Prozatímní vydání
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)
9. listopadu 2017 (*)
„Řízení o předběžné otázce – Daně – Společný systém daně z přidané hodnoty – Směrnice 2006/112/ES – Zrušení společnosti, které vede k jejímu výmazu z registru plátců daně z přidané hodnoty (DPH) – Povinnost vyčíslit DPH z existujících aktiv a odvést vyčíslenou DPH státu – Zachování nebo změna zákona platného ke dni přistoupení k Evropské unii – Článek 176 druhý pododstavec – Dopad na nárok na odpočet – Článek 168“
Ve věci C-552/16,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Administrativen sad Sofia-grad (Městský správní soud v Sofii, Bulharsko) ze dne 21. října 2016, došlým Soudnímu dvoru dne 2. listopadu 2016, v řízení
„Wind Inovation 1“ EOOD, v likvidaci,
proti
Direktor na Direkcija „Obžalvane i danačno-osiguritelna praktika“ – Sofia,
SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),
ve složení C. G. Fernlund (zpravodaj), předseda senátu, A. Arabadžev a E. Regan, soudci,
generální advokát: M. Wathelet,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Direktora na Direkcija „Obžalvane i danačno-osiguritelna praktika“ – Sofia A. Georgievem, jako zmocněncem,
– za bulharskou vládu E. Petranovou a M. Georgievou, jako zmocněnkyněmi,
– za Evropskou komisi L. Lozano Palacios a N. Nikolovou, jako zmocněnkyněmi,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 168 a 176 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1, dále jen „směrnice o DPH“).
2 Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Wind Inovation 1 EOOD (dále jen „Wind Inovation“) a Direktorem na Direkcija „Obžalvane i danačno-osiguritelna praktika“ – Sofia (ředitel ředitelství „Opravné prostředky a praxe v oblasti daní a sociálního zabezpečení“ pro Sofii, Bulharsko) (dále jen „Direktor“) ohledně rozhodnutí o výmazu této společnosti z registru plátců daně z přidané hodnoty (DPH).
Právní rámec
Unijní právo
3 Článek 9 odst. 1 směrnice o DPH stanoví:
„ ‚Osobou povinnou k dani‘ se rozumí jakákoliv osoba, která na jakémkoli místě vykonává samostatně ekonomickou činnost, a to bez ohledu na účel nebo výsledky této činnosti.
‚Ekonomickou činností‘ se rozumí veškerá činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně těžební činnosti, zemědělské výroby a výkonu svobodných a jiných obdobných povolání. Za ekonomickou činnost se považuje zejména využívání hmotného nebo nehmotného majetku za účelem získávání pravidelného příjmu z něj.“
4 Článek 18 směrnice o DPH stanoví:
„Členské státy mohou považovat za dodání zboží za úplatu tato plnění:
[…]
c) […] ponechání si zboží osobou povinnou k dani nebo jejími právními nástupci, ukončí-li výkon zdanitelné ekonomické činnosti, stala-li se daň z tohoto zboží plně nebo zčásti odpočitatelnou při jeho pořízení […]“
5 Článek 168 směrnice o DPH stanoví:
„Jsou-li zboží a služby použity pro účely zdaněných plnění osoby povinné dani, má tato osoba nárok ve členském státě, v němž tato plnění uskutečňuje, odpočíst od daně, kterou je povinna odvést, tyto částky:
a) DPH, která je splatná nebo byla odvedena v tomto členském státě za zboží, jež jí bylo nebo bude dodáno, nebo za službu, jež jí byla nebo bude poskytnuta jinou osobou povinnou k dani;
[…]“
6 Článek 176 směrnice o DPH stanoví:
„Rada na návrh Komise jednomyslně rozhodne o tom, z jakých výdajů nelze daň odpočíst. V žádném případě nelze daň odpočíst z výdajů, které nejsou přísně provozními výdaji, jako například výdaje na luxusní zboží, na zábavu a reprezentaci.
Do vstupu ustanovení uvedených v prvním pododstavci v platnost mohou členské státy zachovat veškerá vyloučení obsažená ve svých vnitrostátních předpisech k 1. lednu 1979, nebo jde-li o členské státy, které přistoupily ke Společenství po tomto dni, ke dni svého přistoupení.“
Bulharské právo
Zákon o dani z přidané hodnoty účinný od 1. ledna 2007
7 Zakon za danak varchu dobavenata stojnost (zákon o dani z přidané hodnoty, DV č. 63 ze dne 4. srpna 2006, dále jen „ZDDS“) nabyl účinnosti dne 1. ledna 2007, tedy v den, kdy vstoupila v platnost i smlouva mezi členskými státy Evropské unie a Bulharskou republikou a Rumunskem o přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Evropské unii (Úř. věst. 2005, L 157, s. 11).
