Available languages

• BG
• ES
• CS
• DA
• DE
• ET
• EL
• EN
• FR
• HR
• IT
• LV
• LT
• HU
• MT
• NL
• PL
• PT
• RO
• SK
• SL
• FI
• SV

Taxonomy tags

•  

Info

• Show case reference

References in this case

Share

• Print
• Download PDF
• E-mail link
• Get text per e-mail

Highlight in text

Go

EU tax law WEB

Language Search

2008L0009 — CS — 01.10.2010 — 001.001

Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah

►B	SMĚRNICE RADY 2008/9/ES ze dne 12. února 2008, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě (Úř. věst. L 044, 20.2.2008, p.23)

Ve znění:

		Úřední věstník
		No	page	date
►M1	SMĚRNICE RADY 2010/66/EU ze dne 14. října 2010,	L 275	1	20.10.2010

▼B

SMĚRNICE RADY 2008/9/ES

ze dne 12. února 2008,

kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 93 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu ( 1 ),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ( 2 ),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Prováděcí předpisy, které stanovila směrnice Rady 79/1072/EHS ze dne 6. prosince 1979 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku ( 3 ), představují pro správní orgány členských států i pro hospodářské subjekty značné problémy.

(2)

Úprava stanovená v uvedené směrnici by měla být změněna, pokud jde o lhůtu, v níž musí být rozhodnutí o žádostech o vrácení daně oznámena hospodářským subjektům. Současně by mělo být stanoveno, že i hospodářské subjekty musí poskytnout odpověď v určitých lhůtách. Postup by měl být navíc zjednodušen a modernizován možností využívat moderní technologie.

(3)	Nový postup by měl podpořit postavení hospodářských subjektů, jelikož členské státy budou mít povinnost zaplatit úrok, pokud bude vrácení provedeno pozdě, a bude posíleno právo hospodářských subjektů na odvolání.

(4)	Z důvodu větší jasnosti a srozumitelnosti textu by se ustanovení k provedení směrnice 79/1072/EHS, dosud obsažené ve směrnici Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ( 4 ), mělo nyní včlenit do této směrnice.

(5)

Jelikož cílů této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a protože jich může být z důvodu rozsahu činnosti lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(6)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů ( 5 ) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.

(7)	V zájmu jasnosti by proto měla být směrnice 79/1072/EHS zrušena, s výhradou nezbytných přechodných opatření, pokud jde o žádosti o vrácení daně podané před 1. lednem 2010,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Tato směrnice stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty (DPH) podle článku 170 směrnice 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, které splňují podmínky stanovené v článku 3.

Článek 2

Pro účely této směrnice se rozumí:

1) „osobou povinnou k dani neusazenou v členském státě vrácení daně“ osoba povinná k dani ve smyslu čl. 9 odst. 1 směrnice 2006/112/ES, která není usazená v členském státě vrácení daně, avšak je usazená na území jiného členského státu;

2) „členským státem vrácení daně“ členský stát, ve kterém byla DPH účtována osobě povinné k dani neusazené v členském státě vrácení daně za zboží nebo služby, které jí dodaly nebo poskytly jiné osoby povinné k dani v tomto členském státě, nebo při dovozu zboží do tohoto členského státu;

3) „obdobím pro vrácení daně“ období uvedené v článku 16, jehož se týká žádost o vrácení daně;

4) „žádostí o vrácení daně“ žádost o vrácení DPH účtované osobě povinné k dani neusazené v členském státě vrácení daně za zboží nebo služby, které jí dodaly nebo poskytly jiné osoby povinné k dani v tomto členském státě, nebo při dovozu zboží do tohoto členského státu;

5) „žadatelem“ osoba povinná k dani neusazená v členském státě vrácení daně, která podává žádost o vrácení daně.

Článek 3

Tato směrnice se vztahuje na osobu povinnou k dani neusazenou v členském státě vrácení daně, která splňuje tyto podmínky:

a) během období pro vrácení daně neměla na území členského státu vrácení daně sídlo ekonomické činnosti ani stálou provozovnu, z níž vykonávala ekonomickou činnost, ani, neexistovalo-li takové sídlo nebo provozovna, bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje;

b) během období pro vrácení daně nedodala zboží ani neposkytla služby, které se považují za dodané nebo poskytnuté v členském státě vrácení daně, s výjimkou těchto plnění:

i) poskytnutí přepravní služby nebo související vedlejší služby osvobozené od daně podle článku 144, 146, 148, 149, 151, 153, 159 nebo 160 směrnice 2006/112/ES,

ii) dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě, která je osobou povinnou odvést daň podle článků 194 až 197 a článku 199 směrnice 2006/112/ES.

