EU tax law WEB Caisse pour l\'avenir des enfants - C-801/18

4.3.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 82/14

1)

Jsou příslušné orgány sociálního zabezpečení prvního členského státu (v projednávané věci Caisse pour l’avenir des enfants – le Luxembourg) povinny na základě povinností stanovených unijním právem, jež mají na základě článku 45 SFEU, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (1), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (2), a zejména jeho článku 4, vyplácet rodinné dávky státnímu příslušníkovi druhého členského státu, pokud v případě, že existují tytéž podmínky pro přiznávání uvedených přídavků, uvedené příslušné orgány uznávají na základě dvoustranné mezinárodní úmluvy uzavřené mezi prvním členským státem (Lucembursko) a třetí zemí (Brazílií) nárok na rodinné dávky jejich vlastních státních příslušníků nebo osob, které mají trvalý pobyt na jejich území? “

2)

Bude-li na první otázku odpovězeno kladně a v případě, že se zásada, jež byla uplatněna ve výše uvedené judikatuře ve věci GOTTARDO (3), vztahuje i na rodinné dávky, může příslušný orgán v oblasti sociálního zabezpečení, a konkrétněji v oblasti rodinných dávek – v projednávané věci Caisse pour l’avenir des enfants, vnitrostátní orgán rodinných dávek Lucemburského velkovévodství – uplatnit objektivní odůvodnění na základě úvah, jež se týkají zvlášť vysoké finanční a administrativní zátěže pro dotčený správní orgán, aby ospravedlnil nerovné zacházení mezi státními příslušníky zemí – stran úmluvy (dotčené dvoustranné úmluvy) a ostatními státními příslušníky členských států Evropské unie?“