Available languages

Taxonomy tags

Info

References in this case

Share

Highlight in text

Go

null

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (sedmého senátu)

8. května 2024(*)

„Řízení o předběžné otázce – Společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Článek 73 – Dodání zboží a poskytnutí služby – Nepeněžitý vklad v podobě nemovitostí – Základ daně – Protiplnění – Akcie – Jmenovitá hodnota – Emisní hodnota“

Ve věci C-241/23,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Nejvyššího správního soudu (Naczelny Sąd Administracyjny, Polsko) ze dne 24. února 2023, došlým Soudnímu dvoru dne 18. dubna 2023, v řízení

P. sp. z o.o.

proti

Dyrektor Izby Administracji Skarbowej w Warszawie

za účasti:

Rzecznik Małych i Średnich Przedsiębiorców,

SOUDNÍ DVŮR (sedmý senát),

ve složení: F. Biltgen, předseda senátu, A. Prechal (zpravodajka), předsedkyně druhého senátu vykonávající funkci soudkyně sedmého senátu, a M. L. Arastey Sahún, soudce,

generální advokátka: J. Kokott,

za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření, která předložili:

–        za P. sp. z o.o.: J. Martini, doradca podatkowy,

–        za Dyrektor Izby Administracji Skarbowej w Warszawie: J. Kazimierczak, radca prawny,

–        za Rzecznik Małych i Średnich Przedsiębiorców: P. Chrupek, radca prawny,

–        za polskou vládu: B. Majczyna, jako zmocněnec,

–        za Evropskou komisi: M. Herold a U. Małecka, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 73 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1), ve znění Aktu o podmínkách přistoupení Chorvatské republiky a o úpravách Smlouvy o Evropské unii, Smlouvy o fungování Evropské unie a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2012, L 112, s. 21) (dále jen „směrnice o DPH“).

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností P. sp. z o.o. (dále jen „společnost P“) a ředitelem Komory finanční správy ve Varšavě (Dyrektor Izby Administracji Skarbowej w Warszawie, Polsko) (dále jen „odvolací orgán“), jehož předmětem je odmítnutí tohoto orgánu zohlednit odpočet provedený touto společností u částek daně z přidané hodnoty (DPH) uvedených na fakturách vystavených společnostmi W. a B. z titulu vkladů nemovitostí provedených těmito společnostmi do základního kapitálu společnosti P.

 Právní rámec

 Unijní právo

3        Článek 73 směrnice o DPH stanoví:

„Při dodání zboží nebo poskytnutí služby jiných, než jsou plnění uvedená v článcích 74 až 77, zahrnuje základ daně vše, co tvoří protiplnění, které dodavatel nebo poskytovatel získal nebo má získat od pořizovatele, příjemce nebo třetí osoby za takové dodání zboží nebo poskytnutí služby, včetně dotací přímo vázaných k ceně těchto plnění.“

4        Článek 74 této směrnice stanoví:

„Pokud podle článků 16 a 18 osoba povinná k dani použije nebo poskytne zboží, které tvoří součást jejího obchodního majetku, nebo pokud si zboží ponechá osoba povinná k dani nebo její právní nástupce po ukončení výkonu zdanitelné ekonomické činnosti, je základem daně kupní cena zboží nebo podobného zboží, a pokud kupní cena neexistuje, nákladová cena stanovená k okamžiku použití, poskytnutí nebo ponechání si zboží.“

5        Článek 80 uvedené směrnice zní:

„1.      Za účelem zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem mohou členské státy přijmout opatření, aby při dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě, s níž má osoba povinná k dani rodinné nebo jiné úzké osobní vazby, organizační vazby a vlastnické, členské, finanční nebo právní vazby, jak je vymezují členské státy, byla základem daně obvyklá cena,

a)      je-li protiplnění nižší než obvyklá cena a pořizovatel nebo příjemce není oprávněn k plnému odpočtu daně podle článků 167 až 171 a 173 až 177;

b)      je-li protiplnění nižší než obvyklá cena, dodavatel či poskytovatel není oprávněn k plnému odpočtu [daně] podle článků 167 až 171 a 173 až 177 a na dodání nebo poskytnutí se vztahuje osvobození podle článků 132, 135, 136, 371, 375, 376 a 377, čl. 378 odst. 2, čl. 379 odst. 2 nebo článků 380 až 390c;

c)      je-li protiplnění vyšší než obvyklá cena a dodavatel nebo poskytovatel není oprávněn k plnému odpočtu daně podle článků 167 až 171 a 173 až 177.

