Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

Share

Highlight in text

Go

Prozatímní vydání

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

HENRIKA SAUGMANDSGAARDA ØE

přednesené dne 5. září 2019(1)

Věc C-389/18

Brussels Securities SA

proti

État belge

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal de première instance francophone de Bruxelles (Belgie)]

„Řízení o předběžné otázce – Společný systém zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států – Směrnice 90/435/EHS – Článek 4 odst. 1 první odrážka – Vnitrostátní právní úprava k zamezení dvojího zdanění zisků rozdělených dceřinou společností – Dividendy odečtené od daňového základu mateřské společnosti pouze v rozsahu existence zdanitelných zisků – Časově neomezená možnost převedení přebytků – Kogentní pořadí započtení odpočitatelných položek“






I.      Úvod

1.        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal de première instance francophone de Bruxelles (frankofonní soud prvního stupně v Bruselu, Belgie) se týká výkladu článku 4 směrnice 90/435/EHS o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států(2), ve znění směrnice 2006/98/ES(3) (dále jen „směrnice 90/435“).

2.        Na základě čl. 4 odst. 1 první odrážky směrnice 90/435 obdrží-li mateřská společnost rozdělené zisky z důvodu svého podílu na dceřiné společnosti v jiném členském státě, členský stát, ve kterém je mateřská společnost usazena, si může zvolit, že upustí od zdanění těchto zisků. Při provedení tohoto ustanovení tak Belgické království přijalo systém, jehož cílem bylo, aby mateřské společnosti usazené na jeho území byly do určité míry osvobozeny od daně z dividend obdržených od jejich dceřiných společností usazených v jiných členských státech, aby bylo zamezeno dvojímu zdanění takových zisků.

3.        Soudní dvůr se již několikrát věnoval belgickému režimu korporační daně, a konkrétně dvěma institutům, a sice institutu definitivně zdaněných příjmů (dále jen „DZP“) a institutu odpočtu za rizikový kapitál (dále jen „ORK“), které umožňují, aby za přesně stanovených podmínek byly dotčené zisky odečteny od daňového základu společnosti(4).

4.        Projednávaná věc navazuje na tuto judikaturu a v rámci sporu, jehož předmětem je především skutečnost, že belgické právo vyžaduje jednak, aby dividendy obdržené od dceřiných společností mateřskou společností byly nejprve zahrnuty do daňového základu této společnosti a následně od daně z titulu DZP odečteny s možností převedení do všech následujících zdaňovacích období, a jednak, aby tyto DZP byly započteny před ORK, jehož převedení do pozdějších zdaňovacích období je naopak časově omezeno.

5.        Soudní dvůr má v podstatě určit, zda čl. 4 odst. 1 směrnice 90/435 brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví takové předchozí zahrnutí dividend do zdanitelných zisků mateřské společnosti ve spojení s takovým pořadím započtení odpočitatelných položek této povahy. Z důvodů uvedených v tomto stanovisku mám za to, že na položenou otázku je třeba odpovědět kladně.

II.    Právní rámec

A.      Unijní právo

6.        I když byla směrnice 90/435 zrušena směrnicí 2011/96/EU(5), s účinností k 18. lednu 2012, použije se rationae temporis s ohledem na dobu skutkového stavu sporu v původním řízení.

7.        Čtvrtý bod odůvodnění směrnice 90/435 stanoví, že „obdrží-li některá mateřská společnost z důvodu svého podílu na dceřiné společnosti rozdělené zisky, stát mateřské společnosti:

–      upustí od zdanění těchto zisků, nebo

–      zdaní tyto zisky, přičemž umožní mateřské společnosti odečíst od daně příslušnou část daně, která se vztahuje k těmto ziskům, splatné dceřinou společností z těchto zisků“.

8.        Podle článku 4 odst. 1 a 2 této směrnice:

„1.      Obdrží-li mateřská společnost nebo její stálá provozovna z důvodu svého podílu na dceřiné společnosti zisky rozdělené jinak než při likvidaci dceřiné společnosti, stát mateřské společnosti a stát její stálé provozovny:

–      upustí od zdanění těchto zisků, nebo

–      zdaní tyto zisky, přičemž umožní mateřské společnosti a její stálé provozovně odečíst od daně příslušnou část korporační daně, která se vztahuje k těmto ziskům a kterou uhradila dceřiná společnost nebo její dceřiná společnost, až do výše příslušné daně, a to za podmínky, že na každé úrovni společnost i její dceřiná společnost splňují podmínky stanovené v článcích 2 a 3.

[...]

2.      Každý členský stát si nicméně ponechá možnost stanovit, že náklady vztahující se k držbě podílu na dceřiné společnosti a ztráty vyplývající z rozdělování jejích zisků nelze odečíst od zdanitelných příjmů mateřské společnosti. Jsou-li v takovém případě výdaje na řízení vztahující se k podílu pevně stanoveny paušální sazbou, nesmí stanovená částka přesáhnout 5 % ze zisku rozdělovaného dceřinou společností.“

B.      Belgické právo

1.      Code des impôts sur les revenus 1992(Zákon o daních z příjmů) (CIR 1992)

9.        Směrnice 90/435 byla provedena do belgického práva zákonem ze dne 23. října 1991(6), který změnil do té doby platný režim DZP. Poté byla v průběhu roku 1992 kodifikována právní úprava v oblasti daně z příjmů, a zejména ustanovení týkající se DZP(7).

10.      Příslušná ustanovení code des impôts sur les revenus 1992(8), ve znění použitelném na věc v původním řízení, a sice znění použitelné pro zdaňovací období roku 2011 (dále jen „CIR 1992“), zní následovně.

11.      Pokud jde o DZP, čl. 202 odst. 1 bod 1° CIR 1992 stanoví, že „[z]isk za zdaňovací období se rovněž odečte, pokud zahrnuje dividendy, s výjimkou příjmů, které jsou získány na základě převodu vlastních akcií nebo podílů na určité společnosti nebo při úplném nebo částečném dělení obchodního majetku společnosti“.

12.      Článek 204 odst. 1 CIR 1992 stanoví, že „[p]říjmy, které lze podle čl. 202 odst. 1 bodu 1° odečíst, jsou započteny do zisku ve zdaňovacím období až do výše 95 % přijaté nebo získané částky […].“

13.      Podle článku 205 odst. 2 a 3 CIR 1992:

„2.            Odpočet stanovený v článku 202 je omezen do výše zisku dosaženého ve zdaňovacím období, který zbude po uplatnění článku 199, od něhož se odpočítají [dále uvedené náklady].

Odpočty uvedené v prvním pododstavci se nepoužijí na příjmy uvedené v čl. 202 odst. 1 bodu 1°[,] přidělené nebo poskytnuté dceřinou společností se sídlem v členském státě Evropské unie.

Pro účely použití předchozího pododstavce se dceřinou společností rozumí dceřiná společnost vymezená ve směrnici [90/435].

3.      Příjmy až do výše 95 % jejich částky, uvedené v čl. 202 odst. 1 bodu 1°[,] přidělené nebo poskytnuté dceřinou společností uvedenou v odst. 2 třetím pododstavci, se sídlem v členském státu Evropské unie, které nemohly být odečteny, lze převést do pozdějších zdaňovacích období.“

14.      Pokud jde o ORK, čl. 205b odst. 1 první pododstavec CIR 1992 stanoví, že „pro účely stanovení [ORK] za zdaňovací období odpovídá rizikový kapitál, jenž se má zohlednit, s výhradou ustanovení odstavců 2 až 7, částce vlastního kapitálu společnosti ke konci předcházejícího zdaňovacího období, který se stanoví v souladu s právními předpisy o vedení účetnictví a ročních účetních závěrkách, tak jak je uveden v rozvaze“.

15.      Podle článku 205d CIR 1992 „[v] případě neexistence nebo nedostatečnosti zisku za zdaňovací období, za které lze [ORK] odečíst, se osvobození, které nebylo přiznáno pro toto zdaňovací období, převede postupně na zisk v následujících sedmi letech“.

16.      Pokud jde o profesionální ztráty vzniklé v předcházejících zdaňovacích obdobích, čl. 206 odst. 1 první pododstavec CIR 1992 stanoví, že tyto převoditelné ztráty z minulých období „se postupně odečtou od profesionálních příjmů za každé z následujících zdaňovacích období“.

17.      Na základě článku 207 CIR 1992 „[K]rál stanoví podmínky, za kterých dochází k odpočtům stanoveným v článcích 199 až 206“.

2.      Královská prováděcí vyhláška k CIR 1992 (AR/CIR 1992)

18.      Příslušná ustanovení královské prováděcí vyhlášky k CIR 1992(9), ve znění použitelném za zdaňovací období roku 2011 (dále jen „AR/CIR 1992“) zní následovně.

19.      V kapitole I AR/CIR 1992, nadepsané „Daňový základ a výpočet daní“, obsahuje oddíl XXVIII, nadepsaný „Stanovení zdanitelného příjmu v oblasti korporační daně“, články 74 až 79 tohoto předpisu.

20.      Článek 77 AR/CIR 1992 stanoví, že „[č]ástky uvedené v článcích 202 až 205 [CIR] 1992, odečitatelné na základě [DZP] nebo příjmů z movitého majetku osvobozených od daně, jsou odečteny až do výše zisku zbývajícího po použití článku 76; tento odpočet se provede s přihlédnutím k původu zisku, přičemž zisk, k němuž se tyto částky vztahují, se zohledňuje přednostně.“

21.      Podle článku 77/1 AR/CIR 1992 „[o]dpočet příjmů z patentů uvedený v článcích 205/1 až 205/4 [CIR] 1992 se odečte do výše zisku zbývajícího po použití článku 77“.

