení a řízení před Soudním dvorem

12.      V tomto řízení se jedná o spor mezi úvěrovou institucí Argenta Spaarbank NV a belgickými daňovými orgány.

13.      Argenta Spaarbank obdržela v účetních obdobích 1999 a 2000 (zdaňovací období let 2000 a 2001) dividendy ve výši činící v přepočtu 75 837,87 eura a 296 491,04 eura z podílů ve společnostech se sídlem v Belgii a dalších členských státech Unie, které v okamžiku vyplacení dividend držela po dobu kratší než jeden rok.

14.      Ve stejných letech zaplatila žalobkyně úroky ve výši činící v přepočtu 290 089 631,16 eura a 330 244 583,95 eura, které byly ve výkazu zisků a ztrát zařazeny do položky „Úroky a podobné náklady“. Podle údajů předkládajícího soudu je nesporné, že uhrazené úroky nesouvisely s půjčkami na nabytí předmětných podílů.

15.      Daňový orgán přiřadil na základě čl. 198 bodu 10 WIB92 úroky ve výši získaných dividend z podílů, které měla v držení po dobu kratší než jeden rok, k neodpočitatelným výdajům. Argenta Spaarbank proti tomu namítala, že působnost uvedeného ustanovení je omezena na případy, v nichž existuje příčinný vztah mezi úroky a dividendami, pro které je uplatněn odpočet podle článku 202 WIB 92.

16.      Předkládající soud tento názor nesdílí, avšak pochybuje, zda je za těchto podmínek čl. 198 bod 10 WIB92 v rozporu se směrnicí o mateřských a dceřiných společnostech. Dne 8. února 2016 se proto podle článku 267 SFEU obrátil na Soudní dvůr s následujícími otázkami:

1.         Je čl. 198 bod 10 WIB92 ve znění platném ve zdaňovacím období let 2000 a 2001 v rozporu s čl. 4 odst. 2 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech, jestliže stanoví, že úroky se nezohledňují jako náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a to až do výše částky, která odpovídá dividendám osvobozeným od daně podle článku 202 až 204, jež společnost obdrží z podílů, které v okamžiku jejich převodu nedržela bez přerušení po dobu alespoň jednoho roku, přičemž se nerozlišuje, zda uvedené úrokové zatížení souvisí s (financováním) podílu, z něhož plynuly dividendy osvobozené od daně či nikoliv?

2.         Představuje čl. 198 bod 10 WIB92 ve znění platném ve zdaňovacím období let 2000 a 2001 ustanovení k potlačení daňových úniků a zneužívání daňových předpisů ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech, a pokud ano, překračuje v tomto případě čl. 198 bod 10 WIB92 meze toho, co je k takovému potlačení daňových úniků a zneužívání daňových předpisů nezbytné, když stanoví, že úroky se nezohledňují jako náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a to až do výše částky, která odpovídá dividendám osvobozeným od daně podle článku 202 až 204, jež společnost obdrží z podílů, které v okamžiku jejich převodu nedržela bez přerušení po dobu alespoň jednoho roku, přičemž se nerozlišuje, zda uvedené úrokové zatížení souvisí s (financováním) podílu, z něhož plynou dividendy osvobozené od daně, či nikoliv?

17.      Argenta Spaarbank, Belgické království a Evropská komise předložily v řízení před Soudním dvorem písemná vyjádření a zúčastnily se ústního jednání konaného dne 30. března 2017.

IV – Právní posouzení

A –    Úvodní poznámky

18.      K lepšímu pochopení předběžných otázek je vhodné na úvod připomenout účel a systematiku směrnice o mateřských a dceřiných společnostech a shrnout, nakolik je to zde relevantní, její provedení v Belgii.

19.      Cílem směrnice o mateřských a dceřiných společnostech je daňová neutralita přeshraničního rozdělování zisků, které spadá do oblasti její působnosti. Tato směrnice má zamezit hospodářskému dvojímu zdanění zisků – nejprve u dceřiné společnosti usazené v jednom členském státě a poté u mateřské společnosti usazené v jiném členském státě(3).