Pro účely prvního pododstavce lze za právní vazby považovat i vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem nebo rodinou zaměstnance nebo jinými osobami se zaměstnancem úzce spojenými.

2.      Pokud členské státy využijí možnost stanovenou v odstavci 1, mohou vymezit kategorie dodavatelů, poskytovatelů, pořizovatelů nebo příjemců, na které se tato opatření vztahují.

[...]“

 Polské právo

6        Článek 29a zákona o dani ze zboží a služeb (ustawa o podatku od towarów i usług), ze dne 11. března 2004 (Dz. U. z roku 2011, částka 177, č. 1054), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), v odstavci 1 stanoví:

„S výhradou odst. 2 až 5 tohoto článku, článků 30a až 30c, článku 32, článku 119 a čl. 120 odst. 4 a 5 zahrnuje základ daně vše, co tvoří protiplnění, které dodavatel nebo poskytovatel získal nebo má získat od pořizovatele, příjemce nebo třetí osoby za tato plnění, včetně dotací, subvencí a jiných podobných plateb přijatých dodavatelem nebo poskytovatelem, které mají přímý vliv na cenu dodávaného zboží nebo služeb poskytovaných osobou povinnou k dani.“

7        Článek 86 odst. 1 tohoto zákona stanoví:

„Jsou-li zboží a služby použity pro účely zdanitelných plnění, má osoba povinná k dani uvedená v článku 15 právo odpočíst z částky splatné daně daň odvedenou na vstupu s výhradou článku 114, čl. 119 odst. 4, čl. 120 odst. 17 a 19 a článku 124.“

8        Článek 88 uvedeného zákona zní takto:

„3a.       Faktury a celní doklady nemohou být základem pro snížení splatné daně, vrácení přeplatku na dani nebo vrácení daně na vstupu, pokud:

[...]

4) jsou na vystavených fakturách, opravných fakturách nebo celních dokladech

[...]

(b) uvedeny částky, které neodpovídají skutečnosti, a to v rozsahu, v němž se týkající položek, u nichž jsou uvedeny částky, které neodpovídají skutečnosti,

[...]“

 Spor v původním řízení a předběžná otázka

9        Společnost P., jejíž základní kapitál je rozdělen na akcie, je plátcem DPH.

10      V období od konce roku 2014 do začátku roku 2015 společnost P. navýšila tento kapitál nepeněžitými vklady od společností W. a B. Konkrétně tyto dvě společnosti uzavřely se společností P. několik smluv za účelem převodu nemovitostí, které jim patřily, a peněžitého vkladu výměnou za akcie společnosti P. Společnost P. ve dnech 3. října, 28. listopadu a 29. prosince 2014 uzavřela se společností W. smlouvy, na jejichž základě tato společnost převedla na společnost P. 23 nemovitostí a určitou peněžní částku výměnou za 4 767, 1 164 a 7 745 akcií vydaných společností P. Dále společnost P. uzavřela ve dnech 3. října 2014 a 28. listopadu 2014 smlouvy se společností B., podle nichž měla společnost B. převést na společnost P. dvě nemovitosti a určitou peněžní částku výměnou za 2 100 a 133 akcií vydaných společností P. V těchto smlouvách se stanoví, že protiplnění za nepeněžité vklady do základního kapitálu společnosti P. tvoří akcie společnosti P. oceněné jejich emisní cenou. Tato cena činí 35 287,19 polských zlotých (PLN) za akcii, tedy přibližně 8 123 eur. Při určování této ceny vycházely strany z hodnoty vložených nemovitostí, jak byla oceněna třetí stranou na základě tržních cen.