22.      Článek 77a AR/CIR 1992 stanoví, že „[ORK] uvedený v článcích 205a až 205f [CIR] 1992 se odečte do výše zisku zbývajícího po použití článku 77/1“.

23.      Podle čl. 78 prvního pododstavce AR/CIR 1992 „se zisk stanovený v souladu s články 74 až 77a odečte od profesionálních ztrát vzniklých během předchozích zdanitelných období uvedených v článku 206 [CIR] 1992 v rozsahu, v němž tyto ztráty, stanovené v souladu s použitelnými právními předpisy pro zdanitelná období, ke kterým se vztahují, nemohly být již odečteny dříve [...]“.

24.      Článek 79 AR/CIR 1992 stanoví, že „[o]dpočet u investice uvedený v článcích 68 až 77 a 201 [CIR] 1992 je následně odečten od výše belgického zisku, který přetrvává po použití článku 78“.

III. Spor v původním řízení, předběžná otázka a řízení před Soudním dvorem

25.      Brussels Securities SA, která má své sídlo v Belgii, zde podléhá korporační dani. Ve svém „přiznání ke korporační dani“, které se týká zdaňovacího období roku 2011, uvedla, že stanovila daňový základ tak, že nejprve započetla ORK a následně DZP.

26.      Prostřednictvím výměru zaslaného dne 21. května 2013 belgická daňová správa oznámila této společnosti svůj úmysl „opravit převoditelnou částku ORK“ za zdaňovací období 2011 na základě pravidel stanovených v článcích 74 až 79 AR/CIR 1992, z nichž vyplývá, že odpočitatelné položky zdanitelného zisku musejí být započteny v následujícím pořadí: DZP uvedené v článku 77 AR/CIR 1992, poté ORK uvedený v článku 77a a nakonec převoditelné ztráty uvedené v článku 78 této vyhlášky.

27.      Vzhledem k tomu, že společnost Brussels Securities nepoužila toto pořadí započtení za zdaňovací období 2005 až 2011, přijala daňová správa rozhodnutí o zdanění ze dne 23. října 2013, v němž opravila odpočitatelné položky převoditelné na konci zdaňovacího období roku 2011. Stížnost podaná poté společností Brussels Securities byla zamítnuta dne 23. května 2014.

28.      Tato společnost tedy podala žalobu u tribunal de première instance francophone de Bruxelles (frankofonní soud prvního stupně v Bruselu), kterou se domáhala jednak zrušení opravného výměru ze dne 21. května 2013 a rozhodnutí o zdanění ze dne 23. října 2013, a jednak, aby bylo rozhodnuto, že výše DZP (jakož i přebytky DZP) a ORK (jakož i přebytky ORK) společnosti Brussels Securities odpovídají částkám uvedeným v jejím přiznání za zdaňovací období roku 2011.

29.      Společnost Brussels Securities na podporu svého návrhu zejména uvádí, že pořadí započtení stanovené v článcích 74 až 79 AR/CIR 1992 není slučitelné s unijním právem, jelikož toto pořadí vede k „porušení zásady [směrnice 90/435] (zvláště zákazu dvojího zdanění dividend, na které se vztahuje režim DZP)“, jakož i k „porušení [této směrnice], jak je vykládána v rozsudku Cobelfret“.

30.      État belge v rámci obrany zejména tvrdí, že směrnice 90/435 ukládá členským státům povinnost zdržet se zdanění zisků rozdělovaných dceřinou společností své mateřské společnosti a že v rámci oprav, které jsou předmětem sporu v původním řízení, byly všechny dividendy, které společnost Brussels Securities obdržela od svých dceřiných společností, skutečně odečteny od jejího daňového základu, zatímco jejich neodečtení představuje jediný případ, který by mohl být v rozporu s touto směrnicí.

31.      Za těchto okolností se tribunal de première instance francophone de Bruxelles (frankofonní soud prvního stupně v Bruselu) rozhodnutím ze dne 26. ledna 2018, došlým kanceláři Soudního dvora dne 13. června 2018, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být článek 4 směrnice [90/435], ve spojení s jinými zdroji [unijního práva], vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby takový právní předpis vydaný vnitrostátním orgánem, jako je [CIR 1992] a [AR/CIR 1992], ve zněních platných pro zdaňovací období 2011,

kterým byl zvolen režim osvobození od daně (upuštění od zdanění rozdělených zisků, jež obdrží mateřská společnost z důvodu svého podílu na dceřiné společnosti), jež spočívá v tom, že dividendy vyplacené dceřinou společností jsou nejprve zahrnuty do základu daně mateřské společnosti a následně se 95 % těchto dividend odečte od základu daně jako [DZP],

z důvodu, že se pro určení základu pro výpočet korporační daně mateřské společnosti uvedený belgický režim odpočtu [DZP] použije ve vzájemném spojení s (1) pravidly týkajícími se jiného odpočtu představujícího daňové zvýhodnění stanoveného v uvedeném právním předpise ([ORK]), (2) právem na odpočet neuplatněných ztrát minulých období, které je možné převést do dalších období, (3) právem převést do dalších zdaňovacích období neuplatněný odpočet [DZP], neuplatněný [ORK] a neuplatněné ztráty minulých období, které lze převést do dalších období, pokud výše těchto položek v určitém zdaňovacím období přesahuje výši zdanitelných zisků, a (4) pořadím odpočtů, podle kterého se v následujících zdaňovacích obdobích odečítají až do vyčerpání výše zdanitelných zisků nejprve převedené [DZP], poté převedený [ORK] (u nějž je možnost převedení omezena na ‚sedm následujících zdaňovacích období‘) a nakonec neuplatněné ztráty minulých období, které lze převést do dalších let,

vedl k tomu, že se o částku odpovídající veškerým dividendám obdrženým od dceřiné společnosti nebo jejich části sníží ztráty mateřské společnosti, které by si mohla odečíst, pokud by byly dotčené dividendy jednoduše vyloučeny ze zisků za zdaňovací období, ve kterém byly obdrženy (a tím se snížil zdanitelný výsledek hospodaření za dané zdaňovací období nebo případně zvýšily daňové ztráty, které je možné převést do dalších období), místo toho, aby byly nejprve zahrnuty do těchto zisků a poté s nimi bylo naloženo podle pravidel osvobození od daně a převodu částek, na které se toto osvobození od daně vztahuje, do dalších období v případě nedostatečného zisku,

tedy ke snížení výše neuplatněných ztrát minulých období mateřské společnosti, které je možné převést do dalších období, k němuž by mohlo dojít ve zdaňovacích obdobích následujících po zdaňovacím období, ve kterém výše [DZP], [ORK] a neuplatněných ztrát minulých období přesáhla výši zdanitelných zisků [?“

32.      Před Soudním dvorem předložily písemné vyjádření společnost Brussels Securities, belgická vláda a Evropská komise. Dvou jednání, která se konala dne 4. dubna 2019 a dne 3. července 2019, se zúčastnili stejní účastníci řízení a stejné zúčastněné strany.

IV.    Analýza

33.      Podstatou otázky předkládajícího soudu Soudnímu dvoru je, zda musí být čl. 4 odst. 1 směrnice 90/435 vykládán v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je belgický režim DZP, která stanoví, že dividendy, které obdržela mateřská společnost od svých dceřiných společností, jsou nejprve započteny do daňového základu a následně od něj odečteny ve výši 95 %(10), že tento odpočet je převoditelný do všech pozdějších zdaňovacích období, pokud nemohl být proveden v průběhu daného zdaňovacího období po odečtení ostatního osvobozeného zisku pro nedostatek kladného zůstatku, a že uvedený odpočet je započitatelný před daňovým zvýhodněním, jehož možnost převedení je časově omezená, v projednávané věci ORK(11).

34.      Belgická vláda tvrdí, že na otázku položenou předkládajícím soudem je třeba odpovědět záporně. Naopak společnost Brussels Securities a Komise navrhují, aby na ni bylo zodpovězeno kladně. Tento posledně uvedený názor sdílím z následujících důvodů.

35.      Ještě před tím, než přezkoumám konkrétněji předmět projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce (B), považuji za užitečné uvést stručně vývoj, kterým belgický režim DZP prošel z důvodu předchozích rozhodnutí Soudního dvora týkajících se výkladu čl. 4 odst. 1 směrnice 90/435 (A).

A.      K vývoji belgického režimu DZP v souvislosti s judikaturou Soudního dvora

36.      Zaprvé, je třeba zdůraznit, že jak bylo potvrzeno při diskusi před Soudním dvorem, Belgické království zamýšlelo přijetím norem dotčených v původním řízení přizpůsobit dříve stávající režim DZP(12) za účelem provedení ustanovení směrnice 90/435, a konkrétněji čl. 4 odst. 1 první odrážky této směrnice, která stanoví systém osvobození příjmů, které představuje zisk, který mateřská společnost obdržela od své dceřiné společnosti usazené v jiném členském státě, na rozdíl od druhé odrážky uvedeného odstavce 1, která stanoví systém započtení daně z tohoto zisku již zaplacené dceřinou společností na dani splatné mateřskou společností(13).

37.      I když nevedou pro příjemce dividend nezbytně k témuž výsledku(14), je hlavním cílem obou uvedených systémů zabránit tomu, aby přeshraničně rozdělované zisky podléhaly dvojímu zdanění z ekonomického hlediska(15), nejprve u vyplácející společnosti a poté přijímající společnosti. Jak totiž stanoví třetí bod odůvodnění směrnice 90/435, směrnice 90/435 má za cíl zavedením společného daňového systému zamezit jakémukoli znevýhodnění spolupráce mezi společnostmi různých členských států oproti spolupráci mezi společnostmi téhož členského státu, a usnadnit tak seskupování společností na úrovni Unie. Všechna ustanovení této směrnice a zejména čl. 4 odst. 1 této směrnice tedy usilují o zajištění daňové neutrality při vyplácení zisku dceřinou společností se sídlem v jednom členském státě její mateřské společnosti, která má sídlo v jiném členském státě(16).