20.      Pro tento účel čl. 4 odst. 1 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech stanoví, že členský stát mateřské společnosti buď upustí od zdanění jí plynoucích zisků, nebo zdaní tyto zisky a umožní mateřské společnosti odečíst část daně odvedené dceřinou společností. Členské státy však mohou podle čl. 4 odst. 2 směrnice stanovit, že náklady vztahující se k držbě podílu na dceřiné společnosti nelze odečíst. V této souvislosti lze výdaje na řízení pevně stanovit paušální sazbou, avšak takto stanovená částka nesmí přesáhnout 5 % ze zisku rozdělovaného dceřinou společností.

21.      Belgie přijala k provedení článku 4 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech právní úpravu, podle níž lze získané dividendy při splnění zákonem stanovených podmínek odečíst u rezidentní mateřské společnosti do výše 95 % ze zisku této společnosti a zbývajících 5 % podléhá dani z příjmů.

22.      Pokud společnost obdrží dividendy z podílů, které měla v okamžiku jejich (dalšího) převodu v držení po dobu kratší než jeden rok, stanoví však – mezitím zrušený – článek 198 bod 10 WIB92, že úroky, které společnost v příslušném rozsahu uplatnila ve stejném daňovém roce, nelze odpočíst. V důsledku toho nejsou předmětné příjmy z dividend osvobozeny od daně vždy v takovém případě, kdy společnost vykáže vyšší náklady na úroky.

23.      Podstatou obou těchto otázek předkládajícího soudu je, zda směrnice o mateřských a dceřiných společnostech brání tomuto ustanovení.

B –    K přípustnosti

24.      Belgie zpochybňuje přípustnost předběžných otázek.

25.      Podle názoru tohoto členského státu nezávisí vyřešení sporu v původním řízení na odpovědích na předběžné otázky, neboť směrnice o mateřských a dceřiných společnostech není v projednávaném případě použitelná. Článek 198 bod 10 WIB92 se podle jeho tvrzení vztahuje na podíly, které byly v držení po dobu kratší než jeden rok. Článek 3 odst. 2 směrnice však právě u takových podílů umožňuje směrnici nepoužít.

26.      Přípustnost předběžných otázek podle článku 267 SFEU předpokládá, že tyto otázky jsou nezbytné pro rozhodnutí sporu v původním řízení. Rozhodující je však přitom posouzení předkládajícího soudu(4), které Soudní dvůr v zásadě až na zjevné vady(5) nepřezkoumává.

27.      K takovým vadám v projednávaném případě zjevně nedošlo. Spor v původním řízení se ve výsledku týká zdanění dividend, které Argenta Spaarbank obdržela mimo jiné z podílů ve společnostech usazených v jiných členských státech. Tato otázka je předmětem úpravy směrnice o mateřských a dceřiných společnostech. Naproti tomu názorem zastávaným Belgií, že není za konkrétních okolností směrnicí vázána, je třeba se zabývat až v rámci věcného posouzení žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

28.      Z toho vyplývá, že předběžné otázky jsou přípustné.

C –    K odpovědi na předběžné otázky

29.      Pro zodpovězení předběžných otázek je třeba nejprve zkoumat použitelnost směrnice o mateřských a dceřiných společnostech (k tomu viz bod 1). Poté se budu zabývat článkem 4 odst. 2 směrnice (k tomu viz bod 2) a nakonec pak článkem 1 odst. 2 (k tomu viz bod 3).

1.      K použitelnosti směrnice o mateřských a dceřiných společnostech

30.      V projednávaném případě použitelnost směrnice o mateřských a dceřiných společnostech předpokládá, že Argenta Spaarbank může být s ohledem na jí plynoucí dividendy považována za mateřskou společnost ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice. Podle znění tohoto ustanovení musí dotyčná společnost držet alespoň 25 % kapitálu společnosti jiného členského státu, avšak lze stanovit také nižší práh („přinejmenším každá společnost“).

