Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

Share

Highlight in text

Go

13.6.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 211/37

Kasační opravný prostředek podaný dne 12. dubna 2016 Dirkem Andresem (insolvenčním správcem majetku společnosti Heitkamp BauHolding GmbH), který do řízení vstoupil namísto společnosti Heitkamp BauHolding GmbH, proti rozsudku Tribunálu (devátého senátu) vydanému dne 4. února 2016 ve věci T-287/11, Heitkamp BauHolding GmbH v. Evropská komise

(Věc C-203/16 P)

(2016/C 211/48)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Dirk Andres (insolvenční správce majetku společnosti Heitkamp BauHolding GmbH) (zástupci: W. Niemann, S. Geringhoff, P. Dodos, advokáti)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Spolková republika Německo

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

—

zrušit rozsudek Tribunálu ze dne 4. února 2014 ve věci T-287/11v rozsahu, v němž se výrok týká zamítnutí žaloby (body 2 a 3 výroku) a vyhovět prvostupňovému návrhu domáhajícímu se zrušení rozhodnutí 2011/527/EU ze dne 26. ledna 2011 o státní podpoře Německa C 7/10 (ex CP 250/09 a NN 5/10) „Zákon o dani z příjmu právnických osob (KStG), systému převodu daňových ztrát; klauzule o restrukturalizaci (Sanierungsklausel)“ (1);

—

podpůrně zrušit rozsudek Tribunálu uvedený v bodě 1 v rozsahu, v němž se výrok týká zamítnutí žaloby (body 2 a 3 výroku) a vrátit věc Tribunálu;

—

uložit odpůrkyni náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu kasačního opravného prostředku předkládá navrhovatel následující důvody:

Navrhovatel se zaprvé dovolává procesní vady. Tribunál neodůvodnil své závěry ohledně určení referenčního rámce, selektivity opatření a jeho odůvodnění, případně je odůvodnil pouze rozporuplně, přičemž nezohlednil tvrzení navrhovatele, a tím porušil jeho právo být vyslechnut.

Navrhovatel kromě toho tvrdí, že došlo k porušení článku 107 SFEU, přičemž uvádí tři důvody kasačního opravného prostředku:

Tribunál zaprvé určil nesprávný referenční rámec, a to tím, že kvůli smísení první a druhé části testu selektivnosti nesprávně považoval pravidlo o vyloučení převedení ztráty podle § 8c odst. 1 KStG za obecné pravidlo a zachování ztrát podle klauzule o restrukturalizaci podle § 8c odst. 1a KStG považoval za výjimku z uvedeného pravidla. Tribunál přitom nezohlednil skutečnost, že klauzule o restrukturalizaci je součástí obecnějšího daňového pravidla o převodu ztrát podle § 10d EStG, které vychází z ústavního práva.

Tribunál zadruhé nesprávně považoval „klauzuli o restrukturalizaci; systém převodu ztrát“ za selektivní. Tribunál nezohlednil, že klauzule o restrukturalizaci právě že nevymezuje žádnou osobní působnost, naopak mohou jí využít všechny podniky bez ohledu na jejich povahu a předmět. Systém převodu daňových ztrát je použitelný pro všechny podniky, které se dostaly do hospodářských potíží. V této souvislosti Tribunál rovněž nezohlednil skutečnost, že se podniky v potížích a zdravé podniky s ohledem na hlavní cíl úpravy ztrát, tj. vyloučení možnosti zneužití ztrát, nenacházejí ve fakticky stejné a právně srovnatelné situaci. V případě „klauzule o restrukturalizaci; systému převodu ztrát“ je zneužívající využití ztrát z důvodu tohoto typizovaného oprávnění ze strany normotvůrce vyloučeno.

Zatřetí měl Tribunál neoprávněně za to, že „klauzule o restrukturalizaci; systém převodu“ není řádně odůvodněna. Navrhovatel tvrdí, že účelem klauzule o restrukturalizaci není poskytnout podporu podnikům v potížích, ale zajistit, aby zdanění těchto podniků bylo v souladu se zásadou schopnosti daňové úhrady, což je základní cíl německého daňového práva. Účelem zachování ztráty je zejména to, aby tzv. „fiktivní zisky“, které vznikají zřeknutím se úvěrových pohledávek, byly v konečném důsledku prostřednictvím započtení se ztrátami osvobozeny od daně.

(1)  Úř. věst. L 235, s. 26.