11      Společnost P. zahrnula do svých přiznání k DPH za čtvrté čtvrtletí roku 2014 a za první čtvrtletí roku 2015 částku DPH a čistou částku uvedenou na fakturách vystavených společnostmi W. a B., jež se týkaly vkladů nemovitostí do základního kapitálu společnosti P. Tyto částky byly vypočteny na základě emisní hodnoty akcií společnosti P. získaných jako protiplnění za tyto vklady.

12      V rozhodnutí ze dne 28. března 2017 měl vedoucí Prvního finančního úřadu Varšava-Centrum ve Varšavě (Naczelnik Pierwszego Urzędu Skarbowego Warszawa-Śródmieście w Warszawie, Polsko), který je orgánem prvního stupně, za to, že při výpočtu základu DPH u vkladů uskutečněných společnostmi W. a B. v rámci navýšení kapitálu společnosti P. je třeba zohlednit jmenovitou hodnotu akcií této společnosti, která odpovídá 50 PLN za akcii, tedy přibližně 11,50 eura, a nikoli jejich emisní hodnotu, která odpovídá 35 287,19 PLN na akcii, tedy přibližně 8 123 eur. Tento orgán tedy zpochybnil nárok společnosti P. na odpočet DPH z uvedených vkladů, jež odpovídala částce přesahující částku vypočtenou ze jmenovité hodnoty akcií.

13      Rozhodnutím ze dne 30. června 2017 odvolací orgán potvrdil rozhodnutí orgánu prvního stupně poté, co shledal, že částky uvedené na fakturách vystavených společnostmi W. a B., jež se týkaly vkladů do základního kapitálu společnosti P. výměnou za akcie této společnosti, nejsou zcela v souladu se skutečností, a tudíž podle čl. 86 odst. 1 zákona o DPH nezakládají nárok společnosti P. na odpočet DPH. Podle odvolacího orgánu musí být protiplnění získané společnostmi W. a B. výměnou za nepeněžité vklady do základního kapitálu společnosti P. určeno na základě jmenovité hodnoty akcií.

14      Rozsudkem ze dne 29. května 2018 Vojvodský správní soud ve Varšavě (Wojewódzki Sąd Administracyjny w Warszawie, Polsko) zamítl žalobu společnosti P. proti rozhodnutí odvolacího orgánu. S odkazem zejména na čl. 29a odst. 1 a čl. 88 odst. 3a bod 4 písm. b) zákona o DPH uvedený soud rozhodl, že protiplnění náležející subjektu, který vložil do společnosti nepeněžitý vklad v jiné formě, než je podnik nebo organizovaná složka podniku, odpovídá jmenovité hodnotě akcií, které tato společnost převedla na tento subjekt jako protiplnění za tento vklad.

15      Společnost P. podala proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek k Nejvyššímu správnímu soudu (Naczelny Sąd Administracyjny, Polsko), který je předkládajícím soudem. Společnost P. má zejména za to, že čl. 29a odst. 1 zákona o DPH byl nesprávně vyložen v tom smyslu, že základ daně u plnění představujícího nepeněžitý vklad musí být stanoven na základě jmenovité hodnoty akcií získaných jako protiplnění. Správný výklad tohoto ustanovení podle ní vyžaduje, aby byla při výpočtu základu daně z dotčeného vkladu zohledněna emisní cena akcií. Tento základ by měl být případně snížen o peněžní hodnotu vkladu, kterou společnost P získala v rámci daného plnění.

16      Předkládající soud má za to, že v případě nepeněžitého vkladu výměnou za akcie nelze zaprvé pro určení základu DPH z tohoto vkladu použít tržní hodnotu předmětu tohoto vkladu a zadruhé je protiplnění tvořeno akciemi této společnosti.

17      Uvedený soud má naproti tomu za to, že otázkou, zda je pro určení takového základu daně třeba v takovém případě zohlednit jmenovitou hodnotu akcií, nebo naopak jejich emisní hodnotu v souladu s tím, co si strany dohodly, se Soudní dvůr dosud nezabýval.