31.      Posledně uvedené možnosti Belgie při provedení směrnice o mateřských a dceřiných společnostech také využila, jelikož v článku 202 WIB92 byla stanovena nejnižší výše podílu 5 % a pro úvěrové instituce neplatí vůbec žádný limit. Argenta Spaarbank je proto třeba bez dalšího považovat za mateřskou společnost ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice.

32.      Belgie však tvrdí, že se na článek 198 bod 10 WIB92 vztahuje výjimka podle čl. 3 odst. 2 druhé odrážky směrnice o mateřských a dceřiných společnostech. Podle tohoto ustanovení mohou členské státy nepoužít tuto směrnici na ty své společnosti, které nebudou držet bez přerušení po dobu nejméně dvou let podíl, na jehož základě jim může být přiznáno postavení mateřské společnosti. Argenta Spaarbank a Komise proti tomu namítají, že Belgie uvedeného oprávnění nevyužila.

33.      Připojuji se k názoru Belgie, a to z následujících důvodů.

34.      Článek 3 odst. 2 druhá odrážka směrnice o mateřských a dceřiných společnostech opravňuje členské státy nepoužít směrnici v případě dividend z podílů, které společnost drží po dobu kratší než dva roky(6). Společnost, jíž plynou dividendy, nelze totiž v takovém případě považovat za mateřskou společnost ve smyslu směrnice. Podle judikatury je účelem tohoto ustanovení zamezit případům zneužití. Ty spočívají v tom, že podíly budou nabyty jen k účelu využití daňových výhod podle směrnice, aniž je zamýšleno jejich dlouhodobé držení(7).

35.      Ze znění čl. 3 odst. 2 druhé odrážky směrnice o mateřských a dceřiných společnostech nelze blíže vyčíst, jakým konkrétním způsobem mají členské státy využít oprávnění, které jim toto ustanovení přiznává. Především z něj nelze vyvodit, že k účinnému využití tohoto oprávnění by musely být výhody směrnice odepřeny vždy jako celek. Soudní dvůr již naopak rozhodl, že existuje prostor pro uvážení(8).

36.      Pokud však členský stát může zcela odepřít osvobození od daně v případě příjmů z dividend plynoucích z podílů, které společnost nedržela alespoň po dobu dvou let, musí být a fortiori přípustné, aby byly takové příjmy podle článku 198 bodu 10 WIB92 sice v zásadě osvobozeny od daně, avšak v případě současného uplatnění nákladů na úroky byly důsledku toho do těchto nákladů započteny.

37.      Na rozdíl od názoru Komise není přitom rozhodné, že článek 198 bod 10 WIB92 byl přijat až v roce 1996, tedy čtyři roky po uplynutí lhůty k provedení směrnice o mateřských a dceřiných společnostech. Možnost členského státu využít oprávnění podle čl. 3 odst. 2 druhé odrážky není totiž nijak časově omezena.

38.      Nepodstatná je také skutečnost, že článek 198 bod 10 WIB92 nebyl podle historie svého vzniku zamýšlen jako opatření k provedení čl. 3 odst. 2 druhé odrážky směrnice o mateřských a dceřiných společnostech, ale že jeho cílem bylo spíše zabránit využití dvojí možnosti odpočtu nabytím podílů prostřednictvím úvěrů. Rozhodující může být pouze obsah normy, která nakonec získala sílu zákona. Na tento článek se však vztahuje oprávnění podle čl. 3 odst. 2 druhé odrážky.

39.      Skutečnost, že je článek 198 bod 10 WIB92 považován za dostatečné využití možnosti podle čl. 3 odst. 2 druhé odrážky směrnice o mateřských a dceřiných společnostech nevyvolává ani pochybnosti z hlediska zásady právní jistoty. Především není relevantní, že norma nebyla zakotvena v rámci článků 202 a 204 WIB92 přijatých k provedení článku 4 směrnice, ale v souvislosti s úpravou o odpočitatelnosti nákladů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Formulace článku 198 bodu 10 WIB92 je totiž jasná a přesná a její použití je pro právní subjekty předvídatelné(9).