38.      Zadruhé, připomínám, že podle rozsudku Cobelfret byl čl. 4 odst. 1 první odrážka směrnice 90/435 vyložen v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava belgického systému DZP, která byla použitelná ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek(17).

39.      V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že v tehdy platném znění tohoto režimu bylo stanoveno, že pro účely osvobození dividend obdržených mateřskou společností usazenou v Belgii od dceřiné společnosti, která má své sídlo v jiném členském státě, byly tyto dividendy zahrnuty do daňového základu mateřské společnosti, aby byly následně odečteny, ve výši 95 %, pouze v rozsahu, v němž v dotčeném zdaňovacím období existoval kladný zůstatek po odečtení ostatních od daně osvobozených zisků. Jinými slovy, odpočet uvedených dividend byl možný pouze v rozsahu, v němž ve zdaňovacím období, během kterého došlo k výplatě dividend, existoval dostatečný zisk zdanitelný u této společnosti.

40.      Soudní dvůr rovněž konstatoval, že taková vnitrostátní právní úprava vede k tomu, že mateřská společnost může v plném rozsahu využít tohoto daňového zvýhodnění pouze pod podmínkou, že pokud jde o její ostatní zdanitelné příjmy, nedosáhla záporného výsledku za toto období, a že mimoto v případě, že mateřská společnost nedosáhla jiných zdanitelných zisků za stejné období, má uvedená právní úprava za následek snížení převoditelných ztrát dotčené společnosti do výše obdržených dividend. Členské státy přitom nemohou jednostranně zavést omezující opatření a podřídit možnosti využití zvýhodnění stanovených směrnicí 90/435.

41.      Soudní dvůr tudíž rozhodl, že i když obdržené dividendy nepodléhaly přímo korporační dani za zdaňovací období, během něhož byly vyplaceny, odpovídající snížení ztrát mateřské společnosti, které bylo možné převést do následujících zdaňovacích období, mohlo mít za následek, že tyto dividendy budou u mateřské společnosti v následujících zdaňovacích obdobích nepřímo zdaněny v případě, že by její výsledek byl kladný(18). Takový účinek omezení možnosti mateřské společnosti odečíst dividendy přijaté od svých dceřiných společností na základě DZP přitom není slučitelný ani se zněním, ani s cíli a systematikou uvedené směrnice.

42.      Toto rozhodnutí chápu tak, že znamená, že k tomu, aby byla právní úprava členského státu týkající se mateřských společností, které obdržely dividendy od dceřiné společnosti se sídlem v jiném členském státě, v souladu s čl. 4 odst. 1 první odrážkou směrnice 90/435, nemůže tato úprava de facto u těchto společností přivodit ztrátu jiného daňového zvýhodnění stanoveného ve vnitrostátním právu, kterého by mohly v plném rozsahu využít, pokud by tyto dividendy nebyly předmětem takového zacházení, tj. ztrátu, kterou lze postavit naroveň nepřímému zdanění těchto dividend.

43.      Zatřetí, poznamenávám, že v usnesení KBC, vydaném několik měsíců po rozsudku Cobelfret, Soudní dvůr nejprve v podstatě zopakoval výše uvedené úvahy uvedené v tomto rozsudku s ohledem na podobnost, která existovala mezi skutkovými a právními okolnostmi, které vedly k vydání uvedeného rozsudku, a úvahy, které vedly k první otázce přezkoumané v uvedeném usnesení(19).

44.      Dále Soudní dvůr vyložil čl. 4 odst. 1 první odrážku směrnice 90/435 ve spojení s odstavcem 2 téhož článku, v tom smyslu, že členským státům neukládá povinnost umožnit, aby rozdělené zisky, které mateřská společnost usazená v tomto členském státě obdrží od své dceřiné společnosti, jejíž sídlo je v jiném členském státě, byly v plném rozsahu odpočitatelné od zisků za dotčené zdaňovací období a aby z toho plynoucí ztráta byla převoditelná do následujícího zdaňovacího období. Je věcí členských států, jak upraví způsoby, kterými bude dosaženo výsledku stanoveného v odst. 1 první odrážce uvedeného článku. Pokud si však členský stát zvolil systém osvobození od daně stanovený v uvedeném odst. 1 první odrážce a pokud v zásadě připouští převod ztrát do pozdějších zdaňovacích období, brání uvedené ustanovení právní úpravě, jež má za následek omezení ztrát mateřské společnosti, které lze takto převést, do výše obdržených dividend(20).

45.      Začtvrté, podotýkám, že v návaznosti na rozsudek Cobelfret a usnesení KBC byla dotčená ustanovení belgického práva změněna. Jak uvádí předkládací rozhodnutí, belgický stát změnil svůj systém odpočtu DZP tak, že do článku 205 CIR 1992 doplnil odstavec 3, který je v projednávaném případě rationae temporis použitelný(21).

46.      Toto ustanovení nyní umožňuje, aby DZP až do výše 95 % jejich částky, které nemohly být všechny okamžitě odečteny mateřskou společností, z důvodu nedostatečnosti zdanitelných zisků během zdaňovacího období, v němž byly dividendy vyplaceny její dceřinou společností, byly převedeny do následujících zdaňovacích období. Tento převod přebytků DZP lze navíc provést bez časového omezení. Možnost odečíst DZP již tudíž není omezena na případy, kdy pouze za období, ve kterém došlo k výplatě, existuje po odečtení ostatních zisků osvobozených od daně kladný zůstatek.

47.      Předkládající soud má za to, že bez ohledu na úpravy zavedené uvedenou reformou přesto nelze vyloučit, že belgický systém odpočtu DZP, ve znění platném v době rozhodné z hlediska skutkových okolností sporu v původním řízení, porušuje směrnici 90/435, což je nyní třeba posoudit.

B.      K posouzení slučitelnosti takové vnitrostátní právní úpravy, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, s unijním právem

48.      Podle předkládajícího soudu společnost Brussels Securities ve sporu v původním řízení „dochází správně k závěru“, že „režim osvobození DZP, stanovený [CIR 1992], ve spojení s pořadím započtení stanoveným [AR/CIR 1992], vede nepřímo – avšak jistě – k většímu zdanění [mateřské] společnosti, než kdyby byly dividendy prostě a jednoduše vyloučeny z daňového základu“, což by mohlo být neslučitelné s čl. 4 odst. 1 první odrážkou směrnice 90/435. Před Soudním dvorem setrvává společnost Brussels Securities na tomto stanovisku. Naopak belgická vláda zastává stanovisko opačné. Komise se domnívá, že takový režim, jako je režim DZP, je s tímto ustanovením neslučitelný nikoliv sám o sobě, ale z důvodu jeho použití ve spojení s pravidly upravujícími pořadí započtení a případný převod dalších daňových odpočtů. Souhlasím s tímto posledně uvedeným stanoviskem.

49.      Podle mého názoru projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce vyvolává dvě otázky, které spočívají v tom, zda je v souladu s uvedeným čl. 4 odst. 1 první odrážkou, že právní úprava členského státu stanoví započtení a následný odpočet obdržených dividend namísto toho, aby je okamžitě vyloučila z daňového základu mateřské společnosti (1), jakož i pořadí započtení, kterým je jim uložena povinnost odečíst tyto dividendy nebo jejich přebytky, v projednávané věci na základě DZP, před jiným daňovým zvýhodněním stanoveným vnitrostátním právem, jehož převedení je časově omezeno, v projednávané věci ORK (2). Domnívám se, že uvedené ustanovení musí být vykládáno v tom smyslu, že taková vnitrostátní právní úprava je s ním neslučitelná s ohledem na tento druhý aspekt.

1.      K započtení dividend do daňového základu mateřské společnosti s jejich následným odpočtem od tohoto základu

50.      Především konstatuji, že se Soudní dvůr dosud nevyslovil k otázce, zda taková vnitrostátní právní úprava, jako je belgický režim DZP, která vyžaduje, aby zisky rozdělované dceřinou společností byly nejprve započteny do daňového základu její mateřské společnosti usazené v jiném členském státě a poté odečteny od tohoto základu(22), je sama o sobě v souladu s čl. 4 odst. 1 první odrážkou směrnice 90/435, na základě kterého členské státy, které si zvolily systém upravený v tomto ustanovení, a sice systém osvobození od daně, nesmí zdaňovat zisky této povahy. Podotýkám, že pochybnosti o slučitelnosti takového mechanismu s uvedenou směrnicí byly vyjádřeny při jejím provedení v Belgii, jakož i v právní nauce, která se později této otázce věnovala(23).

51.      Je sice skutečností, že Soudnímu dvoru byly předloženy související otázky ve věcech, ve kterých byl vydán rozsudek Cobelfret a usnesení KBC, jelikož se spory v původním řízení týkaly také ustanovení belgického režimu DZP, která byla částečně totožná s ustanoveními, kterých se týká spor v původním řízení, když tehdy platná ustanovení již stanovila mechanismus započtení dividend do daňového základu mateřské společnosti a poté jejich odpočet ve výši 95 %. Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce zkoumané v uvedených věcech se však netýkaly slučitelnosti takového samotného mechanismu se směrnicí 90/435, ale byly zaměřeny na právní otázky související s tímto aspektem uvedeného režimu, a konkrétněji na podmínky, kterým odpočet DZP tehdy podléhal(24).