8 Článek 106 ZDDS stanoví:
„1. Zrušením registrace (výmazem z registru) ve smyslu tohoto zákona je postup, na jehož základě po výmazu z registru již daná osoba není oprávněna účtovat DPH ani provádět odpočet daně odvedené na vstupu, s výhradou výjimek stanovených tímto zákonem.
2. Registrace se ruší:
1) z podnětu registrované osoby, pokud nastal důvod pro povinný nebo dobrovolný výmaz z registru;
2) z podnětu daňového orgánu:
a) jestliže shledal, že nastal důvod pro povinný výmaz;
b) v případě uvedeném v článku 176.“
9 Článek 107 ZDDS stanoví:
„Důvodem pro povinný výmaz z registru je:
[…]
4) zrušení subjektu v případě:
a) zrušení obchodní společností s likvidací nebo bez likvidace;
[…]“
10 Článek 111 ZDDS stanoví:
„1. Ke dni výmazu se má za to, že osoba povinná k dani uskutečňuje plnění ve smyslu tohoto zákona veškerým stávajícím zbožím nebo službami, ohledně kterých provedla úplný nebo částečný odpočet daně na vstupu a které tvoří:
1) majetek ve smyslu zakona za sčetovodstvoto (zákon o účetnictví) nebo
2) jiný majetek ve smyslu zakona za korporativnoto podochodno oblagane (zákon o dani z příjmů právnických osob) než majetek uvedený v bodě 1.
[…]
3. Daň podle odstavce 1 se zahrne do částky DPH splatné za poslední zdaňovací období […] a odvede ve lhůtě stanovené […]“
11 Článek 76 ZDDS stanoví:
„1. Registrovaná osoba má v okamžiku svého výmazu na základě tohoto zákona nárok na odpočet DPH vyčíslené z aktiv existujících ke dni její pozdější registrace a zdaněná podle čl. 111 odst. 1 bodu 1.
2. Nárok uvedený v odstavci 1 vzniká pouze při současném splnění následujících podmínek:
1) aktiva existující ve smyslu zákona o účetnictví ke dni pozdější registrace ve smyslu tohoto zákona byla k okamžiku výmazu z registru zdaněna podle čl. 111 odst. 1 bodu 1;
2) vyčíslená daň byla skutečně odvedena nebo skutečně vybrána daňovým orgánem;
3) osoba pomocí existujících aktiv uvedených v bodě 1 uskutečňovala, uskutečňuje či bude uskutečňovat zdanitelná plnění ve smyslu článku 69;
[…]“
Zákon o dani z přidané hodnoty účinný před 1. lednem 2007
12 Předkládající soud – Administrativen sad Sofia-grad (Městský správní soud v Sofii) – uvádí, že již zákon o dani z přidané hodnoty ve znění účinném do 31. prosince 2006 stanovil režim obdobný režimu upravenému v čl. 111 odst. 1 a 3 ZDDS, jenž nabyl účinnosti dne 1. ledna 2007, podle kterého se má za to, že dotčený subjekt ke dni výmazu z registru plátců DPH zpeněží veškerá existující aktiva, a vyčíslená daň se zahrne do částky DPH splatné za poslední zdaňovací období.
13 Zákon o dani z přidané hodnoty ve znění účinném do 31. prosince 2006 obsahoval i ustanovení obdobné ustanovení čl. 76 odst. 2 bodu 2 ZDDS, jenž nabyl účinnosti dne 1. ledna 2007, podle kterého při pozdější registraci vzniká nárok na odpočet jen tehdy, je-li daň vyčíslená k okamžiku výmazu skutečně odvedena nebo skutečně vybrána daňovým orgánem. Stanovil ovšem také možnost, aby soudem určený likvidátor rozhodl, že dotyčná právnická osoba zůstane registrována k DPH až do dne jejího výmazu z obchodního rejstříku.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
14 Wind Inovation je společnost podle bulharského práva v likvidaci, jejíž činnost spočívá ve výrobě elektrické energie a investování do projektů v oblasti energetiky. Gräss Solartechnik GmbH & Co. KG, společnost podle německého práva, vlastní veškerý kapitál společnosti Wind Inovation, takže je jejím jediným společníkem.