Článek 4

Tato směrnice se nevztahuje na

a) částky DPH, které byly podle právních předpisů členského státu vrácení daně fakturovány nesprávně;

b) částky DPH fakturované za dodání zboží, které je nebo může být osvobozeno od daně podle článku 138 nebo čl. 146 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/112/ES.

Článek 5

Každý členský stát vrátí osobě povinné k dani neusazené v členském státě vrácení daně DPH účtovanou za zboží nebo službu, které jí dodala nebo poskytla jiná osoba povinná k dani v tomto členském státě, nebo při dovozu zboží do tohoto členského státu, pokud se toto zboží a tyto služby použijí pro účely těchto plnění:

a) plnění uvedená v čl. 169 písm. a) a b) směrnice 2006/112/ES;

b) plnění pro osobu, která je osobou povinnou odvést daň podle článků 194 až 197 a článku 199 směrnice 2006/112/ES, jak jsou uplatňovány v členském státě vrácení daně.

Aniž je dotčen článek 6, určí se nárok na vrácení daně na vstupu pro účely této směrnice podle směrnice 2006/112/ES, jak je uplatňována v členském státě vrácení daně.

Článek 6

Aby byla způsobilá k vrácení daně v členském státě vrácení daně, musí osoba povinná k dani neusazená v členském státě vrácení daně uskutečňovat plnění, která zakládají nárok na odpočet daně v členském státu usazení.

Pokud osoba povinná k dani neusazená v členském státě vrácení daně uskutečňuje v členském státě, v němž je usazena, jak plnění, která zakládají nárok na odpočet daně, tak plnění, která nárok na odpočet daně v tomto členském státě nezakládají, může členský stát vrácení daně z vratné částky podle článku 5 vrátit jen podíl DPH připadající na hodnotu prvního druhu plnění v souladu s článkem 173 směrnice 2006/112/ES, jak je uplatňován členským státem usazení.

Článek 7

Aby dosáhla vrácení daně v členském státě vrácení daně, musí osoba povinná k dani neusazená v členském státě vrácení daně podat v členském státě, ve kterém je usazena, prostřednictvím elektronického portálu zřízeného tímto členským státem elektronickou žádost o vrácení daně určenou členskému státu vrácení daně.

Článek 8

1.  Žádost o vrácení daně musí obsahovat tyto údaje:

a) plné jméno a úplnou adresu žadatele;

b) adresu pro styk elektronickými prostředky;

c) popis podnikatelské činnosti žadatele, pro niž je zboží pořízeno nebo služba přijata;

d) období pro vrácení daně, na které se žádost vztahuje;

e) prohlášení žadatele o tom, že během uvedeného období pro vrácení daně nedodal zboží ani neposkytl služby, které se považují za dodané nebo poskytnuté v členském státě vrácení daně, s výjimkou plnění uvedených v čl. 3 písm. b) bodech i) a ii);

f) identifikační číslo pro DPH nebo daňové registrační číslo žadatele;

g) údaje o bankovním účtu, včetně kódů IBAN a BIC.

2.  Vedle údajů uvedených v odstavci 1 se v žádosti o vrácení daně uvedou pro každý členský stát vrácení daně a pro každou fakturu nebo dovozní doklad tyto údaje:

a) plné jméno a úplnou adresu dodavatele zboží nebo poskytovatele služeb;

b) vyjma při dovozu, identifikační číslo pro DPH nebo daňové registrační číslo dodavatele zboží nebo poskytovatele služby přidělené členským státem vrácení daně v souladu s články 239 a 240 směrnice 2006/112/ES;

c) vyjma při dovozu, předponu používanou členským státem vrácení daně v souladu s článkem 215 směrnice 2006/112/ES;

d) datum a číslo faktury nebo dovozního dokladu;

e) základ daně a výši DPH vyjádřené v měně členského státu vrácení daně;

f) výši odpočitatelné DPH vypočtené v souladu s článkem 5 a čl. 6 druhým pododstavcem, vyjádřené v měně členského státu vrácení daně;

g) případně odpočitatelný podíl vypočtený podle článku 6, vyjádřený jako procentní podíl;

h) druh pořízeného zboží nebo přijaté služby v členění podle kódů uvedených v článku 9.