52.      Ačkoli tedy tyto dřívější věci spadají do právního rámce, který je zčásti podobný právnímu rámci v projednávané věci, nevedly Soudní dvůr k řešení otázky, která je podstatou otázky předkládajícího soudu, zda je s čl. 4 odst. 1 první odrážkou této směrnice slučitelná vnitrostátní právní úprava, která ukládá nejprve započíst a poté odečíst dividendy obdržené od dceřiné společnosti mateřskou společností se sídlem v jiném členském státě, namísto toho, aby je vyloučila „prostě a jednoduše“ z daňového základu mateřské společnosti(25).

53.      Domnívám se přitom, že takový postup není sám o sobě neslučitelný se systémem osvobození zisků rozdělovaných dceřinou společností od daně, který je stanoven v čl. 4 odst. 1 první odrážce směrnice 90/435. Tento závěr podle mého názoru platí nejen s ohledem na znění a historii vzniku tohoto předpisu, ale také s ohledem na jeho cíle a jeho kontext(26), což jsou skutečnosti, ze kterých je třeba vyvodit relevantní prvky pro posouzení, před přezkumem vnitrostátní právní úpravy dotčené v projednávané věci s ohledem na tyto prvky.

54.      Pokud jde o terminologii použitou v čl. 4 odst. 1 směrnice 90/435, jakož i ve čtvrtém bodě jejího odůvodnění, uvádím, že v něm je uvedeno, že při provádění této směrnice musí každý členský stát, pokud jde o mateřské společnosti usazené na jeho území, buď upustit od zdanění zisků, které mateřské společnosti obdrží od svých dceřiných společností usazených v jiném členském státě (první odrážka), nebo zdanit tyto zisky, přičemž ovšem umožní mateřské společnosti odečíst od daně příslušnou část daně, která se vztahuje k těmto ziskům, zaplacenou dceřinou společností z těchto zisků (druhá odrážka).

55.      S přihlédnutím k této formulaci mám za to, že první z těchto dvou možností, která spočívá v „systému osvobození od daně“ (27), kterou si zvolilo(28) Belgické království, znamená pouze to, že rozdělované zisky nejsou v konečném důsledku podrobeny výběru daně(29), ani přímo, ani nepřímo, a nikoli, že jsou nutně vyloučeny ab initio ze zdanitelného základu mateřské společnosti, což je výklad, který podle mého názoru není v rozporu s legislativními pracemi, které předcházely směrnici 90/435(30). Podotýkám, že naproti tomu druhá možnost, která spočívá v „systému započtení“, umožňuje, aby tyto zisky byly zdaněny, ale s možností odpočtu daně uhrazené dceřinou společností, která se uplatní za výše uvedených podmínek(31).

56.      Pokud jde o cíle směrnice 90/435, a zejména jejího čl. 4 odst. 1 první odrážky, podotýkám, že Soudní dvůr již zdůraznil, že zejména ze třetího bodu jejího odůvodnění vyplývá, že účelem této směrnice zamezit zavedením společného daňového systému jakémukoli znevýhodnění spolupráce mezi společnostmi různých členských států oproti spolupráci mezi společnostmi téhož členského státu, a usnadnit tak seskupování společností na úrovni Unie. Za účelem zajištění daňové neutrality rozdělování zisku dceřinou společností se sídlem v jednom členském státě její mateřské společnosti usazené v jiném členském státě zamýšlí uvedená směrnice zamezit ekonomickému dvojímu zdanění zisku, tj. zamezit tomu, aby rozdělovaný zisk byl zatížen poprvé na straně dceřiné společnosti a podruhé na straně společnosti mateřské(32). Způsob, kterým navrhuji vyložit uvedený odstavec 1 první odrážku, je s těmito cíli zcela v souladu.

57.      Pokud jde o kontext, jehož součástí je čl. 4 odst. 1 směrnice 90/435, zdůrazňuji, že tato směrnice stanoví výsledek, kterého mají členské státy dosáhnout, a sice zamezit dvojímu zdanění dotčených zisků tím, že si zvolí některý ze systémů, které jsou v tomto ustanovení stanoveny, ale že z důvodu vlastností vlastních tomuto druhu aktů unijního práva uvedená směrnice nezavazuje členské státy, pokud jde o způsob, který je třeba za tímto účelem použít.

58.      Soudní dvůr tato pravidla zdůraznil v usnesení KBC(33), když nejprve připomněl, že přísluší každému členskému státu, aby při dodržení práva Unie uspořádal svůj systém zdanění rozdělovaných zisků a v rámci toho vymezil základ daně, jakož i daňovou sazbu, které se použijí u akcionáře-příjemce. Dodal, že čl. 4 odst. 1 první odrážka směrnice 90/435 neukládá způsob, jakým musí členský stát, který si zvolil systém osvobození od daně, tento systém provést, jelikož podle článku 249 ES (nyní článek 288 SFEU) mají členské státy právo volby formy a prostředků provedení směrnic, které umožní zajistit co nejlépe výsledek, k němuž tyto směrnice směřují. Soudní dvůr z toho vyvodil, že si členské státy mohou svobodně zvolit zejména s ohledem na nezbytné požadavky vnitrostátního právního řádu způsoby umožňující dosažení výsledku vyžadovaného uvedeným čl. 4 odst. 1 první odrážkou.

59.      Je nesporné, že za současného stavu unijního práva jsou přímé daně oblastí, která spadá tradičně do pravomoci členských států, které však musejí při výkonu této pravomoci postupovat v souladu s povinnostmi vyplývajícími z tohoto práva(34). V rámci harmonizace, kterou směrnice 90/435 provádí, musí členské státy zejména dodržovat ustanovení této směrnice, která rozdělují daňovou pravomoc mezi nimi v tom smyslu, že zakazují státu mateřské společnosti přímo(35) nebo dokonce nepřímo zdanit zisky rozdělované dceřinou společností této společnosti proto, aby bylo zamezeno dvojímu zdanění těchto zisků. Po připomenutí podstaty těchto zásad v usnesení KBC z nich Soudní dvůr vyvodil důsledky specificky ve vztahu k systému osvobození od daně stanoveného v čl. 4 odst. 1 první odrážce uvedené směrnice(36).

60.      S přihlédnutím ke všem výše uvedeným úvahám jsem toho názoru, že v projednávaném případě mechanismus spočívající v povinnosti nejprve započíst uvedené zisky do daňového základu mateřské společnosti a poté je od tohoto základu odečíst, jak stanoví belgický režim DZP dotčený v původním řízení, není sám o sobě neslučitelný s čl. 4 odst. 1 první odrážkou směrnice 90/435, pokud použití uvedeného mechanismu skutečně umožňuje dosáhnout výsledku stanoveného tímto ustanovením.

61.      Nejprve uvádím, že, jak uvedla belgická vláda, ustanovení dotčená v původním řízení totiž splňují požadavek směrnice 90/435, podle kterého skupiny přeshraničních společností nesmí být předmětem rozdílného zacházení ve srovnání se skupinami společností z Belgického království. Splnění tohoto kritéria, které se týká neexistence znevýhodnění spolupráce mezi společnostmi z různých členských států oproti spolupráci mezi společnostmi z téhož členského státu, je nezbytné, i když však není samo o sobě dostačující proto, aby charakterizovalo slučitelnost výše uvedeného mechanismu s požadavky vyplývajícími z čl. 4 odst. 1 první odrážky uvedené směrnice(37).

62.      Dále zdůrazňuji, že tento čl. 4 odst. 1 první odrážka definuje výsledek, jehož má být dosaženo, a sice, že zisk rozdělovaný dceřinou společností usazenou v jiném členském státě nesmí být zdaněn rovněž v členském státě mateřské společnosti, ale nepředepisuje způsoby, které musí být za tímto účelem použity. Z toho podle mého názoru vyplývá, že si členský stát, který si zvolil systém osvobození od daně stanovený v uvedeném ustanovení, zachovává možnost použít takovou metodu započtení-odpočet těchto zisků, jako je metoda zavedená belgickým režimem DZP, i když zjevně existují jednodušší metody pro dosažení výše uvedeného výsledku, jako je metoda spočívající v tom, že jsou od počátku uvedené zisky vyloučeny z daňového základu mateřské společnosti. V tomto ohledu zdůrazňuji, že ani znění, ani systematika, ani cíle směrnice 90/435 podle mého názoru nevyžadují použití této posledně uvedené metody, kterou budu označovat jako „základní“, i když si tuto variantu podle všeho některé členské státy zvolily(38). Bez ohledu na postup použitý členským státem však musí jeho použití nutně vést, v každém případě a za všech okolností, ke skutečnému osvobození od daně u mateřské společnosti.

63.      V tomto ohledu se domnívám, že je zásadní, že taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, umožňuje, aby dividendy rozdělované dceřinými společnostmi, které jsou započteny do daňového základu, byly vždy v konečném důsledku odečteny(39), takže tento mechanismus započtení-odpočet nemá za následek, že se dotčené mateřské společnosti nacházejí v méně příznivém postavení z hospodářského hlediska, než kdyby zisky obdržené od jejich dceřiných společností usazených v jiných členských státech byly prostě a jednoduše vyloučeny z výpočtu daně uvedených společností. Stejně jako Komise(40) se přitom domnívám, že díky možnosti časově neomezeného převedení, která byla zavedena v návaznosti na rozsudek Cobelfret a usnesení KBC, belgický režim DZP nyní umožňuje potenciálně každé dotčené mateřské společnosti dříve či později odečíst až do výše 95 %(41) přebytkové dividendy(42) proto, aby bylo zamezeno dvojímu zdanění těchto dividend.

64.      V důsledku toho vnitrostátní pravidla, která, jako jsou ta, o která se jedná ve věci v původním řízení, stanoví mechanismus spočívající v započtení zisků rozdělovaných dceřinou společností do daňového základu mateřské společnosti, a poté v jejich odečtení během období jejich rozdělení nebo během všech pozdějších období, nejsou podle mého názoru sama o sobě neslučitelná s čl. 4 odst. 1 první odrážkou směrnice 90/435, pokud dotčená společnost není de facto zbavena jiného daňového zvýhodnění stanoveného vnitrostátním právem, kterého by mohla využít za stejných okolností v případě osvobození od daně ab initio.