15 Kühling Stahl-und Metallbau GmbH, společnost podle německého práva, měla vůči společnosti Gräss Solartechnik pohledávku. Vzhledem k tomu, že Gräss Solartechnik svůj dluh nevyrovnala, podala Kühling Stahl-und Metallbau GmbH – v souladu s bulharským právem – návrh na zrušení společnosti Wind Inovation.
16 Předkládající soud upřesňuje, že jmění zrušené společnosti mělo sloužit k uspokojení věřitele a že kdyby Gräss Solartechnik dluh uhradila, likvidace společnosti Wind Inovation by skončila.
17 V souladu se ZDDS podala Wind Inovation žádost o výmaz z registru plátců DPH.
18 Daňová správa konstatovala, že dne 7. srpna 2015 bylo do obchodního rejstříku zapsáno ukončení činnosti společnosti Wind Inovation a zahájení její likvidace. Dne 25. srpna 2015 vydala daňová správa akt o výmazu společnosti Wind Inovation z registru plátců DPH, který byl antedatován k 7. srpnu 2015.
19 Wind Inovation poté, co jí byl akt o výmazu oznámen, podala dne 27. srpna 2015 novou žádost o registraci k DPH s tím, že svou obchodní činnost neukončila a že i v okamžiku, kdy bylo zahájení její likvidace zapsáno do obchodního rejstříku, její obrat několikanásobně překračoval hranici pro povinnou registraci k DPH, a sice 50 000 leva (BGN) (přibližně 25 000 eur). Společnost byla k DPH opětovně zaregistrována dne 12. září 2015.
20 Wind Inovation vyčíslila DPH ze svých aktiv existujících k 7. srpnu 2015 a jakožto splatnou DPH ji zahrnula do přiznání za týž měsíc.
21 Wind Inovation poté podala proti aktu o výmazu z registru plátců DPH stížnost k Direktorovi. Po zamítnutí této stížnosti podala Wind Inovation žalobu k Administrativen sad Sofia-grad (Městský správní soud v Sofii).
22 Tento soud klade otázku, zda změna vnitrostátních právních předpisů účinná od 1. ledna 2007 spočívající ve zrušení možnosti soudem určeného likvidátora rozhodnout, zda zrušená právnická osoba zůstane registrována k DPH až do dne jejího výmazu z obchodního rejstříku, představuje porušení čl. 176 druhého pododstavce směrnice o DPH.
23 Předkládající soud zdůrazňuje, že v důsledku zrušení této možnosti musí zrušená společnost vyčíslit DPH z existujících aktiv a tuto daň skutečně odvést daňovým orgánům. Dodává, že pokud dotyčná společnost nadále vyvíjí ekonomickou činnost, musí se bezodkladně znovu registrovat, a klade si otázku, zda povinný výmaz z registru plátců DPH, na jehož základě dochází k vyčíslení DPH z existujících aktiv a ke skutečnému odvedení vyčíslené částky státu, nepředstavuje dodatečnou podmínku pro uplatnění nároku na odpočet DPH odvedené na vstupu, potažmo omezení nároku na odpočet, které není směrnicí o DPH upraveno.
24 Za těchto podmínek se Administrativen sad Sofia-grad (Městský správní soud v Sofii) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být čl. 176 druhý pododstavec směrnice [o DPH] vykládán v tom smyslu, že brání povinnému výmazu z registru plátců DPH na základě novely [ZDDS], která nabyla účinnosti dne 1. ledna 2007 a jíž byla zrušena možnost soudem určeného likvidátora rozhodnout v případě zrušení právnické osoby rozhodnutím soudu, zda tato osoba zůstane registrována pro účely [ZDDS] až do dne jejího výmazu z obchodního rejstříku, i když [ZDDS] stanoví jako důvod povinného výmazu z registru plátců DPH zrušení obchodní společnosti s likvidací nebo bez likvidace?