18      Předkládající soud má tedy pochybnosti o způsobu, jakým je třeba v projednávané věci určit základ DPH. V tomto ohledu upřesňuje, že jmenovitá hodnota akcií, kterou dotčené daňové orgány zvolily jako základ daně, zjevně neodpovídá hodnotě nemovitostí, které byly vloženy do společnosti P., a že z důvodu této nerovnováhy se dotčené strany dohodly ve smlouvách týkajících se nepeněžitých vkladů na tom, že protiplnění za tyto vklady budou tvořit akcie společnosti P. oceněné jejich emisní cenou. Tento posledně uvedený přístup umožňuje považovat dotčená plnění za reciproční.

19      S ohledem na tyto úvahy se Nejvyšší správní soud (Naczelny Sąd Administracyjny) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je třeba protiplněním, které dodavatel získal nebo má získat za dodání zboží, o němž hovoří článek 73 směrnice [o DPH], rozumět jmenovitou hodnotu upsaných akcií, nebo jejich emisní hodnotu, pokud smluvní strany určily, že protiplněním bude emisní hodnota akcií?“

 K předběžné otázce

20      Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 73 směrnice o DPH vykládán v tom smyslu, že základ daně v případě vkladu nemovitostí jednou společností do základního kapitálu druhé společnosti výměnou za akcie této druhé společnosti musí být určen s ohledem na jmenovitou hodnotu těchto akcií, pokud se tyto společnosti dohodly, že protiplnění za tento kapitálový vklad bude tvořeno emisní hodnotou uvedených akcií.

21      V tomto ohledu ze znění článku 73 směrnice o DPH vyplývá, že základ daně zahrnuje vše, co tvoří protiplnění, které dodavatel nebo poskytovatel získal nebo má získat za dodání zboží nebo poskytnutí služby.

22      Toto protiplnění nemusí být nutně v penězích. Směnné smlouvy, u nichž má protiplnění v zásadě povahu plnění v naturáliích, a plnění, u nichž má protiplnění peněžní formu, totiž představují z hospodářského a obchodního hlediska dvě totožné situace, pokud jde o směrnici o DPH. Protiplnění za poskytnutí služby nebo dodání zboží může spočívat v poskytnutí služby nebo dodání zboží a tvořit jeho základ daně ve smyslu článku 73 této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. ledna 2019, A, C-410/17, EU:C:2019:12, body 35 a 36, jakož i citovaná judikatura).

23      Důležité však je, aby se dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečnilo za úplatu, tj. aby existovala přímá souvislost mezi vyměňovaným zbožím nebo službami a aby hodnota zboží nebo služeb poskytnutých výměnou mohla být vyjádřena v penězích. Taková přímá souvislost existuje, pokud je mezi poskytovatelem a příjemcem právní vztah, v rámci něhož jsou vzájemně poskytnuta plnění, přičemž odměna obdržená poskytovatelem představuje skutečnou protihodnotu služby poskytnuté příjemci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. ledna 2019, A, C-410/17, EU:C:2019:12, body 31 a 35, jakož i citovaná judikatura).

24      V projednávaném případě společnost P. několikrát navýšila svůj kapitál tím, že nabyla vlastnictví k nemovitostem patřícím společnostem W. a B. Protiplnění, které tyto společnosti obdržely za vklady svých budov do základního kapitálu společnosti P., odpovídalo akciím společnosti P., které za tímto účelem vydala.

25      Existuje tedy přímá souvislost mezi převodem těchto nemovitostí společnostmi W. a B. a přidělením akcií společnosti P. těmto společnostem. Mimoto hodnota akcií, které byly převedeny na uvedené společnosti, může být vyjádřena v penězích.