Článek 9

1.  V žádosti o vrácení daně musí být druh pořízeného zboží nebo přijaté služby popsán podle těchto kódů:

1

=

palivo;

2

=

nájem dopravního prostředku;

3

=

výdaje související s dopravním prostředkem (jiné než zboží a služby uvedené pod kódy 1 a 2);

4

=

mýtné a silniční poplatky;

5

=

cestovní výlohy, jako například jízdné v taxi, jízdné ve veřejné dopravě;

6

=

ubytování;

7

=

potraviny, nápoje a restaurační služby;

8

=

vstupné na veletrhy a výstavy;

9

=

výdaje na luxusní zboží, zábavu a reprezentaci;

10

=

jiné.

Je-li použit kód 10, uvede se druh dodaného zboží nebo poskytnuté služby.

2.  Členský stát vrácení daně může od žadatele požadovat, aby poskytl doplňující elektronicky kódované údaje ke každému kódu uvedenému v odstavci 1, jsou-li takové údaje nezbytné z důvodu jakéhokoli omezení nároku na odpočet daně podle směrnice 2006/112/ES, jak je uplatňována v členském státě vrácení daně, nebo pro provedení příslušné odchylky, která byla členskému státu vrácení daně udělena podle článku 395 nebo 396 uvedené směrnice.

Článek 10

Aniž jsou dotčeny žádosti o údaje podle článku 20, může členský stát vrácení daně od žadatele požadovat, aby spolu se žádostí o vrácení daně poskytl elektronickými prostředky kopii faktury nebo dovozního dokladu, činí-li základ daně na faktuře nebo dovozním dokladu nejméně 1 000 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně. Pokud se však faktura týká paliva, činí tato prahová hodnota 250 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně.

Článek 11

Členský stát vrácení daně může od žadatele požadovat, aby poskytl popis své podnikatelské činnosti pomocí harmonizovaných kódů, které se stanoví postupem podle čl. 34a odst. 3 druhého pododstavce nařízení Rady (ES) č. 1798/2003 ( 6 ).

Článek 12

Členský stát vrácení daně může stanovit, který jazyk nebo jazyky má žadatel použít pro poskytnutí údajů v žádosti o vrácení daně nebo případných doplňujících údajů.

Článek 13

Pokud je po podání žádosti o vrácení daně odpočitatelný podíl opraven podle článku 175 směrnice 2006/112/ES, provede žadatel opravu částky, o niž bylo požádáno nebo která již byla vrácena.

Oprava se provede v žádosti o vrácení daně během kalendářního roku následujícího po dotyčném období pro vrácení daně, nebo nepodá-li žadatel v tomto kalendářním roce žádnou žádost o vrácení daně, předložením samostatného prohlášení prostřednictvím elektronického portálu zřízeného členským státem, ve kterém je žadatel usazen.

Článek 14

1.  Žádost o vrácení daně se týká

a) nákupů zboží nebo služeb, které byly fakturovány během daného období pro vrácení daně, vznikla-li daňová povinnost před okamžikem nebo v okamžiku fakturace, nebo ve vztahu k nimž vznikla daňová povinnost během daného období pro vrácení daně, došlo-li k fakturaci tohoto nákupu před vznikem daňové povinnosti;

b) dovozu zboží během daného období pro vrácení daně.

2.  Vedle plnění uvedených v odstavci 1 se může žádost o vrácení daně vztahovat na faktury nebo dovozní doklady, které nebyly zahrnuty v předchozích žádostech o vrácení daně a jež se týkají plnění dokončených v příslušném kalendářním roce.

Článek 15

1.  Žádost o vrácení daně se podává členskému státu usazení do 30. září kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně. Žádost o vrácení daně se považuje za podanou pouze v případě, že žadatel uvedl všechny údaje požadované podle článků 8, 9 a 11.

▼M1

Žádosti o vrácení daně, které se týkají období pro vrácení daně spadajících do roku 2009, se podávají členskému státu usazení do 31. března 2011.

▼B

2.  Členský stát usazení zašle žadateli neprodleně elektronické potvrzení o přijetí.

Článek 16

Období pro vrácení daně činí nejvýše jeden kalendářní rok a nejméně tři kalendářní měsíce. Žádosti o vrácení daně se však mohou vztahovat na období kratší než tři měsíce, pokud toto období představuje zbytek kalendářního roku.