2) Musí být čl. 176 druhý pododstavec směrnice 2006/112/ES vykládán v tom smyslu, že brání povinnému výmazu z registru plátců DPH na základě novely [ZDDS], která nabyla účinnosti dne 1. ledna 2007, pokud jsou u osoby povinné k dani v den povinného výmazu z registru plátců DPH splněny podmínky pro novou povinnou registraci k DPH, tato osoba je stranou platných smluv a předloží prohlášení, že svou ekonomickou činnost neukončila, ale naopak v ní pokračuje, jestliže tato osoba povinná k dani musí při této povinné registraci skutečně odvést vyčíslenou splatnou daň, jinak nezíská nárok na odpočet DPH odvedené na vstupu u aktiv, která existovala a byla zdaněna v okamžiku výmazu a která existují i při nové registraci? V případě, že by povinný výmaz byl za výše uvedených okolností přípustný, může být nárok na odpočet DPH odvedené na vstupu u aktiv, která byla zdaněna k okamžiku výmazu, která existují i v okamžiku nové registrace k DPH a jejichž prostřednictvím daná osoba uskutečňuje zdanitelná dodání zboží nebo poskytnutí služeb, vázán na skutečné odvedení daně do státního rozpočtu, nebo je možné provést započtení daně vyčíslené k okamžiku výmazu vůči částce DPH odvedené na vstupu a stanovené v okamžiku nové registrace ve smyslu [ZDDS], a to tím spíše, že tuto daň má odvést osoba, u níž vznikl nárok na odpočet DPH odvedené na vstupu?“
K předběžným otázkám
Úvodní poznámky
25 Položené otázky se vztahují k vnitrostátní právní úpravě, která stanoví povinný výmaz společnosti, o jejímž zrušení rozhodl soud, z registru plátců DPH a která mění zákon účinný ke dni přistoupení dotyčného členského státu k Evropské unii tak, že likvidátor společnosti již nemůže rozhodnout, že k tomuto výmazu a povinnostem z něj plynoucím, a sice povinnosti vyčíslit splatnou nebo odvedenou DPH na vstupu z existujících aktiv a povinnosti odvést tuto daň státu, dojde až v den výmazu této společnosti z obchodního rejstříku.
26 Předkládající soud se táže, zda tato změna zavádí omezení nároku na odpočet, které v okamžiku přistoupení dotyčného členského státu k Unii neexistovalo, a které by tudíž bylo v rozporu s čl. 176 druhým pododstavcem směrnice o DPH.
27 Podle tohoto ustanovení, které stanoví odchylku od pravidel v oblasti nároku na odpočet DPH, mohou členské státy, které přistoupily k Unii po 1. lednu 1979, zachovat veškerá vyloučení z nároku na odpočet obsažená v jejich vnitrostátních předpisech ke dni jejich přistoupení k Unii.
28 V projednávané věci ovšem nic nenasvědčuje tomu, že by vnitrostátní právní úprava, která se bezesporu týká výmazu z registru plátců DPH v případě zrušení právnické osoby s likvidací nebo bez likvidace, zaváděla vyloučení ve smyslu této odchylky.
29 Proto za účelem určení, zda takové opatření, jako je opatření dotčené ve věci v původním řízení, zavádí omezení nároku na odpočet, které by bylo v rozporu se směrnicí o DPH, je nutné posoudit toto opatření z hlediska mechanismu nároku na odpočet stanoveného touto směrnicí, zejména v jejím článku 168.
30 Podstatou předběžných otázek předkládajícího soudu, jimiž je třeba se zabývat společně, tedy je, zda směrnice o DPH, zejména její článek 168, brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, podle které povinný výmaz společnosti, o jejímž zrušení rozhodl soud, z registru plátců DPH vede i v případě, kdy zrušená společnost zůstává stranou platných smluv a předloží prohlášení, že svou ekonomickou činnost v době probíhající likvidace neukončila, k povinnosti vyčíslit splatnou nebo odvedenou DPH na vstupu z aktiv existujících ke dni zrušení této společnosti a odvést ji státu, a která tudíž nárok na odpočet podmiňuje dodržením této povinnosti.
K výkladu článku 168 směrnice o DPH
31 Pro účely odpovědi na otázky předkládajícího soudu je třeba připomenout, že podle judikatury existence ekonomické činnosti odůvodňuje – v souladu s čl. 9 odst. 1 směrnice o DPH – kvalifikaci osoby povinné k dani, které tato směrnice přiznává nárok na odpočet (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. března 2005, Fini H, C-32/03, EU:C:2005:128, bod 19).