40.      Již z těchto důvodů je proto třeba konstatovat, že směrnice o mateřských a dceřiných společnostech nebrání takové úpravě členského státu, jako je článek 198 bod 10 WIB92.

41.      Pro případ, že se Soudní dvůr k těmto úvahám nepřipojí a bude mít za to, že směrnice o mateřských a dceřiných společnostech je použitelná v projednávaném případě, budu se vzápětí podpůrně zabývat ještě článkem 4 odst. 2 a článkem 1 odst. 2 směrnice.

2.      K článku 4 odst. 2 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech

42.      Argenta Spaarbank a Komise mají za to, že čl. 4 odst. 2 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech brání takovému ustanovení jako je článek 198 bod 10 WIB92. Při použití tohoto ustanovení se totiž podle jejich názoru nezohledňuje, zda úroky, které jsou považovány za neodpočitatelné, souvisejí s podíly, ze kterých plynuly dividendy osvobozené od daně. Podle jejich tvrzení však mohou členské státy v souladu s čl. 4 odst. 2 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech pouze stanovit, že nejsou odpočitatelné „náklady vztahující se k držbě podílu na dceřiné společnosti“.

43.      K posouzení tohoto argumentu je proto třeba vyložit pojem „náklady vztahující se k držbě podílu na dceřiné společnosti“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech. Za tím účelem je nutné zohlednit znění předpisu, jakož i systematiku a cíle směrnice(10).

44.      Již samotné znění čl. 4 odst. 2 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech naznačuje, že lze odepřít odpočet ze zisku jen u takových nákladů, které souvisejí s určitým podílem a v jehož důsledku vznikly („náklady vztahující se k držbě podílu“)(11). K tomu patří především úroky z externích půjček, které byly poskytnuty k nabytí příslušného podílu. A contrario je tím členským státům odepřeno stanovit, že náklady, u nichž taková souvislost chybí, nejsou odpočitatelné.

45.      Takový výklad je v souladu se systematikou článku 4 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech. Jeho druhý odstavec představuje odchylné ustanovení od jeho prvního odstavce, podle něhož členský stát buď upustí od zdanění zisků, které plynou rezidentní mateřské společnosti jako majitelce podílu na dceřiné společnosti, nebo započítá daň, kterou dceřiná společnost zaplatila, do zisků(12). Článek 4 odst. 2 směrnice je proto třeba jako výjimku z pravidla vykládat restriktivně(13).

46.      Tento výklad nachází oporu i v účelu čl. 4 odst. 2 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech. Soudní dvůr již totiž judikoval, že toto ustanovení dovoluje členským státům přijmout opatření k zabránění tomu, aby mateřská společnost získala dvojí daňové zvýhodnění(14). Jinak by určitá společnost mohla na jedné straně obdržet na základě čl. 4 odst. 1 první odrážky směrnice od daně osvobozené zisky z podílů a na straně druhé uplatňovat, aby z jejího zisku byly odečteny úroky, které hradí za půjčky, jež získala k financování nabytí těchto podílů. Z toho ovšem vyplývá, že se na odepření odpočtu nákladů, které nemají příčinnou souvislost s podílem, nevztahuje účel výjimky podle čl. 4 odst. 2 směrnice, a je tedy nepřípustné.

47.      Existuje také riziko, že širokým výkladem pojmu „náklady vztahující se k držbě podílu na dceřiné společnosti“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech by byl čl. 4 odst. 1 zbaven užitečného účinku. Jinak by totiž členské státy mohly zmařit zamezení hospodářskému dvojímu zdanění, jež je účelem posledně uvedeného ustanovení, a to tím, že naopak nepřipustí odpočet nákladů na úroky v odpovídající výši.

48.      Článek 4 odst. 2 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech tedy brání právnímu předpisu členského státu, který u nákladů na úroky neumožňuje až do výše od daně osvobozených příjmů z dividend plynoucích z podílů obecně uplatnit odpočet ze zisku, aniž je zohledněno, zda úroky s těmito podíly kauzálně souvisejí.