Článek 17

Vztahuje-li se žádost o vrácení daně na období pro vrácení daně kratší než jeden kalendářní rok, avšak nejméně tři měsíce, nesmí být částka DPH, o jejíž vrácení se žádá, nižší než 400 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně.

Vztahuje-li se žádost o vrácení daně na období pro vrácení daně v délce jednoho kalendářního roku nebo na zbytek kalendářního roku, nesmí být částka DPH nižší než 50 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně.

Článek 18

1.  Členský stát usazení nepředá žádost o vrácení daně členskému státu vrácení daně, pokud u žadatele nastane v období pro vrácení daně v členském státě usazení některá z těchto okolností:

a) žadatel není osobou povinnou k dani pro účely DPH;

b) žadatel uskutečňuje výhradně dodání zboží nebo poskytnutí služby osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně odvedené na předchozím stupni podle článků 132, 135, 136 a 371, článků 374 až 377, čl. 378 odst. 2 písm. a), čl. 379 odst. 2 nebo článků 380 až 390 směrnice 2006/112/ES nebo obsahově shodných ustanovení o osvobození podle aktu o přistoupení z roku 2005;

c) na žadatele se vztahuje osvobození od daně pro malé podniky podle článků 284, 285, 286 a 287 směrnice 2006/112/ES;

d) na žadatele se vztahuje společný režim daňového paušálu pro zemědělce podle článků 296 až 305 směrnice 2006/112/ES.

2.  Členský stát usazení oznámí žadateli elektronickými prostředky své rozhodnutí podle prvního odstavce.

Článek 19

1.  Členský stát vrácení daně neprodleně vyrozumí žadatele elektronickými prostředky o datu, kdy žádost obdržel.

2.  Členský stát vrácení daně oznámí žadateli své rozhodnutí o schválení nebo zamítnutí žádosti o vrácení daně do čtyř měsíců ode dne, kdy žádost obdržel.

Článek 20

1.  Domnívá-li se členský stát vrácení daně, že nemá k dispozici veškeré důležité údaje, na základě nichž by mohl přijmout rozhodnutí o celé žádosti o vrácení daně nebo její části, může si ve lhůtě čtyř měsíců uvedené v čl. 19 odst. 2 elektronickými prostředky vyžádat doplňující údaje, zejména od žadatele nebo od příslušných orgánů členského státu usazení. Jsou-li požadovány doplňující údaje od osoby jiné než od žadatele nebo příslušného orgánu některého členského státu, doručí se žádost elektronickými prostředky, pouze má-li její příjemce tyto prostředky k dispozici.

V případě nutnosti si může členský stát vrácení daně vyžádat další doplňující údaje.

Pokud má správce daně důvodné pochybnosti o platnosti nebo přesnosti konkrétního nároku, mohou údaje požadované členským státem vrácení daně podle tohoto odstavce zahrnovat předložení originálu nebo kopie příslušné faktury nebo dovozního dokladu. Prahové hodnoty uvedené v článku 10 se v tom případě nepoužijí.

2.  Členský stát vrácení daně musí údaje požadované podle odstavce 1 obdržet do jednoho měsíce ode dne doručení žádosti o údaje příjemci žádosti.

Článek 21

Požaduje-li členský stát vrácení daně doplňující údaje, oznámí žadateli své rozhodnutí o schválení nebo zamítnutí žádosti o vrácení daně do dvou měsíců od obdržení požadovaných údajů, nebo neobdržel-li odpověď na svou žádost, do dvou měsíců od uplynutí lhůty uvedené v čl. 20 odst. 2. Lhůta pro rozhodnutí o celé žádosti o vrácení daně nebo její části však nesmí být kratší než šest měsíců ode dne obdržení žádosti členským státem vrácení daně.

Požaduje-li členský stát vrácení daně další doplňující údaje, oznámí žadateli své rozhodnutí o celé žádosti o vrácení daně nebo její části do osmi měsíců ode dne, kdy žádost obdržel.

Článek 22

1.  Je-li žádost o vrácení daně schválena, uhradí členský stát vrácení daně schválenou částku daně do deseti pracovních dnů od uplynutí lhůty uvedené v čl. 19 odst. 2, nebo bylo-li požádáno o doplňující nebo další doplňující údaje, od uplynutí lhůt uvedených v článku 21.