32 Podle ustálené judikatury je tento nárok na odpočet, stanovený v článku 168 směrnice o DPH, nedílnou součástí mechanismu DPH a v zásadě nemůže být omezen. Tento nárok se uplatní přímo ve vztahu k celkové dani, která byla odvedena v rámci plnění uskutečněných na vstupu (rozsudky ze dne 12. ledna 2006, Optigen a další, C-354/03, C-355/03 a C-484/03, EU:C:2006:16, bod 53, a ze dne 29. října 2009, SKF, C-29/08, EU:C:2009:665, bod 55).
33 Účelem režimu odpočtů je totiž zcela sejmout z podnikatele břemeno DPH splatné nebo odvedené v rámci jeho veškerých ekonomických činností a tento režim zaručuje naprostou neutralitu daňové zátěže všech ekonomických činností, a to bez ohledu na účel nebo výsledky těchto činností, za podmínky, že ony samy v zásadě DPH podléhají (rozsudky ze dne 22. února 2001, Abbey National, C-408/98, EU:C:2001:110, bod 24, a ze dne 3. března 2005, Fini H, C-32/03, EU:C:2005:128, bod 25).
34 Z článku 168 směrnice o DPH plyne, že použije-li osoba povinná k dani jednající jako taková v okamžiku pořízení zboží nebo služby toto zboží nebo službu pro účely svých zdanitelných plnění, je oprávněna odečíst od daně DPH, která je splatná nebo byla odvedena v souvislosti s uvedeným zbožím nebo službou (rozsudek ze dne 14. září 2017, Iberdrola Inmobiliaria Real Estate Investments, C-132/16, EU:C:2017:683, bod 27).
35 Za těchto podmínek je třeba shledat, že nárok na odpočet je vázán na výkon ekonomické činnosti.
36 Směrnice o DPH pro případ, kdy určitá společnost ukončí výkon zdanitelné ekonomické činnosti – s výjimkou případů převodu souhrnu majetku nebo jeho části na jinou společnost podle článku 19 této směrnice – v čl. 18 písm. c) výslovně stanoví, že ponechání si zboží osobou povinnou k dani nebo jejími právními nástupci lze považovat za dodání zboží za úplatu, stala-li se daň z tohoto zboží odpočitatelnou.
37 Soudní dvůr zdůraznil, že citovaný čl. 18 písm. c) se týká ukončení zdanitelné ekonomické činnosti obecně a s výjimkou zmíněnou v předchozím bodě nerozlišuje příčiny nebo okolnosti ukončení, takže se týká rovněž ukončení zdanitelné ekonomické činnosti v důsledku výmazu osoby povinné k dani z registru plátců DPH (rozsudek ze dne 8. května 2013, Marinov, C-142/12, EU:C:2013:292, body 26 a 28).
38 Soudní dvůr totiž připomněl, že hlavním cílem citovaného čl. 18 písm. c) je zamezit tomu, aby v důsledku ukončení zdanitelné ekonomické činnosti – bez ohledu na důvody či okolnosti ukončení – bylo zboží, z něhož se daň stala odpočitatelnou, předmětem nezdaněné konečné spotřeby (rozsudek ze dne 8. května 2013, Marinov, C-142/12, EU:C:2013:292, bod 27).
39 Tyto závěry se tudíž uplatní na ukončení ekonomické činnosti v důsledku soudního rozhodnutí, které vede k povinnému výmazu dotyčné společnosti z registru plátců DPH. Podle čl. 18 písm. c) směrnice o DPH mohou mít členské státy v takové situaci za to, že osoba povinná k dani dodává zboží sama sobě, což vede k povinnosti vyčíslit splatnou nebo odvedenou DPH na vstupu a odvést ji státu.
40 Jak ovšem plyne ze samotného znění čl. 18 písm. c) směrnice o DPH a z cíle sledovaného tímto ustanovením, tento závěr platí jen tehdy, když dotyčná osoba ukončila ekonomickou činnost, respektive když již neuskutečňuje zdanitelná plnění.
41 Pokračuje-li dotyčná osoba ve výkonu své ekonomické činnosti, nemohou členské státy této možnosti, stanovené v citovaném čl. 18 písm. c), využít.
42 V projednávaném případě předkládající soud zdůrazňuje, že věc v původním řízení se týká zrušené společnosti v likvidaci, která ovšem nadále uskutečňuje určitá ekonomická plnění a má významný obrat, v důsledku čehož má podle vnitrostátního práva povinnost znovu požádat o registraci k DPH.
43 Za těchto okolností není povinnost vyčíslit splatnou DPH z aktiv uvedené společnosti existujících ke dni jejího zrušení a odvést tuto daň státu, a to za účelem využití nároku na odpočet vyčíslené daně, odůvodněna vůlí zamezit nezdaněné konečné spotřebě.