3.      K článku 1 odst. 2 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech

49.      Souhlasím se společností Argenta Spaarbank, Komisí a i samotnou Belgií, že čl. 198 bod 10 WIB92 nepředstavuje ani ustanovení k potlačení daňových úniků a zneužívání daňových předpisů, jemuž směrnice o mateřských a dceřiných společnostech podle svého čl. 1 odst. 2 nebrání.

50.      Článek 1 odst. 2 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech představuje rámec, který stanoví hranice jednání členských států, pokud odpírají výhody vyplývající ze směrnice z důvodů potlačování daňových úniků a zneužívání daňových předpisů. Ze znění uvedeného ustanovení a contrario vyplývá, že směrnice brání takovým ustanovením, která těmto účelům neslouží a překračují mez, která je pro to nezbytná(15).

51.      Článek 1 odst. 2 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech tak vyjadřuje obecnou zásadu unijního práva, podle níž je zakázáno zneužívání práva(16). Nikdo se nesmí zneužívajícím způsobem dovolávat unijního práva(17).

52.      Komise sice správně uvádí, že za zneužívající je třeba považovat praxi, která spočívá v přijímání půjček s jasným úmyslem financovat podíly a tyto podíly po krátké době opět zcizit. Skutečným cílem takového jednání je totiž umělé snížení základu daně u mateřské společnosti(18). Zabránění podobným postupům je však právě účelem čl. 3 odst. 2 druhé odrážky a čl. 4 odst. 2 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech, takže není vůbec nezbytné použít její čl. 1 odst. 2(19).

V –    Závěry

53.      S ohledem na výše uvedené proto navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky Rechtbank van eerste aanleg Antwerpen (soud prvního stupně v Antverpách, Belgie) následovně:

1)         Směrnice 90/435/EHS nebrání takovému vnitrostátnímu právnímu ustanovení, jako je čl. 198 bod 10 WIB92, podle něhož nejsou úroky až do výše, jež odpovídá částce dividend osvobozených od daně, jež společnost obdržela z podílů, které k okamžiku jejich převodu nedržela nepřetržitě po dobu alespoň jednoho roku, považovány za náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

Podpůrně pro případ, že Soudní dvůr bude mít za to, že se na čl. 198 bod 10 WIB92 nevztahuje čl. 3 odst. 2 druhá odrážka směrnice:

2)         Článek 4 odst. 2 směrnice 90/435/EHS brání takovému vnitrostátnímu právnímu ustanovení, jako je čl. 198 bod 10 WIB92, který u nákladů na úroky až do výše od daně osvobozených příjmů z dividend plynoucích z podílů obecně neumožňuje uplatnit odpočet ze zisku, aniž je zohledněno, zda náklady na úroky s těmito podíly kauzálně souvisejí. Takové pravidlo nepředstavuje ani vnitrostátní ustanovení k potlačení daňových úniků a zneužívání daňových předpisů.

1 -      Původní jazyk: němčina.

2 –      Směrnice Rady ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (Úř. věst. L 225, s. 6), která byla v mezidobí zrušena a nahrazena směrnicí Rady 2011/96/EU ze dne 30. listopadu 2011 (Úř. věst. L 345, s. 8).

3 –      Srov. rozsudky ze dne 3. dubna 2008, Banque Fédérative du Crédit Mutuel (C-27/07, EU:C:2008:195, bod 24), a ze dne 12. února 2009, Cobelfret (C-138/07, EU:C:2009:82, bod 29).

4 –      Viz jen rozsudky ze dne 16. července 1992, Asociación Española de Banca Privada a další (C-67/91, EU:C:1992:330, bod 25), ze dne 13. března 2001, PreussenElektra (C-379/98, EU:C:2001:160, bod 38), a ze dne 15. ledna 2013, Križan a další (C416/10, EU:C:2013:8, bd 53). Podle judikatury platí domněnka relevance předběžných otázek, srov. rozsudky ze dne 7. září 1999, Beck a Bergdorf (C-355/97, EU:C:1999:391, bod 22), ze dne 16. června 2015, Gauweiler a další (C-62/14, EU:C:2015:400, bod 25), a ze dne 21. prosince 2016, Vervloet a další (C-76/15, EU:C:2016:975, bod 57).