2.  Daň se vrací v členském státě vrácení daně nebo na žádost žadatele v jakémkoli jiném členském státě. V posledně uvedeném případě si členský stát vrácení daně z částky, která má být žadateli uhrazena, odečte veškeré bankovní poplatky za převod.

Článek 23

1.  Je-li žádost o vrácení daně zcela nebo zčásti zamítnuta, oznámí členský stát vrácení daně žadateli společně s rozhodnutím i důvody zamítnutí.

2.  Žadatel se proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vrácení daně může odvolat k příslušným orgánům členského státu vrácení daně způsobem a ve lhůtách stanovených pro odvolání v případě žádostí o vrácení daně podaných osobami usazenými v tomto členském státě.

Není-li podle práva daného členského státu vrácení daně nepřijetí rozhodnutí o žádosti o vrácení daně ve lhůtách stanovených touto směrnicí považováno za schválení nebo zamítnutí žádosti, musí mít žadatel stejnou možnost využít dostupné správní nebo soudní postupy jako osoby povinné k dani usazené v tomto členském státě. Nejsou-li takové postupy k dispozici, považuje se nepřijetí rozhodnutí o žádosti o vrácení daně za její zamítnutí.

Článek 24

1.  Bylo-li vrácení daně dosaženo podvodně nebo jiným neoprávněným způsobem, přistoupí příslušný orgán v členském státě vrácení daně přímo k vymáhání neoprávněně vyplacených částek a jakýchkoli finančních sankcí a úroku stanovených v souladu s postupem platným v členském státě vrácení daně, aniž jsou dotčena ustanovení o vzájemné pomoci při vymáhání DPH.

2.  Pokud byly správní sankce nebo úrok uloženy, ale nebyly zaplaceny, může členský stát vrácení daně pozastavit dotyčné osobě povinné k dani jakékoli další vracení daně až do výše neuhrazené částky.

Článek 25

Členský stát vrácení daně vezme v úvahu jakoukoli opravu provedenou ve vztahu k předchozí žádosti o vrácení daně podle článku 13 v podobě zvýšení nebo snížení částky vrácení daně nebo v podobě samostatné úhrady nebo vrácení, je-li předloženo samostatné prohlášení.

Článek 26

Je-li daň vrácena po posledním dni lhůty podle čl. 22 odst. 1, náleží žadateli od členského státu vrácení daně úrok z částky daně k vrácení, která má být žadateli vyplacena.

První pododstavec se nepoužije, pokud žadatel členskému státu vrácení daně ve stanovené lhůtě nepředloží požadované doplňující nebo další doplňující údaje. Nepoužije se rovněž, dokud členský stát vrácení daně neobdrží dokumenty, které mají být poskytnuty elektronicky podle článku 10.

Článek 27

1.  Úrok se počítá ode dne následujícího po posledním dni, kdy mělo být vrácení daně provedeno podle čl. 22 odst. 1, až do dne, kdy je daň skutečně vrácena.

2.  Úroková sazba odpovídá příslušné úrokové sazbě pro vrácení DPH osobě povinné k dani usazené v členském státě vrácení daně podle vnitrostátního práva tohoto členského státu.

Nestanoví-li vnitrostátní právo žádný takový úrok, odpovídá splatný úrok úroku nebo rovnocennému poplatku uplatňovanému členským státem vrácení daně v případě pozdní úhrady daně osobou povinnou k dani.

Článek 28

1.  Tato směrnice se vztahuje na žádosti o vrácení daně podané po 31. prosinci 2009.

2.  Směrnice 79/1072/EHS se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2010. Její ustanovení se však nadále použijí na žádosti o vrácení daně podané před 1. lednem 2010.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici, kromě v případě žádostí o vrácení daně podaných před 1. lednem 2010.

Článek 29

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí k 1. lednu 2010. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 30

Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 31

Tato směrnice je určena členským státům.

( 1 ) Úř. věst. C 285E, 22.11.2006, s. 122.

( 2 ) Úř. věst. C 28, 3.2.2006, s. 86.

( 3 ) Úř. věst. L 331, 27.12.1979, s. 11. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2006/98/ES (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 129).

( 4 ) Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2007/75/ES (Úř. věst. L 346, 29.12.2007, s. 13).

( 5 ) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.

( 6 ) Úř. věst. L 264, 15.10.2003, s. 1.

////////////////////////$(document).ready(function(){generateTOC(true,'', 'Nahoru','true');scrollToCurrentUrlAnchor();});//