65.      Zbývá tedy posoudit, zda mechanismus této povahy, i když je sám o sobě přijatelný, vytváří nicméně účinky zakázané uvedeným čl. 4 odst. 1 první odrážkou, které se projeví v letech následujících po období, kdy došlo k rozdělení uvedených zisků(43), konkrétněji z důvodu vzájemného působení takového mechanismu s požadovaným pořadím odpočtu jiných daňových výhod, což je faktor neslučitelnosti s tímto ustanovením, který je podle mého názoru právě založen.

2.      Ke spojení režimu odloženého odpočtu dividend s pořadím započtení jiných daňových zvýhodnění

66.      Jak jsem zdůraznil, předkládající soud rovněž žádá Soudní dvůr, aby určil, zda čl. 4 odst. 1 první odrážka směrnice 90/435 brání vnitrostátní právní úpravě, na jejímž základě povinnost uložená mateřské společnosti provést odpočet zisků obdržených od dceřiných společností usazených v jiném členském státě – v projednávané věci na základě belgického režimu DZP – nepřímo ovlivňuje nárok na odpočet jiných daňových zvýhodnění – v projednávané věci ORK – z důvodu pořadí, ve kterém je vyžadováno, aby byly dotčené odpočty započteny do daňového základu uvedené společnosti. Na tuto otázku navrhuji odpovědět kladně.

67.      Zaprvé, považuji za nutné zdůraznit dva hlavní aspekty vnitrostátní právní úpravy dotčené ve sporu v původním řízení, které jsou v tomto ohledu relevantní.

68.      Jednak belgický režim DZP koexistuje s jiným daňovým zvýhodněním, které tvoří ORK(44), jelikož ORK lze rovněž odečíst od daňového základu mateřské společnosti, ale pouze do výše zisků přetrvávajících po odpočtu DZP. K započtení ORK tedy dochází po započtení DZP(45). Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že toto pořadí započtení bylo zavedeno od roku 2005, tedy dlouho před reformou vyvolanou rozsudkem Cobelfret(46). Pokud jde o úvahy, které vedly k přijetí tohoto pravidla, ve svém ústním vyjádření belgická vláda uvedla, že je „určitá logika“ v tom, že jsou nejprve odebrány prvky účetní povahy, které si zákonodárce nepřeje zdanit, jako jsou DZP nebo příjmy z patentů(47), před odpočtem prvků neúčetní povahy, zejména z titulu odpočtu za investici(48) nebo z titulu ORK(49).

69.      Krom toho na rozdíl od přebytků DZP, které mohou být neomezeně převáděny do následujících zdaňovacích období, mohou být případné přebytky ORK na základě článku 205d CIR 1992 ve znění použitelném na spor v původním řízení převedeny pouze po dobu sedmi let(50). Podle belgické vlády mělo časové omezení převodu ORK za cíl vyvážit rozsah posledně uvedeného odpočtu, jehož základ pro výpočet se v době jeho přijetí vztahoval na veškerý vlastní kapitál společnosti.

70.      Zadruhé je třeba přezkoumat, zda taková vnitrostátní právní úprava je slučitelná s čl. 4 odst. 1 první odrážkou směrnice 90/435, či nikoli, a to především s ohledem na účinky, ke kterým vede ve skutečnosti použití režimu DZP a které spočívají v započtení obdržených dividend do daňového základu mateřské společnosti a poté v jejich odpočtu, ve spojení s povinností započíst DZP před ORK, jehož převedení je navíc omezeno na sedm zdaňovacích období.

71.      V tomto ohledu předkládající soud právem poznamenává, že na rozdíl od toho, co nastane na základě takové právní úpravy, jako je právní úprava dotčená v původním řízení(51), v rámci režimu osvobození, který lze kvalifikovat jako „základní“(52), jsou dividendy vyplácené dceřinou společností prostě a jednoduše vyloučeny ze zisků za zdaňovací období, během něhož byly obdrženy, okamžitý rozdíl, který snižuje zdanitelný výsledek, a případně zvyšuje ztráty převoditelné do pozdějších zdaňovacích období.

72.      Předkládající soud, který odkazuje na vyčíslené znázornění uvedené rovněž v písemnostech společnosti Brussels Securities(53), podle mého názoru správně uvádí, že v případech, kdy mateřská společnost dosáhne kladného výsledku v jednom ze „sedmi následujících zdaňovacích období“ uvedených v článku 205d CIR 1992, který omezuje převedení ORK, režim odpočtu DZP může vést k vyššímu daňovému zatížení, než je to, které s sebou nese režim okamžitého vyloučení dividend obdržených od dceřiné společnosti z důvodu pořadí započtení stanoveného v CIR 1992 a v AR/CIR 1992. Tento soud uvádí, že pokud by bylo použito teoretické okamžité vyloučení těchto dividend, započtení ORK by tak mělo přednost před započtením zůstatku starších převoditelných ztrát, takže zůstatek těchto ztrát, který by bylo třeba převést do následujícího zdaňovacího období, by byl vyšší než na základě belgického režimu DZP, v jehož rámci by v případě dosažení kladného výsledku v uvedených „sedmi následujících zdaňovacích obdobích“ došlo povinně k započtení zůstatku převedených DZP před započtením zůstatku převedeného ORK, což tedy oslabuje využití tohoto posledně uvedeného daňového zvýhodnění.

73.      Mimoto srovnávací tabulky předložené v průběhu ústní části řízení Komisí potvrzují, že režim DZP ve spojení s kogentním pořadím odpočtů může mateřské společnosti zabránit, aby v plném rozsahu převedla přebytky ORK na rozdíl od mechanismu, který spočívá v tom, že tato společnost může okamžitě vyloučit obdržené dividendy ze svého zdanitelného základu, nebo si zvolit pořadí, ve kterém chce provést odpočty daňových zvýhodnění, kterých požívá(54). I když se belgická vláda snaží minimalizovat jejich dopad v projednávané věci, podle mého názoru marně(55), nezpochybňuje tyto údaje(56), ze kterých vyplývá, že právní úprava dotčená v původním řízení může vést ke ztrátě daňového zvýhodnění, a tedy k vyššímu zdanění.

74.      Vzhledem k těmto skutečnostem sdílím názor společnosti Brussels Securities a Komise, že podle vnitrostátní právní úpravy, která je dotčena ve sporu v původním řízení, je možnost využít ORK dotčena povinností předchozího odpočtu DZP od zdanitelného základu. Pravidlo, podle kterého musí být dána přednost DZP, má tak za cíl vyprázdnit zásoby DZP, které mohou být předmětem neomezeného převedení do pozdějších zdaňovacích období, ale má rovněž za následek působení na úkor ORK, který by mateřská společnost mohla mít zájem započíst co nejrychleji, protože právo na převedení ORK je omezeno na sedm následujících zdaňovacích období, takže existuje větší riziko, že toto právo zanikne z důvodu zacházení s dividendami na základě DZP.

75.      Jinými slovy, spojení dotčených vnitrostátních ustanovení vede k vyššímu zdanění mateřské společnosti, než by byla zdaněna, pokud by byly plně respektovány požadavky směrnice 90/435, neboť belgický režim DZP může z důvodu svého společného použití se stanoveným pořadím odpočtů bránit ztrátové společnosti v tom, aby v průběhu následujících zdaňovacích období započetla převod jiné odpočitatelné částky, a sice ORK, ačkoliv by tato společnost mohla využít odpočet ORK přednostně proto, aby zabránila tomu, že uplyne doba pro využití tohoto nároku předtím, než mohl být plně využit. Taková vnitrostátní právní úprava má tak za konkrétní následek, že vede k tomu, že dotčené mateřské společnosti jsou za určitých okolností zbaveny daňového zvýhodnění stanoveného vnitrostátním právem, kterého by mohly plně využít, pokud by s dividendami obdrženými od dceřiných společností nebylo zacházeno způsobem stanoveným touto právní úpravou.

76.      Připomínám přitom, že Soudní dvůr již vyložil čl. 4 odst. 1 první odrážku směrnice 90/435 v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jejímž účinkem je snížení převoditelných ztrát mateřské společnosti do výše rozdělených dividend, pokud – jak je tomu v tomto případě – členský stát zvolil sytém osvobození od daně stanovený v tomto ustanovení a v zásadě připouští převod ztrát v budoucnu, vzhledem k tomu, že toto snížení ztrát může vést u dotčené společnosti k nepřímému zdanění uvedených dividend během pozdějšího daňového období v případě, že je výsledek mateřské společnosti kladný(57).

77.      Stejně jako Komise mám za to, že tyto úvahy jsou zcela použitelné v projednávané věci, pokud jde o praktické důsledky spojení mezi režimem započtení-odpočet vyhrazeným pro DZP a pořadím, v jakém musí být odečteny v případě jiných daňových odpočtů. Zdůrazňuji, že takový režim může být podle mého názoru považován za slučitelný s požadavky směrnice 90/435 pouze v rozsahu, v němž by jeho použití mělo zcela neutrální výsledek, tedy že s dotčenými mateřskými společnostmi není bez ohledu na okolnosti zacházeno z hospodářského hlediska méně příznivě, než kdyby byly rozdělené dividendy od počátku vyloučeny ze zdanitelného základu těchto společností.

78.      Mám tudíž za to, že taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, není slučitelná s čl. 4 odst. 1 první odrážkou směrnice 90/435, jelikož v jejím důsledku může docházet ke ztrátě daňového zvýhodnění mateřských společností, které obdržely dividendy od dceřiných společností usazených v jiných členských státech, tím, že omezuje ztráty převoditelné do následujících zdaňovacích období na výši uvedených dividend, a lze ji tedy považovat za nepřímé zdanění těchto dividend, což je výsledek, který je v rozporu jak s cílem osvobození těchto dividend od daně, který toto ustanovení specificky sleduje, tak i s obecným cílem daňové neutrality sledovaným uvedenou směrnicí(58).