26      Pokud jde o peněžní ocenění těchto akcií, ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že v polském právu je jmenovitá hodnota akcií obchodní společnosti v podstatě definována jako hodnota finančního a nefinančního majetku vloženého zakládajícími společníky, jež připadá na jednu akcii, jak je definována ve stanovách společnosti. Tato hodnota je tedy hodnotou každé akcie společnosti, kterou stanovili její akcionáři v době založení této společnosti, a určuje se na základě jejich tehdejších vkladů do společnosti. Emisní hodnota akcie odpovídá její hodnotě při jejím vydání. Při založení společnosti se emisní hodnota akcie v zásadě rovná její jmenovité hodnotě. Hodnota společnosti se však může v průběhu její existence zvyšovat nebo snižovat v závislosti na její činnosti, takže hodnota každé akcie této společnosti je vyšší nebo nižší než její jmenovitá hodnota. Pokud společnost, jejíž hodnota akcií od jejího založení vzrostla, vydá nové akcie, je emisní cena těchto akcií obecně vyšší než jmenovitá hodnota stávajících akcií, aby se zabránilo rozmělnění hodnoty těchto posledně uvedených akcií.

27      Kromě toho z ustálené judikatury vyplývá, že základ daně při dodání zboží za úplatu je tvořen protiplněním skutečně získaným za takové dodání zboží osobou povinnou k dani. Toto protiplnění je subjektivně určenou hodnotou, tj. hodnotou skutečně získanou, a nikoli hodnotou určenou podle objektivních kritérií (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Orfey, C-549/11, EU:C:2012:832, bod 44 a citovaná judikatura).

28      Pokud tato hodnota nesestává z peněžní částky dohodnuté mezi stranami, musí být subjektivní hodnotou ta hodnota, kterou příjemce zboží, jež představuje protiplnění za jiné dodání zboží, přikládá zboží, které si zamýšlí pořídit, a tato hodnota musí odpovídat částce, kterou je připraven za tímto účelem vynaložit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Orfey, C-549/11, EU:C:2012:832, bod 45 a citovaná judikatura).

29      V projednávaném případě odpovídá subjektivní hodnota protiplnění za vklady nemovitostí peněžní hodnotě, kterou společnosti W. a B. přiznaly akciím společnosti P., když je přijaly výměnou za tyto vklady do základního kapitálu této společnosti.

30      S výhradou ověření, které přísluší předkládajícímu soudu, ze smluv uzavřených mezi společnostmi W. a B. na straně jedné a společností P. na straně druhé vyplývá, že protiplněním za začlenění nemovitostí, jež do té doby patřily společnostem W. a B., do kapitálu společnosti P., je přidělení určitého počtu akcií, jejichž jednotková hodnota je stanovena na základě emisní hodnoty takové akcie. Z toho vyplývá, že subjektivní hodnota každé z těchto akcií, které společnosti W. a B. upsaly při tomto navýšení kapitálu, odpovídá emisní ceně uvedených akcií.

31      Tato emisní cena, která činí 35 287,19 PLN (přibližně 8 123 eur), odpovídá dohodnuté peněžní hodnotě, kterou společnosti W. a B. skutečně získaly za každou z akcií společnosti P.

32      Vzhledem k tomu, že podle článku 73 směrnice o DPH musí být základ daně u nemovitostí převedených na společnost P. stanoven na základě protiplnění dohodnutého a skutečně získaného za tímto účelem společnostmi W. a B., a jelikož se společnost P. a tyto společnosti dohodly, že toto protiplnění bude spočívat v přidělení akcií společnosti P. za emisní cenu 35 287,19 PLN (přibližně 8 123 eur) za akcii, musí být tato emisní cena, a nikoli jmenovitá hodnota těchto akcií, tedy 50 PLN (přibližně 11,50 eura), zohledněna pro účely určení základu daně z převodu těchto nemovitostí.

33      Toto posouzení není zpochybněno skutečností, že v projednávaném případě byla emisní hodnota akcií určena stranami poté, co třetí osoba ocenila tržní hodnotu vložených nemovitostí. Jak totiž uvádí ve svém vyjádření Veřejný ochránce práv pro malé a střední podniky (Rzecznik Małych i Średnich Przedsiębiorców, Polsko), toto ohodnocení svědčí pouze o tom, že se tyto strany dohodly na podmínkách podobných těm, které si mohly dohodnout jiné strany pro prodej takových nemovitostí na trhu. Nemá vliv na konstatování, že se účastníci původního řízení dohodli na tom, že hodnota dotčených akcií odpovídá jejich emisní hodnotě.