44 Soudní dvůr již v minulosti rozhodl, že otázka, zda DPH za předchozí nebo následující prodej týkající se dotčeného zboží byla nebo nebyla odvedena do státní pokladny, nemá vliv na nárok osoby povinné k dani na odpočet DPH odvedené na vstupu (rozsudek ze dne 12. ledna 2006, Optigen a další, C-354/03, C-355/03 a C-484/03, EU:C:2006:16, bod 54). Jak uvedl Direktor, požadavek, aby dotyčná společnost skutečně uhradila splatnou DPH, brání této společnosti v odpočtu DPH odvedené na vstupu, neboť této společnosti ukládá povinnost vynaložit určité finanční prostředky a daňovým orgánům povinnost jí tyto prostředky při její nové registraci vrátit, zatímco jiné hospodářské subjekty mohou svá aktiva využívat pro své ekonomické činnosti bez povinnosti provést takový odvod.
45 Z bodů 30, 31 a 35 rozsudku ze dne 3. března 2005, Fini H (C-32/03, EU:C:2005:128), navíc vyplývá, že nárok na odpočet splatné DPH z takového výdaje, jako je výdaj za nájemné, spojeného s plněním sloužícím k obchodní činnosti vykonávané právnickou osobou, která ukončila svou činnost a která je v likvidaci, musí být vzhledem k tomu, že takový výdaj má přímý a bezprostřední vztah k této činnosti, přiznán, je-li prokázána neexistence podvodného úmyslu nebo zneužití.
46 Proto za takových okolností, jaké nastaly ve věci v původním řízení, kdy soud ve vztahu k dané společnosti rozhodl o ukončení činnosti, za jejímž účelem byla založena, a kdy ovšem není zpochybňováno, že tato společnost v průběhu likvidace nadále vytvářela uskutečňováním ekonomických plnění obrat, musí být tato společnost považována za osobu povinnou k dani, takže k tomu, aby měla možnost provést odpočet vyčíslené DPH ze svých existujících aktiv, nemůže mít povinnost odvést částku takto vyčíslené DPH.
47 Taková povinnost představuje omezení nároku na odpočet, které je v rozporu s článkem 168 směrnice o DPH.
48 Vzhledem ke všem shora rozvedeným úvahám je třeba na položené otázky odpovědět takto:
– Směrnice o DPH musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání vnitrostátním právním předpisům, podle kterých povinný výmaz společnosti, o jejímž zrušení rozhodl soud, z registru plátců DPH vede k povinnosti vyčíslit splatnou nebo odvedenou DPH na vstupu z aktiv existujících ke dni zrušení této společnosti a odvést tuto daň státu, pokud tato společnost od svého zrušení již neuskutečňuje ekonomická plnění.
– Směrnice o DPH, zejména její článek 168, musí být vykládána v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, podle které povinný výmaz společnosti, o jejímž zrušení rozhodl soud, z registru plátců DPH vede i v případě, kdy tato společnost v průběhu likvidace nadále uskutečňuje ekonomická plnění, k povinnosti vyčíslit splatnou nebo odvedenou DPH na vstupu z aktiv existujících ke dni zrušení této společnosti a odvést tuto daň státu, a která tudíž nárok na odpočet podmiňuje splněním této povinnosti.
K nákladům řízení
49 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:
– Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání vnitrostátním právním předpisům, podle kterých povinný výmaz společnosti, o jejímž zrušení rozhodl soud, z registru plátců daně z přidané hodnoty (DPH) vede k povinnosti vyčíslit splatnou nebo odvedenou DPH na vstupu z aktiv existujících ke dni zrušení této společnosti a odvést tuto daň státu, pokud tato společnost od svého zrušení již neuskutečňuje ekonomická plnění.
– Směrnice 2006/112, zejména její článek 168, musí být vykládána v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, podle které povinný výmaz společnosti, o jejímž zrušení rozhodl soud, z registru plátců DPH vede i v případě, kdy tato společnost v průběhu likvidace nadále uskutečňuje ekonomická plnění, k povinnosti vyčíslit splatnou nebo odvedenou DPH na vstupu z aktiv existujících ke dni zrušení této společnosti a odvést tuto daň státu, a která tudíž nárok na odpočet podmiňuje splněním této povinnosti.
Podpisy.
* Jednací jazyk: bulharština.