79.      Jinými slovy, když měla reforma přijatá v prosinci 2009 belgickým zákonodárcem napravit nedostatky zjištěné Soudním dvorem v rozsudku Cobelfret a v usnesení KBC, vytvořila jiný faktor nesouladu s toutéž směrnicí, neboť nový režim DZP má záporné dopady na převod ORK v tom, že zacházení vyhrazené dividendám vyplaceným dceřinými společnostmi je příčinou zvýšeného rizika ztráty přebytků ORK u dotčených mateřských společností(59).

80.      Zatřetí, argumenty předložené belgickou vládou na obranu teze o slučitelnosti takové vnitrostátní právní úpravy s ohledem na čl. 4 odst. 1 směrnice 90/435 nejsou podle mého názoru přesvědčivé.

81.      Belgická vláda nejprve tvrdí, že i když převod odpočtu DZP může být doprovázen nemožností v konečném výsledku započíst převod ORK, nelze tuto situaci považovat za nepřímé zdanění obdržených dividend, neboť k takovému zdanění nedochází nutně(60).

82.      Mám však za to, že okolnost, že nepříznivé účinky dotčené vnitrostátní právní úpravy, a sice dvojí zdanění zisku rozdělovaného dceřinou společností její mateřské společnosti, mohou nastat pouze v určitých případech(61), a nikoliv systematicky, nijak neovlivňuje všechny výše uvedené úvahy, jelikož existence takových potenciálních účinků sama o sobě stačí k tomu, aby byl charakterizován nedostatek slučitelnosti s unijním právem.

83.      Belgická vláda dále tvrdí, že v každém případě i když ztráta převodu ORK skutečně znamená zdanění dotčených mateřských společností(62), toto zdanění se netýká dividend obdržených těmito společnostmi, a to ani nepřímo, jako tomu bylo ve věci, v níž byl vydán rozsudek Cobelfret. Tvrdí, že pokud při výpočtu daně přetrvávají zisky ve fázi započtení ORK, je to nutně způsobeno skutečností, že již neexistují DZP, které by bylo možné započíst, neboť odpočet těchto příjmů předchází odpočtu ORK, a že tedy dividendy obdržené od dceřiných společností byly v plném rozsahu vyloučeny ze zdanitelného základu, takže zdanění, které může být důsledkem ztráty převodu ORK, se nemůže těchto dividend dotýkat. Mimoto tvrdí, že zdanění, které se nevztahuje na dividendy obdržené mateřskou společností, nemůže porušovat čl. 4 odst. 1 směrnice 90/435, stejně tak jako zdanění při výplatě dividend dceřinou společností, které se na ně nevztahuje, nemůže porušovat čl. 5 odst. 1 této směrnice(63).

84.      Mám přitom za to, že opodstatněnost této argumentace je vyvrácena rozsudkem Cobelfret a usnesením KBC, ve kterých Soudní dvůr vyložil povinnosti vyplývající z čl. 4 odst. 1 směrnice 90/435 při zohlednění účinků, které může souběžně mít taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, na snížení převoditelných ztrát dotčené mateřské společnosti, které může vést k nepřímému zdanění dividend přijatých od dceřiné společnosti během pozdějších období(64). Soudní dvůr tím postavil „ztrátu ztrát“ na roveň nepřímému „zdanění zisku“, když tak zvolil „hospodářský“ přístup, který je v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí(65), neboť následkem skutečnosti, že převoditelné ztráty nejsou nadále k dispozici pro účely započtení vůči budoucím ziskům, může být dvojí zdanění takových dividend. Podle mého názoru je třeba přesně přijmout podobný přístup v projednávané věci, jak jsem uvedl výše(66).

85.      Belgická vláda konečně uvádí, že sporná rozhodnutí Belgického království, a sice pořadí započtení a omezená doba převodů ORK, spadají do výlučné pravomoci vnitrostátních zákonodárců.

86.      Připomínám však, že členské státy jsou povinny dodržovat ustanovení směrnice 90/435, a zejména provést všechny prostředky nezbytné k dosažení výsledku stanoveného v jejím čl. 4 odst. 1 první odrážce(67), a sice nezdanit podruhé – byť nepřímo – dividendy obdržené od dceřiných společností usazených v jiných členských státech, což je cíl, které není dosažen, jak jsem již dříve zdůraznil, vnitrostátními pravidly, jako jsou ta, která vyplývají ze spojení belgického režimu DZP s normami omezujícími započtení ORK.

87.      V důsledku toho se domnívám, že čl. 4 odst. 1 první odrážka směrnice 90/435 musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která jednak stanoví, že dividendy obdržené mateřskou společností jsou započteny do daňového základu této společnosti, od něhož jsou následně odečteny ve výši 95 %, pokud v dotčeném zdaňovacím období nebo v následujících zdaňovacích obdobích zbude kladný zůstatek, a jednak, že tyto dividendy musí být odečteny před jiným daňovým zvýhodněním stanoveným ve vnitrostátním právu, jehož převedení je časově omezeno.

V.      Závěry

88.      S přihlédnutím k předcházejícím úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžnou otázku položenou tribunal de première instance francophone de Bruxelles (frankofonní soud prvního stupně v Bruselu) odpověděl následovně:

„Článek 4 odst. 1 první odrážka směrnice Rady 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která jednak stanoví, že dividendy obdržené mateřskou společností jsou započteny do daňového základu této společnosti, od něhož jsou následně odečteny ve výši 95 %, pokud v dotčeném zdaňovacím období nebo v následujících zdaňovacích obdobích zbude kladný zůstatek, a jednak, že tyto dividendy musí být odečteny před jiným daňovým zvýhodněním stanoveným ve vnitrostátním právu, jehož převedení je časově omezeno.“

1–      Původní jazyk: francouzština.

2–      Směrnice Rady ze dne 23. července 1990 (Úř. věst. 1990, L 225, s. 6; Zvl. vyd. 09/01, s. 147).

3–      Směrnice Rady ze dne 20. listopadu 2006 (Úř. věst. 2006, L 363, s. 129).

4–      Viz především rozsudek ze dne 12. února 2009, Cobelfret (C-138/07, EU:C:2009:82), dále jen „rozsudek Cobelfret“, a usnesení ze dne 4. června 2009, KBC Bank a Beleggen, Risicokapitaal, Beheer (C-439/07 a C-499/07, EU:C:2009:339), dále jen „usnesení KBC“. Viz mimoto rozsudky ze dne 4. července 2013, Argenta Spaarbank (C-350/11, EU:C:2013:447, jehož body 3 až 9 stručně popisují systém ORK), a ze dne 26. října 2017, Argenta Spaarbank (C-39/16, EU:C:2017:813, jehož bod 10 popisuje stručně systém DZP).

5–      Směrnice Rady ze dne 30. listopadu 2011 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (Úř. věst. 2011, L 345, s. 8).

6–      Moniteur belge ze dne 15. listopadu 1991, s. 25619.

7–      Další podrobností viz rozsudky Cobelfret (body 6 a násl.), jakož i ze dne 26. října 2017, Argenta Spaarbank (C-39/16, EU:C:2017:813, body 7 a násl.).

8–      Moniteur belge ze dne 30. července 1992, s. 17120.

9–      Moniteur belge ze dne 13. září 1993, s. 20105.

10–      Uvádím, že toto omezení odpočtu ve výši 95 % souvisí se skutečností, že Belgické království využilo možnosti stanovené v čl. 4 odst. 2 směrnice 90/435 stanovit neodpočitatelné a tedy zdanitelné provozní výdaje paušální částkou, která nepřekračuje 5 % zisku rozděleného dceřinou společností (viz usnesení KBC, body 51 a 52).

11–      Společnost Brussels Securities mimoto před předkládajícím soudem a před Soudním dvorem tvrdila, že toto pořadí započtení je v rozporu se svobodou usazování stanovenou v článku 49 SFEU. Nicméně stejně jako belgická vláda a Komise se nebudu touto otázkou zabývat. Z předkládacího rozhodnutí totiž vyplývá, že tento argument je spojen s údajným porušením belgické Ústavy, což je důvod, který již byl uvedeným soudem odmítnut. Navíc článek 49 SFEU není v otázce položené Soudnímu dvoru ani co do jeho podstaty uveden a jeho výklad není podle mého názoru užitečný proto, aby vnitrostátní soud mohl rozhodnout spor v původním řízení ve smyslu ustálené judikatury Soudního dvora (viz zejména rozsudek ze dne 19. prosince 2018, AREX CZ, C-414/17, EU:C:2018:1027, body 34 a 35).

12–      Pokud jde o původ uvedeného systému a důvody pro jeho zachování, viz Malherbe, J., „Le régime mères-filiales en Belgique: la leçon d’anatomie“, Revue pratique des sociétés, 2010, s. 34 až 37.

13–      Zatímco systém osvobození předpokládá, že členský stát, ve kterém má mateřská společnost sídlo, tento zisk nezdaňuje, systém započtení spočívá ve zdanění tohoto zisku s tím, že je mateřské společnosti umožněno, aby odečetla od výše své daně část daně dceřiné společnosti, která se k němu vztahuje, a, případně, částku srážkové daně vybrané členským státem sídla dceřiné společnosti v mezích splatné výše odpovídající daně (viz zejména rozsudky Cobelfret, body 31 a 43; ze dne 26. října 2017, Argenta Spaarbank, C-39/16, EU:C:2017:813, bod 49, jakož i ze dne 26. února 2019, T Danmark a Y Denmark, C-116/16 a C-117/16, EU:C:2019:135, bod 12).