5 –      Srov. mimo jiné rozsudky ze dne 15. prosince 1995, Bosman (C-415/93, EU:C:1995:463, bod 61), ze dne 14. října 2004, Omega (C-36/02, EU:C:2004:614, bod 20), a ze dne 15. října 2015, Balázs (C-251/14, EU:C:2015:687, bod 26).

6 –      Viz usnesení ze dne 18. června 2012, Amorim Energia (C-38/11, nezveřejněné, EU:C:2012:358, body 31 až 33).

7 –      Viz rozsudek ze dne 17. října 1996, Denkavit a další (C-283/94, C-291/94 a C-292/94, EU:C:1996:387, bod 31).

8 –      Srov. v souvislosti s délkou držby podílu a s použitelným správním postupem rozsudek ze dne 17. října 1996, Denkavit a další (C-283/94, C-291/94 a C-292/94, EU:C:1996:387, bod 39).

9 –      Srov. rozsudky ze dne 15. února 1996, Duff a další (C-63/93, EU:C:1996:51, bod 20), ze dne 10. září 2009, Plantanol (C-201/08, EU:C:2009:539, bod 46), ze dne 11. června 2015, Berlington Hungary a další (C-98/14, EU:C:2015:386, bod 77), a ze dne 13. října 2016, Polkomtel (C-231/15, EU:C:2016:769, bod 29).

10 –      Srov. rozsudky ze dne 17. října 1996, Denkavit a další (C-283/94, C-291/94 a C-292/94, EU:C:1996:387, body 24 a 26), ze dne 8. června 2000, Epson Europe (C-375/98, EU:C:2000:302, body 22 a 24), a ze dne 3. dubna 2008, Banque Fédérative du Crédit Mutuel (C-27/07, EU:C:2008:195, bod 22).

11 –      Srov. v tomto smyslu rozsudek ze dne 18. září 2003, Bosal (C-168/01, EU:C:2003:479, bod 25 ve spojení s bodem 8).

12 –      Srov. rozsudek ze dne 12. února 2009, Cobelfret (C-138/07, EU:C:2009:82, bod 33).

13 –      Srov. v tomto smyslu rozsudky ze dne 17. října 1996, Denkavit a další (C-283/94, C-291/94 a C-292/94, EU:C:1996:387, bod 27), a ze dne 25. září 2003, Océ Van der Grinten (C-58/01, EU:C:2003:495, bod 86).

14 –      Srov. rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Les Vergers du Vieux Tauves (C-48/07, EU:C:2008:758, bod 42).

15 –      Viz bod 22 mého stanoviska ve věci Eqiom a Enka (C-6/16, EU:C:2017:34).

16 –      Viz rozsudek ze dne 5. července 2007, Kofoed (C-321/05, EU:C:2007:408, bod 38 a v něm citovaná judikatura).

17 –      Viz rozsudky ze dne 12. května 1998, Kefalas a další (C-367/96, EU:C:1998:222, bod 20), ze dne 23. března 2000, Diamantis (C-373/97, EU:C:2000:150, bod 33), ze dne 21. února 2006, Halifax a další (C-255/02, EU:C:2006:121, bod 68), ze dne 13. března 2014, SICES a další (C-155/13, EU:C:2014:145, bod 29), a ze dne 28. července 2016, Kratzer (C-423/15, EU:C:2016:604, bod 37).

18 –      Viz také rozsudek ze dne 17. října 1996, Denkavit a další (C-283/94, C-291/94 a C-292/94, EU:C:1996:387, bod 31).

19 –      Viz rozsudek ze dne 17. října 1996, Denkavit a další (C-283/94, C-291/94 a C-292/94, EU:C:1996:387, bod 31).