34      Skutečnost, že dohodnutá cena odpovídá tržní ceně, neprokazuje, že základ DPH je určen na základě objektivní hodnoty namísto subjektivní hodnoty, na níž se uvedené strany skutečně dohodly. Skutečně dohodnuté protiplnění za předmětné nemovitosti, které podle článku 73 směrnice o DPH tvoří základ daně, se proto stanoví s přihlédnutím k počtu akcií společnosti P, oceněných emisní cenou, které mohly společnosti W. a B. upsat.

35      Posouzení uvedené v bodě 32 tohoto rozsudku nezpochybňuje argument polské vlády uvedený v jejím vyjádření ani argument odvolacího orgánu, jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, podle něhož jmenovitá hodnota akcií určuje rozsah majetkových a nemajetkových práv a povinností akcionářů společnosti. I kdyby tomu tak bylo, nelze z toho vyvodit, že jmenovitá hodnota odpovídá protiplnění dohodnutému mezi stranami, jelikož smlouvy, které uzavřely v souvislosti s předmětným navýšením kapitálu, stanoví, že nové akcie vydané výměnou za nepeněžitý vklad v podobě nemovitostí budou upsány za emisní hodnotu.

36      Toto určení základu DPH však nebrání tomu, jak uvedla Evropská komise, aby předkládající soud s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem ověřil, že hodnota, na níž se strany dohodly, skutečně odráží hospodářskou a obchodní realitu a není výsledkem zneužívající praktiky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. ledna 2019, A, C-410/17, EU:C:2019:12, bod 47 a citovaná judikatura).

37      Článek 80 směrnice o DPH navíc členským státům výslovně umožňuje, aby za účelem zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem v některých případech použily obvyklou cenu jako základ daně při dodání zboží a poskytnutí služby osobě, s níž má osoba povinná k dani rodinné nebo jiné úzké osobní vazby, organizační vazby a vlastnické, členské, finanční nebo právní vazby, jak je vymezují členské státy.

38      Jelikož se však toto ustanovení odchyluje od pravidla, podle kterého je základ daně tvořen protiplněním skutečně získaným za tímto účelem osobou povinnou k dani, musí být vykládáno striktně. Bylo tak rozhodnuto, že podmínky obsažené v uvedeném ustanovení jsou taxativní, takže vnitrostátní právní úprava nemůže na základě tohoto ustanovení stanovit, že základem daně je obvyklá hodnota plnění i v jiných případech, než jsou případy vyjmenované v tomto ustanovení (rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Orfey, C-549/11, EU:C:2012:832, bod 47 a citovaná judikatura).

39      V projednávaném případě však ze spisu předloženého Soudnímu dvoru nevyplývá nic, co by nasvědčovalo tomu, že emisní hodnota dotčených akcií je výsledkem zneužívající praktiky nebo že Polská republika přijala opatření podle článku 80 směrnice o DPH a že jsou použitelná.

40      S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba předkládajícímu soudu odpovědět tak, že článek 73 směrnice o DPH musí být vykládán v tom smyslu, že základ daně v případě vkladu nemovitostí jednou společností do základního kapitálu druhé společnosti výměnou za akcie této druhé společnosti musí být určen s ohledem na emisní hodnotu těchto akcií, pokud se tyto společnosti dohodly, že protiplnění za tento kapitálový vklad bude tvořeno touto emisní hodnotou.

 K nákladům řízení

41      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto:

Článek 73 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění Aktu o podmínkách přistoupení Chorvatské republiky a o úpravách Smlouvy o Evropské unii, Smlouvy o fungování Evropské unie a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

musí být vykládán v tom smyslu, že

základ daně v případě vkladu nemovitostí jednou společností do základního kapitálu druhé společnosti výměnou za akcie této druhé společnosti musí být určen s ohledem na emisní hodnotu těchto akcií, pokud se tyto společnosti dohodly, že protiplnění za tento kapitálový vklad bude tvořeno touto emisní hodnotou.

Podpisy

*      Jednací jazyk: polština.