14–      Viz rozsudky ze dne 12. prosince 2006, Test Claimants in the FII Group Litigation (C-446/04, EU:C:2006:774, bod 43), jakož i Cobelfret (bod 31).

15–      Dvojí zdanění se považuje za „ekonomické“, pokud dva státy ukládají zdanění odlišným daňovým poplatníkům z téhož příjmu, a za „právní“, pokud dva státy stanoví zdanění téhož poplatníka z příjmu (viz Jourdain, S., „Excédents de DZP: une véritable odyssée fiscale“, Comptabilité et fiscalité pratiques, 2009, č. 8, s. 209).

16–      Viz zejména rozsudky Cobelfret (body 29 a 46); ze dne 8. března 2017, Wereldhave Belgium a další (C-448/15, EU:C:2017:180, body 25, 35 až 37 a 39), jakož i ze dne 26. října 2017, Argenta Spaarbank (C-39/16, EU:C:2017:813, body 47 a 48).

17–      Viz body 27 až 57, zejména 35 až 41, rozsudku Cobelfret. Krom toho v bodech 58 až 65 tohoto rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že uvedený čl. 4 odst. 1 první odrážka má přímý účinek, neboť je bezpodmínečný a dostatečně přesný proto, aby mohl být dovoláván před vnitrostátními soudy. Viz rovněž stanovisko generální advokáty E. Sharpston ve věci Cobelfret (C-138/07, EU:C:2008:268, body 12 a násl.).

18–      Vzhledem k tomu, že dotčená daňová právní úprava v zásadě připouští převod ztrát do pozdějších zdaňovacích období, snížení ztrát mateřské společnosti, které lze pro takový převod využít ve vztahu k obdrženým dividendám, má totiž dopad na daňový základ této společnosti ve zdaňovacím období, které následuje po zdaňovacím období výplaty těchto dividend, jsou-li zisky dotyčné společnosti vyšší než její převoditelné ztráty, jelikož daňový základ je vyšší v důsledku snížení převoditelných ztrát.

19–      Viz body 33 až 44 a bod 1 výroku usnesení KBC, kterým byl čl. 4 odst. 1 první odrážka směrnice 90/435 vyložen v tom smyslu, že „brání právní úpravě členského státu, která stanoví, že pro účely osvobození dividend obdržených mateřskou společností usazenou v tomto státě od dceřiné společnosti, která má sídlo v jiném členském státě, jsou uvedené dividendy zahrnuty do daňového základu mateřské společnosti, od něhož jsou následně odečteny ve výši 95 %, pokud v dotčeném zdaňovacím období zbude po odečtení ostatních od daně osvobozených příjmů kladný zůstatek, a jejíž účinkem je, že:      
– mateřská společnost je v pozdějším zdaňovacím období povinna zaplatit daň z rozdělených zisků, pokud neuskutečnila žádný zdanitelný zisk nebo pokud uskutečnila nedostatečný zdanitelný zisk během zdaňovacího období, v němž se toto rozdělení uskutečnilo, nebo že      
– ztráty za toto zdaňovací období jsou vyrovnány na základě rozdělených zisků a nemohou být převedeny do pozdějšího zdaňovacího období ve výši rozdělených zisků“.

20–      Viz body 45 až 54 a bod 2 výroku usnesení KBC. Soudní dvůr rozhodl rovněž o otázkách, které neměly přímou relevanci ve vztahu k projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, a sice: pravomoci Soudního dvora, pokud se žádost o rozhodnutí o předběžné otázce zakládá na použitelnosti ustanovení směrnice provedené ve vnitrostátním právu na zcela vnitrostátní situace; výkladu ustanovení Smlouvy o ES týkajících se volného pohybu kapitálu, jakož i výkladu článku 43 ES (nyní článku 49 SFEU) týkajícího se svobody usazování (viz body 55 až 82 a body 3 až 5 výroku).

21–      Belgická vláda uvádí, že tento odstavec 3 se použije na zdaňovací období roku 2011, o které jde ve sporu v původním řízení, jelikož byl vložen do CIR 92 článkem 8 zákona ze dne 21. prosince 2009 (Moniteur belge ze dne 31. prosince 2009, s. 82816), který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2010.

22–      Zdá se, že postup, který spočívá v započtení těchto zisků do daňového základu a poté v jejich odpočtu, je spojen se zásadou zdanění „celkového příjmu“, tedy celosvětového, společností se sídlem v Belgii, která je stanovena v čl. 1 odst. 1 bodu 2° CIR 1992 (v tomto smyslu viz Richelle, I., „Cobelfret et l’interprétation de la directive mère-filiales: le régime belge des RDT est contraire au droit communautaire“, Revue générale de fiscalité, 2009, č. 3, s. 4 a 6).

23–      Podle Jourdaina, S., op. cit. poznámka 15, s. 210, Komise v dopise ze dne 5. července 1991, jakož i zpráva nezávislých znalců, zveřejněná v březnu 1992, a značná část právní nauky se domnívaly, že správné provedení směrnice 90/435 předpokládá vyloučit ab initio dividendy ze zdanitelného výsledku namísto toho, aby byly do něj započteny a poté odečteny.

24–      Viz body 38 až 46 tohoto stanoviska.

25–      Podle výrazů použitých v položené otázce a v odůvodnění předkládacího rozhodnutí.

26–      Podle ustálené judikatury musí být ustanovení unijního práva vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii, přičemž tento výklad je třeba nalézt s přihlédnutím ke znění tohoto ustanovení, jeho kontextu, cílům sledovaným právní úpravou, jejíž je součástí, a k jeho historii vzniku (viz zejména rozsudky ze dne 17. ledna 2019, Brisch, C-102/18, EU:C:2019:34, bod 22, jakož i ze dne 11. dubna 2019, Tarola, C-483/17, EU:C:2019:309, body 36 a 37).

27–      Přičemž Soudní dvůr upřesnil, že neexistuje podstatný rozdíl mezi pojmy „upuštění od zdanění“ a „osvobození“ zisků obdržených mateřskou společností „od daně“ (viz rozsudek Cobelfret, bod 43, jakož i judikatura citovaná v poznámce pod čarou 13 tohoto stanoviska).

28–      Viz bod 36 tohoto stanoviska.

29–      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Les Vergers du Vieux Tauves (C-48/07, EU:C:2008:758, bod 42), ve kterém Soudní dvůr rozhodl, že daňové zvýhodnění, kterého může mateřská společnost využít na základě čl. 4 odst. 1 první odrážky směrnice 90/435, spočívá v „obdržení zisků, aniž by byly zdaněny“.

30–      Návrh směrnice Rady o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států, předložený Komisí dne 16. ledna 1969 (Úř. věst. 1969, C 39, s. 7), obsahoval čl. 4 odst. 1, který stanovil, že „[r]ozdělené zisky, které mateřská společnost obdrží z důvodu svého podílu na dceřiné společnosti [...], nejsou součástí jejího zdanitelného zisku“, aniž stanovil způsob, jak takového cíle dosáhnout (kurzívu provedl autor tohoto stanoviska). Ve stanovisku hospodářského a sociálního výboru ze dne 26. června 1969 k tomuto návrhu (Úř. věst. 1969, C 100, s. 7, bod 2) se uvádí, že „zásadou, která slouží jako základ směrnice u daňového zacházení s rozdělováním zisků, [je, že] jakýkoli zisk, který je již předmětem zdanění korporační daní, již nepodléhá této dani, pokud je vyplacen jiné společnosti, která podléhá témuž zdanění“ (kurzíva provedena autorem tohoto stanoviska). Návrh předložený dne 5. července 1985 [COM (1985) 360 final], který vedl k přijetí směrnice 90/435, v tomto ohledu neposkytuje vodítko.

31–      Viz poznámka pod čarou 13 tohoto stanoviska.

32–      Viz zejména rozsudek Cobelfret (body 28 a 29), jakož i judikatura citovaná v poznámce pod čarou 16 tohoto stanoviska.

33–      Viz body 46 až 50 a 53 usnesení KBC.

34–      Viz zejména rozsudky ze dne 7. září 2006, N (C-470/04, EU:C:2006:525, bod 33); ze dne 19. července 2012, A (C-48/11, EU:C:2012:485, bod 16), jakož i ze dne 19. prosince 2018, Cadeddu (C-667/17, EU:C:2018:1036, bod 15).

35–      Uvádím, že v projednávané věci je nesporné, že právní úprava dotčená v původním řízení nevede k přímému zdanění dividend u mateřské společnosti. Viz rovněž rozsudek Cobelfret (bod 40), jakož i usnesení KBC (bod 40).

36–      Viz bod 54 usnesení KBC a bod 44 tohoto stanoviska.

37–      V tomto ohledu připomínám, že Soudní dvůr rozhodl, že i kdyby se Belgické království použitím režimu DZP na dividendy vyplacené jak dceřinými společnostmi-rezidenty, tak dceřinými společnostmi se sídlem v jiných členských státech, snažilo odstranit jakékoli znevýhodnění spolupráce mezi společnostmi různých členských států oproti spolupráci mezi společnostmi téhož členského státu, toto rovné zacházení neospravedlňuje použití režimu, který není slučitelný se směrnicí 90/435 a zejména se systémem zamezení dvojímu ekonomickému zdanění stanoveným v čl. 4 odst. 1 první odrážce této směrnice (viz rozsudek Cobelfret, body 45 a 46, jakož i usnesení KBC, bod 42).

38–      Jiné země nezahrnují rozdělované dividendy do daňového základu mateřských společností podle Richelle, I., „L’arrêt Cobelfret de la CJCE et ses conséquences sur le régime des RDT“, Tax Audit & Accountancy, 2009, č. 4, s. 11, jakož i Hermand, O., a Vanoppen, S., „Non-report des excédents de DZP: violation du droit européen“, Le Fiscologue, č. 1148, 20. února 2009, s. 12 a násl. Malherbe, J., op. cit. poznámka 12, s. 35, uvádí, že „ve Francii jsou dividendy pobírané mateřskými společnostmi předmětem mimoúčetního odpočtu a pohybují se volně v rámci skupiny“. Uvádím, že stávající článek 216 francouzského code général des impôts (obecný daňový zákon), stanoví, že „[č]isté výnosy z podílů, které zakládají nárok na použití režimu mateřských společností [...], mohou být sraženy z jejich celkového čistého zisku“.

39–      Viz per analogiam stanovisko generální advokátky E. Sharpston ve věci Cobelfret (C-138/07, EU:C:2008:268, bod 21) ohledně právní úpravy použitelné v dané době.

40–      Podle Komise ustanovení belgického práva provádějící čl. 4 odst. 1 první odrážku směrnice 90/435, ve znění použitelném na spor v původním řízení, sama o sobě zdánlivě nebrání nezdanění rozdělovaných zisků, které spadají do oblasti působnosti této směrnice, neboť režim DZP umožňuje a priori zajistit, aby dividendy nebyly zdaněny v rámci mateřské společnosti, i když odpočet může mít vliv na několik zdaňovacích období.

41–      Vzhledem k tomu, že je toto omezení povoleno (viz poznámka pod čarou 10 tohoto stanoviska).

42–      A sice dividendy, které nemohly být započteny do daňového základu této společnosti počínaje obdobím, kdy byly rozděleny, z důvodu nedostatečného zisku.

43–      Komise poukázala podle mého názoru právem na nebezpečí „rozložení v čase“ použití odpočtu DZP mateřskou společností, pokud má tato společnost nedostatečný daňový základ na základě období, kdy došlo k rozdělení zisku, či na základě pozdějších období.

44–      Pokud jde o tuto kvalifikaci ORK, viz rozsudek ze dne 4. července 2013, Argenta Spaarbank (C-350/11, EU:C:2013:447, bod 24).

45–      S tím, že je třeba upřesnit, že započtení DZP a ORK jsou dřívější než započtení převoditelných profesionálních ztrát (viz články 77, 77a a 78 AR/CIR 1992).

46–      Toto rozhodnutí uvádí, že přípravné práce na zákonu ze dne 22. června 2005, který zavedl ORK (Moniteur belge ze dne 30. června 2005, s. 30077), zejména komentář k článku 5 návrhu zákona ze dne 11. května 2005, prokazují, že zákonodárce určil pořadí odpočtu stanovené AR/CIR 1992, které může mít v některých případech vliv na budoucí daňový základ společnosti podle Brussels Securities.

47–      S tím, že je třeba upřesnit, že odpočet za příjmy z patentů následuje po odpočtu DZP, ale před odpočtem na základě ORK (viz články 77/1 a 77a AR/CIR 1992).

48–      Odpočet za investici uvedený v článku 79 AR/CIR 1992.

49–      Belgická vláda kvalifikovala tyto odpočty jako „mimoúčetní odpočty“ v tom smyslu, že spočívají v odečtení od účetního zisku společnosti nikoli prvků, které v něm předtím byly obsaženy, jako jsou dividendy obdržené od dceřiných společností nebo příjmy z patentů, ale prvků aktiv z rozvahy společnosti, jako je odpočet za investici, nebo pasiv, jako je ORK.

50–      Z diskusí vyplývá, že ustanovení týkající se omezeného převedení ORK byla změněna během roku 2012 s účinkem po sporném zdaňovacím období.

51–      Belgická právní úprava, ze které vyplývá podle třetího odstavce in fine předběžné otázky, že „se odečítají až do vyčerpání výše zdanitelných zisků nejprve převedené [DZP], poté převedený [ORK] (u nějž je možnost převedení omezena na ‚sedm následujících zdaňovacích období‘) a nakonec neuplatněné ztráty minulých období, které lze převést do dalších let“.

52–      Viz rovněž bod 62 tohoto stanoviska.

53–      Znázornění, které srovnává dva případy, ve kterých je tatáž daňová situace mateřské společnosti určena zaprvé podle pořadí započtení stanoveného AR/CIR 1992 ve spojení s belgickým režimem DZP (pokud je dosažen zdanitelný výsledek odpovídající ztracenému přebytku ORK, který nebyl využit před uplynutím lhůty sedmi let), a, zadruhé, stále v souladu s tímto pořadím započtení, ale za použití teoretického okamžitého vyloučení obdržených dividend (pokud je dosažen zdanitelný výsledek v nulové výši, jelikož namísto přebytků DZP, které se započtou před ORK, má tedy společnost převoditelné ztráty, které se započítávají po ORK a tudíž ruší přebytek ORK).

54–      V těchto tabulkách s obsahem obdobným znázornění poskytnutým předkládajícím soudem, Komise poznamenává, že v prvním případě podle belgické právní úpravy ztrácí mateřská společnost celý ORK, který nemohla započíst před uplynutím stanovené doby sedmi let, zatímco v druhém případě na základě režimu osvobození od daně dividend ab initio, který je v souladu se směrnicí 90/435, má společnost zdanitelný výsledek, který se rovná nule, a ztracený přebytek ORK, jako nezapočitatelný, který se sníží ve vztahu k předchozímu případu.

55–      Viz body 81 a násl. tohoto stanoviska.

56–      Tato vláda ve své řeči výslovně připustila, že „započtení obdržených dividend do zdanitelného základu [ztrátové] mateřské společnosti, které vede k nahrazení převodu ztrát převodem odpočtů DZP, může mít za následek, že by se z důvodu pořadí započtení odpočtů odložilo započtení ORK, zajisté s rizikem, že to může vést k uplynutí lhůty pro jeho započtení“.

57–      Viz rozsudek Cobelfret (body 39 až 41), jakož i usnesení KBC (body 39, 40 a 54). Ohledně ustanovení platných v rozhodné době věcí, která vedla k těmto rozhodnutím, bylo správně uvedeno, že režim DZP znevýhodňuje mateřskou společnost, která by v dotčeném zdaňovacím období, bez zohlednění dividend na základě tohoto režimu, skončila ve ztrátě, která by byla odpočitatelná od zisků z následujících zdaňovacích období, zatímco zahrnutím dividend do daňového základu, ve spojení s omezením odpočtu DZP do výše zdanitelného zisku, zaniká převoditelná ztráta (Garabedian, D., „L’influence de la jurisprudence Cobelfret sur le régime fiscal des dividendes à l’impôt des sociétés“, Les dialogues de la fiscalité, Larcier, Brusel, 2010, s. 59).

58–      Ohledně uvedených cílů, viz bod 56 tohoto stanoviska.

59–      Viz rovněž Hermand, O., Delacroix, P., a Wils, C., „Une nouvelle déduction fiscale est née: les ‚excédents RDT‘ – Commentaire du nouvel article 205, § 3, CIR 1992“, Revue générale de fiscalité, 2010, č. 2, s. 7, jakož i Dassesse, M., „Impôt des sociétés – Déduction prioritaire des RDT vis-à-vis des excédents de DRC – La Belgique viole les principes de l’arrêt Cobelfret“, Actualités fiscales, 2014, č. 41, s. 2 a 4 (článek citovaný společností Brussels Securities, zejména na základě vyčísleného znázornění, které je převzato v jejím písemném vyjádření).

60–      Podle ní časové omezení převodu ORK vede ke zdanění pouze tehdy, pokud po neexistenci dostatečných zisků po dobu sedmi let mateřská společnost dosáhne následně zisku, zatímco pokud se znovu nestane příjemcem nebo skončí v likvidaci, ztráta práva na převod ORK pro ni nemá vliv, takže znevýhodnění zůstává virtuální.

61–      A sice pokaždé, kdy povinnost odečíst prioritně DZP od zdanitelného základu vede k jeho zániku nebo k takovému snížení, že jiné daňové zvýhodnění již nelze v plném rozsahu na něj započíst (viz v tomto smyslu Dassesse, M., op. cit., poznámka 59, s. 2).

62–      Tedy v případě (právě uvedeném výše), kdy se společnost znovu stává příjemcem po uplynutí doby sedmi let stanovené v článku 205d CIR 1992.

63–      Z tohoto posledně uvedeného titulu se belgická vláda dovolává rozsudků ze dne 25. září 2003, Océ van der Grinten (C-58/01, EU:C:2003:495, body 55 a 56), jakož i ze dne 24. června 2010, P. Ferrero e C. a General Beverage Europe (C-338/08 a C-339/08, EU:C:2010:364, body 40 a 41). Nicméně pochybuji o vhodnosti analogie s těmito rozsudky, které se týkají pojmu „srážková daň“ ve smyslu článku 5 směrnice 90/435, který zakazuje takovou srážkovou daň ze zisků, které dceřiná společnosti vyplácí své mateřské společnosti, s výjimkou určitých zvláštních případů, jak uvádí rovněž pátý bod odůvodnění této směrnice. V tomto smyslu viz rozsudek Cobelfret (bod 53 in fine), který odmítá analogii mezi čl. 4 odst. 1 a článkem 6 uvedené směrnice.

64–      Viz rozsudek Cobelfret (body 39 až 41), jakož i usnesení KBC (body 39 a 40). Stejně tak viz body 41, 44 a 76 tohoto stanoviska.

65–      Podle znění použitého v analýze právní nauky, se kterou souhlasím (viz Hermand, O., a Vanoppen, S., op. cit. , poznámka 38).

66–      Viz zvláště body 76 a násl. tohoto stanoviska.

67–      Viz rovněž body 57 a násl. tohoto stanoviska.